Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Není důležité, kolik času strávíš s dítětem, ale jak ho strávíš. Proto je sakra rozdíl, když je matka doma třeba deset let, ale má tolik vlastních aktivit, že dítě jen strká po kamarádkách a prarodičích a nemá smysl s ním účelně strávit čas nějakou prima činností. Nebo když je matka učitelka a přes ty svoje dlouhé prázdniny jede s dítětem týden na dovolenou a pak je jen vedle něj doma, hledí si svých zájmů a dítě ji nezajímá, takže jsou sice spolu, aniž by mu to co přineslo. Myslím, že je pro dítě lepší, když s ním budeš dvanáct a ne dvacet čtyři hodin, ale budeš mít pocit, že děláš i něco pro sebe, než když bude na Tebe koukat, jak vaříš, uklízíš, atd. když si pak spočteš opravdu čas s děckem strávený, kdy se věnuješ jenom jemu...Možná by ses divila. Radila bych, jít do práce. A najít fajn tetu, ke které budete mít všichni důvěru. I Tvůj muž bude pyšný, že má šikovnou úspěšnou ženu. kdyby to nešlo, vrátíš se zpátky. Ale když příležitost uteče, jednou bys mohla litovat. Hlavně...když se už rozhodneš, nelituj dítě. Najdeš-li mu fajn opatrovatelku, budete spokojení všichni!

Milá maminko, chápu Vaše rozpolcení. Jsem majitelka agentury, která již 18 let poskytuje roičům se zárukou chůvy. Staráme se o miminka i o větší děti. Za celou tu dobu se nestalo, že ba zákaznice měla pocit, že o své dítě přichází, že citově přilnulo k chůvě. Všechny pracovnice vědí, že jsou pouze zastupitelky maminky po dobu kdy je v zaměstnání a nesnaží se jí dítě "citově ukrást". Nebojte se a svěřte dítě do rukou vyškolené profesionálky, možná že ditěti i obohatíte život, protože Vy budete vžddycky milovaná mamina a chůva kamarádka, se kterou je legrace. Vím o čem mluvím.

Kláro, omlouvám se, že můj příspěvek bude delší. Moje matka-není důležité proč- mne v 6-ti týdnech mého života odvezla ke své imobilní matce, která měla ošetřovatelku a hospodyni. Přišla k nám údajně v době, kdy babička onemocněla jako sirotek z kláštera a pomalu převzala nejen vedení domácnosti, ale i péči o babičku a postupně se stala členem rodiny. Bydlela u nás, měla svůj pokoj atd. Moje matka mne předala do její péče, snad na chvíli, aby se,........důvod nevím. Byla jsem tam do 6.let. Nejkrásnější doby mého dětství! Hospodyně byla víc než mojí mámou, byl to zlatý člověk se srdíčkem na dlani, který naší rodině dal svůj život.Skromná, zásadová,pracovitá a velmi trpělivá. Vše co umím, mne naučila ona. Vařit, prát, žehlit, šít, zahradu,..... Matka, i když byla v domácnosti, za mnou jezdila pár km jen 1x za týden, otec denně. Tak dopadly i vztahy. S matkou odcizení a s otcem vše o.k.Dnes už nežije nikdo z rodiny, tak to mohu napsat. Marka mi byla drahá víc, než všichni dohromady a pro mne je stále se mnou.Znala moje trápení, lásky i úspěchy.Doopatrovala jsem ji do jejího konce, naši Marku mi už nikdy nikdo nenahradí.- V tvém případě se odcizení nemusí vůbec dít. Chůva bude chůvou a ty budeš denně dítě a rodinu vidět. Chce to jen a jen přesná pravidla.Já bych se chůvy nebála, ale vyhradila bych si čas na rodinu a kariéru. Dnes už nebude chůva pracovat od rána do noci, soboty a neděle. Dnes je to normální zaměstnání, na rozdíl od mého dětství.-Zastávám názor, že prvních 6 let života dítěte utváří jeho základní pohled na život a hodnoty. Můžeš zůstat doma 6 let?- Výborná chůva je učitelka, vzor, kamarádka i vrba, když se dítěti zalíbí, nevidím v tom takový problém.Přeji dobrý výběr řešení

