Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Děti.Výchova, škola, kamarádi

Neshodneme se na výchově a je to průšvih

Neshodneme se na výchově a je to průšvih

Máme skoro pětiletého chlapečka a prakticky od jeho narození řešíme s manželem rozdílný náhled na výchovu. On zastává názor, že škoda rány, která padne vedle, mně se jakékoli tělesné tresty protiví. Jako dítě jsem bývala často bita a dodnes si pamatuji, jak těžce jsem to tehdy nesla, hlavně na duši. Ani dnes nejsem schopná s mým otcem nějak normálně komunikovat.

Můj muž byl jako dítě prý taky často bit, ovšem jeho pohled je naprosto rozdílný od mého. On zastává názor, že mu to v žádném případě neuškodilo a i náš syn mu prý jednou za jeho výchovu poděkuje. Já si to nemyslím.

Manžel je totiž na syna hodně přísný a náročný, často ho peskuje a na zadek dostane malý snad obden. Já z toho šílím, vadí mi to, nesnáším to. Mnohokrát jsem se snažila manžela přesvědčit, aby se tak k našemu synovi nechoval, ale marně.  On si stojí pevně za svým a je přesvědčený, že dělá správně.

neshodneme se na výchověNejhorší na tom je, že po každém výprasku hledá syn útočiště a útěchu u mne, já jako máma mu ji samozřejmě poskytnu. A to mi manžel vyčítá, často na mne kvůli tomu i křičí, prý tím podrývám jeho autoritu. Rodiče prý mají být ve výchově jednotní, jinak z toho má dítě pak akorát guláš v hlavě. Nechce pochopit, že já s jeho stylem výchovy jednotná nikdy být nemůžu a navíc že je pro mne jako pro mámu nepředstavitelné, když bych od sebe měla odehnat dítě, které se ke mně upíná.

Ráda bych pro nás našla nějakou správnou cestu. Uvědomuji si, že to, jak se chová manžel, není správné, i že není v pořádku to, jak se chovám já. Myslím to následné utěšování.  Dá se v našem případě vůbec najít nějaká shoda? Taky utěšujete své dítě, když dostane od druhého rodiče vynadáno nebo výprask a vy víte, že ten druhý se zachoval nepřiměřeně tvrdě?

Markéta


27.9.2011   Rubrika: Děti. Výchova, škola   |   Komentářů 41   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Neshodneme se na výchově a je to průšvih

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-41
Almega
Almega - 27.9.2011 21:12

Jelikož jsem sama bývala mezi 8-11 rokem bita jak žito-vždy kvůli poznámkám ze školy,špatným známkám nebo za "zlobení",tak jsem si vždy říkala,že moje děti nebudu za takové kraviny nikdy bít! Přesto u nás jsem byla já "zlá" matka,neb jsem občas plácla záhlavec nebo přes zadek,abych urychlila nějaký "zpomalený" chod,tatínek byl "hodný",neb si s dětmi více hrál a dceru nezbil ani jednou a syna asi 2x,za odporné chování vůči sestře a to bylo v jeho pubertě.Výše uvedený rodič je nějaký divný, po zlém se toho moc nedosáhne -to bude sílu výprasku stále zvyšovat ad absurdum? nebo jak? Hoch ho bude nenávidět...a matce bude vyčítat,že byla měkká...

 
Verera
Verera - 27.9.2011 16:41

Zajímalo by mě, jestli si otec skutečně pamatuje nějaký blahodárný vliv tělesných trestů na sebe. Možná by mohl konkrétně vysvětlit, v čem mu to pomohlo, jak reagoval na trest on.

Jestli to byl impuls k zlepšení chování, protože si lépe uvědomil, že něco neměl dělat? Nebo ze strachu neuděla něco, z čeho měli ostatní průšvih? A nebo si nepamatuje nic, jen to že byl takhle trestán a nemá pocit, že by mu to uškodilo?

U nás doma byly taky tělesné tresty, ne obden, ale sem tam tatínek vzal pásek a dost to bolelo. Tehdy mě to připadalo normální, na vztah k němu to myslím nemělo vliv, protože jinak se nám hodně věnoval, ale pamatuju si jen strach z výprasku před, vztek během a krátce po něm.

Že bych uvažovala že něco neudělám, protože bych mohla dostat výprask to ne, tak daleko jsem uvažovat nedokázala a taky se nejednalo o žádné plánované prohřešky, spíš to tak nějak vyplynulo ze situace. A když se případně později schylovalo k něčemu podobnému, nezabránilo mi to to udělat, ale vymýšlela jsem , jak to před rodiči utajit. To mi jako vhodný výchovný efekt nepřipadá.

