Z mého otce se stal starý bručoun a tyran
Mám problém se svým otcem. Tedy, ten problém nemám jenom já, ale vlastně celá naše rodina a nejvíc maminka. Ta s ním totiž žije. Je mu 69 let, mamince 62. Čím je táta starší, tím je to s ním těžší.
Nikdy nebyl zrovna životní optimista, ale to, co předvádí poslední roky, je již dávno za hranicemi únosnosti. Chová se tak, že s ním skutečně není k vydržení. Nic mu není dost dobré, neustále někoho sekýruje, nejčastěji samozřejmě svou ženu, kterou má „na ráně“. Cokoli, co máma udělá, je špatně, ofrňuje se nad jídlem, hudruje, že si chce vzít košili, která je zrovna ve špíně, a proč už není dávno vypraná. Jakmile se maminka usadí k televizi nebo ke knížce, hučí do ní nějaké nesmysly a požadavky, až ji donutí vstát a něco dělat.
Nechá si posluhovat a běda, když není po jeho. Vydrží hudrovat tak dlouho, že by doslova vykecal z jalové krávy tele. Maminka mu radši ustoupí, aby byl klid. Jenže ten klid je jenom zdánlivý, pro tu danou chvíli. V dlouhodobém měřítku si tím vlastně zadělává na další a další útoky z jeho strany.
Táta nemá žádný koníček, jen sedí doma, kouká na televizi, čte noviny a luští křížovky. Nezajímají ho ani vnoučata, ani my děti. Z našich úspěchů se neraduje, z neúspěchů si buď tropí legraci, nebo spustí nekonečné mravokárné litanie.
Soužití a kontakt s ním je skutečně nad lidské síly. Maminka už dokonce uvažuje o tom, že se s ním rozvede, protože má pocit, že to už déle nevydrží. Jenže se k tak zásadnímu kroku nemůže odhodlat. Cítí vůči němu nějakou povinnost, prožili spolu více než čtyřicet let. Má obavy, co by si sám bez ní počal.
Já si ale myslím, že rozvod by pro ni byl vysvobození. Jak ji mám přesvědčit, aby konečně myslela i sama na sebe a ne jen na ty druhé? Máme dům, mohla by bydlet u nás, měla by svou vlastní garsonku. Ani mému manželovi by to nevadilo, má ji rád. Mamka přesto pořád váhá a neví. Já o ni ale mám obavu. Často pláče, je jako vyhaslá, bez úsměvu, bez štěstí, bez radosti. Jen když je se svými vnoučaty, pookřeje.
Myslíte, že je normální, aby se v takovém případě rozvedla i v tomto pokročilém věku? To říká ona, že už je stará, já si naopak myslím, že je ještě stále dost mladá na to, aby prožila léta v tak zatěžujícím svazku. Táty je mi sice líto, mám ho samozřejmě ráda, ale on svým chování už v nás všech nějaký větší díl soucitu a pochopení ubil. Jen ta máma z nějakého důvodu pořád drží. Nerada, s velkým sebezapřením, ale drží. Co s tím?
30.4.2007 Rubrika: | Komentářů 24 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5