Vadí mi děti mého přítele
Možná mne některé z vás odsoudí, ale přesto bych se chtěla zeptat čtenářek, které někdy byly nebo zrovna jsou v podobné situaci jako já, na jejich názor.
Jsem rozvedená a mám dvě dcery, obě už jsou dospělé a žijí samy. Měla jsem je poměrně brzy. Před časem jsem se seznámila a nyní už i společně žiju s mužem rovněž rozvedeným. Je o tři roky starší než já a z manželství má tři děti ve věku 13, 15 a skoro 17 let. Takový pěkně výživný pubertální trojlístek.
Děti jsou v péči jeho bývalé ženy, ale ty dvě starší – syn a dcera, projevily přání bydlet s otcem. Myslím, že jejich matka to uvítala, protože sama na ně na všechny tři nestačila a děti jí doslova skákaly po hlavě. O jejich chování a móresech vím své, dostatečně se mi předvádějí při pravidelných návštěvách o víkendu. Upřímně říkám, že něco takového jsem u svých dcer nikdy nezažila, i když i jejich puberta byla docela bouřlivá.
Partnerovy děti se však chovají, jako by všechno, co je kolem nich, a všichni z jejich okolí tady byli jenom pro ně. Starší kluk klackovatí, až to hezké není, mluví jen na půl pusy, spíš slova jen tak cedí. Jakoby dával najevo, že mu nestojíte ani za tu námahou otevřít ústa. Dcera je hádavá, uštěkaná, neuvěřitelně líná. Její nejoblíbenější výraz je kyselá otrávenost. K dovršení všeho se ještě často hádají a handrkují mezi sebou.
Věděla jsem, že přítel má děti, asi jsem s něčím takovým mohla počítat. Nicméně mne jejich přání dost zaskočilo a neumím si představit, že by s námi měly bydlet. Své dcery jsem už vychovala, těšila jsem se na ten klid, až jednou vylétnou z hnízda. A teď bych se měla starat o dva nevycválané puberťáky, kteří mne absolutně neberou jako autoritu, protože nejsem jejich matka. Bohatě mi stačí ty víkendy, celý týden se z nich vždycky vzpamatovávám.
Přítel chce svým dětem logicky vyjít vstříc, říká, že je potřeba je srovnat do latě, protože jsou opravdu nemožní. Oba dva vidíme, že jejich matka je z nich utahaná a už se v jejich případě přestala o cokoli snažit.
Jsem na vážkách. Nechci se zachovat jako hyena a nechat v tom přítele samotného, když mne teď potřebuje. Jenže představa, jak se mi život obrátí vzhůru nohama, pro mne přijatelná také není. Asi by to chtělo nastavit mladým nějaká pravidla a trvat na jejich dodržování. Ovšem nevím, jestli by to bylo reálné. Oni okázale ignorují téměř vše, co jim není po vůli.
Není mi z toho dobře. Partnera mám ráda, vím, že bych ho měla brát se vším, co k němu patří. Ale tohle je na mne nějak moc. Co byste dělaly na mém místě? A máte nějaký nápad, jak účinně zpacifikovat dva nesnesitelné puberťáky?
8.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vadí mi děti mého přítele
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahoj rada bych ti napsala svuj nazor pokud muzes soukromne na muj email bobibar@seznam.cz,vcera jsem zazila primo horor s dcerou od meho pritele,ktere je 17let budu rada,kdyz se ozves Helca
dokončení 
jako by ty děti byly naočkované a sérum z nich vyprchalo vždy až tak 4,5 den, víkendy jsou podobné jak popisuješ a já bych vždy léčila migrénu dalších 14dní do víkendu společného, ovšem, když to jde , prostě přehlížím co se dá a jedu si ve svých kolejích, berou to tak nebo mají smůlu, už dávno mě nebaví dělat jim vola, takže chci-li si zachovat důstojnost, klid a pohodovou rodinu, jsme často hluchá a slepá, jinak bych byla už dávno rozvedená nebo zavřená!
