Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Musím napsat, že mám na vše jiný názor. Předně musím oponovat Rychlonožce, to myslíš vážně, že se má kluk chovat na návštěvě slušně? On jezdí za svým otcem ne na návštěvu. Naopak on by se tam měl cítit jako doma!!! Žádnou z Vás nenapadlo, že mu je třeba líto, že nějaké jiné dítě má tátu každý den a on ho vidí jen občas? A 13 leté dítě je pořád dítě a nechtějte po něm, aby se choval jako dospělý, vždyť ani hodně dospělých se tak nechová.
Já poradím mamince Pavle, až Petřík zase přijede, tak bych mu řekla, jak jsme se na něj s taťkou těšili a že vidíte, že váš malý potřebuje takového fajn bráchu, co ho může něco naučit. Ano poprosila bych chlapce o pomoc, ale ne že musí a pak bych ho hodně chválila, jak moc mi pomohl, že jsem moc ráda, že je u nás. A souhlasím, že by si měl tatínek udělat čas jen na staršího syna a věnovat se jen jemu. S tím, že na něj půjdete zhurta, tím nic nevyřešíte, puberťák se zasekne a dá to mladšímu bráškovi "sežrat", protože bude mít pocit, že je to vše kvůli němu. Dejte klukovi pocit, že je u vás vítán a že i malý bráška se na něj těší. Určitě bych kluky neoddělovala naopak bych se v obou snažila vzbudit sourozeneckou náklonost. Třeba by pomohlo občas nadhodit něco ve smyslu, že malý po Pěťovi něco zdědil (hezký úsměv, šikovnost, dobré spaní apod.) A že 13 leté dítě nezajímá malý prcek? Ale nezájem by se projevoval jinak ne pošťuchováním apod. Na nás rodičích hlavně záleží, jak dokážeme v dětech vbudit to správné "sourozenectví" a věřím, že vy to Pavlo spolu s manželem zvládnete.

Jsou starší sourozenci, kteří narozením toho mladšího skutečně trpět mohou. Nerozlišuji vlastního a nevlastního, žárlit se dá na kohokoli. Například když rodiče mladšího upřednostňují kvůli vytouženému synovi může trpět starší sestra, pasovaná do role chůvičky a uklízečky, když mají rodiče náročné zaměstnání. Nebo když si rodič najde jinou lásku a chce si nalézt cestičku k dětičkám partnera, pak své vlastní dítě třeba na čas odstrčí. Oprávněně na sebe mohou žárlit i věkově blízcí sourozenci, když se jeden učí výrazně líp. Přitom kde je psáno, že to bude právě ten jedničkář, kdo si povede v životě úspěšněji a ve stáří rodičům pomůže...? Pavlo, ten kluk vás trestá za to, že jste ho sesadili z je¨dináčka na staršího sourozence. Neunesl narození malého, pravděpodobně by ho neunesl, ani kdyby to byl sourozenec vlastní. Jako máma byste měla zcela zamezit tomu, aby ten malý nějakým způsobem odnášel tuhle sourozeneckou řevnivost. Napadlo Vás, že by ho ten kluk mohl později týrat, shodit ze židličky atd? Jediné, co Vám můžu poradit, omezte vzájemný kontakt těch dvou dětí. Ať je starší na své návštěvě prostě v jiné místnosti. Píšu starší, ale myslím tím toho spratka, který ve svých třinácti není schopen ustát fakt, že má "konkurenta". Kdyby všechny děti takto reagovaly na příchod dalšího dítěte, polepšovny by nám nestačily. Velice stručně bych hochovi řekla, že se na návštěvě bude chovat slušně a malého bych mu pod nos nestrkala. A požadovala po něm, aby po sobě třeba umyl nádobí po jídle a šla s kočárkem ven. Uvidíte, jak znejistí. On se totiž vyžívá v tom, že malému škodí a vás tím deptá. Vezmete mu tak vítr z plachet. To mi věřte.

Lizbet - 9.6.2010 18:09 - smekám zvládla jsi to na jedničku. Ono je někdy těžké vychovávat vlastní děti. U těch zjískaných je to ještě těžší, ale důležitá je důslednost a nenechat sebou manipulovat. Ony děti zkouší kam až mohou,ale ve vašem případě Pavlo, to už dítě není i když se tak chová.
Opravdu bych s ním zkusila na rovinu promluvit, vy,on i tatínek. Bez emocí a bez křiku, každý říct svůj názor a zkusit stanovit nějaká pravidla. Psychologa bych do toho netahala, teď je to móda nebo jakési zaklínadlo,které za nás bude řešit vše.
Přeji hodně všem