Zrovna jsem po tříletém rozhodovacím martyriu došla k závěru, že si chůvu na jeden den v týdnu pro svého osmiměsíčního syna pořídím (3 roky celkem proto, že jsem to zvažovala už od dob prvního syna) ... právě dnes jsem agentuře posílala mail, kterou paní jsme si vybrali ...
Ne, neberu si chůvu kvůli práci... ač pracuju už od 1. narozenin 1. syna, tak práce není to hlavní, to jakž takž zvládám... Nemám ale díky tomu, že v době, kdy lidi jezdí na výlety nebo jen tak spolu jsou se my s manželem střídáme v tom, kdo bude dohánět pracovní resty, čas vůbec sama na sebe a ubírám spoustu času ze společného rodinného života...
Všichni, kdo doporučují práci z domova - není to spása, má to svý obrovský plus - ano, nikdo mi nenadává, když dítě onemocní a já dva týdny "nejdu" do práce, nemám problém časově zvládnout kroužky (nejsem-li zrovna u soudu, že ), nemám problém s nedostatkem dovolené o prázdninách, vždyť jsem doma... ale taky nemám jasný předěl mezi prací a rodinou, věčně mi tu někdo zvoní nebo telefonuje po osmé večer... v kanceláři by to ani nezkoušeli, ale vždyť takhle vidí, že se svítí, tak co
Možná proto, že z pracovního hlediska to nebylo nezbytné, jsem chůvu zvažovala tak strašně dlouho, pořád jsem se "upínala" k tomu, že stálou chůvu na nepravidelné hlídání neseženu... až mi došlo, že to hlídání potřebuju ne kvůli práci, ale kvůli sobě... Takže od příštího týdne začínáme...

Přesto, nebo právě proto - chůvu na "plný" úvazek bych kousala extrémně těžko a snažila bych se, bylo-li by to jen trochu možné, tomu vyhnout...

No to je nelehke rozhodnuti
Kazdopadne s chuvou by sis mela dat do baraku kamery, protoze nikdy nevis.......

dadka- 10.11. - chytrajakradio je občas chytrá jak rádio

Ja jsem chuvu mela a byla jsem spokojena, vychovavala priblizne stejnym stylem jako ja, z chuvy se postupne stala kamaradka. Mohla jsem se na ni totalne spolehnout a moje chuva by ochranila moje dite svym zivotem. Tomu jsem byla strasne rada a byla jsem ji za to vdecna. Kdyz jsem prisla domu, tak jsem si sveho ditete jen uzivala. Byla jsem stastna, ze jsem nasla pani, ktera se umela se mnou domluvit. Ja osobne jsem velmi narocna osoba - jak a co bych udelala pro lidi okolo mne, tak ocekavam od lidi vuci me, a opravdu jsem mela stesti, ze jsem nasla pani stejneho razeni. Pokud chuva splnuje ty nejdulezitejsi podminky, tak clovek pak muze byt tolerantni k vecem, ktere v zivote nejsou tak dulezite.
Ja sama jsem chtela s ditetem zustat doma - to se da, ale jenom do urciteho veku, po par letech kdy dite je uz samostatnejsi je mnohem obtiznejsi se zaradit do pracovniho kolobehu... jde to velmi tezko a pracovni duse strada....
Tudiz abych to shrnula, jetli se rozhodnete pro chuvu, najdete si osobu priblizne stejnych charakterovych vlastnosti jako mas ty, se stejnymi vychovnymi styly, a ktera se UMI domluvit - konverzace nesmi zaostavat a chuva musi byt prizpusobliva a vy jako rodice taky. Nesmis se bat, ze ti chuva pretahne dite - ja to brala tak, ze moje dite je obohaceno o osobu, kterou mame radi a ktera se vlastne stala temer clenem rodiny - tetou memu diteti.

