Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dobrý den,
myslím, že hodně rad k vězení a věznicím pro blízké lze najít na www.obase.cz. Mně to pomohlo, tak předávám dál.

Dobrý den,
Jmenuji se Jiří Mataj a jsem sociálním pracovníkem v občanském sdružení Zabranou www.zabranou.cz , ve kterém se pokoušíme hledat nové cesty v pomáhání vězňům a jejich blízkým. Již přes dva roky poskytujeme zázemí pro setkávání rodinných příslušníků a přátel lidí, kteří jsou ve vězení. Platformou setkávání je svépomocná skupina, která se shází zpravidla 1x za měsíc v centru Prahy v počtu cca 6-12 lidí. Mezi členy skupiny patří manželky/manželé, přítelkyně/přátelé, příbuzní (rodiče, prarodiče) či blízcí přátelé lidí, které čeká nástup výkonu trestu odnětí svobody, jsou ve výkonu trestu, nebo byli již z vězení propuštěni. Na setkáních, která jsou pochopitelně zdarma (dokonce jsme schopni poskytnout v odůvodněných případech příspěvek na cestu do Prahy pro mimopražské zájemce) a při kterých můžete zůstat v částečné nebo úplné anonymitě, si povídáme o zkušenostech spojených s uvězněním blízkého, sdílíme praktické (i právní) rady a tipy jak postupovat, na co si dávat pozor, z čeho mít radost. Jednoduše sdílíme své zkušenosti, pocity a tím podporujeme nejen sebe ale i ostatní, kteří na tom jsou (nebo byli) podobně.
Více informací naleznete zde: http://rodinyveznu.cz/svepomocna-skupina neváhejte nás kontaktovat a zeptat se na podrobnosti.
Za tým Za branou, Mgr. Jiří Mataj.

Dobrý den,

sama mám přítele ve vězení a rozhodla jsem se psát bakalářku, která by se týkala rodiny, partnerek/partnerů odsouzených... Tak se chci předběžně zeptat, jestli byste byli ochotni mi vyplnit nějaký dotazník, který bych vám zaslala emailem. Díky za odpověď!

DOBRÝ VEČER,ČETLA SEM VÁŠ ČLÁNEK,MÁTE SYNA A DCERU A SYN JE VE VĚZNICI,ANI NEVÍTE JAK S VÁMA CÍTÍM-SEM VE STEJNÉ SITUACI,AŽ NA TO ŽE MÁM JEDINÉHO SYNA A O TO JE TO HORŠÍ,JE VE VĚZNICI 1 ROK,JEŠTĚ HO ČEKÁ 1 ROK,STÁLE PÍŠE JAK HO TO MRZÍ,ANI NEVÍTE JAK MI JE,TEDY VY TO VÍTE,ALE JE TO HROZNÉ,ALE MÁM PŘÍTELE,KTERÝ MI VELMI POMÁHÁ A JEZDÍ SE MNOU ZA NÍM.MOC SE SNAŽÍM MU POMOCI A VĚŘIT ŽE TO BUDE JINÉ,ŽE UŽ TO NIKDY NEUDĚLÁ ,ŽE UŽ TAM ZPÁTKY NECHCE.ANI ZA NIC.MOC SE SNAŽÍM MU VĚŘIT,ALE....MOC SI PŘEJI ABY NAŠI SYNI UŽ NIKDY NIC ZLÉHO NEUDĚLALI,I VÁM TO PŘEJI,PŘECE SME JE K TOMU NEVYCHOVÁVALI.HODNĚ ŠTĚSTÍ.V.ZEMANOVÁ

Stanislava - chce to pevne nervy. Je to vas syn, stojte za nim, musi vediet, ze ho mate rada, na druhej strane musi vediet, ze neschvalujete jeho ciny a ze suhlasite s tym, aby si za ne odpykal trest. Myslim si, ze ak este neklesol na uplne "dno" kriminalnikov, tak si to uvedomuje sam. Ale potrebuej to citi aj z vasej strany. Urcite ho nezavrhujte.

