Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem pět let vdaná a máme dvě dcery. Čtyřletou a rok a půl starou. Jsem tedy na mateřské a peněz nazbyt moc nemáme. Musíme hodně šetřit, abychom vyšli. Nebyli jsme letos ani nikde na dovolené, jezdíme jen o víkendech někam na výlety a tak.

Mí rodiče už nežijí. Máme tady jen babičku a dědu z manželovy strany. A ti mají chatu, na kterou pravidelně jezdí. Nikdy nám ale neřekli, abychom jeli s nimi, maximálně nás pozvou na odpoledne na návštěvu.

Až teď. Tchyně přišla s návrhem, že bude mít příští týden dovolenou a bude na chatě. A že by tam s ní mohl jet její syn /můj manžel/ se starší dcerou. Ale jen oni dva. Ta mladší je prý ještě hodně malá.

Zůstala jsem na to koukat s otevřenou pusou. Ptala jsem se manžela, co na to říká, jestli mu to připadá normální. A on řekl, že úplně normální mu to nepřipadá, ale že je to jejich chata a na takovéhle rozhodnutí mají právo. A že si tedy vezme dovolenou a s tou starší holčičkou tam pojede, aby si užila pobyt na vzduchu.

A tak odjeli. Já jsem zůstala ve městě s tou mladší a nějak se s tím nemůžu srovnat. Nechtěla jsem dělat scény, říkala jsem si, že vůči té starší by to nebylo fér. Ale co ta malá? A co já? Copak nejsme všichni dohromady rodina?

Mám hrozný vztek. Na tchyni, na manžela, na sebe.

Připadá vám tohle chování normální?

Jarmila

Milá Jarmilo, nepřipadá mi to normální. Když jsem našla v e-mailové poště tvůj dopis, jako bych viděla sama sebe před dvaceti lety.  Zažila jsem téměř to samé, co ty. Tehdy byl důvod, proč roční dítě nemůže na chatu ten, že ještě nechodí na nočník. Odjel tedy manžel se starší dcerou. A já jsem se po dvou dnech doma sbalila a odjela jsem na zbytek týdne ke svým rodičům. Píšeš, že rodiče už nemáš. To je mi líto. Nemohla bys třeba odjet k nějaké kamarádce? A tam si to hezky užít. A rozhodně bych doporučovala s manželem po návratu pořádně promluvit. Drž se a nedej se.

Meryl