Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
S manželem jsme spolu 8 let, před dvěma lety jsme se vzali.. Máme dvě malé děti, tříleté a skoro roční.
Kdysi, ještě než jsem čekala naše první dítě, jsem manželovi přišla na smsky, kdy si psal s nějakou slečnou. Půjčoval si totiž můj starý telefon, a když jsem do něj pak dala svou kartu, objevila jsem zprávy, které zůstaly v telefonu nesmazané. Nic, co by nasvědčovalo nějakému vztahu, jen mu slečna posílala pusinky na dobrou noc a oslovovala ho „miláčku“. Tenkrát mi řekl, že se jednalo o nějakou puberťačku, které dali jeho kamarádi číslo a on si z ní utahoval. Slečně jsem zavolala, řekla jí, že spolu máme dlouholetý vztah a ona se mu už nikdy neozvala. Nepřikládala jsem tomu váhu, opravdu to nevypadalo na nevěru, i když naštvaná jsem byla dlouho.
S naším prvním dítkem se z manžela stal skvělý táta a pozorný manžel, který mě podporoval i v kariéře při mateřské. Dokázal se nejen postarat o miminko a plánovat nám dovolené a výlety, ale i v lecčems doma vypomoct. Kamarádky mi ho záviděly… Ještě když jsme byli na dovolené, kde jsme počali druhé mimčo, nám i neznámí lidé říkali, jak z nás sálá štěstí a pohoda a jak skvěle jsme sehraní v péči o dítě. Aniž bychom si cokoliv řekli, vzal jeden nebo druhý našeho cvrčka na procházku nebo k vodě, aby si ten druhý odpočinul… Ke konci těhotenství jsem doháněla práci, abych šla na mateřskou s čistým stolem.
Bylo toho hodně a já večer usínala vyčerpáním. I manžel měl plno práce, a tak nějak zmizela chuť na sex. Tedy alespoň jsem si to myslela do doby, než jsem náhodou objevila jeho inzerát v sex seznamce. Podívala jsem se mu poprvé v životě do telefonu a zjistila, že si domlouvá sex s nějakou ženou, které mimo jiné píše, že se mu ho doma nedostává. V seznamce měl, že je ženatý a má dítě, o těhotné manželce se jaksi zapomněl zmínit. Ještě ten den jsem na něj uhodila a tvrdil, že to byl zase vtípek, že ho do toho uvrtali kamarádi. A že se prý s ní ještě ani nesešel. Tentokrát jsem mu nevěřila, ale blížily se Vánoce a taky porod, tak jsem mu řekla, že to vyřešíme po šestinedělí a do té doby chci klid.
Manžel se mi snažil všemožně nadbíhat, pomáhat atd. V šestinedělí ale přišla další „rána“. Jednoho večera u nás zazvonila policie, že hledá manželova syna. S úsměvem jsem řekla, že máme jen dvě malé děti a že se asi spletl. Policajt se nedal a ukázal mi fotku skoro 20letého kluka, u kterého měl poznámku, že otcem je můj manžel. Dala jsem mu na něj číslo a domluvili si schůzku. Manžel tvrdil, že jde o omyl, věřila jsem mu a pátrala, jak lze zapsat otce do rodného listu bez jeho vědomí. Samozřejmě, že to nejde. Když jsem ho už týden honila, ať zajde na matriku a vše vyjasní, přiznal se, že když byl na vojně, měl náhodnou známost a ta za ním jednou přišla s papírem o otcovství s tím, po něm nikdy nebude nic chtít, ale že chce, aby dítě mělo tátu v rodném listě. Tím to pro něj skončilo. Nikdy se o syna nezajímal a ani teď o něm nechce slyšet. Podle něj jsme jeho rodina jen my a ne nějaký dvacetiletý kluk…
To mě asi naštvalo nejvíc. Nechápu, jak mohl být tak sobecký, jak ho nemohlo zajímat, co jeho syn dělá atd. Řekla jsem mu, že se to musí řešit, kluka musíme najít, zjistit, jestli něco nepotřebuje, proč ho hledá policie atd. A teď jsem zase sobecká já, pokud totiž klukovi nebude pomoci, ráda bych, aby podepsal prohlášení o dědictví. Podle zákona má totiž stejné nároky jako naše dvě děti, tedy by dědil i část bytu, který jsem kupovala já. Jenže manžel to prostě řešit nechce, hodil to za hlavu a nechce se o tom ani bavit. Přiznal se i svým rodičům, ale ani ti to řešit nechtějí.
