Jak zpacifikovat malého zlodějíčka
Máme devítiletého syna. Vždycky těžko zapadal do kolektivu, je spíš samotářský typ. Na druhou stranu mu ale společnost vrstevníků chyběla. Proto jsme byli s manželem rádi, když si konečně našel kamaráda.
Kluci se často navštěvují, na naše rodinné výlety bereme oba dva. Petřík (kamarád našeho Michala) to nemá doma zrovna lehké. Postupně si k nám vytvořil důvěru a občas se s něčím svěří nebo jen tak vypráví, jak to u nich doma chodí. Krátce řečeno, v jejich rodině vládne otec tvrdou rukou a je vydatně podporován matkou, která pro ránu rovněž nejde daleko. Mají čtyři děti, z toho tři kluky, takže asi zastávají názor "škoda rány, která padne vedle". Pravda je, že Petr má z rodičů velký respekt, a řekla bych, že i strach.
Minulý týden se stalo něco velmi nepříjemného a my nevíme, jak to vyřešit. Michal po Péťově návštěvě zjistil, že se mu ztratilo auto na dálkové ovládání. Prohledali jsme úplně všechno, obrátili jsme byt vzhůru nohama, auto nikde. Dušoval se, že ven si ho nebral. Nemám důvod mu nevěřit, na to auto byl velmi opatrný, byl to vysněný dárek k narozeninám. Jediná možnost tedy je, že ho nějak tajně odnesl Péťa. To by zase nemusel být takový problém, kolikrát kluci přijdou rovnou ze školy a Petřík má u nás svůj školní batoh.
Po návštěvě, kdy jsme zjistili ztrátu auta, se prý začal Péťa Michalovi vyhýbat. Až v pondělí přišel zase na návštěvu a já jsem se ho v klidu zeptala, jestli o tom autě něco neví. Z jeho reakce bylo jasné, že svědomí čisté nemá, nicméně do očí mi to zapřel a dušoval se, že ne.
A teď stojíme před rozhodnutím. Zajít za rodiči, o kterých víme, že jsou, jací jsou, nebo nějak víc zatlačit na kluka. Víte, neberu to nijak tragicky. To, co udělal, je podle mě jen klukovina. Navíc on zdaleka nemá tolik hraček, tak asi podlehl svodům a vzal si něco, po čem moc toužil. Chtěla bych to s ním vyřešit v klidu, nerada bych, aby z toho měl zbytečně kdovíjaké trauma. Jinak je to moc milý kluk. Ale krádež by mu projít neměla už z principu.
Nevím, jak na to. Péťa se mi vyhýbá, to pondělí, kdy jsem se ho zeptala, rychle odešel. Poznala jsem, že se moc bojí. Za rodiči se mi jít nechce, protože by ho asi čekal velký výprask. Trápí mě i to, že celá situace zranila i našeho syna, kterého kamarád hodně zklamal.
Setkal se někdo z vás s podobnou nepříjemností? Jak to zvládnout důstojně a pokud možno v klidu? Jedná se o dva malé kluky. Péťa není žádný grázl, nechci mu ublížit. Zároveň však musím chránit i city svého dítěte.
4.6.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 21 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak zpacifikovat malého zlodějíčka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Otázka je, jestli ho ten kluk ještě vůbec má... 
možná ho vzal, možná se s ním bál jít domů, možná ho nechal někde a ...
Já bych na toho kluka příliš netlačila, nevyhrožovala bych mu, že to řeknu jeho rodičům, ale promluvila bych si s ním o tom a chtěla bych hlavně zjistit, jestli ho vzal... a pokud ho vzal, tak zjistit, jestli ho ještě vůbec dokáže vrátit (nemyslím pocitově, ale fakticky...) A podle toho bych se pak zachovala ... Když se přizná a vrátí, ok, když se přizná, ale nevrátí a vysvětlí, proč vrátit nemůže, tak se zkusit nějak domluvit na jiném způsobu náhrady - u takhle malýho kluka těžko v penězích, ale třeba by se podařilo vymyslet něco jinýho ...
ale pokud nepřizná, tak fakt nevím... obvinit bez důkazů je docela vošajstlich...
hancze: dadka: samo, ze jsem udelala spoustu kopancu, ale tohle je proste neco, co ja nezvladam. Ja bych nedokazala byt tak klidna, nastvalo by me to a tu barieru, co by vznikla bych nedokazala prekonat
Naše nejmladší dcera taky ukradla ve školce autíčko, takové malé dřevěné, měla ho strčené v kapse kalhotek. Donesla ho domů, tak jsem jí vysvětlila, že se to nesmí, že by se měla napřed zaptat paní učitelka, jestli si ho může půjčit domů. Druhý den autíčko vrátila a ještě přinesla jedno svoje. Ale hrotit to a řezat ji, to ne.
