Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V dneší době čerti a mikuláši nejsou to co dřív. Dnes chodí malí kluci aby si vydělali, nebo pubertáci, aby se pobavili a nebo tatínci, aby se ožrali. Bohužel to odnesou děti. Já bych ty svátky taky zrušila. K nám čerti a mikuláši nechodili. Úplně tačilo, když je viděli děti z okna. Je to taková tradice, která slouží pouze pro to, aby se děti strašily když zlobí, ale podle mě to není zrovna ten nejlepší výchovný způsob, jak si zajistit, aby byly děti hodné.

Taky nesnáším tradiční velikonoce, čerta s Mikulášem jsme k dětem nikdy nepozvali, protože jsme taky vyrostli v rodinách, kam nechodili. Jen jedinkrát pozvali naši rodiče domů Mikuláše, byli to o rok starší kluci než já od nás z baráku a chudák sestra musela recitovat nějakou blbou básničku a dodnes z toho má osypky, když si na to vzpomene. Kdepak, tyhlety ponižující tradice jdou mimo mne, stejně tak nesnáším velikonoce. Tyhlety svátky řešíme tak, že děti dostávají výslužku - ohledně Mikuláše jsme přejali zvyk z mého dětství, kdy nám rodiče nechávali sladkosti a ovoce u otevřeného okna. Na velikonoce namalujeme pár vajíček a sejdeme se u slavnostního oběda, občas i s prarodiči, když mají zrovna čas. Prostě rodinný svátek. Ale žádné pomlázky se u nás nevyužijou, ani manžel jako malý neběhal s pomlázkou a nemlátil holky, už tehdy mu to přišlo jako blbej zvyk.
Mimochodem, žijeme na vesnici, ale lidi tu Mikuláše opravdu moc nežerou.

Naprosto s Tebou souhlasím. Já jako čiperné vesnické dítě jsem si každoročně zažívala trauma z čerta a Mikuláše,dokonce jednou na mě čert houkl z mé postele /nepochopím, jak taková kravina mohla mou matku napadnout/. Myslím, že určité trauma z tohoto zážitku, kdy jsem se už nikde necítila bezpečně,nesu dodnes. Proto také moji dva synové návštěvu Mikuláše a čerta nikdy nezažili, ale strkali punčochu za okno.A nemyslím, že by jim to nějak chybělo.

Cetla jsem clanek a reakce a souhlasim s Tebou a Tvymi rodici.I kdyz deti zlobi,tak zrovna pozvani certu,jako zastraseni a pozdejsi vyhrozovani detem"Kdyz budes zlobit,prijde na Tebe cert....",neni dobre.Kdyz jsem byla mlada,tak jsem chodila prevlecena za Mikulase a kamaradka za certa a mnohe deti byly i jakoby v soku z nasi navstevy.Tak uz jsem nikdy vice nesla.Ziji v Nemecku na malem meste a kdyz deti zacly chodit do skolky,tak jsem se v dobe nadilek od Mukulase ptala pani ucitelky,jestli chodi s andelem i cetr a ona mi rekla,ze zadne zle bytosti k detem nesmi.Tve deti jsou jeste dost male,i kdyz asi temperamentu maji na rozdavani,ale na to,aby moc nezlobily jsou i jine metody.Sama mam 4 deti a bylo mi receno,ze deti zlobi,kdyz se nudi,tak se musi stale zamestnavat....Preji Tobe a klucikum klidneho Mikulase.!!

Děti se pojistily, aby za nimi čert nepřišel domů. Kluk se hodně bál, že za ním čert přijde když bude spát, tak jsme ho uklidnila, že jakmile dítě usne, už čert nepřijde. Jeden rok se proto chystal ke spánku už ve 4 odpoledne.

Tak jsem přečetla článek i reakce.

K článku - je opravdu ujetý, pokud má mít jakýkoliv výchovný efekt návštěva čertů v rodině jednou za rok. Pokud byť i jenom v koutku duše manžel doufá, že se tím něco vyřeší, potřeboval by pořádnou bandu čertů sám.

A já doma vychovávám zřejmě dva budoucí delikventy, protože dle jedné reakcezde v diskusi si u nich čerti nemůžou pošéfovat jejich vhodnost pro peklo včas. Inu, risknu to, zatím vypadají jako budoucí velmi spořádaní občané, i když čerta nikdy neviděli. Nadílku u nás nechává čert s Mikulášem za oknem.

Ahoj,já právě něco takového taky řeším,muž chce čerty,já ne,obě děti jsou velký cítové,jak se řekne čert,tak se rozklepou jako osiky....A nestojí mi zato,aby měli nedejbože nějaké trauma z čertů
Kamarádky kluk začal koktat,druhý se začal počůrávat...takže mají následky

Majucha: šmarjá a co dělaj kočky o silvestrovské noci venku?

