Moje dcera je posedlá svým vzhledem
Máme devatenáctiletou dceru a jsem z ní docela rozpačitá. Nelíbí se mi, že se z ní stává povrchní stvoření, pro které je vnější vzhled důležitější než cokoli jiného. Dokonce i než vzdělání.
Od malička jsme se s manželem snažili naše děti (máme tři) vést k úctě k hodnotám. Sportovali jsme, chodili za kulturou, jezdili na výlety, všechny naše děti od malička četly knihy, o kterých jsme si pak povídali. Starší synové jsou už několik let dospělí, jeden studuje vysokou školu (medicínu), druhý ji už má za sebou a pracuje ve svém prvním zaměstnání v jedné advokátní kanceláři.
Dcera je z nich nejmladší, přiznávám, že pro mne byla vytouženou holčičkou. Letos bude maturovat na gymnáziu, učí se dobře, takže má všechny předpoklady studovat vysokou školu. Jenže o tom nechce ani slyšet, připadá mi jako smyslů zbavená.
Když začala ve třinácti letech projevovat první známky dospívání a zahájila protirodičovskou revoltu, brala jsem to jako fakt a jako období, kterým musí projít. Jenže teď je jí čerstvých devatenáct a ona je v té pubertě asi pořád. Vůbec nikam se neposunula. Tedy vlastně ano, ale poněkud jiným směrem, než bychom očekávali.
Navzdory naší výchově se dcera úplně vymkla tomu, o co jsme se s manželem po celý její život snažili. Je povrchní, zahleděná do sebe, hádá se s námi, absolutně nás nerespektuje. Učení jí jde celkem samo, takže má spoustu času na své aktivity, které v nás vzbuzují, mírně řečeno, rozpaky.
Ona je totiž doslova posedlá svým vzhledem. Pořád drží nějaké diety, hodně cvičí a chodí do posilovny, účesy mění častěji než spodní prádlo. Velmi výrazně se maluje a je nesmírně náročná na oblečení. Skříň má doslova našlapanou k prasknutí a pořád si kupuje další a další zbytečné věci. Jakoby na tom jediném stál její životní úspěch. 
Chodí na brigádu a všechny peníze, které si vydělá, doslova rozhází za všelijaké tretky, které ani všechny neunosí. Jakékoli naše rady nevnímá, odsekává a tvrdí, že je to jen a jen její věc a my jí do toho nemáme co mluvit.
Co nás však šokovalo nejvíc je její odmítnutí přihlásit se na vysokou školu. To nechce ani náhodou, prý se těší, až odmaturuje a najde si práci, aby se od nás mohla konečně odstěhovat a žít si po svém. To znamená chodit po zábavách, různě se poflakovat a nic pořádného nedělat. Její jedinou životní náplní totiž je starost o to, jak vypadá a jestli je dostatečně „in“.
Jsme z toho dost v šoku. Je mladá, talentovaná, schopná. My jí nabízíme zázemí a maximální podporu při studiích a ona to odmítá. Vůbec nevíme, jak ji přesvědčit, že dělá velkou chybu, že samostatný život není tak jednoduchý, jak si představuje.
Se syny jsme tyto problémy neměli. Ti byli cílevědomí a nikdy je nenapadlo, že by studia zahodili. Z dceřina chování jsme nešťastní, je strašně nedospělá a nevyzrálá, neumím si představit, že by se za půl roku měla odstěhovat a začít žít samostatně.
Moc bych uvítala zkušenosti ostatních žen, které mají nebo měly děti v tomto problematickém věku. Máme se snažit na dceru i nadále působit, nebo by bylo lepší, co mi radí moje matka, nechat ji, ať si dělá, co chce, a čekat, že se jí jednou rozsvítí? To je samozřejmě taky řešení, ale přiznám se, že si neumím představit, jak ji s klidným svědomím vypouštím do samostatného života.
21.3.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
- Z dcery se stala veganka a mám o ni strach
- Chorobně se bojím o svou dceru
Diskuse ke článku - Moje dcera je posedlá svým vzhledem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No, co mohu říct, vaše dcera je dospělá a pokud si na svoje oblečení a všechno vydělává sama, učí se dobře a netropí žádné zásadní hlouposti, tak bych být vámi byla úplně v klidu. :) Jen můžu doufat, že to naši malou taky tak nechytne.. jako už teď si hrozně přála dětský kosmetický stolek, tak jsme jí k Vánocům koupili tento - https://hrackyzadobrekacky.cz/hracky-pro-holky/detsky-kosmeticky-stolek-se-zvuky-9elo - ale je jí teprve 6, takže se může ještě leccos změnit :)
Bych to nechala tak jak je, pokud si uvědomí, že bude ctít mít VŠ, tak se může přihlásit další rok... Ono ani se nedivím.. .Pokud má podanou přihlášku, třeba si to rozmyslí... po maturitě... Je to stres, když vy řeší maturitu.
