Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

ne do niceho ho nenutte,protoze to nema smysl,ja jsem mela doma to same,ted je z neho 16ti lety fracek a porad s nim nehnu,neuci se penize ktere dostal ted ne narozeniny vsechny utratil,a to chtel nove boty a obleceni,je to muj syn, ale nechapu ho skoro v nicem,je to hruza,myslim,ze jsem pro neho udelala maximum a vysledek zadny

Šmudlik: Je to úplně normální. Můj syn taky v těchle letech dělal atletiku, hrál pingpong, lepil letadélka ap. Nakonec zůstal u hokeje a teď hraje už jenom pozemní hokej. nechat ho, nenutit ho do ničeho, on už si časem vybere sám. Je to pořád lepší, než kdyby dělal nějaké blbovinky, na které je tenhle věk jak dělaný.

Kdekdo takhle žije celý život - a úspěšně! Jenom je třeba, aby si co nejdřív kupoval vybavení na svoje objevy za své

Kláro - nejsi Ty nakonec moje švagrová? Synovec je totéž v bleděmodrém! Ofšem pravdou je, že švagrová to neřeší, švagrová mu ustoupí. Synovec už dospěl do stádia, kdy provozuje maximálně ležing u bedny

Tak proč mu hned kupujete tryskáč, když si začne číst o letadélku Káněti?

Já synka do ničeho nenutila,nechala jsem ho,ať si vyzkouší,co chce.Jen v LŠU musel dokončit ročník,dvakrát.Ale jinak taky vyzkoušel kdeco,na pár týdnů.Myslím,že je to normální.

a má nějakého kamaráda, který sportuje? V tomto věku děti dělají to, co jejich nejlepší kamarádi, zájmy jsou nevyhraněné, musí je na tom něco chytit - ať už výborný kamarád nebo vedoucí.

Já tedy své děti nutím dodělat to, co začaly. Jsem matka drsoň. A zatím vybírám sporty bez drahé výbavy(plavání, tanec..). Syn teď chce začít fotbal- dala jsem podmínku pokračovat v plavání a tanci(spíš cvičení a protahování). A max. 1x týdně. Jednak ho nenechám přetěžovat a druhak uvidíme. Až se naučí v plavání motýlka, nechám ho skončit. A jestli budou mít ve fotbalu stejně všestrané protahování a posilování jako v baletu, což pochybuji, může kopat do aleluja.

Jestli váš není syn přehnaně ctižádostivý ? Můj synovec lítal podobně od jednoho sportu ke druhému, protože MUSEL být první. Ve chvíli, kdy nebyl, už mu bylo jedno jestli je druhý nebo dvacátý. Pak pochopitelně daný sport opustil, a hledal něco, v čem by mohl být jednička.
Chce to, aby šel dělat něco s nějakým dobrým kamarádem, aby se vzájemně podporovali. A nečekejte, když mu koupíte drahé tretry, že z něj bude do týdne dobrý sprinter. To je běh na dlouhou trať. Dobře běhat umí totiž spousta dětí, ale jen ty vytrvalé se propracují na stupně vítězů.

Třeba ho "podporujete" až moc? Ve dvanácti už chápe, že musí být sám za sebe Pokud z koníčka uděláte povinnost a moc na něj tlačíte, tak ho přestane bavit cokoliv

Můj syn byl to samé - turistický kroužek, přírodovědný kroužek, keramika, skaut, plavání, karate, lepení letadýlek, pozorování hvězd, kolo - všechno ho drželo jen chvilku a nejpozději po třech měsících přestalo bavit. Teď je mu 19 a baví ho jen počítač, občas to kolo a někdy kouká dalekohledem na hvězdy.

Myslím si, že to je celkem normální. Oni v tom věku ještě nevědí, co je baví nejvíc, chtějí vyzkoušet všechno. S tím bych si nedělala starosti, jen bych to nepřeháněla s tou výbavou.

Proc si o neho vlastne delate starost? Pozor na to - tim mu jen date najevo, ze si myslite, ze je s nim neco v neporadku.
Moji dceri je dnes 15 a v prubehu nekolika let vyzkousela "jen" karate, fotbal, basketbal. Az nakonec zakotvila u koni - jezdi uz tretim rokem a zacala i zavodit... - Miluje to a bavi ji to a to je to nejdulezitejsi. Asi si tim musela projit a my s ni , nekdo to vi hned sam od sebe a hledat nemusi.
Vas pripad je ale asi jiny. V prve rade bych s nim promluvila, abych zjistila proc ty neustale zmeny. Je to treba proto, ze mu to ze zacatku nejde, jak bych chtel? Tim padem je potreba, aby se naucil, ze vsichni lide, kteri jsou mistry ve svem oboru se jimi stali jen diky trpelive praci.
A pritvrdila bych - pokud dostava kapesne, nechala bych ho, aby si urcitou cast nakladu hradil ze sve vlastni kapsy – casem by mu to mozna doslo… a lepe by si vsechno rozmyslel.
Kdysi jsem cetla rozhovor s jednim popularnim am. psychologem, dr. Philem. Jeho postoj me velmi zaujal - samotnou by me to asi nikdy nenapadlo. Jeho syn, tenkrat mu bylo 6, chodil to tae-kwon-do a jednou prisel s tim, ze chce skoncit – nebavilo ho to a nelibilo se mu, ze byl vecne dobity. Maminka samozrejme souhlasila, protoze se nemohla divat, jak je jeji syn plny modrin atd. Dr. Phil to ale videl jinak.
Kdyz syn v tae-kwon-do vydrzi, ziska sebe-respekt - za to, ze se nevzdal a neco dotahl do konce. A to je mnohem dulezitejsi nez ta chvilkova uleva, kterou ziska pote, co to vzda.
Vidim to stejne. Velka lekce do zivota. Snad jsem pomohla videt celou vec z jine strany. Hodne stesti.

mno... já bych ho aspoň donutila dochodit určitý úsek (rok, pololetí, cyklus atd...) - a nic bych nekupovala dokud nepředvede zájem. Jestli chce běhat, ať běhá, ale tretry dostane až..... (nevím za tři měsíce, půl roku atd.)....