U mě to bylo podobně. Byla jsem městské dítě a maminka mi dávala za okno punčochu. Pak mi řekla, ať se jdu podívat, jestli tam není nadílka. I tak jsem se příšerně bála. Co když se tam ještě zdržel čert? Vždyť jsem se bála i malého čertíka za výlohou, který kýval hlavou.
Vdala jsem se na vesnici a tam se taky dodržovaly tradice. Dcera se bála moc, i když za čerty chodili školáci. Celý den už jí bylo špatně a večer při prvním zachrastění řetězy už ječela šíleně. Bylo mi jí líto. Tohle má každé dítě jinak. Syn tolik nevyváděl, ale byl celý den podivně hodný ataky bylo vidět že má strach, nebo snad trému.

Verera: mě na tom nejvíc bere, že naši starší kluci " po prohlédnutí" spolupracovali a spolupracují na vytváření vánočního tajemna pro mladší...
A tak náš nejmladší má ještě na pár let o čem přemýšlet ( zvonění na mobil sehnal náš vrchní puberťák) a tak se v místnosti kde nikdno není ozve zvonění, svíčka načasovaně rozežehne prskavku a dětský kukadla ...

Že by ale dnes děti od 5 let nevěřily na čerty, a Ježíška, to mi přijde nesmysl. Záleží, kdo jim co řekne a proč, hlavně rodiče. U syna děti v první třídě vážně debatovaly o tom jestli Ježíšek je nebo není, polovina byla pro, polovina proti. Jednomu spolužákovi řekli rodiče v 6 letech, že Ježíšek není jen proto, že si naporoučel pod stromeček moc věcí, a oni by mu nemohli všechno koupit. To mi připadá hodně kruté a nesmyslné.

Přijde mi škoda omezit Vánoce jen na to, že rodiče dětem nakoupili z nějakých důvodů víc věcí než obvykle, to tajemno k tomu patří. Na to se nejvíc vzpomíná.

Já mám spojené Vánoce s tím, že všichni sedíme u večeře u svíček a pak se najednou rozsvítí světla v zamčeném pokoji a hraje hudba. I když jsem v podstatě věděla, že Ježíšek není, tak tohle mě nutilo přemýšlet co kdyby přece jen...

Takže i u nás syn, který už na Ježíška nevěří dostane klíč od zamčeného pokoje a bude hlídat, aby tam nikdo Ježíška nevyrušil a při tom asi přemýšlet čím to je, že se najednou svítí.. A já zatvrzele setrvávám u historky, že tomu,kdo na něj věří, nosí dárky Ježíšek a kdo ne, toho holt musejí zastoupit rodiče. A píšu svůj dopis pro Ježíška

Když jsme byli děti, tak k nám Mikuláš s čertem chodil, nikdy jsem z toho žádné trauma neměla, později jsme chodili sami, nejdřív s tatínkem, pak s bráchou a kamarádama.

K dětem jsem nikoho domů nezvala, klukovi stačilo, že viděl, jak chodí po ulicích, držel se mě za ruku a okukoval je z dálky, bál se i tak, takže jsme usoudila, že mu to takhle stačí, doma už by mu to mohlo s jeho povahou ublížit. Mít dítko otrlé, klidně čerta pozvu, takže je to spíš ne tvém posouzení, co děti snesou , co se jim líbí aco ne. Nejde vůbec o tebe a tvé pocity z tradic,ale o pocity dětí.Jestli jsou vystrašené nebo jestli se naopak budou cítit ošizené když ke všem Mikuláš přišel a k nim ne.

Loni bylo klukovi 10 a to už vyrážel s kamarády do ulic honit čerty

Stanik: Ota: jsem řekla synkovi, že jestli se přiblíží k nějaké pyrotechnice blíž než na deset metrů, nedejbože, aby to přitáhl domů, tak mu zpřerážím hnáty. Naštěstí to dítě má mozek a pud sebezáchovy a tyhle věci nesnáší taky...

Mikuláš, čerti i anděl k nám chodili rok co rok.Kam až mi paměť sahá. Mám na svoje dětství s čertama nádherné vzpomínky. Pak přišel čas kdy chodili za našima dětma. Neumím si to bez téhle tradice představit.
Letos už nastal čas kdy zřejmě v kožichu a s rohama vyrazí synek. Dáváme dohromady masky tak uvidíme.

Ota: me tohle nikdy nebavilo... ani na to koukat. presne ze stejnych duvodu jak pises.
Skoro nikdo s tim neumi poradne zachazet, hlavne, ze si vestina ty smejdy nakoupi...