Rvou se jako koně. Je to normální?
Mám dva syny, je jim 9 a 8 let. Vždycky si spolu docela hezky hráli a rozuměli si, v posledním roce se to ale radikálně změnilo. A já mám ze života doslova peklo, protože si s nimi nevím rady. Jsem samoživitelka, manžel se po rozvodu odstěhoval do USA a na kluky pravidelně pouze platí. Vidí se s nimi sotva dvakrát ročně.
Asi syny úplně nezvládám, možná nemám potřebnou autoritu. Neposlouchají mne, když jim něco říkám, je to jako bych mluvila skrz ně. Ať po nich chci cokoli, co jim není po chuti, není síly, která by je přinutila poslechnout. A to není všechno.
Nejhorší totiž je jejich vzájemný vztah, který hraničí snad až s nenávistí. Kluci na sebe nedokážou promluvit normálně, neustále se hádají, dělají si naschvály, perou se doslova jako koně. Křik, nadávky a agrese je u nás na denním pořádku. Před pár měsíci jsem dokonce přistoupila k tomu, že jsem ze své ložnice udělala druhý dětský pokoj, aby byli kluci alespoň trochu odděleni a přestěhovala si spaní do obýváku.
Nepomohlo to. Nejdřív měli sice radost, že mají každý svůj pokoj, ale brzy se vše vrátilo do starých kolejí. Lítají za sebou z jednoho pokoje do druhého, řvou na sebe, hádají se. Vlastně ani nevím, co bývá předmětem jejich neustálých sporů. Stačí jim málo, jakákoli malichernost je jako záminka k napadení toho druhé dobrá.
Jsem na pokraji sil. Místo, abych si doma odpočinula, zažívám doslova peklo. Připadám si mezi svými syny absolutně bezmocná. Zoufale se snažím nastolit nějaký režim, ale vše je marné. Přitom ve škole jsou kluci přímo vzorní. Až na nějaké drobnosti si na ně učitelky nestěžují, prý se chovají naprosto normálně.
Doma jsou z nich ale dva doslova nezvladatelní spratkové. Asi jsem na ně slabá, nerespektují mne, neposlouchají. Jsem z nich neskutečně vyčerpaná. Občas mi pomohou rodiče, když si je vezmou na víkend, to si vždycky náramně užívám. Zajímavé je, že stejně jako ve škole, i u prarodičů jsou kluci celkem v pohodě. Chyba bude asi ve mně. Jenže jak si mám získat jejich respekt, když mne oba dva absolutně ignorují?
24.6.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 59 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rvou se jako koně. Je to normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: Pod poslední odstavec se podepisuju 
A jinak já má taky mladší sestru, vyrůstaly jsme s rodiči ve dvoupokojovém bytě, ale NIKDY jsme se nepraly. Sem tam jsme se pohádaly, to samozřejmě ano, ale nikdy jsme vůči sobě nepoužily fyzické násilí. Nemyslím si tudíž, že by to bylo normální a že to dělají všecny děti, jak tu pár lidí tvrdilo 
Verera: Tak ta "hra", co popisuješ, je přesně způsob chování, který odjakživa nesnáším na dvé mámě. Dělala to vždy a dodnes to dělá, že si takhle přehrávaně unaveně a uštvaně vzdychá, co je potřeba udělat a že samo se to asi neudělá a čeká, že někdo ochotně vyskočí... Obvykle se otráveně zvedne ten, komu prvnímu rupnou nervy, a to nikoliv proto, aby mamince udělal radost, aby předešel dalším takovým výlevům. Nepřijde mi to jako dobrá taktika. Náladu to zkazí na půl dne. Kdyby normálně požádala (ne navelela), byly by reakce mnohem pozitivnější.
Viv :o): Asi není kluk ztracený případ, jen nemá úctu k rodičům, protože byl vždycky na prvním místě. Když je s jíným, ví přesně, kde je jeho místo. Taky máme takové známé. Doma kluk drzý, dotčený když se po něm chce pomoc nebo přerušení oblíbené činnosti, mezi cizími naprosto v pohodě.
To máš jako se psy. Pokud je vychováván a má stanovené meze, je to úžasný společník, který respektuje ostatní členy smečky. Pokud je mu dovoleno vše, cítí se vůdcem smečky on a je schopen majitele pokousat, protože se cítí nadřazený, cítí se v právu.
Já osobně nesnáším když se rodiče uskrovňují ve prospěch dětí. Takové to na mě nezáleží, dáme to dětem. Jde o drobnosti, sladkosti, koláč apod. ale děcka mají pak pocit, že na to mají automaticky nárok a na to, aby měli před rodiči přednost. Kdepak, poslední kousek, tak to máte děti smůlu, to je pro tatínka a maminku . No, když mají hodně smutné oči, tak dostanou kousnout, ale to je tak všechno. 