Vysvětlení je určitě lepší a kluka hned zavrhnout, to bych neudělala.
evelyn: A ty jsi nikdy neudělala chybu? Asi nebude tak zkažený, když se Miladě nemohl podívat do očí a odešel od nich. Kdyby byl tak zkažený, tak klidně bude zapírat a ještě si ukradne něco navíc. Nechci se ho zastávat, ale spíš bych mu pomohla.
.gif)
Každopádně si s ním promluvit a nehrotit to.
.gif)
evelyn: no prave tak to myslim, uz neni uplne malej a musi vedet ze neco udelal blbe akorat vsadim boty ze ho to ted mrzi a nejspis se boji. Copak jsi nikdy neudelala nic spatnyho?
hancze: devitiletej uz neni tak malej. Jednou dcera si se sousedem privlastnila nejake babovky z pisku (to jim bylo kolem ctyr, peti), dobre mrchy vedeli, ze to neni spravne uz tehda, schovali je do komory na chodbe. Ja kdyz je nasla, jsem je sjela neuveritelnym zpusobem a verim, ze uz to vickrat neudelali
Normálně ho požádejtem aby auto vrátil, a aby se příště zeptal, jestli si může nějakopu hračku PŮJČIT!! A občas mu nějakou půjčte
evelyn: ja myslim ze ho nejcaznul " jako vdek" Na druhou stranu si predstav, ze on v ty rodine vidi vsechno co evidentne sam nema ( nemyslim ted jen hracky) ....v devitilety hlave to musi vrtat a verim tomu, ze ho ta kradez ted trapi. Ja bych to rozhodne nepresla, protoze priste by to mohlo bejt horsi nez auto, ale sanci bych mu dala.
Třeba to autíčko ale Petřík neukrad. Třeba ho někde ztratil/rozbil váš syn a stydí se vám to říct
dadka: hancze: me by proste rozcililo, ze ho tahame na vylety, je u nas peceny, vareny a jako vdek cajzne auto. Pochybuju, ze bych k nemu mela pote duveru, uz bych ho domu nechtela
dadka: taky si myslim ze neni spratek, snazila bych se mu spis pomoct....
evelyn: Ale když Milada píše, že jinak je to slušný kluk, asi ho to teď mrzí a neví, jak krádež napravit. A rodiče možná ani nevědí, že něco ukradl, protože se o něho asi moc nezajímají.
Já jsem jednou ve školce ukradla holčičce stříbrný řetízek. Moc jsem ho chtěla a od našich bych se ho nikdy nedočkala. Tak jsem to vyřešila sama. Ale radost jsem z něj vůbec neměla. Na krk jsem si ho vzít nemohla, to by někdo určitě poznal, doma jsem ho mít nemohla-byla jsem si vědomá toho, že jsem udělala něco moc špatnýho a kdyby na to naši přišli, byl by strašný průšvih. Pamatuju si, jak jsem seděla v kuchyni na lince, měla svůj vysněný řetízek a nevěděla co s ním. Tak jsem ho roztrhala na kousky, že je budu nosit jako náramek. Ale stejně jsem nenosila ani to, nemohla jsem mít z takto získané věci radost.
Ten kluk na tom musí být podobně. Co mu promluvit do duše, říct že víš jak mu teď je, zdůraznit, že když ho teď vrátí, může si s ním u vás kdykoliv veřejně hrát a ubezpečit ho, že to zůstane jen mezi vámi. Dobré by bylo poradit mu i způsob jakým má to autíčko vrátit - asi by se moc styděl, kdyby ti ho měl přinést do ruky - nejjednodušší by pro něj bylo, kdyby ho mohl vrátit tak jak ho odnesl. Pokud je to opravdu slušný kluk, tvoji nabídku jistě s úlevou přijme.
taky si myslím jako Evelyn, že pokud to necháte být, kluk si bude myslet, že mu všechno projde a potáhne se to s ním a bude zkoušet další a další krádeže. Promluv si s ním, dej mu ultimátum, jak holky už napsaly, nebo ho k vám už jinak nepouštěj. Rodičům bych to ale neříkala, kdoví jak by to dopadlo a třeba mu to i schvalují, co víš? Jak takový kluk doma vysvětlí, kde přišel k takovému autu?
