Nočník - předmět svárů v naší rodině
Je mi padesát jedna let a před rokem se mi narodilo první (a zatím jediné) vnouče. Ženy, které jsou již samy babičkami, mi určitě dají za pravdu, že vnoučátko vnese člověku do života obrovské štěstí. Naši Pavlínku zbožňuji a jsem ráda za každou chvilku, kterou s ní mohu být.
Před dvěma týdny jí byl rok a konala se nádherná oslava. Radost mi však zkazila snacha, která prohlásila, že od této chvíle začne Pavlínku učit na nočník. Snažila jsem se jí nenápadně a jemně vysvětlit, že je to zbytečně brzy, ale trvala na svém.
A jak řekla, tak udělala. Morduje to malé dítě několikrát denně dlouhé minuty na nočníku ve snaze vyždímat z ní alespoň kapičku. Samozřejmě, že většinou zůstane nočník prázdný, pak snacha dělá zklamané grimasy a vzbuzuje v Pavlínce pocit viny za něco, co ta malá nemůže absolutně ovlivnit.
Vzpomínám si na dobu, kdy byly mé děti malé. Tehdy se propagovalo, že na nočník je potřeba začít dítě vysazovat hned, jak začne samo bez opory sedět. U prvního dítěte jsem toto doporučení slepě poslechla a dodnes toho lituju. Bylo to k ničemu, dcera začala vyměšování vědomě ovládat až kolem druhého roku. Syna jsem už tak netrápila a začala s občasným vysazováním až po roce a půl a myslím, že to bylo dostačující.
Domnívala jsem se, že praktiky prosazované před nějakými dvaceti, třiceti lety jsou už dnes dávno překonané a dnešní mladé maminky jsou v tomto ohledu rozumnější. Na mé snaše vidím, že to tak asi často není.
Ona si usmyslela, že její dcera bude brzy bez plen a rozhodla se dosáhnout toho stůj co stůj. Je mi té malé líto, protože se jí na nočníku nelíbí, snaží se z něj vstávat a snacha na ni hudruje a drží ji tam i násilím. Na mé rady je alergická, snažím se do ničeho jí nemluvit, ale v tomto případě mlčet nedokážu. Kvůli nočníku tak máme v rodině dusno, já k nim smím na návštěvu, jen když je syn doma a oni k nám téměř nechodí.
Napadlo mne napsat tento nočníkový problém sem a zeptat se na názory maminek, které mají malé děti, a pak dát jejich odpovědi snaše přečíst. Myslím, že tak fanatický přístup k tomu naučit dítě co nejdříve na nočník, má dnes už málokdo.
Moje otázka pro všechny maminky zní: Kdy jste začaly své děti posazovat na nočník a kdy dokázaly ony samy ho vědomě používat? Moc všem děkuji za jejich příspěvky.
11.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Nočník - předmět svárů v naší rodině
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
osobně si myslim, že to neni ani tak o tom ,jak brzo začnu dítě na ten nočník dávat, ale je to o důslednosti maminy - aby například vstala ráno hned, jakmile dítě kníkne v posteli, že se probudilo - aby stihla jeho čurání do nočníku a ne do plen a pak vysazovat dítě na nočnik často, aby proste nemělo šanci moc čurat do plen a samotnému to přišlo do plen divné. Na první dceru jsem měla víc času, vše jsem podřizovala jí, ted u druhé jsem smířená s tim, že bude bez plen později - mojí vinou. Léto přijde v jejích 2 letech - takže o půl roku bude oproti ségře posunutá :-)
Mně nepřijde brzo, začít dítě vysazovat na nočník v roce. Mám 2 dcery, obě jsem v tom roce začla dávat - ta první byla bez plen v roce a 3/4 (rok a půl jí byl v létě - čehož jsem taky využila k běhání s holou zadnicí po zahradě a po létě už přesně věděla co a jak a pro nočník si sama došla), přesně ve 2 letech jsem pleny zrušila i na noc a na cestování. Mladší dceři je rok a půl, čurá do nočníku zatim bez větších pokroků oproti tomu roku - sama si neřekne a když jí na nočník dám, tak se vyčurá - přesně to dělala i v tom roce - nemusela jsem jí nikterak trápit, přišlo mi, že hned po prvním vyčurání věděla, co se po ní chce. Samozřejmě pleny pořád nosí a počůrané jsou - nejsem tak důsledná, abych jí posazovala každou hodinu.A když vidím, že jsou zrovna počůrané, tak jí na nočníku nijak netrápim. Bud se hned vyčurá nebo jí prostě zas jen přebalim.
