Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vím, že bych se měla nad problém, který mne trápí, povznést, ale pořád mi to nějak nejde. Vždycky jsem hodně špatně snášela křivdy, dlouho mi trvá, než dokážu zapomenout a odpustit.

Teď se mi něco jako křivda děje vlastně stále a já nemám žádnou možnost, jak s tím bojovat, jak se obhájit.

Jsem vdaná tři roky, děti zatím nemáme. Pracuji jako úřednice. A to je kámen úrazu. Můj manžel má manuální zaměstnání, jeho rodiče rovněž. Jak můžou, tak si do mě v souvislosti s mou prací rýpnou. Podle nich to není žádná pořádná práce, sedět někde v kanceláři. Představují si, že celou pracovní dobu jenom klábosím, piju kávu a lakuju si nehty. Jenže to není pravda.

Běda jak se před manželem nebo jeho rodiči prořeknu a postěžuju si na únavu. Okamžitě se do mě pustí, z čeho asi tak můžu být já unavená. Celý den jen sedím, děti nemáme (proč, když tchyně měla v mém věku už dvě?!), na únavu podle nich nemám nárok.

Problém je v tom, že bydlíme na malém městě v jednom společném domě. Máme sice svůj byt, ale oni to k nám mají jen přes dvě patra. Jsou u nás denně, hlavně tchyně. Neustále mi všechno kontroluje, podle ní nemám domácnost v pořádku a pořád mi předhazuje, že když už se v práci flákám, doma bych se měla o všechno pořádně starat.

Manžel bohužel stojí na jejich straně. Dokonce jim dal klíče od bytu – prý kdyby se někdy něco stalo. Včera jsem se opravdu hodně naštvala. Přišla jsem z práce, manžel už seděl a pil kafíčko, které mu připravila jeho matka. Ta tam samozřejmě byla taky. A hned spustila, že musela zalít ty chudinky kytičky, jinak by dočista uschly.

Jsem z toho nešťastná. Omlouvám se, že jsem to na vás takhle vychrlila, asi nejsem jediná, kdo má problém s tchyní, jenže já si opravdu nevím rady. Manžela mám ráda, on je jinak hodný. Ale to, jak dovolí svým rodičům, aby se mnou jednali, mu nějak nemůžu odpustit. Často se kvůli tomu hádáme, už jsem mu i pohrozila, že se s ním rozvedu, jestli se nezačne chovat jako chlap. On mi na to řekne, že jsem zbytečně přecitlivělá a že jeho rodiče mají svým způsobem pravdu. I on si myslí, že kdo nemaká rukama, tak vlastně nedělá nic.

Jsem opravdu zoufalá. Přemýšlím, jestli se dá naše manželství ještě zachránit.