Jsou to přece děti, tak snad budete tolerantní!
.jpg)
Často slýchám, jak si lidé stěžují na své sousedy v paneláku. Až donedávna jsem nic takového neznala. V panelovém domě bydlíme už dvacet let a s žádnými sousedy jsme nikdy neměli problémy.
Až teď. Do našeho poschodí se přistěhovala mladá rodina se dvěma chlapci. Jsou jim asi 4 a 3 roky. Sama mám děti, a i když už jsou dospělé, živě si pamatuji dobu, kdy byli malé. Myslím, že pochopení a tolerance mám v sobě dost.
Jenže poslední dobou už mi dochází, a dokonce přišel konflikt s naší novou sousedkou. Její kluci jsou totiž hodně, ale opravdu hodně hluční. Jelikož bydlí hned ve vedlejším bytě, máme všechno z první ruky. Křik, dupání, všelijaké rány (asi si kopou míčem). Nedá se před tím uniknout a je to velmi obtížné.
Nejhorší jsou rána. Pracuji ve směnném provozu, z noční směny se vracím dost unavená. Vysprchuji se a jdu spát. Po dvou hodinách mě takřka pravidelně vzbudí naši malí sousedi. Nikoli řevem z bytu, ten naštěstí do naší ložnice tolik nedoléhá, ale rachotem na chodbě. Sousedka s nimi obvykle chodí kolem deváté ráno ven, asi nakupovat.
Je to, jako byste z klece vypustili stádo vřešťanů. Lítají po chodbě, perou se, křičí, občas dopadne nějaká rána i na naše dveře. Jejich matka na to nijak nereaguje. Nastoupí do výtahu, odjedou. Když konečně znovu zaberu, celá situace se opakuje. Asi po hodině se vracejí zpátky a opět s plnou parádou.
Dost dlouho jsem to snášela, ale postupně jsem z toho začala být vynervovaná. Vyspat se potřebuji, zvlášť když jdu večer na další noční službu. Rozhodla jsem se, že sousedku požádám, zda by své děti trošku nezkrotila. Doufala jsem, že mě pochopí. Jenže to jsem se pěkně spletla.
Byla jsem skutečně slušná, vysvětlila jí, že pracuji na směny, po noční se potřebuji vyspat a její děti mě opakovaně probouzejí, když vyjdou na chodbu. Požádala jsem ji, zda by jim nemohla vysvětlit, že na společné chodbě se nekřičí jako na lesy, ať chvíli vydrží, než budou venku.
Její reakce mě mírně řečeno udivila. Velmi korektně a důrazně mi sdělila, že jsou to malé děti, spoustu věcí zatím nechápou, a že bych to měla pochopit já. Oponovala jsem, že malé děti nepochybně některé věci nechápou, ale je snad na rodičích, aby je to chápat naučili. Nic, nehnulo to s ní. Zůstala kamenná a chladná a odpověděla mi, že dnes je prostě jiná doba a děti nejsou od útlého dětství vystaveny buzeraci a přehnaným výchovným nárokům.
Zůstala jsem jako opařená. Na takové jednání jsem v nejmenším nebyla připravená. Ze zoufalství jsem si zkusila dát špunty do uší, ale nějak je špatně snáším, vzbudila jsem se s příšernou bolestí hlavy.
Vím, že mi asi těžko poradíte, co s tak bezohlednými lidmi dělat. Možná však bude mít někdo nápad jak na ně.
5.11.2007 Rubrika: | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsou to přece děti, tak snad budete tolerantní!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Paní Alice, tohle Vám nezávidím, jsem šťastná, že bydlím ve svém domě. V dnešní době mnoho lidí zapomíná na ohleduplnost a co je slovo "tolerantnost" už ani neznají, vše je odrazem dnešní doby.Pokud opravdu trpíte asi Vám nezbývá než se odstěhovat. Někdy stačí v domě jedna nepřizpůsobivá rodina a trpí tím celý dům.Někdo chápe pojem demokracie nechat všemu volný průběh,ale v tom demokracie podle mne nespočívá. Přeji Vám hodně pevné nervy. 
Nakopat je do zadku všechny. Matinku, co nemá ohledy na ostatní, a spratky taky...
Jsem si ulevila!