Náš syn byl poprvé přes den bez plen na začátku listopadu, kdy mu bylo 23 měsíců a koncem ledna, tedy za tři měsíce, byl bez plen i v noci.myslím, že to, co se po něm chce, pobral velmi rychle, protože byl dostatečně připravený, v té době už mluvil v jednoduchých větách, a 100% rozuměl, co mu říkáme. nikdy jsme ho nemuseli nutit, držet na nočníku násilím nebo ho kritizovat a peskovat.Párkrát si načural do gatí, řekli jsme mu, že do nočníku to bude lepší a tak za tři neděle už se s ním dalo jít i ven, i když to jsme se ho hodně ptali, jestli nepotřebuje.
Váš případ, Libuše, je přímo kuriózní - znám milion tchyní, které jsou chytré jak radio a jejichž děti seděly na nočníku s gustem už v půl roce :-) a milion snach, které mají osypky už jen z představy jejich rad.ani nevíte, jak sympatická mi jste.Vaše snacha je asi z jiné planety.Ach jo.
Dost by mě zajímalo, kolik času stráví tímhle nacvičováním.Jsem si ale jistá, že našim třem měsícům se to nevyrovná
My zacatky s nocnikem mame prave ted. Male je 14 mesicu a ja se obcas ji snazit na nocnik posadit. Nechci to ale nijak "hrotit", takze ji tam dlouhe minuty nasilim nedrzim. Ale z doslechu znam jeden pridad, kdy mamina posazuje sveho syna od nejakeho 8. mesice a strasne si libuje, jak ji krasne cura. Jsem zasadne proti, aby se mimco davalo takhle brzy na nocnik.
.gif)
cirikavi: tak to díky za uklidnění
Malému jsou dva a půl a že by si řekl na nočník nehrozí. Pokud si nevzpomenu a nevysadím ho sama, tak ho ani nenapadne něco hlásit vyčůrá se do plíny.
.jpg)
Malá se narodila v zimě, takže jsem čekala na léto, aby mohla chodit bez plín a uvědomit si, co a kdi se děje. Ve všem byla hodně rychlá, bez plín začala chodit v 18 měsících, přes léto jsme to kombinovali, v 19 měsících dostávala plínu jen na noc (stejně byla ráno suchá), ve 20 měsích byla bez plen. Pak se jí asi 2x stalo, že to nestihla, ale jinak 
. Za týden jí bude pět a trauma z nočníku/ záchodu nemá (tak jako maminka 
). Na nočník jsem ji posazovala tak od 15m, ale jen občas, když jsem si vzpomněla, myslím, že pomohlo to běhání s holým zadkem 
Syna (11m) se také chystám nechat běhat přes léto bez plín (ten nosí látkovky, tak i pro moje pohodlí) a uvidíme. Sedět se naučil asi před měsícem (ale kolem nábytku už slušně mašíruje), takže nočník zatím nepřipadal ani v úvahu.
Myslím, že by to snacha neměla přehánět a dát malé prostor, však ona si sama řekne. Já mám z návšev WC trauma doteď - musím jít sama a mít klid, o veřejných záchodcích ani nemluvě, ... takže ať malá nedopadne stejně. Držím palce
Co bych dala za takovouhle babičku
u nás to bylo naopak ,na nočník dávat dítě jakmile začne sedět a běda jak ne.U prvního jsme to dělala a bez plen byl stejně někdy kolem 2 a půl roku.Myslím aby si spolehlivě řekl a neměl nehody.Jinak si říkal někdy od roka a půl ale v zápalu hry venku a podobně zapoměl.Takže na ven a tak plínku měl a to byli ještě jen látkovky žádné jednorázovky.Ve všem ostatním byl hodně napřed,ale prostě svěrače měl prostě nedozrálý.
O druhém ani nemluvím je těžký hypotonik,takže svěrače nemá pevné vůbec,takže když se k odplínkování dostanem někdy v pěti šesti budu ráda
.gif)
cirikavi: 
neměla jsem čas a nervy vysazovat na nočník - jeli jsme v látkovkách, syn se odplínkoval během jediného dne / prohlásil, že plenku už nechce / a bylo to 2 měsíce před 3 tím rokem.
Možná jsem byla poslední matka pod sluncem, ale dítku jsem nechala plenky tak dlouho, jak chtěl. Sám dospěl k rozhodnutí, že už je velký a nepotřebuje ji a je od té doby v suchu, žádné nehody.
