Pomoc! Někdo mi vyměnil dceru!
.jpg)
Ne, neděste se, nestala jsem se obětí nepozornosti zdravotnického personálu v porodnici. Přesto mám pocit, jakoby mi někdo mou hodnou, sladkou a bezproblémovou holčičku po třinácti letech vyměnil.
Vím, je to puberta a nějak ji musíme přežít. Já se jen nesměle ptám: „Jak? Proboha jak se něco takového dá přežít?“ Mám totiž obavu, že to nezvládnu. Ani já, ani manžel, který je navíc velice prchlivý a všechny neshody a poklesky ze strany našeho zlatíčka řeší nadmíru razantně a nekompromisně. Což asi celou situaci jenom zhoršuje.
Ale abych byla konkrétní. Sabinka je jedináček, víc dětí jsme nechtěli. Od malička byla hodná, dobře se učila, hezky se chovala, projevovala zájem o všechno, co se kolem ní dělo. Nadšeně s námi jezdila na chatu, na výlety, zbožňovala prohlídky hradů a zámků. Také hodně sportovala, hlavně basketbal je její velká vášeň. Tedy dnes bych měla spíš říct – byl.
Protože to všechno, co jsem popsala v odstavci výše, je pryč. Zmizelo to. Věděla jsem, že s pubertou přijdou i změny v dceřiném chování, že však přijdou tak rychle a s takovou razancí, to jsem netušila ani náhodou.
Najednou je všechno špatně. Škola je na nic, basketbal je jen tupé honění za balónem, výlety s rodiči trapárna a víkend na chatě nuda k uzoufání. Místo veselé holčiny máme doma nafouknutý puchýř, který s námi mluví jen koutkem úst a s jasně rozpoznatelným pohrdáním. Nic jí není dost dobré, ke všemu má milión připomínek, odmlouvá a je drzá, až mi kolikrát vyrazí dech.
Nejhorší je, že kašle i na školu, prý už je konec roku, tak co by se namáhala. Vyžaduje, abychom ji pouštěli na noc ke kamarádce, začíná už sondovat i to, jak bychom se tvářili na její účast na diskotéce. K hrůze největší jsme zjistili, že kouří!
No, trošku jsem se rozepsala. Ale jsem toho plná. Nevím si s ní rady. Mám strach, abych něco nepokazila, je mi jasné, že je teď v citlivém věku a my to musíme nějak ukočírovat. Bohužel nevím jak. Domluvy, zájem, nezájem, zákazy, příkazy… nic nepomáhá. Když není po jejím, nafoukne puchejř a zaleze do svého pokoje, kde se zamkne a několik hodin nás ignoruje. Ve zvlášť vypjatých chvílích odmítá i přijít k večeři.
Co s ní? Asi jí budeme muset něco povolit, ale co? Je jí teprve 13. Máme o ni strach. Jak jste zvládli pubertu svých dětí vy? A přejde je to někdy?
21.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 84 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pomoc! Někdo mi vyměnil dceru!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Asi to bude klasika trojúhelníku jedináček plus milující rodiče. Snad by dcerce již odmala prospěla jistá samostatnost a odpovědnost. Jistě jste se snažili dopřát jí koníčky a kroužky. Tohle je normální stávková vzpoura. Najednou chce ukázat, že si umí a může rozhodovat sama. Přišla totiž do let, kdy je namístě další období vzdoru. Snad by dcerce prospěly situace typu...MAMI JÁ BYCH RÁDA CHODILA DO HUDEBKY s odpověďmi HRÁT NA KLAVÍR JE JISTĚ PĚKNÝ KONÍČEK ALE MY NA TO PROSTĚ NEMÁME. I dítě by si mělo umět vážit toho, že je mu něco umožněno. Viděla jsem to na kamarádce své dcery: rodiče jí zorganizovali základku tak, že neměla jediné volné odpoledne. Že prý aspoň nemá roupy a čas na darebnosti. Samozřejmě, že holka hledala každou skulinku, jak se vymanit. Kouřila tajně, chodila za školu. Finále bylo skutečně impozantní. Odešla ze školy půl roku před maturitou a pořídila si mimino. Moje průměrné dítě, nad nímž její rodiče vždy ohrnovali nos, protože nemělo samé jedničky, jako jejich drezůrovaná kontrolovaná dcera, velice dobře odmaturovalo a poměrně rychle si našlo práci...On je ten život někdy opravdu zajímavý...Jakmile se dítě snaží vymanit...je malér na obzoru. V tomhle případě asi nezbyde, než šdody eliminovat...namísto...CO BUDEŠ JÍST, KDYŽ NEMÁŠ CHUŤ NA VEČEŘI....sklidit ze stolu, ať dáma užije trochy hladu, to jí neuškodí. A rodiče by měli hledět na sebe a jet si klidně k moři bez ní. Protože ona by se stejně tvářila....S VÁMA TO NEMÁ ÚROVEŇ
ach jo...už se vážně těším
Zatím máme pětiletou a dvouletou,ale puchejřit se umí obě a té starší občas říkáme pubertovo dítě - ale zatím je to veselý - pořád,ale opravdu pořád se něčemu blbě tlemí
manžel jí dneska říká:Eli,ty jsi snad požila - (myslel tím alkoholické nápoje) a mladá na to - já nejsem Požila,já jsem Eliška!