Mám něco podobného.... malá je divoška, ale snažím se ji neustále zklidňovat - na chodbě se nekřičí, neběhá... atd. Máme ale super sousedy. Kluk je puberťák a hudbu si pouští zásadně tak, že mi drnčí skleničky ve skříni. Párkrát jsme se zhádali a jeho vymaštěná matička nám řekla, že jim taky vadí, když malá běhá po bytě. Nenechala si vysvětlit, že malé děti nechodí, ale běhají (navíc večer už spala), takže hudbu si tlumit nebudou a navíc do deseti večer si můžou dělat, co chtějí. Manžel se naštval a řekl, že jestli míní dělat naschvály, tak na ni kdykoliv, co odejde z bytu a půjde se "bavit" zavolá sociálku. Její kluk má patnáct, chlastá, kouří a už spí i s holkami.... to je ta volná výchova.... naštěstí se budou brzy stěhovat!!!
Linda: 
ja mela nastesti takovou jen tu starsi, od ctyr let zacala chodit na gymnastiku a tam si ty roupy vybila
Linda: tak ti přeju, ať tu pubertu taky zvládneš
my ji prožíváme už asi šest let, nastěhovala se k nám, moc se jí u nás líbí a nechce jít o dům dál
měj se krásně
.jpg)
jarku: prezila jsem a za nejvetsí úspech pokládám tri veci:1) ony prezily téz (nezabila jsem je a ani nespáchaly sebevrazdu); 2)neskoncila jsem v protialkoholické lécebne (taková 
dokáze obcas zázraky); 3)nejsem v blázinci.
I kdyz kdo ví, mladsí je 11pryc a starsí 13,5 a momentálne u nás bydlí puberta, ale stejne si myslím, ze to nejhorsí mám za sebou. A nastestí manzel pred 4 roky konecne zmenil práci a je kazdý vecer doma, to taky pomuze. Predtím byl 3 týdny pryc a týden pracoval v kancelári 8-16 a pak zase 3 týdny v tahu.
Linda: to je teda síla
to musím dát přečíst dceři
ona si myslí, že má hyperaktivní dítě
vedle těch tvých holčiček je to skoro andílek
jaks to mohla přežít?
Klaudie: Uprímne receno, dnes s odstupem casu se divím ,ze to sousedi vubec vydrzeli. Na holky neplatilo absolutne nic a mohla jsem vychovávat jak jsem chtela. Zákazy, domluvy obcas i nejaká na zadek padla - jim to bylo sumafuk a jakýkoliv trest byl spís trest pro me, protoze vzdycky vymyslely nejakou jinou pitomost. Jediný co zabralo bylo vyhnat je na celý den ven, ale to unavilo tak me, ony si nabili baterky aby pak vecer blbli o to víc. A ani v noci nebyl klid, protoze starsí je sova a mladsí skrivan a tak kdyz konecne aspon mladsí usnula starsí jí budila, pak usnula ona ale mladsí mela uz to nejhorsí naspaný a znovu usnout nemohla a tak budila tu starsí a tak to slo celou noc dokolecka a ráno v 6 mela mladsí hlad. A to jim vydrzelo 4roky. A obcas mi ruply nervy a servala jsem je. Takze opravdu nevím ,jak tohle popisovali sousedé na sociálce. A svýma absurdníma úrazama pusobili pozdvizení jak u naseho doktora tak v nemocnici na pohotovosti. Ve skolce se me snazili "srovnat " první rok, pak to vzdali a kdyz nastoupila mladsí tak se mi ucitelky omlouvaly, ze si myslely jak jsem nemozná a nezvládám deti, ale tohle zvládnout nejde. Vsude na papírech meli napsáno, ze nesmejí bez dozoru k sobe.
