Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Problémy s rodiči tchán tchyně

Nejsem zlatokopka. Pohled z druhé strany.

Nejsem zlatokopka. Pohled z druhé strany.

Vážená redakce, ráda bych reagovala na článek, který na vašem magazínu vyšel minulý týden, protože se domnívám, že jeho hlavní hrdinkou jsem já. Jedná se o příběh, který napsala má teta a v němž vylíčila situaci ohledně mého vztahu k mámě. Na tento článek mne upozornila kamarádka, která o mně ví v podstatě všechno a napadlo ji, že se týká mé osoby.

(Článek najdete zde)

Nejsem si úplně jistá, zda je to skutečně tak, nicméně většina důležitých indicií odpovídá. Teta sice změnila jména a věk zúčastněných, ale jinak je všechno v podstatě totožné s mým životem. Protože jsem byla článkem doslova šokovaná a přečetla jsem si reakce, z nichž je patrné, že většina čtenářek neví, co si má o tom všem myslet, po krátkém váhání jsem se rozhodla napsat k celé záležitosti svůj postoj. Beru to vlastně i jako jakousi svou vlastní terapii, možná mi pomůže, když se ze všeho vypíšu. Proto se už předem omlouvám za poněkud obsáhlejší text.

nejsem zlatokopkaJelikož nemám důvod si vymýšlet, tak hned v úvodu přiznám své pravé jméno. Jsem Tereza, nikoli Klára, jak bylo v článku uvedeno. Rovněž mi není 25, ale už 29 let. Ale to asi není tak úplně podstatné.

V článku jsem byla vylíčena jako absolutně necitlivá a vypočítavá holka, která se stydí za vlastní rodinu. Moc se mne to dotklo, protože pravda je někde jinde.

Nebudu opakovat, co už zaznělo, jen to připomenu: Dětství a část dospívání jsem prožila s alkoholickým otcem a maminkou, která se postavila do role trpící oběti. Už jako malá jsem velmi špatně snášela otcovy opilecké výlevy a matčin prakticky nikdy neutichající pláč. Nejdřív jsem brečela vždycky s ní, když jsem trochu povyrostla, snažila jsem se ji přimět k rozvodu. Jenže ona nechtěla, bála se. Nevím čeho, nic přece nemohlo být horší než to, co jsme s otcem obě prožívaly. Respektive všechny tři, mám ještě starší sestru, ale ta se hodně brzy osamostatnila a odstěhovala.

Otec byl opravdu příšerný. Opíjel se každý večer, domů chodil v noci a pokaždé s velkým rámusem, občas přivedl i nějaké kamarády a společně pak popíjeli i doma. Nejčastěji v pátek nebo v sobotu, když nemuseli druhý den do práce. Já jsem se táty bála. Strašně. Jak to bylo možné, tak jsem se mu vyhnula. Často si na mně vybíjel vztek a dokázal mne seřezat tak, až jsem měla jelita. Máma s tím nic nedělala, jen si vždycky sedla do koutka a rozplakala se. Už mi jí pak nebylo ani líto, spíš jsem ji začínala za tuhle její neschopnost skoro až nenávidět. Byla jsem malá holka, situace, ve které jsem se nacházela, pro mne byla hodně těžká.

K rozvodu se máma odhodlala až ve chvíli, kdy mě totálně opilý táta honil po domě s nožem v ruce a řval, že mi podřízne krk. A to jenom proto, že jsem si domů pozvala spolužáka a byla s ním sama v mém pokoji, poštěli jsme si písničky a povídali si. Chodili jsme tehdy do šesté třídy, byli jsme kamarádi, bylo to naprosto nevinné. Přesto mne otec tehdy málem zabil a nadával mi do ku*ev. Utekla jsem k sousedům, naprosto vyděšená a v podstatě sesypaná. Soused došel k nám, otce zpacifikoval a bez okolků nařídil mámě, ať okamžitě sbalí naše nejnutnější věci, nebo zavolá policii. Máma se nezmohla na odpor, udělala, co jí řekl, a přestěhovaly jsme se k tetě. Konečně pak proběhl rozvod a máma pak získala nájemní smlouvu na byt v nových bytovkách, které se u nás stavěly.

