Moje dcera odmítá být se svým otcem
Jsme rozvedeni, máme skoro šestiletou dcerku. Když jí bylo půl roku, manžel se zamiloval a odešel od nás. Rozvedli jsme se. Dokud byla Sabinka maličká, moc se o ni nezajímal. Měl svou novou přítelkyni, která byla bezdětná a rozhodně nestála o to, aby se každý druhý týden starala o batole. Návštěvy byly tedy ze strany bývalého manžela poměrně skromné, odehrávaly se vždycky u mě doma. Zavolal, že by chtěl malou vidět, přišel, pochoval, pohrál si, něco jí vždy přinesl a zase odešel. Tak to bylo až do dceřiných tří let.
Pak se s ním jeho přítelkyně rozešla a on zůstal sám. Najednou začal o dceru stát víc a víc, chtěl si ji začít brát na víkendy, čemuž jsem se bránila. Sabinka na něj nebyla zvyklá, byl pro ni do té doby spíš jako nějaký strýček, který se občas přijde podívat. Navíc já jsem se mezitím seznámila s prima mužem, začali jsme spolu bydlet a on mé dceři dokonale nahradil chybějícího otce. Zbožňuje ji a ona jeho taky. Říká mu „tatínku“.
Jenže bývalý manžel se nevzdal a dal celou věc k soudu. Spor se táhl dlouho, došlo i na různá psychologická vyšetření. A nakonec padlo rozhodnutí, že otec má právo vídat svou dceru dvě soboty v měsíci s tím, že spát bude vždy doma.
Začalo peklo. Sabince bylo skoro pět let, když si ji začal pravidelně takto brát. Byla moc malá na to, aby pochopila, jak se věci mají, i když jsem se opravdu snažila jí vše vysvětlit. Stejně hodně plakala, když si ji přebíral, a nechtěla od nás odejít.
A tak je to vlastně pořád. Rve mi to srdce, když vidím, jak ta malá trpí. Snažila jsem se s bývalým manželem promluvit, nalézt nějaké řešení, které by bylo k naší dceři co nejšetrnější. Ale on tvrdí, že má právo ji vídat a že si malá zvykne.
Jsem bezradná. Když budu otci bránit ve styku s dítětem, tak poruším nařízení soudu. Když mu bránit nebudu, odnese to ta malá, která je v té situaci úplně nevinně.
Poradí mi někdo, co se dá v takovém případě dělat?
6.8.2007 Rubrika: | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje dcera odmítá být se svým otcem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
docela by mne zajímalo, jak to vidí její bývalý manžel a jak by se na celou situaci díval někdo nezaujatý. neříkám, že paní nevěřím, ale opravdu by mně zajímalo, jak to vidí okolí
.JPG)
Príde mi zbytočne matku obviňovať. Neviem ako to bolo.
Ak dcéra nechce k otcovi a matka tomu nebráni, tak otec by mal ísť na to pomali a matka trocha tomu napomôcť.
Keby sa stretli celá rodina na neutrálnej pôde na 1/2 dňa aby videla, že otec je fajn. Potom u neho ale s matkou, potom aj sam na 2 hodky a čas predlžovať.
Naša dcéra /4 roky/ nechce ani cítiť, hneď plače brata mojej svokry. Keď je na návšteve, stále sa mu vyhýba. On to chápe, ale je to nepríjemne. Vysvetľujeme jej ako sa dá, ale ona nie
.gif)
Myslím, že by ses měla pokusit o to, aby vztahy mezi holkou a otcem byly co nejlepší. Nový taťka je sice dobrá věc, a možná to pro ni bude fakt táta pro zbytek života. Víš, ale jisté to není, stát se může cokoliv, a dcera by určitě neměla ztratit vazby na druhou půlku rodiny.
Pomož jí, aby se s tátou cítila co nejlíp, třeba se domluvte, abyste mohli na některých schůzkách být spolu, co nejpozitivněji ji motivuj a hlavně jí vysvětli, kdo je její opravdový táta a jak to prostě je... Buď si jistá, že to její vztah k tvému partnerovi neohrozí, člověk může mít poměrně široké srdce :-).
Vlcice to napsala dobře
Začít se chovat jako dospělí- máte oba závazky, udělali jste chyby a teď se snažte. Dcera má být připravená na setkání s otcem. Možná by se bývalý lépe domluvil se současným partnerem než s matkou.
Paola: V muslimských zemích je skrytý matriarchát. A asi tam je míň alkoholiků. A taky málo rozvodů v důsledku "práva otců" na děti
moje holky jezdily k tátovi busem, aby ho to moc nestálo. Kolikrát jsem trnula, ale chtěla jsem, aby věděly, že mají tátu. Když jim bylo 15, 16 let, samy uznaly, že o ně vlastně moc nestojí, stejně si šel po svým, když k němu přijely. Pak už tam jezdily minimálně. Mrzí mě, že v něm nemají žádnou oporu, nezbývá, než být mámatáta.
Paola: 
Asdareel: nemyslela jsem, že zrovna tento otec je násilník a opilec, chtěla jsem jen poukázat na to, že soudy nepřihlížejí na situaci rodiny. Obecně.Prostě - jak mi řekla sociální pracovnice : On je otec a má svá práva i kdyby se kdoliv stavěl na hlavu. Nepřihlíží se na to, jestli otec jevil zájem o dítě od začátku, nebo až po určité době, jestli je jeho zájem opravdový účelový. A to jestli matka navádí děti proti otci. To všechno se při psychologickém vyšetření zjistí... ( trvalo 6 hodin) Ale soud pak rozhodne podle pravidla, že otec má právo se s dítětem stýkat. Co takhle úmluva o právech ditěte, kde je psáno, že dítě má právo na klidný a spokojený život ?