Já už tyto problémy nemusím řešit, ale když je možnost být s dítětem doma, využila bych toho. Já už jsem stará, ale závidím dnešním maminkám, že můžou vidět jak se dítě poprvé postaví, jak začíná mluvit a vůbec, že jsou přitom, když se z miminka stává malý človíček. Mě je to dodnes líto, že jsem u toho nebyla, ale byla jiná doba. Maminky neokrádejte se o to nejkrásnější. Žádná práce za to nestojí

talenka: 10.48
Máš plnou pravdu

chytrájakrádio: 10.11.
Co to prosím tě,plácáš za nesmysly o těch učitelích?

Těžké rozhodování... když už stát jednou zařídil mateřskou do 3 let, využila bych toho. Máš sice skvělou pracovní nabídku, která se nemusí opakovat- ale tvá holčička už nikdy nebude mít 14 měsíců. Ta zajímavá pracovní pozice zřejmě bude nejen finančně dobře ohodnocená, ale i časově náročná a tobě utečou krásné měsíce tvé dcery.

I kdyby rodiče pracovali, pokud nemají babičky nějaké vyloženě lukrativní místo, můžou zůstat ony a ty jim bude dávat rodičovský příspěvek a budou za to mít i zaplaceno. protože pokud nedáváš dítě do předškolního zařízení, můžeš pracovat a do 4 let pobírat rodičák. Jinak moje děti chodily do jesliček od 1 roku a od 2 let. U syna ze začátku problém, po měsíci už nechtěl chodit domů, protože miloval tetu Danu. Jinak se to na jejich charakteru neprojevilo. Jak už někdo psal, chce to po návratu z práce a o víkendu dětem věnovat a ne je strčit třeba k babičce. Vždyť pokud je přes den člověk nevidí, tak o to víc se na ně těší. Pokud si vzpomínám, když jsem s nima byla celý den, měla jsem fakt dost a byla ráda, když večer usnuly. Myslím, že nejsem jediná. A nikde ve světě to opravdu není a jsou tam horší matky????????????????????????????????

Kláro, jednoznačně - jdi do toho. Vždyť, když zjistíš, že to nejde, se na mateřskou můžeš kdykoliv vrátit. Naopak, když se nyní rozhodneš, že to místo nevezmeš, víckrát tu nabídku nedostaneš a bude tě to mrzet. Divím se, proč tě rodiče tak odsuzují. Proč ti spíš nenabídnou pomocnou ruku v podobě hlídání dcerky, když je jim proti srsti cizí chůva u dítěte? Nebo ještě pracují? Nerozumím jim.

chytrájakrádio: ne, ale nevěřím tomu, že VĚTŠINA učitelů si vybrali tohle povolání kvůli tomu, že by ve světě dospělých nedokázali uspět, jak pravil tebou zmiňovaný psycholog

Kláro,
myslím si, že když už, tak chuva (jesle by pri tom nasazení stejne siuaci podle všeho neřešily) 14m už zase není tak málo - ve spouste zemí na svete je to naprosto normální a z valne většiny vyrostou plnohodnostní jedinci, ne?
já jako mimino, taky nešla do jeslí (kam šla většina, protože v té dobe zádný 3 roky nebyly a máma musela zkrátka do práce ), ale k paní na hlídání - s matkou jsem citový vztah rozhodne neztratila a dnes o té paní vím jen, že byla.
ke svým detem od miminek využívám slečny na hlídaní - bežne i na nekolik hodin denne, nekolikrát do týdne - žádné odcizení nepozoruju.
problém bych videla spíš v tom, najít nekoho spolehlivého, ale i to se dá.
takže - hodne zdaru pri rozhodování a štěstí při výberu!