Doufala jsem, že budeme konečně žít v klidu. Ale stalo se něco nepochopitelného. Máma mi začala vyčítat, že já jsem příčinou jejich rozvodu, že jsem svým chováním tátu k té agresi s nožem vlastně vyprovokovala a nejvíc mi zazlívala ten útěk k sousedům, kterým se to všechno provalilo ven a ona byla přinucena to řešit. Její výčitky mne ničily. Věděla jsem, že je všechno jinak, ale ona si trvala na svém. Náš vztah ochládal čím dál víc, a když jsem se pak rozhodovala, kam půjdu po základní škole, záměrně jsem si vybrala školu s internátem. Chtěla jsem vypadnout z domova a konečně začít normálně žít. Povedlo se mi to a bylo to, jako by se mi najednou otevřel další životní rozměr. Poprvé v životě mne nikdo neohrožoval, nikdo nebil, nikdo mi nic nevyčítal. Akorát máma při mých víkendových návštěvách. Stěžovala si, kolik ji ten internát stojí, jak se jí to prodraží. Hned v druhém ročníku jsem si tedy našla brigádu a velkou část svých potřeb si financovala sama. Když jsem si pak podala přihlášku na vysokou, máma s tím nesouhlasila a řekla mi, ať nepočítám s její finanční podporou.nejsem zlatokopka

Zařídila jsem se podle toho. Podařilo se mi sehnat práci na zkrácený úvazek a k tomu zvládat studia. Někdy to sice bylo hodně náročné, ale zvládla jsem to. Domů jsem jezdila čím dál méně. Drtil mne pohled na věčně nešťastnou mámu, která má sebelítost patrně jako celoživotní program.

Pak jsem poznala svého současného přítele. Byl rozvedený, o skoro dvacet pět let starší než já. Zpočátku mi ten věkový rozdíl nahnal trochu obav, ale ty brzy pominuly. Získal si mne svým přístupem, tím, jak se o mne zajímal, jak mne povzbuzoval a podporoval ve všem, co jsem dělala, o co jsem se snažila. Poskytl mi něco, co jsem od vlastního otce ani mámy nikdy nezažila: Pocit výjimečnosti, důležitosti, vědomí toho, že jsem plnohodnotný člověk, který má právo na to, být šťastný. Nemusíte mi věřit, ale fakt, že k tomu všemu je solidně finančně zajištěný, opravdu nebyl a není tím pravým důvodem, proč s ním jsem.

Ano, mám se dobře. V klidu jsem dostudovala, už během studií jsem se k němu přestěhovala. Našla jsem si dobrou práci, jezdili jsme na dovolené k moři. Bylo a je to pro mne něco úžasného, mít vedle sebe člověka, na něhož se můžete stoprocentně spolehnout a jemuž můžete absolutně důvěřovat. Myslela jsem, že z toho bude mít radost i máma. Bohužel. Když jsem jí řekla, že mám přítele a seznámila ji s podrobnostmi (není tedy pravda, co zaznělo v článku od tety, že se o mém vztahu máma dozvěděla náhodou), její reakce mne doslova šokovala. Prohlásila, že jsem vypočítavá a proradná mrcha a že už táta to tehdy správně odhadl, když jsem si ještě jako malá holka tahala domů kluky.

Tohle už na mne bylo moc. Najednou mi došlo, že mi vlastně máma (a táta) zkazili celé dětství. Že jsem se navzdory všemu dokázala z toho cejchu, který mi dali, vymanit a postavit na vlastní nohy. A že když mámu nechám, aby mi i nadále mluvila do života a hodnotila, co dělám nebo nedělám, nikdy se toho, co jsem prožila, nezbavím.