Moje kamarádka taky chtěla jít na VŠ, pak si domluvila práci, a další rok se hlásila na vš...
Květo, pro svoji dceru jste udělali, co šlo, vychovali ji, dali jí zázemí po dobu studií. Přimlouvám se, abyste jí nelajnovali život. Nechte ji žít samostatně, věřte mi, že to bude pro ni dobrá škola. Ať si vydělává, ať si sama vše financuje. Má-li od vás kvalitní základ a budete-li důslední, brzo si místo tretek na sebe bude kupovat věci potřebné pro bydlení atd a bude muset počítat. Pokud vše utratí za parádu - nenají se. Jen ji nechte. Stejně by to vedlo jen k hádkám typu...já na tuhle školu stejně nechtěla...jen byste trnuli, jestli ji vůbec dodělá...Byly by to možná vyhozené peníze. Jsou jiné věci důležitější. Například aby něco dokázala, aby ji její práce bavila, atd. Dejte přednost samostatné dceři bydlící jinde před neustálými spory s dospělou holkou v sousedním pokoji, která nadále bude brát jako samozřejmost domácí servis bez příspěvků na nájemné a jídlo....Život ji naučí.
Verera: taky jsem to tak řešila, řekla jsem mu svůj názor, jaké je pro a proti ale rozhodnutí si udělal sám
natloukl si párkrát ale praktikuji to dál a myslím, že se to osvědčuje stále, i když už je dáááávno za pubertou, teď má sám doma 2 puboše tak si to zkouší na vlastní kůži.
.jpg)
My jí nabízíme zázemí a maximální podporu při studiích a ona to odmítá. Vůbec nevíme, jak ji přesvědčit, že dělá velkou chybu, že samostatný život není tak jednoduchý, jak si představuje.
A co si připustit, že to, co je pro někoho velká chyba, může být pro druhého to pravé ?
To jsou ta očekávání - očekávání dělají v životě paseku.
Dobře, přivedli jste ji na svět, to vám nikdo neupírá. Ale udělali jste to proto, aby celý život panáčkovala podle vašich přání ?
Zkuste ji nechat žít, třeba na to přijde časem sama - ale vypadá to, že ví, co chce
Vidím doma na synovi, že čím víc mu vnucuju svůj názor, tím víc je on proti. Nejvíc se mi osvědčilo mu říct, co si myslím, že je nejlepší,a le že rozhodnutí je na něm. A ať už se rozhodne jakkoli, nekomentuju to. Ovšem v naprosté většině případů nakonec udělá víceméně to, co jsme mu radila, i když s nějakými svými úpravami, ač se na to předtím tvářil všelijak.
A docela mě potěšil, když mi tuhle řekl, že zjistil, že mám stejně většinou pravdu, i když si to z počátku nemyslí.
Je to zatím opravdu puberťák, do odchodu z domova mu ještě pár let chybí, ale je z toho vidět, že i ty naše revoltující děti nás poslouchají a přemýšlí o tom, co jim říkáme, pokdu jim necháme dostatečnou volnost v rozhodování a konání.
Z tohoto článku mám pocit, že se snažíte dceři do všeho mluvit a čím víc se brání, tím víc ji nutíte, to ale dosáhnete pravý opak. Ona potřebuje mít pocit, že sama ovládá svůj život a důsledky jsou taky na ní.
.jpg)
Květo, jestli Ti mohu nabídnout pohled z druhé strany. Zázemí a podpora je pro náctiletého, pokud to dostává celý život, samozřejmostí - dostávali to celý život, tak proč by to mělo být něco vyjímečného. V jejích letech jsem taky měla svojí palici, taky jsem si myslela svoje, peníze z brigád mi stačily a mohla mi to máma cpát do hlavy horem dolem, nemohla jsem to pochopit - dokud si člověk neplatí nájem,vodu, elektřinu, jídlo se v lednici taky samo nevykouzlí - nedokáže to pochopit. Měla jsem z brigád na hadříky a šminky a nájem s elektřinou šly mimo mě, i když mi to máma říkala, nechápala jsem a ani nechtěla - někdo k tomu prostě musí dojít až životními zkušenostmi.
