Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Děti.Výchova, škola, kamarádi

Tříletý tyran

Je mi 32 let a mám tříletého syna. Otevřeně přiznávám, že si s ním chvílemi nevím rady. Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ, nenakukovala jsem do kočárků a netála blahem, když se starší sestře narodila holčička a ona mi „dovolila“ si ji pochovat. Byla jsem přesvědčená, že budu patřit spíš k bezdětné menšině. Děti mi šly dost na nervy svým neustálým ječením, pláčem, vztekáním.

Jenže člověk míní a život mění. V šestadvaceti jsem se zamilovala až po uši, po nějaké době jsme spolu začali žít, vzali se a já se najednou nepoznávala. Touha po dítěti se dostavila bez varování, takřka ze dne na den. A tak když jsem zjistila, že čekám miminko, byli jsme skutečně šťastní.

Petřík se narodil a já byla přímo v sedmém nebi. Užívala jsem si to, jak jen jsem mohla, nic mi nebylo zatěžko. Přesto jsem se snažila, aby měl od malička nějaký režim. Nemyslím, že by se ze mne stala „opičí matka“.

Jenže jak Péťa roste, poměrně úspěšně všechny mé výchovné snahy boří. Zprvu jsem si myslela, že je to tím, že je malý a spoustu věcí nechápe. Jenže dnes mu jsou tři roky, je chytrý, rozumí už všemu, co se po něm chce, a dělá vyložené naschvály. Někdy zlobí tolik, že si večer uvědomím, že jsem na něj celý den vlastně jen křičela, zvyšovala hlas, něco mu zakazovala.

Dělá přesně ty věci, které lidi na cizích dětech nesnášejí. Vzteká se v obchodě, v autobuse řve na celé kolo, obtěžuje ostatní lidi a děti, k těm menším je dokonce agresivní. Vysvětluju, uklidňuju, trestám, vyhrožuju. Nic z toho nepomáhá. Nedělá to proto, aby něčeho dosáhl, spíš mám dojem, že ho zlobení jednoduše baví. Například když začne v autobuse zpívat na celé kolo, přejde do vydávání příšerných skřeků a ječení (v tu chvíli vždycky vypadá jako mentálně postižený, ale opravdu není), vidím, jak po očku sleduje, co na to okolí.

Jsem z něj nešťastná. Nemůžu s ním nikam jít, stydím se za jeho chování i za to, že se pak nechám před lidmi rozčílit, snažím se ho zmírnit, a on mě úplně ignoruje. Lidi se na mě koukají jako na neschopnou matku a mně je do pláče. Pak mám na Péťu tím větší vztek. Máma mi radí návštěvu psychologa, ale mně se do toho zatím moc nechce. Pořád si myslím, že tříleté dítě bych měla být schopná zvládnout sama. Manželovi nic podobného nedělá, poslechne ho na slovo. Jakmile je jen se mnou, stane se z něj neřízená střela a já s ním nic nezmůžu.

Otevřeně přiznávám, že chvílemi se dokonce rouhám a napadne mě, že jsem si dítětem pěkně zkomplikovala a otrávila život. Tyhle myšlenky jsou strašné, i proto, že jsem už šestý měsíc znovu těhotná. Stydím se za ně, samozřejmě bych Péťu (ani dosud nenarozené miminko) nedala za nic na světě. Jen jsem z něj neuvěřitelně unavená a děsím se, jak to bude vypadat, až se to malé narodí.

Nevím, jestli mi někdo poradí, co dělat, či nějakou taktiku, jak toho mrňouse zpacifikovat. Aspoň jsem se ze všeho vypsala.

Michala


17.1.2008   Rubrika:   |   Komentářů 38   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Tříletý tyran

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-38
jitsli
jitsli - 5.2.2010 9:38

Špunty do uší, kafíčko, klídek a hlavně vydržet. Ono to chvilku trvá, ale vyplatí se to.

 
blondýna007
blondýna007 - 7.2.2008 17:55

Meander: tedy nevím kolik ti je let,ale to co jsi napsala,mě docela zarazilo.každá normální ženská toží dřív,nebo později po dítěti a je krásný,když ti dítě řekne-"maminko".no,snad ta touha na tebe taky přijde-myslím touha po dítěti.smajlik - 89smajlik - 5

 
blondýna007
blondýna007 - 7.2.2008 17:48

my jsme měli taky problémy se synem.vztekal se,křičel,mlátil sebou o zem.byla jsem z toho zoufalá.šli jsme s ním k psyc holožce a ta nám řekla,že je v pořádku a že ho to přejde věkem.a měla pravdu..nejlepší je ignorovat ten vztek,odejít z pokoje,a tak.pokud jste v obchodě,zkuste ho něěčím upoutat.je to těžké a stojí to spoustu nervů.vím o čem mluvím.vydržte a na lidi se neohlížejte,at si říkají co chtějí.tak vám/nebo ti?/přeji silné nervy!!!!!!!!!!!!!smajlik - 90smajlik - 90smajlik - 90smajlik - 90smajlik - 90smajlik - 90