Ano, ukončila jsem s rodinou kontakt. I se sestrou, která stojí pevně na matčině straně a ani ona pro mne nikdy neměla pochopení. Ani v dětství jsme si nebyly blízké. Nestýkám se se svou rodinou nikoli z důvodu, že bych se za ně styděla, ale proto, že tím chráním sama sebe. A teď už vlastně nejenom sama sebe a svého přítele, ale i miminko, které se nám v létě narodí.

Pokud tedy můžu využít tyto stránky, ráda bych své mámě, sestře, tetě a nakonec i tátovi poslala vzkaz: Prosím vás, nechte mně žít, nepokoušejte se mne kontaktovat. Stalo se hodně špatného a zlého. Už nejsem malá holka a vím, že některé křivdy obrousí čas. Nechci tvrdit, že vás nikoho už nechci nikdy vidět. Vím, že jednou k tomu dojde. Ale ne teď, nejsem na to po tom všem připravená. Jsem teď šťastná, mám milujícího muže a čekám své první dítě. To jsou teď mé hlavní životní priority a já je nikým a ničím nenechám ohrozit. Mami, mám tě ráda, mrzí mne, že to všechno tak dopadlo, ale vinu za to nenesu já. Třeba se nám někdy v budoucnu podaří nalézt společnou řeč a jedna druhou pochopíme. Moc si to přeju. Ale teď ještě opravdu ne.

Tereza


16.4.2012   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 39   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,7/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Nejsem zlatokopka. Pohled z druhé strany.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-39
mam-ča
mam-ča - 16.4.2012 17:26

Verera: Do psychiky ženy alkoholika nikdo nevidí. Je to podobné, jako "Stokholmský syndrom" u týraných žen. Těžká závislost na svém trýzniteli.
Kdybych to neviděla u své tety, nikdy bych nevěřila, že je něco podobného možné.
Tihle alkoholici a násilníci bývají dobří manipulátoři. Jsou to nevyrovnané osobnosti se sklonem k hysterii, ale zase na druhé straně dokážou předvádět kvalitní divadlo a být po svých opileckých představeních nesmírně obětaví, pokorní a snad by se samou láskou rozdali. V dobách střízlivých jsou to rovněž dobří milenci.
Moje teta byla krásná, intelgentní a vzdělaná dáma. Přesto podlehla alkoholikovi, protože doufala, že ho předělá. smajlik - 76
Po rozvodu rychle zapomněla, co všechno jí prováděl. A snad kdyby se k ní chtěl vrátit, tak na to kývla. Naštěstí nechtěl.

 
Verera
Verera - 16.4.2012 16:29

Já nějak pořád nechápu, co vlastně matka Tereze vyčítá. Že kdyby nebylo jí, mohla si i nadále hezky žít s alkoholikem, který by ji několikrát týdně seřval, vyhrožoval, časem patrně i zmlátil, propil by výplatu svoji i její, a pokud by včas nezasáhla cirhóza jater, propil by zřejmě i barák? Že se mohla pak starat o trosku, která to neocení a vybíjí si na ní ještě svou frustraci? To, že manžel pil opravdu by snad dítěti mohl dávat a vinu jen naprostý pomatenec a to všechno pak je důsledek pití, ničeho jiného.

Proti tomu je snad i osamělý život v obecní bytě s platem prodavačky ráj na zemi. Zvlášť pokud má dvě slušné hodné dcery, které se v životě neflákají a které se občas staví s vnoučaty,občas , časem by mohla s Terezou a dítětem(dětmi) vyrazit někam na prázdniny...

Nějak tu paní nechápu, když už mohla mít lepší život, tak si ho programově sama kazit, jako by snad už ani nedokázala žít v ničem lepším , lekla se toho a sama se zase zatlačila zpět do bahna. smajlik - 26

 
jelítko
jelítko - 16.4.2012 16:22

sharon: pravda smajlik - 37

 
sharon
sharon - 16.4.2012 15:49

Klekí: ahoj Petro....smajlik - 45

 
sharon
sharon - 16.4.2012 15:47

jelítko: stačilo jen ...." vy, paní se styďte"!!!!!!!!
o matce se mluvit nedá....bohužel !