Klaudie: Já jsem se o to zase az moc do detailu nezajímala, takze nevím jak to sousedé formulovali, vzdy jsem paní pozvala dál a slusne a v klidu jí odpovedela na otázky. Jednou si me pozvala k sobe do kanceláre, ale predstav si scenku sedím na zidli, za kazdou ruku drzím jedno dítko, které ale druhou rukou v klidu demoluje kancelár, obcas preruckuji a drzím obe jednou rukou zatímco druhou dávám veci na místo a pritom si s paní povídám. Nakonec za námi jeste bezela na chodbu, ze jsem u ní zapomela klíce, ale byly to její od auta, které jsem sebrala dceri a polozila na stul. Chudák neverila. Proste dve zivoucký holcicky. A neexistovalo na ne nic. To byl ocistec. A nevím jestli nás nekdo nabonzoval skolce, ale lidsky si myslím, ze kdyz prijde 4-letý díte s monclem pres pul obliceje, tak se nad tím ucitelka pozastaví. To je svým zpusobem i správný. Ale je fakt, ze ve skole se to nejak zklidnilo, ty nevetsí prusery byly ze skoly a spís jsem bonzovala na ne já - napr. kdyz jsem si holku prisla vyzvednout do druziny a dozvedela jsem se, ze jedna z ucitelek je s ní práve u doktora, protoze dcera si zapíchla nuz do stehna - nikdo neví jak. A nebo kdyz nakopla zeleznou tyc a zlomila si dva prsty na noze. Ale je fakt, ze jak zacali navstrevovat skolku, skolu, kluby prestala se o nás postupne sociálka starat - asi se dozvedeli z ruzných stran, ze holky nelze zvládnout a tak nás nechali starat se sami o sebe. Jinak si to nedokázu vysvetlit. A nebo je mozný, ze absurdní úrazy hlásí pohotovost sociálce-uz jsi nekdy videla jak vypadá 3-letý díte kdyz vezme 7 betonových schodu po hlave? A nebo jede na detské motorce, cumí dozadu a plnou parou nabere stojan s kolama?
Sirka: May máme pod náma rodinu s dvěma kluky, ten starší pouští hudbu tak hlasitě, že to vypadá, jako by startovalo letadlo a všechno nám duní a třepe se. Jejich otec, cholerik, na ně věčně řve a nadává jim a ten mladší hraje na klavír.Do toho jejich matka jim všem nadává do šulínů apod.
Linda: mě překvapuje, že se vůbec sociálka něčím podobným zabývá, já myslela, že ta ztěží zareaguje až na udání, že někde lítají bezprizorné nedostatečně oblečené hladové děti někoho po ulici. Ze by se zabývala jen hlučnými dětmi....i když ono asi záleží, jak je to formulováno, že? pokud sousedi napráskali, že hluk linoucí se z bytu vypadá jakože se tam děje nějaké týrání, nebo popř. že jsou děti bez dozoru, ponechané sobě na pospas, pak asi sociálka zareagovala...
Vykládám si to dobře????
Ale Lindo, to mi přijde, že když vás takhle sledovali už i ve školce...zřejmě z podnětu sociálky??? tak sousedi museli nabonzovat něco o týrání dětí, jinak to není možné??
Meander: diky za tip... kdybysenahodou rvouni taky vyskytli :-)
nastesti mame z obou stran stare skoro hluche dedecky a babicky... takze je to v klidku
Klaudie: Sociálně-právní ochranu dětí. Práskala jsem, že děti hlídá prastará sousedka a že ty zvuky, co se tam ozývají, svědčí o tom, že se děti pokoušejí zabít sebe i ji. Párkrát se přijela podívat taková velká, docela hrůzunahánějící ženská, a to stačilo 
Mám jen jedny nervy a to bydlení nebylo zadarmo.
Klaudie: Kdyz to sousedy prestalo bavit poprvé a zavolali sociálku, ze máme hlucné potomstvo, slo jim (sociálce) pomerne snadno vysvetlit, ze hyperaktivní díte nechodí po schodech, ale nase 2,5patra skáce. Podruhý, ze hrají fotbal venku (bohuzel pod okny a ne na hristi) místo v obýváku. Jenze pokud nás na sociálce meli v rejstríku a holka prisla do skolky s monoklem, tak to uz se potom tezko vysvetlovalo, ze ségra prudce zavrela dvere a mladsí chytla klikou pod oko nebo ze ten do krve sedrený oblicej si zpusobila v cekárne u lékare kdyz jsem celkali na ockování (to mi tenkrát nastestí potvrdila sestra od doktora) apod. Taktéz slo s nimi mluvit v dalsích x prípadech (mela jsem stestí, paní sociální mela doma podobný prípad jako byla dcera), ale po letech to prestalo bavit me, sociálku i sousedy a tak prestehování bylo to nejjdnodusí resení. A ted nemáme sousedy a holky uz nastestí z tech blbostí vyrostli a tak máme vsichni klid.
Něco podobnýho máme taky naproti na chodbě. Rozvedená paní, kluk asi 10 let, holka asi 13 let. Paní má přítele, který na ní v noci řve, že je kráva a tak podobně, pak se hlasitě "milují". Děcka na sebe věčně řvou, ona na ně taky. Nebo si haranti navzájem zavírají hlavní dveře a pak mlátí do dveří a ječí na sebe přes dveře. Je to nářez, ale co s nima? Taky si nevíme rady.
