Mé dítě je často nemocné a v práci jsem černá ovce
.jpg)
Ráda bych znala názor ostatních žen na svou situaci. Myslím, že něco takového prožila či prožívá každá matka.
Mám dvě dcery, desetiletou a čtyřletou. Pracuji jako prodavačka v drogerii. Je nás celkem osm zaměstnankyň plus vedoucí. Obchod je to poměrně velký, střídáme se ve dvou směnách. Jsem z nich jediná matka s malými dětmi, kromě mě jsou tam tři svobodné holčiny a zbytek jsou ženy s odrostlými nebo dospělými dětmi.
A to mi dělá starost. Mé děti často bývají nemocné. V zimě se nakazí kdečím, silné nachlazení, chřipky a angíny si předávají jako na běžícím páse. Na jaře zase vypuknou alergické potíže; obě dcerky jsou citlivé na pyly. Proto s nimi často bývám doma na ošetřovačce. Starší dcerku občas nechám samotnou, když klesnou vysoké horečky nebo když jí není hodně špatně. Přesto jsem vždycky jako na trní, jestli je v pořádku, a stále ji kontroluji alespoň po telefonu.
I tak jsem s nimi doma často. Kolikrát vydržím v práci sotva tři týdny najednou a už jedna z nich onemocní. Hlavně ta mladší, kterou o samotě skutečně nechat nemůžu. Nemám nikoho, kdo by se o ni v době nemoci postaral. Rodiče dosud pracují a sestra je sice na mateřské, ale hlídat nemocné dítě nemůže, má teprve půlroční miminko. Ani manžel doma zůstat nemůže.
Do práce jsem nastoupila před rokem, když šla mladší dcerka ve třech letech do školky. Od té doby je to stále stejné. Chvíli všechno v pořádku, a pak přijde nějaká nemoc. Kolegyně se na mě zlobí, že musejí pracovat za mě a vyměňovat si směny. Došlo to tak daleko, že už se mnou skoro nikdo nemluví. Jen jedna z těch svobodných ano. Od ní jsem se dozvěděla, jak mě ostatní pomlouvají. Prý si nemoci svých dětí vymýšlím, protože jsem líná chodit do práce a být doma na placené ošetřovačce se mi líbí. Už vůbec nechápou, proč zůstávám doma i se starší, desetiletou. Ony prý své děti nechávaly marodit samotné, hned jak začaly chodit do školy.
Nevěřím tomu. Žádná máma si přece nevezme na svědomí, aby odešla od malého dítěte s horečkou. Je mi z toho dost těžko, protože to nedělám schválně. Pokaždé, když má jedna z holčiček zvýšenou teplotu, sevře se mi žaludek při představě, že budu muset zase zůstat doma. Kdybychom můj příjem nepotřebovali (splácíme hypotéku), snad bych radši zůstala ještě pár let doma.
Svou práci bohužel nemůžu dělat z domova. Kdybych pracovala někde v kanceláři, možná by se to dalo nějak vymyslet, ale v obchodě to možné není.
Jsem nešťastná a do práce nechodím ráda. Zajímalo by mne, jak jste nemoci svých dětí řešily vy. Odkdy jste je nechávaly samotné doma? Je desetileté dítě skutečné zralé na to, aby se o sebe v nemoci postaralo samo?
14.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mé dítě je často nemocné a v práci jsem černá ovce
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No tohle je vždycky problém, u nás funguje děda ale taky ho to unavuje. Zároven ale taky baví, takže mám pomoc u něj a u manžela. Každopádně když loni byly děti moc často nemocné tak to bylo těžké pro všechny, já si prostě brala paragrafy a volna a v práci to museli nějak zvládnout. Dítě je na prvním místě. Letos je to jiné, koupila jsem dětem na podpoření imunity a oslabeného organismu Hlívu ústřičnou mickey a musím říct že je všechno v pohodě, jsou zdravé a čilé jako rybičky..
děti jsou ještě malé a potřebují tě doma, když jsou nemocné. děti jsou dětmi jenom krátce, rychle vyrostou a už se to nikdy nevrátí. když byly naše děti malé, myslela jsem si, že v práci to beze mne nepůjde, tak jsem se honila z práce domů podat léky a honem do práce. pak mi syn, bylo mu asi 8 a nebylo mu dobře, řekl, hledal jsem tě a tys tu nebyla. to mi otevřelo oči, jsem máma a moje místo je u dětí, práci si najdu jinou, ale s dětmi chci být celý život a chci, aby věděly, že se na mne mohou spolehnout-
Párkrát se mi stalo, že měly kolegyně poznámky. Dopálilo mě zejména, když jsem jako jediná nedostala koruny navíc za "paragrafy". mLČELA JSEM, AČ JSEM BYLA DOMA S DÍTĚTEM pět pracovních dní za zmíněné období. Taky mi vadilo, když mi nadřízená na můj telefonát řekla - vy jste tu jenom do počtu, žejo? Jednou jsem nechala doma dítě ve vysoké horečce a šla do práce na dvě hodiny, než přijdou všichni ostatní. Bohužel jako první přišla šéfka a potřebovala mi na pracovišti zrovna akutně zkontrolovat, co se dalo. Nachytala mě na maličkostech, které jsem minulý den neudělala s tím, že dítě už mělo horečku předešlého dne a já věděla, že budu muset být doma. Ona mě dřív domů nepustila. naopak. O hodinu později. jak mi bylo, si asi každá máma umí představit. kdyby se něco stalo, odnesla bych to já. Jasné zanedbání, že. Zařekla jsem se, že nikdy nikomu na pracovišti nepředhodím nemoc či ošetřovačku. Naopak vždycky jsem odsloužila a občas se nabídla zůstat navíc. Většinou člověk má víc práce, než že zůstane déle. Nemoc se přinatrefí hned a vyhne se málokomu. Na každého většinou dojde. jenomže u sebe to člověk posuzuje jinak...!