.jpg)
Verera: 
ne jenom porád hledám význam rcení, ze deti jsou stestím zivota 
Jo a jeste k trestum. Nevím jak v cechách,ale já treba nemuzu uz dobrých 6-7roku zakázat pc, protoze se na nem ucí - ukoly nedostanou ve skole ale prijdou meilem, stejne tak hotové ukoly se odesílají mejlem nekdy do skoly jindy primo uciteli. Dohledávaní info, spousta vyucovacích materialu je z usporných duvodu na internetu (usetrí se papír a barva na vytisknutí) atad. A je vskutku neuhlídatelné porád kontrolovat zda je díte na pc pracovne a kdy zábavne navíc x 2 kusy . Trest musí rodice najít neco co díteti DOOPRAVDY vadí! Pokud je náruzivy sportovec tak trénink a tak. Treba osobne nevidím výchovny prostredek náruzivemu ctenári zakázat knízku. A nebo nasi starsí zakázat tv, kdyz se koukala pouze na anglické BBC vzdelávací porady, jinak ji nic nezajímalo
Verera: mozna se milim, ale ja si uz driv simla, ze tam bylo detem vsechno dovoleno, jak rika Stanik, byl to kult. Dite sikovne, na neco nadane, tojo, ale vse mu proslo. Byli situace, kdy bych ja chlapecka (to mu byli 3) uz davno spacifikovala za to co si nekdy k rodicum i okoli dovolil... oni ne, oni se usmivali jak je sikovnej a bystrej (podle me byl drzej) Tak ted je ma na salamu... Ale nemuzu rict, ze by byl kluk zlej. Treba nedavno jsem si s nim docela fajn pokecala (az se mi nechtelo verit, ze tohle stvoreni dela veci, ktere rodice popisuji)...
Linda: koukám, že ty musíš znát pravý význam slova nadhled
Viv :o): Hm, tak tam je něco špatně. Pokud má trest, ta by ho měl umět férově přijmout a nebo rodičům rozmluvit (případně oni by měli posoudit, jestli je trest na místě, když se mu synek tak brání). Pokud na něj musí mít ve 14 letech donucovací prostředky, tak nevím nevím.
Pentlička: To už je zase ale něco jiného. Pokud je to od jednoho cílená šikana, tak je potřeba rázně zakročit.
Jenže ono je to taky problematické, protože příčina toho může být někde hluboko.
U nás většina bojů vyplývá rozdílnosti povah dětí. Syn neustále potřebuje společnost, sám se zabavit neumí . Potřebuje buď parťáka do hry a nebo organizuje hry pro ostatní. Kupodivu toho ale jinak moc nenamluví, na nějaké povídání s rodiči moc není.
Dcera by nejraději trávila čas zalezlá s knížkou, hlavně ať ji nikdo neotravuje. Pokud je ale mezi námi, pusu nezastaví a pořád si s někým povídá a ono dost dobře nejde jí aspoń trochu neodpovědět.
No a teď si představte, že syn neustále vybízí dceru ke hrám, které ona vytrvale odmítá, to jemu nestačí, tak ji nutí a za chvíli jsou v sobě.
Pokud si dcera s námi povídá, syn se nezapojuje, ale z jakési své vlastní logiky to bere tak, že když si s ní víc povídáme, máme ji radši a on je odstrkovaný. Z toho je naštvaný a protivný na dceru, která si jeho pošťuchování nenechá líbit, ale tvrdě mu to vrací. On ji štípně, ona ho kopne.
Na tohle pomáhá jen to, když se dětem trochu vyjde vstříc a dovolíme jim trávit volno podle jejich představ, tj. syna vyženeme za kamarády a dcery si nevšímáme. Pokud jsou spokojení, i ty jejich vzájemné konflikty jsou méně časté a naopak si občas vyjdou vstříc.
Tady je vidět, že je opravdu nutno přistupovat k dětem individuálně, protože kdybychom to udělali naopak, je to pro oba za trest.
Jeste me napadlo - opet vlastní zkusenost - nedelej ze vseho kovbojku, protoze to je taky pozornost z tvé strany.Neríkám být lhostejná, ale zarídit bezpecnost a jinak neresit. Jako príklad bych mohla opet pouzít dcerunku, i kdyz ta byla extrém. Sla na rande na strechu knihovny (5.trída). Telefonovala mi reditelka jestli má zavolat hasice nebo jestli holka umí sama slézt. Rekla jsem ji at ji nechá, ona sleze, ale obcas at mrkne z okna kdyby náhodou spadla tak at nelezí v bezvedomí nekde v kroví. Asi za 20min mi prisla sms,ze slecna ji prosla pod oknem (fajn je dole). Vecer jsem si se slecnou promluvila, proc proboha o prestávce leze na strechu, a ona ze mela rande a vsude jinde je spoluzáci otravovali a oni chteli soukromí. Po veceri jsem ji vytáhla na kolo, jeli jsme ke knihovne a já ji vykládala, ze teda kdyz uz musí lézt po strechách, tak laskave at chodí po trámech a jak pozná kde je trám. A výsledek? Uz ji na trese nikdo nevidel. 1)protoze to nezpusobilo ocekávaný rozruh jako kdyby ji sundavali policajti nebo hasici uprosted vyucování, to by bývala stoupla v ocích spoluzáku a 2)nebylo to zakázano, naopak bylo ji doporuceno jak nejlépe lézt na strechu tudíz v jejích ocích akce nemela pozadovaný efekt a uz se nenamáhala.