A zas výbuch smíchu...kdyby puberta zůstala v tomto duchu,šlo by to...
No a občas drzoun,ale to se snažíme usměrňovat,ale to pubertální tlemení!!!
pavlina: a jak dlouho by jsi ji chtěla trestat? já myslím, že to bohatě stačí, pokud se to nebude opakovat, tak není důvod přitvrzovat.
Sofffie:
však já taky doufám, že i u nás přežijí všichni zúčastnení
kluci to zkouší u mámy , holky u táty 
monja: děkuju za uklidnění, uvidíme. Snad se tý puberty synátor ve zdraví dočká, jsem přece jen taky prchlivá .
Nejhorší je, že nás maj synové v hrsti - máme to s kamarádkami podobně - synek (nota bene jedináček) upře na matku pohled zpod dlouhých řas, nakloní hlavu na stranu a láskyplně hledí. Mamka je z toho adept na selhání srdečního svalu a povolí i nepovolitelné... Smradi, jak to s námi umějí! 
Ale zas tak rozmazlenej ten náš snad není, ví, že máma umí dát zaracha i na prdíznu a někdy je mu i škemrání na prd. Taky mám aspoň nákej pud sebezáchovy, ne? 
sevenofnine:
takže jakýs takýs trest byl, ale takový jednorázový 
Ota:
zlaty telefony se sluchátkem na šňuře a kulatý číselníky!
sevenofnine:
kapesný nedostává a peníze , co mela našetřený (z příležitostných výdelku) jí byly odebrány a byl pohovor a pokání uvidíme
.jpg)
pavlina: technicky to bylo tak že přes číselník otec udělal krabici na zámek.. zvednout to šlo normálně ale nešlo vytočit 
pavlina: my jsme během pubert mých sester měli doma telefon zamčený ..... otec když viděl účty té starší tak ...
pavlina: pokud se to stalo poprvé, určitě stačí domluva a určení pravidel telefonování, na podruhé by mi to splácela z kapesného a peněz co dostane od babiček,tetiček ... nebo bych ji při koupi čehokoliv (šaty, boty, batoh, něco co má ráda) zdůraznila, že kupuji to levnější, protože peníze si protelefonovala takže pro ni teď víc peněz nemáš.
marier: 
Naďo,
mám uplne stejný "problém" a to naše 13 není jedináček (v tom to nebude), jo a nekouří, ale telefonuje
suma za minulý mesíc nám opravdu vyrazila dech a ,počítám, že to težko pochopíte, nebyli jsme schopní vymyslet trest (tedy k tomu, že má zákaz sahat na sluchátko)
tak si myslím, že jedine pevný nervy a ostražitost (pri povolování ruzných akcí)
.jpg)
Sofffie: 
to ho přejde neboj, náš mladej byl něco podobnýho, když měl něco udělat - jenže mě se nechce, jenže já nemůžu, neumím.... pořád jenom jenže chtělo se mi ho ubezdušit, jeho otec z něj byl na nervy, dokud na něj samotného babička nepráskla, že byl úplně stejná "citlivka"
a jak mladej slyšel, že stejnej jako táta, bylo po fňukání (a dneska je to docela fajn 22 letej chlap )
chytrájakrádio: abych to doosvětlil on má na kartě limit 150 korun na den a týden je 1000 korun.
Může si dojít na pobočku a vybrat si to všechno ... v tom problém není ... ale nemůže udělat takový to gesto ... tak ja si to te´d hned jedu koupit páč to mám doma v matraci....
chytrájakrádio: to může klidně ... ale nemůže to udělat "v náhlém rozmaru mysli" teď už ne ...
Spíš jsem měl na mysli takovéto - tak vy mi nekoupíte playstation III?
dadka: je jiná doba, host vyhazuje číšníka, je jiná doba
