Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Náš Honza byl taky pořádný mamánek, ale co začal občas chodit do školky a mezi děti, přestal s tím mít problémy. Hodně taky mohlo, když dostal tohleto autíčko: https://hrackyzadobrekacky.cz/elektricka-vozitka/audi-q7-s-24g-bluetooth-do-nova-palubni-deska-eva-kola ..hezky si s ním jezdí po dvoře a naši pozornost spíš nechce než aby ji vyžadoval :D

a nechcete zajít za někým, kdo má doma třeba pejska? Třeba s pejskem nebude sama a nebude tak vyžadovat vaši pozornost.

Zuzko, po přečtení Tvého příspěvku jsem usoudila, jak si dcera pískne, takTy skáčeš-ŠPATNĚ!!!!!!

Dcera musí pochopit, že i Ty máš svoje potřeby a že né vše bude dle jejich představ a přání....je to tak....

Tím pádem se musíš naučit říkat NE a také se naučit na každé řvaní, vztekání atd nereagovat-není diváka, není herce!!!! Brzy se naučí, že když si ju nebudeš všímat, ona přestane a zabaví se sama-jakkoliv

Přeji pevné nervy-a čím dřív školka, tím líp...pro obě

Verera: To máš pravdu, naši kluci dostávali hračky, ze kterých tchýni slejzaly nehty.
Např. nejstarší dostal k 6. narozeninám sekyrku, mladší dvojčata díky své šikovnosti dostávala od tří let hračky typu prkýnko s označenými křížky, a k tomu kladívko a hřebíky. Dokud nebyly do všech křížků zatlučené hřebíky, tak si vystačili, a o naši společnost nestáli.
Stejně tak s nadšením natírali plot, apod. Sice jsem je pak musela vykoupat v ředidle, ale následky to na nich nezanechalo, jen jsou manuálně zruční.

Ono je to i povahou, syn vyžadoval neustále pozornost a spolupráci, dcera si vystačí sama, možná i proto, že když jsme si s ním nehráli my, byla ona po ruce, takže jí jsou okamžiky, kdy má možnost být sama, opravdu vzácné.

Píšeš, že je dcera bystrá, tak by si měla nechat vysvětlit, že něco v tu chvíli nemůžeš. Neomezuj jí to ale nejasně a nebo časem (teď nemůžu... přijdu za 5 minut..) to nepochopí, ale nějakou událostí (do konce Večerníčku...) . A když nevydrží sama, tak ať dělá to co ty. jak už s e tu psalo- může vysávat, obalovat řízky, míchat těsto, drhnout umyvadlo- tohle jsou všechno věci, které syna hrozně bavily,( pro děti je zajímavější hra napodobovat rodiče než si hrát s hračkami k tomu určenými). A ještě se naučí domácím pracem, to se jí bude vždycky hodit.

Děti vůbec chtěly vždycky dělat to co my, u toho vydržely nejdýl, takže třeba když manžel natíral prkýnka na skříňku, každé dítě dostalo plechovku s obyčejnou vodou, štětec, své prkýnko, a byl klid

Já jsem měla dvě děti brzy po sobě ( 15 měs ) a vyhráli si spolu krásně. Ten třetí byl v podstatě jedináček po 10 letech a pořád vyžadoval pozornost. Taky docházelo k tomu, že jsem byla na WC, on mlátil na dveře a řval "mami čo to tam děláš? A já si jednou ulevila "houno". Jenže pak ho jednou slyším jak do telefonu říká "jo maminka je doma a dělá houno" Tak bacha na pusu a pevné nervy

Zuzko, přesně tohle jsem zažívala se svým synem, neudělal jsem bez něj krok, když baštil, tak mě na klíně, pomohlo mu když se nám narodila za dva roky narodila jeho sestra a taky vstup do mateřské školky, ze začátku to bylo krušné, ale dětský kolektiv a paní učitelky nakonec zvítězili.

