V osmnácti se chce stát matkou
Doufám, že mne neodsoudíte za to, co sem teď napíšu. Jsem totiž docela zoufalá. Moje osmnáctiletá dcera přišla do jiného stavu. Je to brzy, myslím, že na něco takového měla ještě dost času. Strašně si s tím zkomplikuje život, ale ona není schopná si to ve všech důsledcích uvědomit. Vedeme spolu dost zásadní spor. Já bych chtěla, aby šla na potrat, ona se tomu zuby nehty brání.
Je to šílená situace. Vychovala jsem ji sama, s manželem jsme se rozvedli když byla ve druhé třídě. Nikoho jiného jsem si nenašla, respektive nikdy jsem jí domů nepřivedla žádného náhradního tatínka. Věnovala jsem se jí opravdu hodně, starala se, aby jí nic nechybělo. Jezdila na tábory, navštěvovala různé kroužky, vždycky byla docela nadaná a ve škole neměla problémy. Teď je ve třetím ročníku, respektive příští rok jde do čtvrtého na gymnáziu, měla plány pokračovat studiem na vysoké.
S tím je teď konec. Pokud si dítě nechá, ještě před maturitou porodí a kdoví, jestli pak vůbec zvládne odmaturovat. A místo na vysokou půjde na mateřskou. Já jí dítě hlídat nemůžu, chodím do práce. Navíc kluk, se kterým je těhotná, se k ničemu nezná a po té, co mu oznámila, že čeká dítě, se s ní rozešel. Je mu stejně, jako jí. Takže taky ještě mladý, nevyzrálý člověk.
A dcera si postavila hlavu a rozhodla se, že si bude hrát na hrdinku a na žádný potrat nepůjde. Podle mne si starost o mimino představuje stejně jako hraní s panenkou. Vůbec jí nedochází, jak moc se jí potom změní život. Zcela automaticky počítá s tím, že bude bydlet u mne i s dítětem a já jí budu všemožně pomáhat – finančně i s péčí o mimino.
Samozřejmě, pokud by tato situace skutečně nastala, na holičkách bych ji nenechala. Ale přiznávám, že dvakrát nadšená z té představy nejsem. Za ty roky, co jsem s ní sama, jsem už dost utahaná, těšila jsem se, že až se osamostatní, budu mít konečně čas na sebe a na svůj vlastní život. Místo toho teď hrozí, že bude vše jinak, k nám dvěma přibude malé dítě a moc bych nedala za to, že to budu především já, kdo se bude starat, hlídat. Za pár měsíců to dceru přestane bavit, je ještě mladá, bude chtít chodit ven s přáteli a já budu uvázaná doma u vnoučete.
Nechci být zlá. Vím, že potrat není nic dobrého. Na jednu stranu je mi to proti srsti, ale když o tom uvažuji ze všech stran, tak mi to připadá jako nejlepší řešení. Ani vlastně nevím, jestli chci nějakou radu, spíš bych stála o vaše názory na celou tuto situaci. A taky o osobní zkušenosti v případě, že se tak mladá holka stane matkou. Může být vůbec člověk v tomhle věku schopen postarat se zcela zodpovědně o dítě?
15.6.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 137 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V osmnácti se chce stát matkou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
muj nazor neni schopna zadna matka se ve veku takto od ite postarat.Nechci strasit,ale opravdu to tak dopadne vsude ,ze pak se staraji vsichni kolem a ne dcera o dite.Muj pritel ma tez dceru a otehotnela v 18letech opet to dopadlo jako ve vasem pripade bydli u matky a neni schopna se osamostatnit jen spoleha kde co priletne na to predem mysli maloktera chytra holka,aby se nejprve zajistila financen,bydleni...proste jak,kdyz rodic nema pravo na svuj zivot a byt celym zivotem otrokem vlastnim detem,kteri nejsou schopni se postavit na vlastni nohy a vyletnout z hnizda.
Rozhodne bych zvolila jine tvrdsi pravidla v tomto pripade chces miminko,ale starej se devce se vsim vsudy bydleni a finacni zajisteni vy budete mit po zivote a dceri to ani nedojde mnoho stesti
Moji snaše ještě nebylo 18 roků když otěhotněla .Sice byli na výchovu vnučky dva,ale docela dobře úlohu matky zvládala.
Moji snaše ještě nebylo 18 roků když otěhotněla .Sice byli na výchovu vnučky dva,ale docela dobře úlohu matky zvládala.