 
Orange
Orange - 18.1.2008 19:18

já bych asi v této situaci šla za tím psychologem, možná bych byla aspoň klidnější, kdyby mne ujistil, že to přejde smajlik - 4

 
rychlonožka
rychlonožka - 17.1.2008 23:09

č syna poslouchat a potom ho vychovej. Nebude to lehké, ale nic jiného Ti nezbyde. Pokud s ním chceš nejen vydržet, ale trochu slušně vycházet...!

 
rychlonožka
rychlonožka - 17.1.2008 23:07

Co máš udělat s dítětem, za Tebe žádný psycholog nevyřeší. Může Ti jen poradit. Ale tu práci stejně musíš odvést sama. To, že dítě zlobí jen Tebe, je důkazem, že vycítilo Tvoji slabost. I mimino dokáže rozpoznat, co se děje kolem něho. A reaguje na to. Vysvětlování a tresty jsi už vyzkoušela. Teď zkus být důsledná sama na sebe. Nepovoluj. Padla tady spousta rad, užitečných, ověřených postupů. Pokud někde řve, popadni ho a pryč. Jsi na mateřské, není problém, když přijdete domů později. Nebuď s ním pořád sama. Klidně si jdi někam, kde Tě to bude bavit a bez něj. Čím víc totiž s dítětem jsi a čím víc se o něj staráš, tím spíš se staneš někým, koho má dítě plné zuby. Proč bys ho nenechala manželovi, babičce, kamarádce? Odpočiňte si od sebe, je to pro dobro obou! Nenech sebou cloumat už teď. Čeká Tě ještě hodně let společně prožitých. Jsi-li teď denně vytočená, jak s ním chceš vydržet do dospělosti? Druhého děcka se neboj. Jsi dostatečně vyškolená od prvního. Ty chyby už jistě dělat nebudeš, budeš se k němu chovat jinak a bude to lepší. A každé děcko je jiné. Dítě moc dobře ví, že Ti na něm záleží a zkouší, kam až může dojít. Co si může dovolit. Ty ho necháš a tak se nediv. Každý, komu syna svěříš, s ním vyjde lépe. On si totiž nikdo od něj nenechá líbit to, co Ty. Nikdo ho totiž tak rád, jako Ty, nemá. Dětem škodí i přemíra lásky. Kdysi jsem četla nějakou anglickou knížku. Na oslavě se sešly matky a vzaly s sebou svoje děti. Usadily se k lákavě vypadajícím pohárům. Bylo tam všechno možné, ovoce, zmrzlina, šlehačka...a na špici všeho nádherná velká jahoda. Každý měl jenom jednu. Děti prosily matky, aby jim tu svoji jahodu daly. A všechny to udělaly, i když každé dítě mělo svou a ony na ně taky měly chuť. Jen jedna svému dítěti řekla..."JÁ MÁM JAHODY TAKY RÁDA JAKO TY A CHCI SI TU SVOU SNÍST SAMA." Ostatní mámy se koukaly na tuhle maminku s despektem. A přitom ona se podle autora zachovala nejsprávněji. Je snadné udělat to nejjednodušší ve výchově. Zavázat dítěti boty, uklidit po něm hračky, dát mu, co požaduje. A je těžké vychovávat. protože to, že dítě poslechne, není ještě důkaz, že je vychované. Vychované dítě úměrně věku ví, jak se má chovat. Nejprve nau

 
Eva2
Eva2 - 17.1.2008 18:37

Prožila jsem období vzdoru s dcerou od 4let byla O.K. a teď je prožívám s vnukem.Držím palcesmajlik - 56