V mém případě JE dokázáno, že otec je alkoholik - a co z toho. Stejně soud přikázal, že děti k němu musí. 
Vlcice: Tak nějak to cítím taky.
Paola: Samozřejmě, otec násilník a alkoholik je špatný otec. Ovšem tento článek evidentně není ten pípad.
Vlcice: Myslim, ze i velmi male dite vi, kdo mu je ci neni sympaticky a s kym se rado ci nerado styka. I to dokaze natahovat rucky a cpat se k cloveku, ktery je jim mily... A muze to byt i babicka, kterou vidi jednou za rok. Ale pokud place a s dotycnym neni rado, tak to taky o necem vypovida .A o otci ostatne taky, pokud tvrdi ze ma pravo a pres to nejede vlak
To je trochu zvlastni pristup milujiciho otce....
Selma: Souhlasim, pokud by Sabince bylo s tatinkem dobre, byla by s nim rada...
Prožila jsem něco podobného. Rozvedla jsem se, protože manžel mě bil, opíjel se a na noc chodil spát k jiným... Pak najednou si vzpoměl, že máme 2 syny a chtěl se snimi vídat. Synové ho pamatují jen jako opilého, ležícího na koberci v předsíni, když mě bil, taky to viděli... Ale soud rozhodl - musí k němu chodit na návštěvy. Prošli jsme psychologickým vyšetřením, otec dětí má napsáno v posudku - vliv alkoholu na psychiku velmi zřetelný. A nic nepomohlo.U soudu sedí lidi, kteří nemají zájem o dobrý a zdravý vývoj dětí. Pokud je otec alkoholik nechápu jaký dobrý vliv na děti by měl mít. Synové k němu chodit odmítají (16 a 9 let) Ale co mám dělat, když někdo rozhodl o nás. Kdyby manžel nepil, zůstala bych s ním... Nakonec to dopadlo tak, že když pochopil, že se o ty děti musí starat, dát jim najíst atd., přestal si pro ně chodit. Ale u soudu jsem vedená jako potvora, která brání styku s dětmi a pokud si požádám o vyšší výživné, mám smůlu. Jsem prostě potvora a ať si s dětmi živořím jak umím...
A ještě vzkaz k těm muslimským zemím : tam vládne přísný patriarchát a ženy nemají žádná práva, ani to volební. Chce to někdo srovnávat ? 
Vlcice: Já mysím, že dítě samo vycítí tu atmosféru a podle toho chce jet nebo ne. Kde je mu dobře tam chce, stejně jako dospělí...
Ale Jitka nepíše, že se otec o dceru vůbec nezajímal. Dokonce sama přiznává, že si s ní hrál...atd. Možná na dceru neměl moc času, ale nelze tvrdit, že se o ní nezajímal.
!..... začal o dceru stát víc a víc, chtěl si ji začít brát na víkendy, čemuž jsem se bránila..... " Nevím sice jak to probíhalo, ale nepochybuju o tom, že dcerka ze strany matky vicítila jakousi nevůli a neochotu a tak k otci prostě taky nechce. A pokud Jitka jasně dávala najevo, že Sabinku otci půjčit nechce, tak je přece jasné, že to muselo Sabinku značně poznamenat a holka pak k otci neche a možná se ho i bojí.
Matky si často neuvědomují, že svým chováním ovlivňují postoj dítěte. A nemusí to být vůbec úmyslně. To chování si třeba ani ta matka nemusí pořádně uvědomit.
A není podstatné, zda má dítě nového otce. Děti, dokáží mít i dva otce a klidně i několik babiček a dědečků a přijímají to spíš jako výhodu a dokáži z toho pořádně vytěžit. Pár takových znám.
A taky mi vysvětlete, jak je možné, že se děti nebrání jet třeba na celé prázdniny za dětou, babičkou, tetou, strejdou, které vidí třeba jednou nebo dvakrát do roka? A jak je možné, že stejné dítě nechce jít na pár hodin s otcem, kterého vidí častěji? Myslím si, že tvrdit, že dítě je málé a otce vidí jen zřídka a proto s ním nechce jít, je tak trochu zavádějící. Pokud by totiž toto pravidlo bylo pravdivé, tak by děti skutečně nechtěli odejít ani s jiným příbuzným, kterého třeba vidí ještě méně často než otce.
Myslím si, že příčina bude hlavně v tom, jak se k dotyčnému chová matka. A řešit se to dá změnou postoje k otci a snahou namotivovat dítě. Vést ho k tomu, aby se na otce těšilo tak, jako se těší třeba na babičku.
selma - je to blbý , ale je to tak. Nejde udělat tlustou čáru a začít žít ještě jednou , tentokrát načisto. Jakákoliv chyba se vymstí. Proč by se 5 letá holčička nemohla stýkat se svým otcem. Jen proto, že to matce kazí image " nové rodiny". holka je jeho , má jeho geny, má nárok na jeho polovinu příbuzných.Je blbost jí v tom bránit obzvlášť kecy o novém lepším tatínkovi jsoupodraz. Paní z článku by se měla rychle vzpamatovat.
Asdareel: Takže chlap odejde od ženy a děcka at se starají a když se žena postaví na vlastní nohy a vypustí ho ze života, protože roky zájem o malou nejeví, najednou se vynoří a začne jim to narušovat - proč asi?? Mně to připadá jako závist a uražená ješitnost, typická mužská vlastnost.