Jaký si to uděláš, takový to máš... Asi jsi, Draho, mezi všemi těmi tábory, kroužky a známkami zapomněla poučit dceru o antikoncepci. Nicméně stalo se a tvoje dcera se těď musí rozhodnout, co dál. Ty jí nemůžeš nic nařídit ani ji přesvědčit. Ale můžeš a měla bys jí říct svoje plány a svoji vizi budoucnosti. Chce-li být dospělá, tak se vším všudy - takže si ujasni, jak a v čem jsi ochotna ji podpořit, a kde je hranice, za kterou nepůjdeš a pak jí to na rovinu sděl. Např. "ano, bydlet tu můžeš, ale o dítě se budeš statat sama a budeš tolik a tolik přispívat na nájem a provoz domácnosti". Nebo "ne, nemůžeš tu bydlet, já už vychovala tebe a kdybych chtěla doma další dítě, pořídím si ho sama, pomůžu ti najít podnájem". Když se cítí na výchovu dítěte, je snad holka dost stará na to, aby pochopila, že její matka má právo na vlastní život a nemá povinnost se starat ještě o dítě, které si upletla ona. Prostě stanovit hranice a nastavit podmínky, aby dcera věděla, v jaké je situaci a podle toho se mohla rozhodout. Nenechat prostor pro nějaká automatická očekávání a předpoklady. Pak už je to skutečně jen na ní. Ale pozor! Nevyhrožovat něčím, co nejsi ochotna skutečně splnit. Takže si to hlavně nejdřív pořádně utřiď sama.
Jo a že se otec dítěte s dcerou rozešel je možné, ale otcovských povinností ho to nezbavuje, takže hezky podat žalobu na určení výživného - a to i po dobu těhotenství, aby bylo za co koupit výbavičku.
Žádná neví přesně, co ji čeká, ať je jí 18 nebo 25....vše nové si člověk musí prožít na vlastní kůži. Jasně, čím starší, tím relativně připravenější, má možnost si o problému přečíst, prodiskutovat s kamarádkami. Nepřesvědčujte ji, zažila jsem ve špitále holku, která musela poslechnout maminku, ač se s klukem měli rádi a dala to pryč. Po narkóze s ní nebyla řeč, ta holka jen a jen brečela. Měla jste jako matka dohlédnout spíš na antikoncepci. Teď jen obě řešíte následek. Vysvětlete jí, jak je nelehké být sama s děckem a že Vy jste už unavená, vezměte ji na exkurzi do nějakého domova matek a vyzvěte ji k samostatnosti. A uvidíte. Nemáte povinnost si ji nechat doma či jejímu děcku dělat náhradní mámu. Hodně štěstí vám oběma....
.jpg)
Držím jí palce, aby si své dítě ubránila. A Vám vlastně taky - umíte si představit, jak by vás potom nenáviděla, kdyby se nachala přesvědit k potratu svého dítěte, po kterém touží ?
Spousta žen vystudovala i s dětmi - jde to - nepropadejte panice 
První dceru jsem měla před maturitou, druhou za rok a půl... sice jsem měla k tomu tatínka, roha vzal až o pár roků později (a nebyl to žádný studentík, jen sobec) ... dcery jsou to nejcennější, co v životě mám... nikdy jsem nelitovala, že jsem je měla tak brzy... mám v nich dvě bezva kámošky a k tomu jako bonus půlroční vnučku
Proč je to tu 2x, netuším, omlouvám se. 
Bellana: To jistě neví. Myslím, že to nevěděla žádná z nás, zkušenost je nepřenosná. Já to nevěděla taky, a to jsem první dítě měla ve 23 letech, byla vdaná, a nevím to ani dnes, kdy už mám děti 3 a starší 2 jsou též skoro dospělé. 
Bellana: To jistě neví. Myslím, že to nevěděla žádná z nás. zkušenost je nepřenosná. Já měla první dítě ve 23 letech, byla jsem vdaná a tyka nevěděla, co mě čeká. A nevím to ani dnes, kdy mám už děti 3, starší 2 též skoro dospělé. 
Almega: 
Zde jasně vidíme příklad toho,že máme-li dítě,tak ho budeme mít na hrbu až do smrti(naší nebo jeho),takže někdy je lepší být sám a mít svatý pokoj!Dnes už nás ani 10 dětí neuživí až budeme v důchodu,tak co,a jsme přelidnění....Pryč s dětmi!Pryč s vnuky!Samota je krásná!!
rienok: Prosím, nemluv za mě, díky. Jelikož v tom věku už dávno jsem, tak vím poněkud lépe než ty, co bych přivítala a co ne 
Nepatřím mezi ty, co by se zhroutily z bezdětnosti. Takže vím jistě, že dítě ve čtyřiceti by se mi skutečně nenarodilo 
Renee: keby si mala problém a snazila by si sa viac ako 10 rokov tak si myslím že by si to dieťa veľmi rada privítala aj po 40- tke
Jadvinka: 11:49 to je svatá pravda
