Šokoval mě deník mé dcery
.jpg)
Moje třináctiletá dcera je právě na táboře a já jsem se rozhodla pořádně uklidit celý byt. I její pokoj. Přitom jsem udělala něco, zač mě asi většina z vás odsoudí: přečetla jsem si deník, který si dcerka píše. Přesto bych vás ráda požádala o radu, jak se mám zachovat.
To, co jsem se tam dočetla, totiž nebylo nijak hezké ani příjemné. Kromě toho, že jsem zjistila, kdy a jak se sem tam ulila ze školy a že kouří, se mnou zamávalo ještě něco. Její vztah k mému příteli.
Jsem rozvedená a dlouho jsem byla sama se Simonkou. Před rokem jsem se seznámila s Honzou. Je to pár měsíců, co se k nám nastěhoval a žijeme společně. Klape nám to, dokonce bychom rádi měli miminko.
Ze Simonina deníku vyplývá, že je do Honzy zamilovaná a mě, svou matku, bere jako sokyni. Zatímco na něj pěje obdivné ódy, na mně nenechá nit suchou. Jak to tak vypadá, holka se do Honzy přímo zbláznila. Jak je možné, že jsem si toho nikdy nevšimla a že oči mi otevřelo až pokoutné přečtení jejího deníku?
Nemůžu sem psát všechny podrobnosti, ale věřte, že různé představy, které tam popisuje, jsou na třináctileté dvěvče až neuvěřitelné. Šokovalo mě to. Došlo mi, že má dcera je, co se týče sexu, asi vzdělanější než já. Kdyby si své fantazie a přání představovala s nějakým spolužákem, snad bych to zvládla lépe. Jenže v jejích snech je hlavním hrdinou a sexuálním bohem můj přítel. Člověk, který je o třicet let starší než ona!
Nevím, co mám dělat. Chápu, že je v pubertě, ale přesto se bojím. Honza nic netuší, alespoň si to myslím. K Simoně se chová hezky, věnuje se jí, vyhýbá se však jakýmkoli důvěrnostem, nanejvýš ji pohladí po hlavě.
Teď si vyčítám, že jsem se neovládla a ten deník otevřela. Dokud jsem nic z toho nevěděla, myslela jsem, že žijeme spokojeně a konečně mám vytouženou úplnou rodinu. Simoně jsem věřila, považovala jsem ji za slušnou a rozumnou. Teď vím, že jsem se mýlila. Chodí za školu, začala kouřit a k tomu všemu je takhle nevhodně zamilovaná.
Uhodit na ni nemůžu, nebylo by dobré přiznat, že jsem její deník četla. Umím si představit, co by to s ní udělalo. Na druhou stranu nelze to, co jsem se z deníku dozvěděla, nechat jen tak. A nemyslím tím jen její hloupou zamilovanost, ale i cigarety a záškoláctví.
Poradí mi někdo, jak by bylo nejlepší se zachovat?
10.7.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Šokoval mě deník mé dcery
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak mě je 16ct a musím říct, že by mě nehorázně naštvalo, kdybych se dozvěděla, že mi matka četla denník, což se asi stalo, na jedu stranu se bojím, protože jsou tam vážně věci, které by vůbec vědět neměla.A asi bych s ní navždycky skončila.To je asi přehnaný, ale už bych ji nedůvěřovala tak jako to bylo doposud....myslim milé matky, že by jste si tyhle zvědavosti měly odpustit, taky by se vám nelíbilo, kdyby vám kdokoliv lezl do vašich osobních věcí a tobě je vážně do jejích pocitů velký h**** s odpuštěním, mělo to zůstat navždycky v deníčku, ty jsi se to nejspíš dozvědět neměla a stejně je to asi jen přechodný a za pár měsíců si řekne, že je hloupá že psala takový kraviny.Hlavně fakt nic neříkej, zhroutil by se jí svět.A tvoje pocity z přečtenýho deníků jsou sice oprávněný, ale jsi blbá z odpuštěním a můžeš si za ně sama.Jak se říká co oči nevidí to srdce nebolí a následky si musíš nést, třeba se poučíš.
Mimochodem kouření a záškoláctví bych neřešila, pokud nebudeš pozorovat na dceři vyloženě velký změny...tim si přecejen prošel každej, musí si to vyzkoušet a nechápu, že z toho spousta rodičů dělá takovou vědu, je to naprosto normální.
Anežko, kdo z nás nebyl někdy za školou a nezkoušel kouřit? 
To bych tak nebrala vážně, já to zkoušela-nejsem kuřačka a VŠ jsem také vystudovala. Podle mne jen zkouší zakázané. Jen dávej pozor na horší nástrahy dnešního světa!
Drogy jsme za našich puberťáckých let chvála pánu Bohu neměli k dispozici na každém kroku.
Přeji ti hodně trpělivosti a za pár let budete nejlepší kámošky, jen to vydržet.
Tarantule: Plně souhlasím, ale chce to nervy ze železa! 
(Já už něco úletů potomka -28-prožila a stále ještě prožívám, bohužel. Ještě jsem nenašla odvahu se vám svěřit.
)
Represe nepomůže, přiznání o porušení tajemství jen dceru naštve a zatvrdí se. Buď ráda, že víš, co se v hlavě dcery děje. Myslím, že deník je ten nejméně problematický způsob, jak se svěřit papíru a z trápení vypsat. Tato metoda se nakonec běžně používá v psychologii i psychiatrii u dospělých. Jen bych asi taktně svého partnera upozornila, jak ho dcera bere. Měl by podle mne o tom vědět. Chlapi jsou někdy bohužel slepí. To ustojíte, ale puberťák musí stále cítit, že máte převahu vy, ne ona nad vámi. Držím palce 
Tarantule: na 100% se s tvým postojem ztotožňuji. Možná k té xzamilovanosti přispělo i to, že byla dlouho s matkou sama a chyběl mužský element. Ale v tomto věku bývají děvčata zamilovaná do herců, zpěváků a dokonce i do učitele .Na koncertech vidíte přece šílet a brečet právě tyhle - náctileté.Puberta je strašná doba a nejen pro rodiče. 