 
Pammy
Pammy - 17.1.2008 18:14

Suhlasim so vsetkym, co tu bolo povedane. Ja by som najprv vyskusala taktiku "ignoracia" a az keby to nezabralo, tak by som sa vybrala k psychologovi. Ked som chodila do jednej rodiny a starala som sa im o maleho, ten robil to iste mame, babke, otcovi... a oni sa ho snazili najprv krikom utisit, potom dohovaranim a nakoniec mu kupili nieco, alebo urobili co chcel, aby mali pokoj.Mne to nerobil, parkrat skusil, ale ja som nanho pozrela, povedala "Andrejko, aj tak vies, ze toto na mna neplati, ak nieco chces, pekne to povedz" Nie vzdy pochopil, vtedy som sa zdvihla a odisla do inej izby, pripadne isla robit nieco ine. Zabralo vo vsetkych pripadoch 100% ne. Raz sme isli z prechadzky domov a stretli sme jeho kamarata ako siel s opatrovatelkou do pizzerie na obed. My sme mali obed navareny doma. To ste mali vidiet... on chce ist s nimi, on chce pizzu. Ked som mu pekne povedala, ze nie, mame doma obed, s kamaratom sa moze hrat poobede, hodil sa na chodnik a reval az zbordovel. Hanbila som sa ako pes, v zivote mi to ziadne dieta neurobilo a vzdy, ked som videla, ako to nejakej mamicke dieta v obchode urobilo, hanbila som sa aj za nu a myslela si, aky je to trapas. Po chvili ma hanbenie preslo, po nadychnuti a okysliceni mozgu (inak by prisla na rad ta lopata smajlik - 68) som povedala, ze dobre, ja sa idem najest, cau. Sla som pomalicky a davala som pozor, lebo to bolo pri ceste, ale fakt, po par minutach sa zdvihol zo zeme, docupital za mnou a ked odbordovel, tak uz bolo ok. Alebo si raz nechcel dat papucky a rodicia zdoraznovali, ze ich ma nosit. Zase zacal svojim obvyklym sposobom menit farbu a hodil papuce po mne. Ok, zdvihla som sa, zavrela mu dvere na izbe a sla som do druhej izby. O par minut bol pri mne aj s obutymi papuckami. A to inokedy k tomu potreboval moju pomoc smajlik - 75 Tak asi tak... Proste, ak to ide ignorovat... Drzim palce!!!!!smajlik - 47

 
medved
medved - 17.1.2008 16:25

ja myslim, ze obecne fakt plati to hrozne tezke a neoblibene nicmene uspesne...duslednost, duslednost , duslednostsmajlik - 55 je to obcas fakt tezky a cloveka to samotnyho stve, ale holt clovek musi vazit kazdy slovo a stat si za nim...takove nejake plane vyhrozovani je zcela zbytecna vec, nechat se ditetem vytocit tak, ze se zmenim v jecici furii, no tak to vubec nepripada do uvahy....ja kdyz uz bublam , tak dceru proste ignoruju a delam neco uplne jinyho...venku vytahnu knizku a ctu si , doma jdu pryc a neresim to

 
Juana
Juana - 17.1.2008 15:17

Něco podbného byl můj mladší bratr, matka to taky řešila obdobně. Vztekal se v samoobsluze - nechala tam nákup a šla s ním domů, jídlo nebylo. Vztekal se v autobuse, šlapal pěšky. Vztekal se doma - ignorovala ho. Párkrát došlo i na studenou sprchu, protože už to opravdu bylo život ohrožující. Byl nezvladatelný do první třídy, učitelka - sousedka, která ho znala z pískoviště - prosila matku, ať ho dá do jiné třídy. Matka byla tvrdá, nepodlehla jejímu nátlaku, ale řekla jí, ať ho pořádně zaměstná. A dopadlo to tak, že škola ho hned chytla (tyhlety děti totiž bývají velice inteligentní) a učitelka o něm v hodinách ani nevěděla. Je už samozřejmě dávno dospělý, a je to největší flegmatik z rodiny.
Moje dítka naštěstí mívala (a mladší mívá dodnes, je jí pět) podobné záchvaty vzteku jen doma a to stačí dát je do místnosti, kde nemají obecenstvo, a ono je to za chvíli přestane bavit.

 
Ťapina
Ťapina - 17.1.2008 15:12

Že by opravdu nepomohlo v okamžiku, kdy začne v autobuse ječet, s ním vystoupit a jít pěšky? Děti obvykle jezdí MHD rády, takže by určitě pochopil, že pojede jen když se tam bude umět chovat. Křik a vyhrožování většinou nepomáhá, protože z toho nic není, když uvidí, že jeho chování nese přímé neblahé následky, tak se podle toho zařídí.

 
Elí
Elí - 17.1.2008 14:51

musíš být důsledná a co po něm požaduješ,by měl udělat.

