Syn a dcera - na oba jiný metr?
.jpg)
V naší rodině to v současné době vypadá, jako bychom byli na válečné stezce. Na vině je manželův postoj k výchově našich dětí, se kterým nesouhlasím ani já, ani dcera.
Máme čtrnáctiletého syna a dvanáctiletou dceru. Můj manžel je typ klasického „vyznavače tradičních hodnot“. Potrpí si na důkladné rozlišování ženských a mužských prací a ani po patnácti letech manželství se mi nepodařilo jeho postoj změnit.
Bez problémů se postará o všechny technické záležitosti, které je čas od času v bytě nebo na autě potřeba udělat, ale aby vzal do ruky utěrku, hadr, nebo vysavač, to se ještě nikdy nestalo. Dokonce ani v době, kdy jsem byla nemocná. Postaral se o děti, umyl nejnutnější nádobí, nakoupil, ale tím to haslo. Aby utřel prach, dal prádlo do pračky, to pro něj bylo nemyslitelné, vždycky říkal, že to vydrží, dokud se neuzdravím.
Zpočátku jsem se s ním kvůli jeho postoji hádala, ale k ničemu to nevedlo, tak jsem rezignovala. Sice mi vadilo, že náš syn v něm nemá v tomto ohledu zrovna dobrý příklad, ale změnit jsem to nedokázala. Syna jsem se od malička snažila vést k pomoci v domácnosti, ale tatínek mu z druhé strany vštěpoval pravý opak, tak jsem to vzdala.
Teď však zjišťuji, že moje laxnost nebyla na místě, a přemýšlím, jak tomu „machismu“ v naší rodině učinit přítrž. Dcerka, které je sice teprve dvanáct, je, co se týká práce v domácnosti, naprosto v pohodě. Už umí uvařit několik jednoduchých jídel, dokáže vyžehlit a každý týden se mnou dělá větší úklid. Nevadí jí to, často se sama nabídne, že s něčím pomůže, a když přijdu z práce, kolikrát už jede pračka, protože ji dcera naplnila.
Co mi však vadí strašně, je přístup manžela a i syna. Oba dva si myslí, že my dvě jsme od toho, abychom se staraly o jejich blaho, sloužily jim. Už i syn používá hlášky jako „ženská práce“ nebo hůře „přece nejsem nějaká slepice, abych tady šaškoval s hadrem“. Samozřejmě, že to má do tatínka. Když si sedneme všichni ke stolu a večeříme, oba dva nás sekýrují: přidej, přines, dojdi… V poslední době jsme se tomu začaly obě bránit a posluhovat jim odmítáme. Manžel pak vždycky udělá úplné dusno a skončí to hádkou.
Přemýšlím, co s tím. Změnit manžela, to už jsem vzdala dávno. Není mi však jedno, jakým způsobem se tento model může podepsat na našich dětech. Ze syna by tak mohl vyrůst pořádný sobec a už předem lituju jeho budoucí ženu. Dcera by naopak mohla skončit jako putička, která se bojí ozvat a nechá si všechno líbit.
Vím, že velký podíl viny na současné situaci mám i já sama, neměla jsem dopustit, aby to došlo tak daleko. Přesto vás prosím o radu a názor. Je možné stav v naší rodině nějak radikálně změnit? Jakou taktiku bych měla zvolit? Domluvy a vysvětlování, ani odmítání dělat posluhovačku nezabírají, pokaždé to skončí křikem, hádkou a mým a dceřiným pláčem.
25.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 108 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn a dcera - na oba jiný metr?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mánička: slušný
Vy jste pro svého muže slepice s hadrem?
mno pak nechápu co chcete měnit na synkovi
Ota: však jak píšu, leda by si to sama vybrala 
Jaké si to uděláš takové to máš... 
Ony se tyhle věci opravdu těžko mění po letech kdy sis to nechala líbit. Možná zkusit manželskou poradnu... nebo jiného manžela. Syna bych neřešila, toho si dovychová jeho budoucí žena. Spíš dcera teď nevinně pyká za tvůj příliš benevolentní přístup k pánům tvorstva. Tak se za ni koukej prát, jsi přece máma! Brekem se to nespraví. Je to taky hodně o sebevědomí, dokud si sama sebe nebudeš vážit natolik abys sis vůbec NEPŘIPUSTILA možnost že ti bude někdo rozkazovat, tak tě holt manžel bude považovat za slípku.
U nás máme striktně rozdělené úkoly podle nepsané dohody - každý dělá co umí lépe a mne ani nenapadlo po chlapovi chtít aby pral nebo vedl účetnictví, když by to stejně udělal blbě; a moji chlapi po mně nikdy nechtěli abych používala motorovou kosu nebo pilu, když to oni zvládnou líp; ovšem všechno co děláme vždycky bylo zcela samozřejmě formou "prosím a děkuji", přikázat mi chlap že mám něco udělat protože je to ženská práce, zapálím si zrovna naschvál doutník, otevřu pivo a hodím nohy na stůl... 