Tarantule:
Souhlasím s názorem, že Anežka se sama potrestala za otevření deníku.... Více jí dodávat netřeba. Mě rodiče deník nikdy nečetli (byl se zámečkem) a v mých 13ti letech by v něm rozhodně nebyly sexuální fantazie... Na druhou stranu některé moje vrstevnice už měly teoretické zkušenosti nad kterými jsem jen tupě zírala (některé měly už i ty praktické). Nejsme všichni stejní, každý dospívá v jiném věku a v jiném věku má tyhle potřeby. Nelze to generalizovat jako "nevhodné na její věk"...stejně tak se nelze "vhodně a nevhodně" zamilovat...prostě to přijde i když třeba nechceme (nehledě na okolí) a za to nelze nikoho odsuzovat a ani TRESTAT...
Já vůbec nechápu káravý tón některých příspěvků na adresu dcery... Vždyť ona si psala svoje soukromé pocity do svého deníku...to nikomu nemůže vadit a každý má právo jak na svoje pocity, tak na soukromí. No a když si to někdo přečte a je v šoku, je to JEHO chyba.... Ona se za pár měsíců zamiluje do někoho jiného, o tom žádná.... Zakážete jí to asi opravdu těžko. A kdyby byla taková potvora, jak jí tu některé démonizujete, nejspíš by se to projevovalo jinak než zápisky do sešitku. Z toho je podle mého názoru patrné, že nechce nikomu ublížit ale potřebuje si ulevit a vypovídat se. Ovšem co bude dělat po tom, co se to provalí ( a o tom si nedělám iluze) už se neodvažuju spekulovat. Co se týče kouření a záškoláctví, to nemusí být vůbec známka duševního úpadku ani budoucích problémů... spíš bych zjistila, proč to dělá než bych se na ní vrhla jako bůh pomsty... Mě přijde, že některé názory tady mluví o výchově štěňat, nikoli lidí a tobě bych Anežko poradila jen více se svou dcerou mluvit, více se o ní zajímat (dozvědět se o záškoláctví až z deníku považuju skoro za tvoji, nikoli její vadu), nenechávat jí moc s přítelem o samotě (to podporuje ty fantazie) a zkusit jí vybrat nějaké zájmové kroužky aby vybila energii. Pokojík už jí neuklízej, stará je na to dost (mě vždycky štvalo když mi máma uklízela v tomhle věku.... zvlášť když jsem byla pryč...i dkyž jí o to nikdo nežádal). Toť asi vše... přeju pevné nervy, abys to řpečtení deníku co nejdéle ututlala.
tsss, dámy, já UČILA hulit kluky Marsky v 8 letech
Děníček jsem si nikdy nepsala, památník jsem si pořídila a ztratila, dívčí aktivity mě minuly, ale uměla jsem perfektně házet nožem- na 10 m jsem trefila jakýkoliv strom jakýmkoliv nožem
nevim, ale taky me v prvni chvili napadlo, ze to tam nechala umyslne.....
a s tou praci souhlasi...pekne nekam na brigadu do vyroby, at vi, co je to byt bez vzdelani.....chce to fakt tvrdsi ruku, je to ale velmi obtizne...
Koukám , že to samé skoro psala rychlonožka, máme stejný názor, sorry, dřív jsem psala než četla ohlasy.
A není divné, že si ten deník nevzala na tábor? Mě by to divné přišlo.. Třeba počítá s tím, že si ho máma přečte, určitě ji napadlo, že bude pokoj uklízet. A že třeba tím naruší máminu pohodu a tím se "pomstí" celému světu...
Křečku, možná se Ti to zdá přetažené, dneska se hodně kouká na to, aby se dětem nestala nějaká újma, aby měly pochopení, a ty děti to hezky dokážou otočit proti těm, kteří se o ně starají. Nesrovnávám dobu, lidi zůstali lidmi pořád, ale pokud třeba osmnáctileté dítě živí rodiče, /ono nejde ani na brigádu a bere to jako samozřejmost/ a student řekne ve škole, že si nepřeje, aby se rodičům říkaly známky, tak je mi to takové divné. Z některých dětí vyrostou fakt obdivuhodně šikovný lidičky, co uměj s technikou tak, že člověk kouká, dokážou si vydělat víc, než my, umějí pracovat v zahraničí, kam my bychom se nevypravili, srovnají si žebříček hodnot, jak jim vyhovuje, no a z jiných spratci, co si s nimi nevědí doma ani ve škole rady. Dřv bylo problémové dítě tak nějak raritou, dneska jsou docela zajímavým procentem ve školách. Je možné, že kdybych měla možnost udělat před x lety já, dala by mi matka takovou, až by mě rázem roupy přešly. Ono se řekne, pochopení pro děti, ale všechno má svoje hranice. Kdysi i dnes.
.JPG)
rychlonožka: to se mi zdá všechno dost přetažený, promiň 
hancze: Stanik: hancze: 
.gif)
Šťastná Baronka: Stanik: ok ok, uz dost, jdu si prevlict pradlo 
Bozkaaaa, woeeee, to me zabilo
hancze: jooooo
to jek kdyz reknu, ze kdyz ivuska nemit , nvedet, ze muze byt i prijemny, kdyz ti pes zahrivat zada, kdyz manzel doma neni :-)
jsme sami doma a na dnesek mi simuloval ledvinovej pas :-)))
hancze: to víš, že jo Božka