sallie - 9.6.2010 1:23 - naprostý souhlas

Linda: Nevim, jestli by bylo dobre davat mladsiho ke kamaradce. Pro Petra urcite, ale nepredpokladala bych üstoupite vy, ustoupi on". Spis bych ocekavala "ustoupite jednou, on uvidi, ze to jde a bude chtit(mozna jeste horsimi zpusoby), aby se to tak delo porad a rodice ustupovali"

mashanka: presne tak

Nika1: Mezi mnou a mladsim bachou je rozdil necelych 14 a mezi starsim a mladsi je 16 let vekovy rozdil. A NIKDY v zivote by me nenapadlo, vyslovit neco jako, ze nejsme jako sourozenci. Mladsi je taky z druheho manzelstvi a nikdy jsme si nepomysleli, ze nam nekdo diky mladsimu sourozenci krivdi. Ja bych rekla. ze se vylozene snazi dostat na post nejmilovanejsiho ditete v rodite, byt pres prekazky. Pokud vyrustal jako jedinacek a po rozvodu se udelalo, co se mu na ocich vidi, je to jasna rozmazlenost. Pavli, chce to cas, az s nim trochu "dospeje" pochopi. At driv nebo pozdeji, preju pevne nervy.

a teď čtu reakci sallie - to je ono, ta to tedy vystihla - rozdělit činnost a programy - ne napořád, ale část času, to souhlasím !

myslím, že v dané situaci asi už nebude dobré stále staršímu synkovi ustupovat. až pomine nějaká jeho další hysterická reakce nebo potom při jeho návratu k mamince to bude chtít "chlapský" rozhovor ( když je tedy už na prahu puberty ) s tatínkem, že takhle tedy ne, že mají s bráškou stejná práva, ale jeden druhému ubližovat nebude, a když své chování nezlepší, budou se muset jeho pobyty omezit a přijde i o např. výhody - výlety apod.
myslím, že je třeba rázněji zakročit, jinak se to rozjede nežádoucím směrem. nepíše se zde, jak tatínek vychází s Péťovou maminkou, jistě že by bylo ideální, kdyby dobře, a mohla tak být ve věci nápomocna.

modroočka: to snad není možný Trestala bys dítě tím, že se neuvidí se svým otcem? Nechci ho extra omlouvat, ale věřím, že na nějaké cpaní mladšího bráchy není zvědavý, dokonce ani není povinen mít ho rád.

mashanka: uvažuješ o něm jako o dospělém, ale ve 13 letech je to pořád malé dítě, které se může cítit odstrčené. Co víš třeba o tom, jak smýšlí o rozchodu rodičů - může mít dojem, že dokud tam nebyl malý kluk, byla šance, že se k sobě vrátí atd. Jasně, neměl by ubližovat a neměl by situace zneužívat, ale jednoduché soudy nebývají vždy ty správné.

Zkus mu prostě říct jen to, že když se bude chovat jako normální, myslící člověk, nikdo nebude mít důvod ho napomínat nebo na něj křičet.
A že jeho dojem, že ho nikdo nemá rád, je nesmysl - zatím. Ale že je na dobré cestě se všem svým chováním opravdu znechutit.

No já jsem se stala macechou, když měl můj nastávající syn /manžel ho měl ve vlastní péči/ 5 let. Do roka se narodil druhý syn a protože manžel pracoval u vlakové pošty, nemohla jsem si říct, jsem jen macecha, vychovávat musí otec. Nechci tu popisovat, jak to někdy bylo těžké. Ale je fakt, že horší než syn, byli dospělí, kteří pořád kontrolovali, jestli mu nějak neubližuji. Synové veškeré problémy řešili vždy se mnou, protože táta zrovna v tu chvíli byl mimo domov. Starší syn má už svou rodinu, ale na návštěvu chodí providelně i se snachou a dětmi. A nedělá to z povinnosti. To by přišli třeba 1x za měsíc nebo půl roku. A ještě nyní,když potřebuje poradit, tak přijde, ne že by radu potřeboval často. Má také klíč od domu, a může přijít, i když nejsme doma. To se někdy stane, když je s některým vnukem, nebo i s oběma na vycházce a třeba začne pršet.

Řekla bych, že hlavně potřebuje ujištění, že táta je jeho, že ho má pořád stejně rád a že to, že má rád ještě jiné dítě neznamená, že jeho má rád míň.

Nikdy neškodí zdůrazňovat klukovi, že je rád že ho má, že je na něj pyšný apod. Když si bude kluk jistý svou pozicí u táty, tak nebude mít tolik potřebu o ni bojovat. A když se náhodou bude chovat k bratrovi hezky, zaslouží za to pochvalu, vůbec, za každé přijatelné chování. Když zjistí, že větší pozornost si získá dobrým chováním než špatným, třeba v tom bude pokračovat.

sharon: tady snad nejde o to, jestli jiné, ale co s ním udělá ta situace - já jsem si taky myslela, jak mám rozumné děti, a docela to s nima zamávalo. To nemůžeš nikdy dopředu vědět...