Moje příbuzná má dva syny, jimž též posluhovala. Jejich ženy si ale hošany poměrně rychle a snadno ochočily a vycvičily. Když ji slyším, jak běduje, musím se smát. Snachy chtějí, aby hoši doma pomáhali! Probůh, vždyť hošani chodí do práce! A zpovzdálí nesouhlasně ta paní zírá...a nikdo její lamentace neposlouchá...protože hošani mají co dělat a snachy si to sakra ohlídají. A když chce ode mě aspoň solidaritu, když už ne souhlas, jsem v rozpacích, co jí říct. Jestli by nebylo příliš příkré jasně formulovat, aby do toho nestrkala nos...? Soustřeďte se zejména na syna. Pokud bude hulákat na vás obě, požádej ho, aby byl zticha. Že se chcete v klidu najíst. Pokud se přímo obrátí na dceru, změň jeho příkaz a řekni...já jsem tady autorita, ne ty, hochu a já říkám, že ona zůstane sedět a hotovo. Pokud bude peskovat tebe manžel, řekni mu, ano, pokud mě slušně požádáš, ráda ti to podám. A vzápětí ho oslov ty, že máš žízeň a zda by nebyl tak moc laskav...Pokud manžel bude honit dcerku, řekni jí...buď tak moc hodná, tatínek je unaven, dones prosím...ano, děkuji ti. Jestli synátor bude hulákat nevybíravě dál, prostě mu jednu vlep, až se mu hlava zaklepe. Je to nehumánní, nevýchovné, bla bla bla, ale mohlo by to zabrat.
Napsat pánu velkomožnému pěkný dopis na rozloučenou a pak podle nátury buďto spáchat rituální sebevraždu, nebo se s dcerou odstěhovat.
No hlavně že vám, dámy, ti vaši patriarchát vyznávající samci dovolí zapínat a používat počítač. Jinak by tu byla nuda .
Manžel je asi už ztracený případ a nemáš chuť ani sílu a asi možnost něco předělávat. Asi se s s mířila s tím, že nic nedělá, ale neměla by ses smířit s tím, že kritizuje a vyžaduje dokonalou obsluhu. Nemusí tedy umývat nádobí, když opraví pračku, ale jakékoli poznámky si nenech líbit.
Jde hlavně o syna. Záleží na tom, jestli to jsou nějaké příležitostné výlevy kdy se chce vytáhnout na sestru a nebo jestli už u něj nemáš vůbec žádnou autoritu. Pokud tě jinak bere, našla bych vhodnou chvíli, kdy budete spolu sami a promluvila bych si s ním - klidně můžeš říct, že se ti nelíbí přístup otce, že tě to trápí a nechceš, aby v tomhle byl jako on, že už je přece jen jiná doba a tohle mu bude málokterá holka trpět.
On si bere příklad z otce a asi těžko může něco dělat i kdyby náhodou chtěl, když mu tatínek asi za to ještě vynadá, je těžké se rozhodovat mezi rodiči. Každopádně bych syna přistrčila k veškeré opravárenské práci tatínka.
Možná by šlo vytvořit seznam "mužských prací" - vynášení smetí (ženská nemá tahat těžké věci), vysávání (značná fyzická námaha), mytí nádobí (s myčkou technická záležitost, bez ní taky docela dřina vydrhnout pánev) a "ženských" - praní (oni na to nemají moc buňky ), utírání prachu(aby nerozbili broušené sklo), žehlení (nakonec se u toho dá sledovat televize). To by se pak dalo důsledně dodržovat.
Když už chtějí rozlišovat mužské a ženské práce, mělo by to být napůl, jinak je totiž těch mužských vždycky výrazně méně.
Synkovi jasně vysvětlit pravidla o pomáhání v domácnosti, dceři bych posluhování zakázala a manžela bych ignorovala i za cenu velmi tiché domácnosti. Nejsou na hotelu, takže by se podle toho měli chovat...
Nejprve si promluvit s dcerou a vysvětlit jí, že se nenarodila jako něčí služka. Chápu, když utře prach a umyje nádobí, ale synek ať vynese smetí a vysaje. Děti mají doma pomáhat. Manžela nepředěláš, ale můžeš domácí servis radikálně omezit. O prázdninách sbal dceru a na 14 dní někam vyražte jen vy dvě. Puboša a tatínka ponech doma vlastnímu osudu.
A hlavně se neboj a "bouchni do stolu" a ukonči to posluhování, nebo ti z dcerky vyroste zamindrákovaná putička, co si nebude vážit sama sebe.
.jpg)
Rawah: obávám se , že nemáš pravdu ... určité části žen to vyhovuje, minimálně jen z toho důvodu, že klidně stejně vychovají svého syna...
sharon: .gif)
a platí to i bez toho "někdy na zabití"
DANDYNA1: Nemyslím si, že má jakákoliv žena zapotřebí soužití s neandrtálcem, leda by si to sama dobrovolně vybrala. V dnešním světě lze potkat i vyšší vývojový stupeň - člověka, se kterým má smysl sdílet svůj život.
.gif)
všechno si to tu pečlivě čtu,pak si o to víc budu vážit toho co mám doma....i když je to taky někdy na zabití,oboustraně
DANDYNA1: Spatne jsem si precetla Tvuj prispevek. Ale viz Mamina6 utikej, dokud muzes 
DANDYNA1: Okamžitě by letěl z baráku
proč s ním jsi??? Nechňápu
ale jinak přístup máš
ale je tu vidět, že u toho Tvého je to k ničemu, má rád bordel a takovýho bych nechtěla, i kdyby byl v posteli milionovej