Ale upozornuji to bylo po domluve se skolou kdyz dcerunka byla v péci psychologa. A u psychologa byla v rámci zachování zdravého rozumu pulky ucitelského sboru vcetne reditelky. Ona je nase holcicka vynalézavý tyran
.jpg)
Milá zlatá, v první řadě bych zrušila druhý pokoj a obnovila pro sebe ložnici,ty jseš živitelka,ty potřebuješ klid a soukromí.
Jak by se začli prát v letěla bych mezi ně a odtrhla, buď bude klid a když né, máš proutek...ono se jim nic nestane a uvidíš jak budou reagovat.
Hodně je zaměstnat,domácí práce,kroužky,sport, ale být důsledná.Nezlob se na mě, jsou to malí hoši, co budeš dělat až budou starší...to tě zmlátí tebe néééé.
Vychovala jsem taky dva hoši, ale jednou si začli a to bylo naposledy.
Mají něco oblíbeného néééé, tak dej do pytle a do sklepa....musí se trestat co z toho vyroste??????????
Držím palce.
Pocházím z haromické a úplné rodiny, mám dva starší bratry a můžu tě ujistit, že jsme se prali hlava nehlava. Rodiče nás trestali třebas tím, že jsme museli jít každý do jiného kouta a "uklidnit se". Nebili nás. Nebo nám omezili TV či "lítání" venku. V dnešní době bych dětem za neposlouchání či nerespektování domácích pravidel sáhla na kapesné, omezila PC, TV, či něco, co víš, že tvé kluky naprosto bere. Tak hodně sil pa 
.jpg)
taky mam dva syny, 3 a 7 a už se začínají taky různě pošťuchovat a u toho ječet, večer u pohádky leži na gauči k sobě nohama a furt do sebe kopou a ječej. Včera dostali příkaz si sednout každej do jednoho koutu a mlčet, nebo půjdou každej do jiný místnosti. Čuměli jak vyoraný myši a byl klid. Takže asi budu praktikovat "oddělení" od sebe a uvidíme.
Jak tu psali někteří, taky myslim že kluci z článku mají ponorku a potřebují být občas bez bráchy s kamarádama a venku než pořád spolu zavření doma
Mám kamarádku taky se dvěma syny a taky se furt rvali. Bylo to tím, že ten starší neustále provokoval toho mladšího, pškleboval se mu, kde mohl, tam ho praštil, ničil mu hračky. Měli normální funkční rodinu, nechyběl otec, rodiče se dětem maximálně věnovali, o víkendech výlety na kolech, přes týden chodili kluci na fotbal a nic nepomohlo. Ten starší byl prostě pako. Až teď, kdy je jim 19 a 17 z toho jakž takž vyrostl, ale i teď starší mladším třeba nastaví nohu apod. 
.jpg)
Před pár měsíci jsem dokonce přistoupila k tomu, že jsem ze své ložnice udělala druhý dětský pokoj, aby byli kluci alespoň trochu odděleni a přestěhovala si spaní do obýváku.
Chyba - máš je chytit za prdel, když začnou hlučet, a vyhodit ven - s tím, že nejsi povinna poslouchat jejich boje a máš právo na klid
Verera: no je mu 14 a udelal to proto, protoze mel trest (za co netusim), nesmel na pc. Zaheslovali mu to proto, protoze s nim 24/7 byt nemuzou a vedeli, ze pokud nezahesluji, v momente, kdy budou z domu, sedne mladej k pc zakaz nezakaz... takze ve finale ten problem spociva v necem jinem a to ze z vysoka na rodice kasle 
neziju s nima, tak nechci hodnotit, ale rekla bych - celkove je tam trochu valecne prostredi....jak to resili dal, to nevim, neptala jsem se...
Rozhodně bych se synů zeptala,jestli mě mají rádi,jak by si oni představovali prožít den a tak podobně,připadá mi,že máte spolu naprostý výpadek komunikace.Připravila bych ve spolupráci s nimi přesný rozvrh dne,který se bude dodržovat!,mluvit jen šeptem když se spolu budou rvát,a určitě by šlo je motivovat nějakým PC a hrami,jen za dobré chování.Každý večer bych s nimi seděla a četla jim,co si vyberou(střídavě) nebo jen tak společné povídání...Pokoj bych vrátila sobě a oni ať jsou spolu,do života se musí učit vycházet s druhými.....Sport by taky mohli vyzkoušet.