S vasim manzelom by ste sa mali porozpravat a povedat mu, co si myslite. Dat mu najavo, ze necakate, ze bude s vami suhlasit, ani ze bude s vami chodit na navstevy za synom, ale ze by bolo spravne, aby vase rozhodnutie akceptoval. Podla mna treba ist na neho pomaly a citlivo. To, ze sa uzavrel a ze nekomunikuje sposobom pre neho typickym naznacuje, ze velmi trpi. Chlap inak preziva sklamanie ako zena. Dava si tie iste otazky ako vy, tiez nevie najst odpovede. Ale radsej to bude riesit sam, aby vas s tym este viac netrapil. chce to cas a mozno po nejakom case, dat mu najavo, ze ked ma chut, vy ho budete pocuvat.
Ale hlavne si nic nevycitajte, ani vy ani vas manzel. Nikde ste nespravili chybu. Jednoducho sa v jednom okamihu vas syn nespravne rozhodol a potom sa to uz nedalo zmenit. Nie ste zodpovedni za jeho konanie!!! On je ten, kto musi prizant, ze ma problem, ze nesie za neho zodpovednost a ze musi s tym nieco robit. Nie vy, ale on! Vy ste ti, ktori by mu mali poskytnut pomocnu ruku...ak ma zaujem...ak nie, je to zbytocna snaha..

A susedia a znamy? Teraz spoznate pravych priatelov. Mozno budu nahnevani na konanie vasho syna, mozno vam otvorene povedia, ze si ten trest zasluzil, ale budu pri vas stat a podrzia vas. A jedneho dna, ekd uvidia, ze vas syn sa poucil a chce sa zmenit, podrzia aj jeho. Bude ich len par a ti stoja za to, aby ste brali do uvahy ich nazory a postrehy. Ostatnych, ktori sa len pohorsuju, ale vludneho slova nepovedia a pomocnu ruku nedaju, tych si vsimat nemusite. Zvacsa su to ludia, ktori maju sami problemy, ale radsej riesia problemy druhych ako svoje vlastne.

Este by som vam mozno odporucila skusit zajst za skusenym socialnym pracovnikom, ktory ma prax v penitencionarnom poradenstve (vazenske poradenstvo), pripadne za psychologom. Ked uz nie pre rady, tak aspon pre odventilovanie sa od tej tarchy, co na vas dopadla.

Zelam vam vela stastia.
Verim, ze to zvladnete, ved co by matka nespravila rpe svoje dieta.

Co jste udělali nebo neudělali předtím, je teď nepodstatné...Naprosto chápu situaci a oscilaci v duši matky. Otci by se měl ponechat čas na srovnání, usmiřování chlapů je na déle, asi to půjde ztuha. Matka však má právo na jistou "měkkost", rozhodně byste syna neměla po vzoru manžela zcela odvrhnout, ale udržet s ním pravidelný, ne však přehnaně častý, kontakt, který by zahrnoval dopisy, balíčky, telefon (nevím, co je povoleno ), event. později jednou za měsíc dva osobní návštěvu. To vše ne za zády manželovi, ale tak, že mu to oznámíte, navrhnete, ať se připojí, ale nenutíte, ovšem na svém si trváte a uděláte. Chce to najít míru, aby syn cítil, že není odvržen, ale z pochopitelných důvodů tam budou jisté meze a odstup. Určitě to dobře dopadne. Pro povzbuzení uvádím jméno Jan Révai. Hodně štěstí ! A manžela k ničemu nenuťte. To bude synův boj možná dlouho po propuštění - aby si zpět získal tátovu důvěru...