Není to cesta pro každého, vybrala jsem si ji já a nám vyhovovala 
mashanka: ....myslim, ze jsem neco podobneho kdysi udelala taky
Libushe+3: no, taky mi to moc nesedlo..dovedu si predstavit, jak drzi dite nasilim na nocniku a me osobne jako babicce /kdybych ji byla/ by se to taky nelibilo. Dite a nocnik, hned se mi vybavi ta starsi na tom nocniku...nestastna, sedela tam jak hromadka nestesti..nekdy si rikam, jestli z toho nemela nejake trauma, ale snad ne
Jinak se tu neobouvejte do babicky, ktera leze (neleze!, alespon z clanku to nevyzniva) snase do zeli. Mne by i v mem "mladem" veku vytocilo i u cizi maminy, ze drzi dite nasilu na nocniku, pro zvyseni vlastniho EGA . A babicka ma taky city.....
Jedno se ale vsadim, ze to snacha u druheho dite delat nebude
Libuse, moje deti si rekli kdyz uz plinu nechteli a vedome se naucily na nocnik (to pak ale trvalo jentak 2 dny do sucha pres den) mezi 2-3 rokem. Holka byla rychlejsi.
Na noc pak meli plinu jeste o par mesicu dele (myslim tak 1/2 roku, nez to bylo do sucha).
.jpg)
Anni - .....rozhodne ale ne servat v autobuse ze rve a nutit dite k poslusnosti dle obrazu svemu...ono to vsechno jde i jinaksmajlik - 58
Samozřejmě, souhlasím. Já nebyla také žádná tyranka, přesně, jak píšeš. Ale ono právě často chybí to "vocaď, pocaď ". Když píšu poradit si s ním, tím samozřejmě nemyslím seřvat nebo zbít. Prostě vymyslet, co účinkuje a vhodně to podat. Umíme to s dospělými muži, tak si snad poradíme i s děckem, ne ? 
Třeba, když můj synek dělal rambajs v tramvaji a nereagoval na moje láskyplné upozornění, že tady nejsme sami, ať se utiší, na další zastávce jsme vystoupili a ty dvě, tři stanice došli pěšky. Za chvíli kňučel, že ho bolí nožičky a já mu řekla - měl si na výběr, vybral sis sám - když se neumíš v tramvaji chovat, prostě musíš chodit pěšky - ale zase si můžeš po cestě klidně vyřvávat a ještě jsi na zdravém vzduchu
. Všechno má své výhody a nevýhody.
Další cesta tramvají byla bez problémů
a jeste neco v cem ti musim mashanka oponovat......starsi nastoupila prvni tridu v nemecku a ja ji vychovavala typem...musis poslouchat co se ti rekne, neodmlouvej atd...atd....pak jsem prisla na tridni schuzky a dozvedela jsem se, ze je hudebne a je pohybove nadana.....rikam....hudebni sluch pochopim, mate hudebni vychovu, ale pohybove nadana?...ucitel mi odpovedel.....no, ona nam pri vyucovani rekla, ze je toho na ni moc a ze se musi proskocit. Musim vam rict, ze krasne tancila......ja se zhrozila, tohle by si v ceske skole tehdy nemohla dovolit, a nevim jak ted.....a ucitel?...pry....co se desite, budte rada, ze je takova. Nebo chcete, aby stala uslapnuta v koute? Aspon se v zivote neztrati
......takze i ten svet ji vysel vstric....skoda jen, ze jsem to nepochopila od sameho zacatku pri vychove i ja. Mohla ted mit i tu poradnou davku sebevedomi..ale ve svete se rozhodne neztratila. Aspon neco jsem tenkrat neprosvihla
mashanka: Výchova stylem děti se nemají do ničeho nutit, je k smíchu.....
To jako chceš říct, že se děti mají nutit? Celý den jim nařizovat co musí dělat? Představ si sebe, jak by ti bylo, kdybys musela pořád dělat co se po tobě chce a neměla možnost se k tomu vyjádřit. J e potřeba aby děti spolupracovaly, aby dobrovolně dospěly k tomu, že ěco mají udělat, jinak to budou dělat jen ze strachu a nebo jen když je bude někdo kontrolovat.
Jak chceš uklidnit dvouleté řvoucí dítě v autobuse? Jo, dá s e mu vyhovět a dát mu co chce, jenže právě tím se vychová rozmazlený fracek, hlavně že cestující budou mít klidnou jízdu. Děti musí pochopit, že jsou určité hranice, a že nemůžou dělat co by chtěly a že nedostanou co by chtěly, ale to se nezajistí tresty a chce to čas, u některých dětí nejde nějak odpoutat pozornost, prostě pomůže jen důslednost a současně dostatečná volnost v případech, kdy o houby jde. Aby se děti naučily rozhodovat a nevyvolával se zbytečně vztek. To je podle mě i případ toho nočníku.