 
jelítko
jelítko - 16.4.2012 15:34

ploduska: smajlik - 72

 
Ploduska
Ploduska - 16.4.2012 15:15

jelítko: smajlik - 47smajlik - 105

 
jelítko
jelítko - 16.4.2012 14:53

Děkuji Terezko za pohled z druhé strany a omlouvám se velice za svoje blbý kecy pod článkem od tvojí tety.
Opravdu pláču. Je to tak smutný. Tobě Terezko přeju jenom hodně smajlik - 45 a strašně moc jsem ráda za tebe, že si našla toho prince na bílém koni smajlik - 43 Obdivuju tě, že si povstala z těch sraček co ti připravili rodiče a umíš se o sebe postarat a žít svůj život, taky plně chápu, že si se snažila, ale že si opravdu musela ukončit kontakty s "rodinou". Doufám, že už budeš jenom šťastná smajlik - 56
A vy paní matko se styďte!!!

 
Also
Also - 16.4.2012 12:27

Přečetla jsem si oba články a je pravda,že je potřeba slyšet obě strany....smajlik - 71
Tvá matka by se měla nad sebou zamyslet....smajlik - 36
Je dobře,že Jsi se osamostatnila....přeju vše nej....smajlik - 61smajlik - 61smajlik - 61

 
mam-ča
mam-ča - 16.4.2012 11:19

kareta: Existují sice i "trpitelky z povolání", ale ženy alkoholiků mezi ně nepatří. Ty jsou opravdu většinou tak vydeptané, že na nějakou lítost okolí ani nepomyslí. Ty se snaží uhájit vlastní život a životy svých dětí. I když tihle srabi-alkoholici svým dětem málokdy fyzicky ubližují. Jen tím těm svým ženám vyhrožují, aby je udrželi v poslušnosti.smajlik - 37

 
lee
lee - 16.4.2012 11:09

kareta: to není vědomé, málokdo si nechá schválně ubližovat...jak píše mam-ča, tohle taky u nás bylo, chtěla jsem aby se mamka rozvedla, táta taky pil, nebylo to tak hrozný, že by nás mlátil, jen věčně řval a sliboval, že má ve sklepě semtex a že nás jednou všechny vyhodí do vzduchu...teď po letech mamku chápu, po tom co už jsem v životě prožila, vím, že není všechno černobílé a některá rozhodnutí se dělají opravdu špatně, ale stejně ta malá holka ve mě je pořád smutná a nemůže mamince odpustit, že ji neochránila a nezajistila pocit bezpečí...

 
kareta
kareta - 16.4.2012 10:57

mam-ča: spíš bych řekla, že si v tom libují...alespoň něčím jsou zajímavé...mají HROZNÝ OSUD a TRPĚLY PRO RODINU. Je mi z nich na blitísmajlik - 70

 
mam-ča
mam-ča - 16.4.2012 10:47

Nika1: 10:27 Není to o tom, co je pro ně nejjednodušší. Tyhle ženy jsou jako mouchy v pavoučí síti. Omotané, nasáklé pavoučím jedem, neschopné pohybu i odporu.
K tomu ještě přispívá "co by tomu řekli lidi", protože i dnes (natož před 30ti a více lety) na vesnici být rozvedená, znamenalo něco jako "malomocná".
Drbny neřekly, "on byl surovec a mlátil jí i děti", ale "ona si nedokázala udržet chlapa". A o "zástěrách", co mají každou rodinnou ostudu schovat, ani nemluvě.smajlik - 48

 
annie
annie - 16.4.2012 10:40

Matka nejspíš potřebuje "někoho kdo za to všechno může"...
Je to jednodušší, než si začat otevírat skříně a vyhazovat své vlastní kostlivce.
Tereze přeju hodně štěstí, jestli dokázala všechno ustát, udržet se na škole a žít "normální" život, tak klobouk dolů. smajlik - 47

 
sharon
sharon - 16.4.2012 10:37

a pak věřte tetám....
Terezo hodně štěstí...smajlik - 45smajlik - 45

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-39
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84177.
Archiv anket.