Táňo, přečetla jsem pozorně článek i reakce, bohužel, musí s většinou souhlasit (z vlastní zkušenosti) i když po hlubším zamyšlení a srovnání naší situace, nevím, zda je možné ji vůbec srovnávat, hned z několika logických důvodů, jsem dospěla k názoru, že bych jim dala šanci. Máme doma celkem 5dětí, ne stále, ale často, víkendy, část prázdnin, volné dny, pravda čím jsou děti starší a vzhledem k faktu, že se přestěhovali do jiného města a i v souvislosti s tím, že jejich matka se znovu vdala a pořídila jim sourozence, nového tátu…, je frekvence návštěv a pobytu čím dál méně častá 
. Čím jsou starší tím víc mám chuť škrtit, ale na druhou stranu, uvědomuji si, že děti jsou pouze vizitkou svých rodičů a to v jakémkoliv věku. Často mám chuť škrtit i vlastní děti, takže ve finále jsou si puboši všichni rovni.
Každý takový vztah či soužití vyžaduje především spoustu tolerance, ústupků a kompromisů a jak už zde zaznělo, to vše je a bude vždy očekáváno od tebe! Tak jestli jsi dost silná –splachovací a umíš si říct polibte mi…, zvládneš to, jestli ne a cítíš, že nemáš potřebu dělat někomu vola, vykašli se na to hned, protože je to běh na dlouhou trať s neznámou cílovou páskou, partnerovi bych to řekla na rovinu, pochopí nebo za to nestojí. Máme za sebou doma spousty hádek, potenciálních rozchodů a trýzně..proč? kvůli dětem, jeho, našim..nezáleží na tom, funguje jen jediné pravidlo, mlčet, když máš chuť křičet , protože ty děti budou vždycky na prvním místě, tak to bohužel je a nezměníš to ani event. porodem vlastního společného potomka, táta co odešel bude mít vždy jakési výčitky vůči svým ratolestem a kompenzovat je bude vždy neuváženě a tak trochu zkratově. Pravidla nefungují, často jsou věci jinak než vypadají a nastane víc nepředvídatelných situací než těch logicky očekávaných. Netuším jak dlouhou dobu jsi strávila s těmi dětmi nejdéle, mám totiž zkušenost, že čím déle tady jsou, tím je to lepší a pohodovější, ale možná je to opravdu věkem, možná i dobou jakou už se známe, takže musím ač mnohdy nerada konstatovat, že kdyby tu bydlely, víkendy by byly klidné na rozdíl od víkendů návštěvových, jako by ty děti byly naočkované a s
Teda diskuzi jsem celou ještě nezvládla, ale nám bohatě stačí náš vlastní třináctiletý puberťák, přitom nijak extra nevyvádí, učí se dobře, nikde se netoulá, sklony k alkoholu, k cigaretám a k drogám taky nemá. Ovšem napůl huby mluví taky - pokud vůbec něco řekne, pohledy "ty jsi ale blbej" známe taky dobře, línej je jak veš odmalička a nikterak se to nelepší. Jediné, co na něj platí je výhružka, že mu seberu kabel od notebooku.
Podle mě to asi nebude dělat dobrotu nikdy, evidentně se s nimi na žádných pravidlech domluvit nedá. Na tvém místě bych asi od něj odstěhovala a třeba se jen scházela jinde, jinak dopadneš jako jejich služka a odměnou ti za to bude pohrdání.