 
Boubel
Boubel - 17.1.2008 14:07

Nevím, jak jsi důsledná ve výchově synka, ale připadá mi, že ti to snad dělá naschvál. Pokud se nejedná o nějakou psychickou poruch osobnosti, ale asi ne, když manžela bez reptání poslechne, řešila bych to hlavně bez křiku a řvaní. Má z toho zřejmě srandu, když tě může vytočit. Ono se řekne, tříleté dítě, ale kolikrát se člověk ani nestačí divit, jak je rozumově vyspělé.
Bude řvát v autobuse- vystupte a jděte pěšky. Dvě tři zastávky ujde bez problémů a když bude remcat, že ho bolí nožičky, vysvětlit mu, že si za to může sám.
Vzteká se v obchodě kvůli lízátku- nech ho vyvztekat a hlavně mu ho nekupuj. Tím nad tebou zvítězí a pro příště ví, že si řvaním vymůže všechno.
Jinak si myslím, že je kapánek rozmazlenej a můžu za sebe říct, že bych ho asi flákla tou lopatou, jak tady už psaly holky. A až se narodí mimčo, tak si myslím, že se to ještě zhorší. Chce to jen pevný nervy a být důsledná.

 
Jeni-M
Jeni-M - 17.1.2008 13:31

Měla jsem roztomilého, ale velice čilého až instabilního chlapečka. Dělal přesně to, co popisujete Vy. Vyřešila jsem to takto:
1. řvaní v obchodě: nechala jsem stát košík tam kde byl, vzala děcko a šla domů s tím, že když se neumí chovat, nebudeme nakupovat a nebudeme vařit. (Většina dětí vypadá natolik dobře, že den o hladu - ať si řve jak chce - vůbec neuškodí). Občas jsem zdůraznila, že mě mrzí, že má hlad, že jsem chtěla vařit jeho oblíbené jídlo, ale když se neumí chovat,.... je mi líto, ale nic.
2. řev v autobuse. No, to bylo mnohem snadnější. Po vysvětlení, že ostatní lidi otravuje a řidiči se to taky nelíbí a mohl by nás požádat ať vystoupíme, jsme opravdu vystoupili. Bydlíme 6 km od centra. A je opravdu velmi účinné nechat děťátko pochodovat až domů. I v dešti. Zachovat si náladu, člověk se aspoň hýbe!!! Byl unavený, že pak ani neotravoval.
3. jít s ním do restaurace bylo možné, až doopravdy pochopil co se po něm žádá. (Věk kolem 4 roků). Jinak jsem považovala za zbytečné obtěžovat okolí a otravovat jim volné chvíle svým nevychovancem.
Znamenalo to ale mu opravdu trpělivě mnohokrát vysvětlovat, co a hlavně proč po něm chci. Bez křiku. Při zvýšení hlasu se začal chovat bláznivě. To instabilové dělají.
Dnes je z něj profesor na univerzitě, je milý, vlídný, docela ochotný, prostě dobrej kluk.
Ale byla to hrůza. Platilo doopravdy jen to, co pochopil.
Pochopil později i to, že se nesmí zpozdit při cestě ze školy nebo sportu. Jednou mě nejela tramvaj, čekal promrzlý na balkoně a pochopil jaké je to čekat když druhý nejde a nejde.
Přeji hodně trpělivosti, vypadá to, že máte chytrého kluka a tam křik fakt nepomůže. Pohlaďte ho, upoutejte jeho pozornost a stručně sdělte, že tím, když dodrží toto (chtít jednu věc), udělá vám obrovskou radost. Spíš všechno vidět pozitivně. Mít radost z maličkých úspěchů.

 
orinka
orinka - 17.1.2008 12:53

Já jsem tedy neměla až tak moc čilého chlapečka, ale taky jsem si užila. Umíněný byl od mala a zůstalo mu to. A když mu byly cca 2 roky, vedla jsem ho z jeslí domů. Coural se, zdržoval. Horem dolem jsem ho přesvědčovala, proč už máme jít, ale nic platné. Tak jsem se rozhodla nechat ho na místě. Zamávala jsem mu, že teda jdu a on, když chce zůstat, ať tam je. Bylo to mezi domy, na bezpečném a přehledném místě, takže když jsem ušla pěkný kousek cesty a ohlédla se, viděla jsem synáčka trucovitě sedět na tom fleku, kde jsme se rozešli. Seděl by asi věčně, vůbec nebrečel. Takže jsem se pro něj musela vrátit a výchovný efekt se nedostavil. Potvora.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-38
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.