Jak na příliš „ukecanou“ tetičku?
Setkala se některá z vás někdy s člověkem, který vám dokázal doslova vymluvit díru do hlavy? A nevíte, jak nějak elegantně a přitom citlivě takového jedince usměrnit? V červenci se k nám totiž na týden chystá manželův strýc s tetou. Už u nás byli loni a z důvodu tetiččiny upovídanosti to byl doslova očistec.
Nechci dělat rodinné dusno a návštěvu zatrhnout, ani se na ten týden demonstrativně někam vypařit a manžela v tom nechat samotného, když jde o jeho příbuzné. On k nim má velmi blízký stav, vlastně ho částečně vychovali, ale to už by byl jiný příběh. Prostě a jednoduše – oba dva jsou moc hodní lidé a odmítnutí z naší strany si nezaslouží. Žijí na vesnici, my v Praze a oni se na ten týden v hlavním městě už moc těší.
Loni bylo všechno fajn až na tu tetičku. Ona je totiž strašně, ale opravdu strašně upovídaná. Ne, že by pořád někoho pomlouvala, nebo byla nějak extra negativní a neustále si na něco stěžovala. To ne. Má prostě potřebu pořád mluvit. Je jako kolovrátek. Ani nedokážu popsat, o čem vlastně pořád povídá. Je to taková změť všech zážitků, zkušeností, postřehů… Je jako kulomet, nikoho nepustí ke slovu. Když už se někomu podaří se jí vměstnat do nádechové pauzy, řekne sotva půl věty a ona si okamžitě přebírá slovo a dořekne to za něj, načež následně naváže nějakou svou další litanií.
Oba jsou od loňského roku v důchodu a strýc začíná být doslova vyšťavený. Do telefonu se mému manželovi svěřil, že má někdy pocit, že se zblázní. Ona prý ráno otevře oči a pusu a obojí večer současně zavírá. Když ji okřikne, ať je chvíli zticha, tak sice zmlkne, ale jen na pár minut. Pak se začne zase pomalu startovat až dosáhne opět své závodní rychlosti a jede a jede a jede. Zajímavé na tom je, že dřív taková nebyla. Do téhle mluvící bedny se přeměnila až v posledních asi dvou letech.
Loni, když u nás byli, to bylo doslova šílené. Vídávali jsme se i předtím, ale vždycky jen chvíli, takže jsem to nezaznamenala. Ten týden byl očistec. Strýček byl rád, že na ni není sám a užíval si normální konverzaci se svým synovcem a já měla na krku tu neskutečnou palbu. Když mi došlo, že to nebude jednoduché, zkusila jsem různé fígle, jak ji umlčet, ale nezabralo vůbec nic. Ona mele pořád: když loupe brambory, luští křížovku, dívá se na televizi… Pořád, pořád pořád. V takové míře jsem se s tím ještě nikdy u nikoho nesetkala.
Jak jsem psala v úvodu, ani já ani manžel nechceme dělat dusno, pro něj jsou to v podstatě rodiče, ty jeho zahynuli při autonehodě když mu bylo dvanáct. Má je rád a oni jeho taky, je jako jejich vlastní. Takže odmítnout návštěvu nebo udělat něco, co by se tety mohlo dotknout, bych nechtěla. Spíš přemýšlím, jak ji zvládnout nějak elegantně, abych z toho ani já pak nemusela mít špatný pocit. Nevím, možná mi někdo z vás dokáže poradit, jak se dá taková ukecanost zpacifikovat.
18.6.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak na příliš „ukecanou“ tetičku?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Almega: napsala, že jsou spíš málomluvnější Tak paní, co jsi ty zažila měla jiné projevy nemoci. 
UVita: Sama jsem zažila paní s těžkou formou alzheimera,a ta brebentila furt,seděla v koutku a mlela a mlela,ovšem již nesrozumitelné nesmysly,z nichž občas zaznělo jedno rozumné slovo-nahodilé-a hlavně chtěla pořád vstávat a někam jít,v čemž jí zabraňovali,údajně měla neustále chut k jídlu a v noci prý skoro nespala, a než upadla do tohoto stádia,tak jim utíkala z domu a padala ze schodů.Celkem trvala její nemoc v tom horším stadiu asi 10 let.
Připomíná mi to novou kolegyni, co mi šéf nasadil do kanclu
Almega: upovídanosít určitě ne. Lidé s touto nemocí jsou spíš míň 
. Mám klientku s touto nemocí, tak trochu o tom něco vím.
Johanka74: 
Myslím, že je paní úplně v pořádku, jen je víc ukecaná a zbytečně v tom hledáte nějakou poruchu. Jsou lidi, co se zase moc nevyjadřují, skoro mlčí. Tam bych spíš hledala nějakou úchylkku. Ale každý jsme jiný a máme jinou potřebu všeho.Kdo víc 
než jiní a má větší apetýt, taky nemusí být zrovna sexuální úchyl nebo děva lehčích mravů.
Slyšela jsem, že na toto velice dobře zabírá akupunktura. Napíchnutí správných bodů prý dokáže zázraky. Ono to stejně na odborníka bude, tak proč nevyzkoušet něco účinně neškodného...?
Johanka74: 15:04 
Moniko, nakup hojně oblíbeného alkoholu a uvidíš, že týden přečkáš s úsměvem na tváři. Když to nebude tvrdej, tak ani játra nijak zvlášť neutrpí
YXH: 1:21 Ale zase na druhou stranu nevyžadují reakci a proto se dá právě neposlouchat nebo použít tu mp3
No na to je jediný řešení, prostě jí neposlouchat. Úplně vypnout a jenom na ní koukat a nevnímat. To používá můj 
na mně, když mám ukecanou a já se to od něj naučila a používám to na jeho otčíma, kterej je taky dost ukecanej. Nic jinýho mě nenapadá.
Akorát po přečtení tohoto článku mám motivaci se trochu víc hlídat, páč jsem taky dost ukecaná 
Ted jsem docetla prizpevky a priklanim se k nazoru, ze teta muze mit i nejakou nemoc. Mozna ze by to stalo za to se domluvit se strejdou, jestli ma jine priznaky. Almega ma pravdu, ze by to mohl byt zacatek alzheimera nebo jine poruchy.
.gif)
PEGG: Pečlivě jsem ho celý vycucala 
Uváděla jsem tím manžela do rozpaků, když jsme jeli v autě, tak jsem s ním mávala okolním řidičům
Jestli to není předzvěst alzheimera...Jak je to popisované,ta náhlost,intenzita,.....možná i nádor na mozku by mohl ovlivňovat takto nepříjemně tu paní.Rozhodně to není zcela v normě.Chtělo by si všímat,jestli se nejeví i jiné znepokojující příznaky.Já tedy bych se neubránila již po cca 1 hodině poslouchání řečí výkřikům,že už mi to stačilo a zmizela bych si číst někam do klidu....
.jpeg)
Johanka74 - 18.6.2012 9:05 a cos těch pár dní dělala? 
PEGG: souhlasím s tebou, že by se teta vypovídala a Monika se něco dověděla.
dadka: teta ale nikoho neuráží a nechlubí se, že má vše nej...jako ta kamarádka. To je rozdíl. Prostě jen mele a mele.. Jak se říká, každý jsme nějak trhlý a děvčata, kdo ví, jaké budeme nebo spíš budete vy mladé, v 60 letech?I když nechci tvrdit, že 60 je staroba 
Prostě týden není doživotí a dá se to vydržet.