Nech dceru odejít, nech ji ať si najde podnájem, nech ji ať si hledá práci - ať pozná, že s gymplem to taková sláva nebude (Tobě neuvěří, sama to musí poznat), nech ji ať si vydělá na jídlo ,necpi ji zásobami z domova. Chceš postel do podnájmu? Vydělej si na ni, kup si. Pusť ji do života když po tom touží, ale nenabízej se, protože pak bys ji jen podpořila v tom že si zase bude vydělávat na zábavu a zbytek doplatí rodiče když jí nezbyde na chleba. Až jí dojde, že to tak lehké není, že by si mohla doplnit vzdělání, pak jí pomozte.
Taky jsem tak toužila odletět od mámy a malovala si to úplně stejně jako Tvá dcera. Život mě naučil, že to tak růžové není a já mámě (ikdyž ona se věkem hodně změnila a odtáhla se ode mě) za to, že mě ,,vypustila z hnízda" a nechala si omáchat tlamu životem dodnes děkuji.
Může se Ti zdát, že je Tvá dcera úplně neschopná se o sebe postarat - a třeby se budeš hodně divit, že to nakonec výborně zvládne. Nech ji, pusť ji, když po tom tak touží, ale ať si si pere,vaří a bydlí za své, co si vydělá - v tom buď nekompromisní.
Bellana: no a kdo říká, že ta slečna fakt dospělá je? 
to se teprv pozná
Květo,máte být ráda,že se nepohodlné dcery konečně zbavíte!!!Žijte si každá svým životem,v mezích možností se můžete občas navštívit,ale to je tak asi vše...Nemá smysl kecat dospělé bytosti do něčeho,když ona má svůj rozum! Však až by přišly těžké časy,tak třeba přijde a vy pak na její žádost můžete pomáhat(když se vám tedy bude chtít!).Já jsem se třeba v životě skoro nemalovala,to by v mé práci i dopadlo špatně(déšť,pot,prach...,celý den někde skákat v terénu...a nemoci se ani umýt ani na splachovací WC),ale moje dcera by tzv. bez účesu a zmalovaného ksichtu ani nevyšla k popelnicím....Každý člověk je zkrátka jiný !!! a tak to musíme přijmout....
To přejde,měla jsem to doma
Do doby,než šla na VŠ,bydlet do podnájmu s holkama a 1 klukem.Jednak měla dané finance na měsíc a taky si na ledacos netrofla před spolubydlícími,které tedy žádné bárbíny nebyly.Teď když bydlí s přítelem si sakra rozmyslí,jestli si koupí nové,asi stopadesáté tričko nebo raději něco do domácnosti. Já jsem šla "do světa" jako naprosté tele,měla jsem to mamce za zlé,ale taky to nebyla špatná zkušenost.
Náhodou jsem dnes vyprávěla dětem o mém bratranci, který taky nechtěl jít na vysokou školu - těch řečí, co měli jeho rodiče a náš děda. Bratranec nakonec přetrpěl jeden rok na vysoké dopravní v Žilině, pak s tím seknul a šel řídit tramvaj, což bylo přesně to, co chtěl dělat už po maturitě. Nakonec si koupili s manželkou autobus a mají vlastní autobusovou dopravu. A žije i bez vysoké školy a dělá, co ho baví. Ale dědeček si léta stěžoval, že tak nadaný kluk nestudoval vysokou. 
Takže bych asi dceru nenutila. Ohledně vzhledu - v tomhle věku jsem se taky relativně hodně malovala a dbala na to, jak vypadám, ale časem mne to přešlo. A to jsem spíš "přírodní typ" a i v tomhle věku jsem hodně sportovala a jezdila na čundry, ale přesto jsem dokázala utrácet za šminky, za barvy na vlasy a když jsem začala po vysoké vydělávat, tak i za oblečení. Ale po osamostatnění na to už nebyly peníze a člověk musel přehodnotit priority. Takže z toho usuzuju, že i dcera z toho časem vyroste.
Zaffira: 
presne.
Johanka74: jeste me napada, ze jestli se mati nemaluje, hadriky ji nezajimaji a jediny co ji zajima je studiuma prace.. proste jen povinnosti, zabava zadna, nedivim se, ze holka rebeluje.
Moje mami je taky pro asketicky zivot a obetovani se pro rodinu, takze se v tomto neshodnem uz od puberty.Zivote je na tohle prilis kratky.
Ona holka se ani prehnane o vzhled starat nemusi, ale matce prijde, ze mit tri tricka misto jednoho, co se nosi o sunteni je zbytecny rozmar. Pokud to sem tam prolozi vetou, dokud te zivime, bude spolouchat, nedivim, se ze holka nechce dal "zivit" na studiich.
Johanka74: ja si myslim, ze matku proste jen stve, ze holcicka neposloucha na slovo. Vim presne o cem mluvim.
Jarča*: ja zazila, takze chapu tu holku