Řešila bych to školkou anebo možná druhým potomkem

Můj syn na tom byl podobně, jen u televize vydržel bez pozornosti. Byly to zatraceně těžké tři roky a nemyslím si, že by v tom jiná výchova něco změnila. Vařila jsem s ním, zapojovala ho, ale stejně - jakákoliv hračka ho prostě samotného nebavila víc než tři minuty. Když si člověk ani v klidu nedojde na záchod, aby pořád nevolal mami mamíííí... Změnila to až trochu školka, ale první měsíc to bylo tyjátrové peklo

My máme doma to samé ve dvouletém provedení, takže chápu. Určitě se ti taky stane, že už jsi tak na nervy, že na ni zařveš "nech mě chvilku být!" No já jsem někdy i sprostá, ale ne často. Syn je oproti dětem jeho věku dost napřed, možná to máš taky tak, a tohle je prostě daň za to, že se jí hodně věnuješ.. Mě to tchyně vyčítá, synovi se věnujeme na střídačku s manželem celý den, kdykoliv mu na cokoliv odpovídáme a někdy nám z toho opravdu hrabe. Ale co se týče hraní, u některých dětí do tří u některých až do 4 let trvá to, že si chtějí hrát v kolektivu (nejen s rodiči,a le i s dětmi), ale přitom si hrají sami, to je od psycholožky.. Chodíš s malou často ven? My se s malým snažíme být venku celý den. Pořád je mezi dětmi kamarádek, příbuzných nebo i cizími. Je rád, že má kolem sebe lidi a zabaví se. Čas od času mi něco přinese, ale mám klid. I pokud ji chceš dát do školky, měla bys ji brát hodně mezi děti. Třeba do mateřského centra, na písek, k vodě.. Možností je hodně.. A hlavně nezasahovat, dokud "neteče krev" nebo pokud druhé dítě už nemá sklony k šikaně, ať se trochu "pochlapí". Dítě se samo od sebe nenaučí samostatnosti, potřebuje to vidět i u jiných dětí a pak můžeš dávat i příklady. "Víš jak si Tomášek pěkně sám postavil ten domeček. Zvládněš to?" Děti potřebují výzvy a chtějí se srovnat ostatním dětem. Pokud ovšem většinu dne trávíte doma samy nemůžeš se divit její závislosti a myslím, že se už bude těžko učit kolektivní hře..Tohle jsi měla řešit zhruba před rokem a půl. My jsme naštěstí zaspali jen o půl roku

mam-ča: naprostý souhlas

Jsme všichni rodiče amatéři, sama říkáš, že máš několik kamarádek se stejně starými dětmi, tak ať ti poradí. Ale si ti řeknou to, co příspěvky tady. Děti se musí vychovávat už od malička a ne, že se prvních pár let skáče jak oni pískají a pak se člověk diví. Přeji pevné nervy, určitě to zvládnete.

Doporučuju Klárku zaměstnat. Může luxovat, pomáhat v kuchyni, pomáhat s prádlem....
Budeš mít sice všude binec, ale malou to bude zpočátku bavit. Jestli se něco z těch prací stane její trvalou povinností, brzy začne vyhledávat samotu, a bude si hezky tiše v koutku kreslit, jen aby nemusela pomáhat.
Musíš ale vydržet, když zadané práce bude dělat neuměle, a opravovat to po ní tak, aby to neviděla.
S manželem musíte táhnout za jeden provaz. Né, že on chce, abys byla ještě rok doma. Dej mu Klárku třeba na víkend na starost, a někam odjeď. I když mu připravíš jídlo, bude za ty dva dny vyšťavený, že bude se školkou souhlasit všema deseti.

Ano souhlasí, že sis tuto situaci přivodila sama, s tím se člověk nerodí, ale naučí se to. Já mám 2 letou vnučku a je naučená, že si chvíli hraje sama, není problém si jí vzít na 2 dny k sobě, či jí na chvíli zaměstnat přiměřenou aktivitou. Rozhodně by potřebovala tvoje dcera průpravu ve školce, když jsi to neuděla ty, ale počítej s tím, že začátky budou krušné pro ní, než se naučí se včelenit do kolektivu a přiměřené samostatnosti !!!!!

podobně jako holky - část z toho si prostě děláš sama, protože když ona pískne, tak ty poskočíš. Měla by občas slyšet NE a prostě nebude vše podle ní. Dívat se jak dítě maluje, když potřebuju naklepat řízky? Holt musí dítě počkat. Podobně sledování televize - buď se bude dívat sama, nebo televize nebude. Když je ti furt v patách, když něco děláš, tak jí zaměstnej. Může ti podávat kolíčky, rozklepávat vajíčka, uklízet nádobí.... A měla by občas slyšet - a nejspíš i v praxi poznat - že pokud s ní budeš sedět i u večerníčka tak nebude večeře / vyprané šatičky / napuštěná vana - cokoliv... prostě že občas se musí práce rozdělit.

A rozhodně bych hlasovala pro školku.