Zažila jsem něco podobného, i když šlo o dva kluky ve věku 7 a 9 let. Ale jejich matka výchově moc nedala, takže když u nás byli na víkendy, tak to byla katastrofa. Byli absolutně nezvládnutelní, všechno jen ničili a ignorovali, co jsem jim říkala. Napřed jsem trávila víkendy, co tam byli, různě s kamarádkama a co nejvíc času někde pryč, protože jsem z nich byla absolutně na nervy a srovnávala jsem se z toho celý týden. Nakonec jsem to nevydržela, protože by to bylo pořád horší a s manželem jsem se rozvedla, protože co se jich týkalo, v ničem ustoupit nehodlal, omlouval to tím, že za víkend je stejně nepřevychová, tak je zbytečné se s nima rozčilovat a řvát na ně, když to stejně nepomůže. Bylo to nejhorší období mého života.
Teď mám novou rodinu, svoji vlastní dceru a jsem absolutně v pohodě a hlavně mám klid.
rampepurda: no však, i tak mě bavit s chlapem bydlí. Rozhodně ne za každou cenu a když jsem se rozvedla, rozhodně jsme nebrala, co šlo okolo. Ale to snad, proboha, není třeba zdůrazňovat.
jupii: nevíš, proč se ten původní vztah rozpadl, mám dojem, že to tu nezaznělo.
já teda nestíhám přečíst všechno a zkušenost mám jen vzdálene podobnou - zkoušela u nás bydlet manželova už dospela dcera a ani to by nedelalo dobrotu, takže se rozhodne podepisuju podminimálne ty 3 přispevky pode mnou
Jestli ti vadí teď, pak ti budou vadit ještě víc. Budeš z toho na nervy, přítel bude stát za dětmi a budeš sama proti všem. Myslím, že pokud bydlíš u přítele, dala bych jim možnost bydlet spolu a odstěhovala se do svého (ve tvém věku snad něco takového je) a dala se na randění. Přítelovi bych řekla, že by to nedělalo dobrotu a to je jediná možnost jak zachránit vztah.
Chachá ,pryč od toho chlapa. Nejdřív manželce uplete 3 děti během 4 let. ( jestli jsem to dobře spočítala. Ale myslím, že se nepletu. Pak přestane stíhat, na ženu a na děti se vykašle. A teď si sežene novou ovečku, která by se mu starala o potomstvo, na které se už kdysi vykašlal.
Nechat být, ať se snaží vychovávat sám s manželkou. Co si uvařili, ať si snědí. :-)))
.jpg)
rampepurda: moja rec presne aj ja to tak niekedy spravim az budem mat vsetkeho plne zuby.my sice nemame deti co by sa k nam mohli "pristahovat" ale az sa raz rozidem zo sucasnym partnerom tak budem pekne sama v bytiku a budem si uzivat kedy sa mi bude chciet a s kym sa mi bude chciet uz nikdy viac nastahovat si chlapa do bytu a z jeho "detickami" uz vobec nie 
Křeček: sice jsem dlohodobe spokojena, ale jestli se ciste hypoteticky nekdy rozvedu, chlapa bych uz domu nechtela. tak dvakrat do tydne pozvat vecer na snidani..a to by mi bohate stacilo
ale bez peseti ani ranu, vzdycky rikam, ze o majetek bych se neprala, ale pesany nedam nikomu 
.gif)
Pampeliška: to je něco jinýho.....jsem ráda , že jsem s mojím zestárla.....a proto jsem ráda, že ho mám a neumím si představit bydlet bez něho......asi tak nějak jsem to myslela. To byla reakce jak rampepurda psala, proč za jaždou cenu bydlet s chlapem......
sharon 12:24 : kdyby Ti odešel nebo zemřel, tak bys musela. Náhrada za dobrého muže se nehledá snadno, doufám že bys nebrala vše za každou cenu.
Já jsem na tom obdobně. Dva puberťáci, nemožno se snima normálně domluvit - ale jsou moji - a toto řeší můj přítel. Takže druhá strana to také nemá lehké. Doufám, že to spolu zvládneme. Jinak asi zůstanu sama na dva puberťáčky....
Křeček: jó jaký si to uděláš, takový to máš......u mě by se služkou nepochodili