Už to bude rok, co jsem mu přišla na sex seznamku a 8 měsíců od doby, kdy u nás zazvonila policie. Nespíme spolu, dokonce si nedáváme ani pusu na rozloučenou. Komunikujeme stylem „je potřeba udělat tohle…“ „dneska vyzvedáváš ze školky ty…“. Rodina funguje relativně normálně, ale náš vztah vyšuměl. Myslím, že už k manželovi ani nic necítím, často se hádáme kvůli hloupostem a cítím mezi námi bariéru, která se musí řešit. Ale jak? Do manželské poradny se ani jednomu z nás nechce a oba jsme tak vytížení, že si ani nenajdeme chvilku, abychom si promluvili. A mám pocit, že by to stejně nikam nevedlo..
Na poslední dovolené nám zase neznámí lidé řekli, že to vypadá, že jsme spolu jen kvůli dětem, že je na nás vidět, že nám to nefunguje. Všímají si i přátelé a rodina. Kamarádky mi radí, abych se s manželem rozvedla, ale… Jsou tu malé děti, které svého tátu milují. Starší dokonce tátu miluje více než mě, a když mu není dobře, upíná se na něj. Je to od doby narození mladšího dítěte, kdy už na něj nebylo tolik času a „blbinky“ s ním mohl dělat jen táta. Já sama nevím, jestli po tom všem chci náš vztah zachraňovat, ale co vím určitě, je, že nechci dětem připravit trauma z rozvodu. Známý psycholog mi řekl, že pokud se nechci rozvádět, musím zvážit svoje priority a přehodnotit žebříček hodnot. Ano, na prvním místě jsou děti, ale za jakou cenu? Stojí mi za to, abych byla ve vztahu s mužem, kterému už nevěřím a nic k němu necítím? Nedokážu na to odpovědět, tak prosím o radu vás, co byste dělaly na mém místě?
4.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo dvanáct,takže píši svůj názor z pohledu dítěte z neúplné rodiny. Rozvod byl pro mě vysvobozením z napjaté a nevraživé atmosféry. Hádky, odsekávání, nedomluva to vše na denním pořádku. Je lepší mít dva domovy, kde jsou všichni spokojení, než jeden, kde to vře, jen co se zavřou dveře. Myslím, že jen elmi málo osob dokáže nepřenášet své problémy na okolí a proto je lepší tyto problémy vyřešit, třeba i rozvodem. Navíc není špatné dostávat Vánoce dvojnásobně - třeba to děti přesvědčí.
punh: na to je třeba ty děti mít skutečně rád...obávám se, že tehdy se ukáže, co je kdo zač.
.gif)
medved: 
souhlas, dost lidí se možná rozvádí proto, že se jim nechce nic řešit a každý se nimrá ve svých problémech a nedojde mu, že třeba ten druhý je taky nešťastný. V každém vztahu přijdou krize a je jen na těch dvou, jestli se s tím chtějí poprat, jestli jim to stojí za to. Žádné manželství není bez problémů.
Jinak nevím, jestli v tomto případě to stejně nepůjde k šípku, připadá mi, že paní jen chtěla potvrzení tady od všech, že to je k ničemu.
Říkám si, že to těžko můžu posuzovat, když člověk není v jejich kůži. Ale určitě bych nesledovala, co manžel hledá na netu, případně lezla do mobilu, protože mě samotnou by to taky naštvalo.
kareta: pokud už se dva lidi rozejdou v klidu a jsou schopni i po rozvodu spolu normálně komunikovat, aby nenervovali děti, tak to obdivuju.
medved: však to už párkrát zkusila...jenže- jak spolu nespí (a sex je otázka důvěru), tak jsou už na konci. Děti mohou mít oba rodiče, pokud se dokáží dospělí rozejít slušně a rozumně, to vím zase já. Prostě to funguje! Jde o to, že se dětem nemá vtiskávat špatný vzor do života. Já to zkusila, ztratili jsme 7 let! Zbytečně, a navíc to bylo dražší. Peníze také nejsou zanedbatelné.
kareta: kdyby byli sami dva, tak se s da s tebou mozna souhlasit, ale dve deti, navic dve hodne male deti, to je aspon pro me, duvod to minimalne zkusit. nerikam, ze se ma prekousnout vsechno, sama jsem svoji mamince hodne vdecna, ze se s otcem rozvedla, i kdyz jsme byli mali, hodne mali, ale tam byly ty duvody skutecne vazne. to co pani v clanku popsala, sorry, ale to mi prijde jako malichernost.