Křeček: no statni sprava je kapitola sama pro sebe.. tam bych nedelala uz jen proto, ze se svou kvalifikaci a praxi bych dostala tak 1/4 platu, nez mam tady... takze asi tak
.JPG)
Juana: jasně že neplatí - platí sociálka (nebo udravotní pojišťovna, teď přesně nevím). Problém je spíš s tímzastoupením v práci.
Stanik: Bohunka_P: co se týče naštvání, chápu to na místech, kde to musí někdo zadarmo odmakat, tam bych asi psychicky nevydržela, protože by mi to bylo blbý. Ale vážně to nechápu v obrovském státním úřadu, kde jsem naposledy pracovala já, protože tam to vážně mohlo být každému šumák.
Že se tak blbě ptám - to když je matka doma kvůli nemocnému dítěti, tak jí to zaměstnavatel platí? Tohle neznám, protože jsem zaměstnanec ve firmě mého manžela, takže jsem si samozřejmě nikdy ošetřování napsat nenechala, v podstatě ani neschopenky jsme si léta nenechávali napsat, až v posledních letech takové vymoženosti využíváme. Žiju totiž v přesvědčení, že ošetřování člena rodiny je zadarmo, aspoň tak to myslím bylo za socialismu.
Synovi bylo před měsícem dvanáct, zrovna má angínu a musím říct, že od deseti let ho taky necháváme doma samotného. Kontroluju ho telefonem nebo přes icq, už mu ani nemusím volat, aby si vzal prášky, zvládá to sám.
No Táňo, já mám sice doma taky malé dítě, ale po pravdě řečeno, vůbec se těm naštvaným kolegyním nedivím..... Ono dělat pořád za někoho a neustále si muset měnit směny, to by mne teda štvalo taky - ty kolegyně mají taky rodiny, které prostě nechtějí šidit kvůli Tvojí neustálé - byť naprosto pochopitelné - nepřítomnosti..... Nemyslím, že zapomněly, že to kdysi musely řešit taky - tohle prostě nemůže být příjemné nikomu..... Asi bych se na Tvém místě zkusila poohlédnout po zaměstnání s flexibilnější pracovní dobou.....
Křeček: ale jo.. jen je k nastvani, ze za zastup ti nikdo ani nepodekuje... a jak se prida fenomen zenskeho kolektivu, je jasne, ze stezovat si budou na maminu, ne na sefa....
To máme za emancipaci 
Taky jsem bývala tak týden v měsíci doma, když byla starší dcera malá. Že má semtam někdo řeči, to jsem chápala - i když se mi zdají směšné ty řeči, za jaké prachy se válíme doma 
Spíš mě štvalo, že mají kecy kolegyně, co mají samy děti a prošli si tím taky
Ale řekněte mi vy co nadáváte: Jak to máme dělat? U nás měl manžel dvojnásobný plat a zodpovědnější práci, takže jsem zůstávala doma já. Práci z domova by chtěla dělat asi každá matka, ale ta se i v Praze moc špatně shání.
Takž eono se to lehko řekne, ale my většinou nemáme jinou možnost 
Johanka74: tak to ale nemůže mívat ošetřovačku dlouhou, ale několik na sebe navazujících, pokud má dvě děti, tak to jde, pokud jedno, tak musí mít mezi ošetřovačkama přestávku, stačí i jen sobota a neděle. Nevím, nebo má neschopenku na sebe.
Zaffira: heh, tady jsou taky nestany, kdyz nejsem.. musi mluvit s uzivateli 
a veci mi taky zustavaj po dovolene.. takze az za crtnact dnu odletim do andaluzie a nebud 13 pracovnich dnu v praci.. doufam, ze si pak nehodim rovnou masli 
ve vetsine fime je 150 hodin prescasu jako nelpacenych...
Stanik: no ono to asi všude funguje jinak.
Tady mě nemá kdo zastupovat, tudíž po dovolené doháním.
V předhozích pracích jsme občas krátkodobě museli převzít část práce po někom kdo chyběl, ale rozdělilo se to na víc lidí, ale i tak jsem se tomu snažila vyhýbat , a vydobyli jsme si aspoň volno navíc
Taky záleží co má kdo ve smlouvě, jak jsou ošetřený přesčasy atd....
Zaffira: jenze kazdej sef se ti na to vykasle.. ve vetsine firem mas, ze ti nalezi pulka platu toho, ktereho zastupujes, alae az kdyz je to vic nez dvacet dnu....
takze vis, jak.. zbyva jako prvotni nastvani na tu dotycnou... tady to treba vubec neexisuje, protoze vsecky baby s detma, kdz s nima musi zustat proste makaji z domva... ale to je o povaze prace, jasne, ze prodavacka urco z domova makat nemuze...
Johanka74: no ono předně by to mělo být tak, že ty, co "zastupují", zřejmě dělají přesčas, kterej by měl být placenej . Takže by si neměly nač stěžovat. Nebo přihodit nějakou odměnu, tudíž já bych si stěžovala u šéfa, ne u té maminy