Je to smutné, ale VY RODIČE jste mu nikdy neříkali, aby dělal to, co si bránil. Manželovi bych ukázala toto psaní i komentáře /které jsem nečetla/. Synovi bych balíček nějakou dobu vůbec neposílala, ale určitě bych mu napsala, popsala své i manželovy pocity, stud, který se Vás dotknul... a to, jak je těžké žít se synem ve vězení.
Poctivá cesta je pomalejší, ale má jistotu a klidné spaní. O to se syn připravil a taky do toho zatahuje i Vás. Nepřebírejte zodpovědnost za něho, je to jeho sklizeň.
Chceš-li mu pomoci, vydrž být tvrdá. On sám dostává svůj podíl za Ty, které okrádal. Nechť si v hlavě urovná, jaký život chce žít, jak chce pokračovat a hlavně, ať se na Vás nezlobí, protože Vy jste ho za ruku nedrželi, když se rozhodl jít svojí cestou.
Nechápu, proč jste platili exekutory... přece jste půjčky jemu nepodepsali/negarantovali. ...
Přeji pevné nervy.

ruby13: jojo krádeže a výroba drog ... to by mělo dopadnout ....
Otázka je kde teď vlastně sedí a co vlastně od života chce...
Pokud sedí někde v 1. nápr tak to nebude s tím " režimem" tak hrozný, asi stejné jako někdy před 20-30 lety v ČSLA během bažantího období....
V jedničce mu také nehrozí taková izolace a mohl by snad dokonce dostat i na "studia". Nebál bych se ani těch "mýdélkových pověr", to je spíš až v těžších nápravných skupináchk, kde už nejsou žádné návštěvy atd ..

Moje doporučení pro matku je : informovat svého muže, že se pokusí syna podržet a pokud má zájem tak ať se připojí.
Dále by měla syna informovat o možnostech " podmínky" a hlavně o tom, že musí "sekat latinu" nejenom v kriminále( aby si zvýšil možnost podmín. propuštění) ale i potom.
Stejně pak s propuštěním na podmínku asi budou muset rodiče spolupracovat.... mám pocit, že minimálně budou garantovat trvalé bydliště a možná i nějakou společenskou záruku ? ...

Ptáš se jak to přežijete? Neboj, není to to nejhorší na světě a jsou lidé,kteří musí přežít horší věci,třeba smrt vlastního dítěte.
Ber to z té lepší stránky, když nejde o život, tak jde o h...o!
A na lidi se vykašli, ono všude je něco.
A jak píše "Majucha" důležité je,aby se z toho synek poučil a hlavně se k tomu už nechtěl vrátit.

Majucha: tam je treba zacit...

Majucha: presne to me napadlo..

Trochu povzbuzení pro maminku. Rozhodně tento problém nemáte sama Vy ani Váš manžel. I v "nejlepších rodinách" mohou být problémy. Poslední co by Vás mělo zajímat je, co tomu říká okolí a ne/přátelé. Vězte, že pokud se stane v okolí něco "zajímavého" , jejich předmětem zájmu již nebudete Vy. Pak se Vám uleví. Ale je opravdu nutné se na lidi, kteří Vás znali a nyní se Vám třeba vyhýbají ohlížet? Já myslím že ne. Neztrácejte životní optimizmus ani lásku pro svého syna. Tento okamžik není vhodný pro řešení životních rozhodnutí.

Majucha: Jasně, to je rozhodující. Já nějak vydedukovala, že pochopil a chce sekat latinu, i když to vlastně v článku není.

Mně by spíš zajímalo, jak se k tomu všemu staví pan syn. Jestli je to postoj "už vím, že jsem debil, pomozte mi dostat se nad vodu a budu sekat latinu" nebo "je mi neprávem ubližováno (jakožto i zcela nespravedlivě ho odsoudili a zavřeli), tak mi pomáhejte, starejte se, jste přece rodiče tak dělejte a musíte, já mám na to právo, ale až vylezu, tak mi dejte pokoj a já si pojedu dál ve stejný koleji".

Souhlasím s Almegou, šanci by dostat rozhodně měl, kontakt bych nepřerušovala, ale dát razantně najevo, že tahle šance je poslední. Manželovi se nedivím, mám známou, jejíž manžel odsouzení syna neunesl a zemřel.