medved: vztah není věc, je to otázka citu a důvěry, když se rozbije, je to jako s vzácnou vázou, slepí se, ale bude protékat...navenek krásná, leč nefunkční. To není o konzumu. Má na víc, tak proč se babrat v minulosti. Ať si vezme z toho co prožili to hezké a jsde dál. Osobně mi připadá, že spousta vztahů by se dávno rozpadla, kdyby na o lidi měli prostě prachy
sallie to v prvnim prispevku popsala vyborne
osobne mi prijde, ze patricie ma k zivotu hodne konzumni pristup. veci funguji a kdyz nefunguji, tak se proste vyhodi a koupi se nove. bohuzel manzelstvi je drina a ze obcas nefunguje je normalni a kdyz ho nekdo chce udrzet, tak pro to musi neco udelat, coz je ale nepohodlne a vyzaduje to urcitou energii. je smutne, ze dneska je odmalicka do lidi vtloukan obrazek manzelstvi na ruzovem oblacku od svatby do smrti smrtouci a kdyz se neco pokazi tak rychle frrr pryc a hledat novy vztah, ktery takovy bude ......jenze problem je v tom, ze nebude. fakt ze ne 
kareta: nám nikdy cizí lidi neřekli, že nám to sluší, protože jsme oba dost šerední
Jo, ale děti nám chválili cizí lidi často, protože děti máme krásný
no...oni mi ale cizí lidé taky občas řekli- Vám to tak sluší, mezi vámi je NĚCO...prostě někomu se to stává... Jsou to nevyžádané poznámky okolí. my když oznámili s ex rozchod, tak naše okolí bylo šokované....byli jsme pro ně ideální pár...asi jsme to velmi dobře hráli, nebo jsme příliš nárční- ale proč se spokojit s málem, když to cítíme jinak?
A hrát si na manžele jen proto, že jsme rodiče? Děti ten chlad vycítí...ještě by to považovaly za normální. Zaslouží si pohodu a klid.
punh: Vidím to naprosto stejně a taky mě to praštilo do očí. 
Když někdo někomu někde hrabe a hledá,tak pochopitelně najde....To bych viděla jako hlavní chybu.Druhou vidím v tom,že dáte moc na mínění okolí....Nechápu,jak někdo věří kecům neznámých lidí a bere vážně,že by "kamarádky záviděly"....To je jak ze špatné literatury.Chybí mi u vás něco reálného,normální soužití a důležitá komunikace-ten celý článek je jak čekání na "deus ex machina",že se něco stane a někdo to za vás vyřeší a vy budete jen z povzdálí přihlížet....a buď vás ten proud života strhne sem-nebo tam --
hplky vy se do Patricie navážíte kvůli dědictví , ale cituji "by dědil i část bytu, který jsem kupovala já" mě osobně by se taky nelíbilo aby cizí dítě mělo nárok na něco co je moje jen proto, že jsem nestačila utratit našetřené peníze před svatbou ...
a já osobně bych s chlapem, který nikdy nic neřeší, všechno se mu stane a nikdy za nic nemůže natož aby měl nějakou odpovědnost být nemohla ... , ale já nejsem Ty ...
.jpg)
Stojí mi za to, abych byla ve vztahu s mužem, kterému už nevěřím a nic k němu necítím?
Ale na to ti přece niknikdo jiný odpověď dát nemůže
Ten chlap je notorický lhář a s takovým bych být nemohla 
Zamlčet před svatbou, že má někde dlouhé roky dítě, je docela silné kafe. A vymlouvat se z nevěr tím, že je to jen legrace vyprovokovaná kamarády..... hmmmm.... to dělají teenageři, ne? 
Stejně jednou k rozvodu dojde, tak nevidím důvod, proč s tím otálet. Čím dřív, tím líp.
"i neznámí lidé říkali, jak z nás sálá štěstí a pohoda a jak skvěle jsme sehraní v péči o dítě."
"Na poslední dovolené nám zase neznámí lidé řekli, že to vypadá, že jsme spolu jen kvůli dětem, že je na nás vidět, že nám to nefunguje."
Z mého 
a ze mě asi nic nevyzařuje, protože se nám nestalo, že by neznámí lidé hodnotili jak to mezi sebou máme. A určitě bych já neřekla neznámým lidem na dovolený, co z nich sálá nebo nesálá. To mi přijde ujetý