Jsem raději, když děti přijdou, svěří se beze strachu s průšvihem, společně si o tom popovídáme a navrhnou řešení do budoucna a případný postih, pokud si ho zaslouží.

 
uxor
uxor - 27.9.2011 16:17

Markéto. To je skutečný průšvih. Výchova dětí má být jednotná. Já tělesné tresty naprosto odsuzuji. A že malého utěšujete, když od otce dostane je moc špatné, až bude váš chlapeček starší, otce mít rád nebude. Bitím autoritu nikdo nezíská .....jenom strach.
S manželem to musíte vyřešit sama. Naprosto jasně dát najevo, že vaše společná výchova bude jiná. Důsledná a bez fyzických trestů. Kdyby se to stalo mně, a manžel by neustoupil, nebyla bych s ním. Raději bych dítě vychovávala sama a v klidu.

 
monyk
monyk - 27.9.2011 14:19

Anahir: Taky mne to zarazilo. Dite, ktere dostava neprimerene na zadek a matka, ktera tomu prihlizi smajlik - 55 A pak utesuje ...
Mam petiletou dceru, ktera je obcas tezko zvladnutelna. Manzel si ze zacatku myslel, ze kdyz ji da jednu na zadek je vse vyresene. Neni. Takze jsem si svou drahou polovicku vzala bokem, stanovili jsme pravidla a podle nich fungujeme. Nerikam, ze se to dari kazdy den, ale dokazali jsme nastolit rad a poradek.
Vetsinou si chlap proste mysli, ze dite dostane na zadek a bude si to porad pamatovat. Coz neni pravda.
Marketa by si mela s manzelem sednout a promluvit. Situaci v rodine a co plati nebo neplati na dite zna nejlip matka. Pokud je chlap primitiv, ktery si mysli, kdyz ja jsem byl mlacen a fungovalo to, proc by to nemelo i ted fungovat, tak je mi ho lito. Ale to vsechno musi Marketa sama vedet a zhodnotit. A podle toho nastolit nejaky pevny rad. Protoze, podle me zivotni zkusenosti, maji chlapi akorat moc reci a kdyz prijde na lamani chleba, je to na zene, matce....
Marketo, vy sama musite vedet, zda-li je vas syn tezko zvladnutelny anebo se jedna o zvednuti ega vaseho manzela. Podle toho bych se zaridila.

 
Nika1
Nika1 - 27.9.2011 14:04

Anahir: V rodině, kde se všichni bojí jednoho je tohle chování matky celkem běžný. Co kdyby na tatínka nastoupila při akci? To by taky dostala přes zadek? Tak jí nic jinýho nezbývá, vypadá to, že se ho prostě bojí. Jenže stejně je spoluviníkem. Nevidím jediný kladný důsledek výchovy bitím obden, evidentně to tady taky nefunguje. Dál autorka psala, že s manželem kolikrát o tom mluvila a on nechce ustoupit. Co si o tom myslet? Asi něco o egoistickém agresivním primitivu.

 
Anahir
Anahir - 27.9.2011 12:56

Přijde mi pitomý už jen ten Tvůj dotaz, jestli utěšujete dítě, které bylo trestáno nepřiměřeně výpraskem.
Takže pokud Tvůj syn dostává výprask, který je nepřiměřený, tak Ty stojíš a čumíš na to a čekáš až bude po něm a pak nastoupíš k utěšování? Co na tohle mám říctsmajlik - 96

 
Markýza
Markýza - 27.9.2011 12:08

Kočkomilka: pokud se z panenky v kočárku stane ve třech letech hysterka válící se po podlaze v prodejně, pak je něco špatně - ale v rodičích, prarodičích a dosavadní výchově

 
Markýza
Markýza - 27.9.2011 12:04

za 1) - otázku výchovy společného dítěte jste měli mít prodebatovanou už dávno, řekla bych, že doba mezi početím a porodem skýta spoustu možností a času na debaty na toto téma
za 2) - tímto přístupem jste si ruku v ruce zadělali na pořádný malér. Přeji vám ne moc bolestný průběh puberty bez přítomnosti policie.

 
lee
lee - 27.9.2011 11:41

Verera: asi tak nějaksmajlik - 47jen je někdy dost těžké odhadnout co a jak,zvlášť když vyrůstal s rodiči, kteří ve vychovávání taky nebyli zrovna moc dobří...smajlik - 26

 
Verera
Verera - 27.9.2011 11:36

Jako možné řešení tady vidím to, že si Markéta někdy večer s manželem sedne a proberou v prvé řadě to, co považují za přijatelné chování a co je potřeba už usměrňovat. Řekla bych, že tady se taky dost liší, synek je víc času s maminkou, tam mu toho víc projde, večer přijde tatínek a nastupují tresty za něco, co se během dne přešlo mlčením. Ale chování je buď přijatelné nebo ne , nezáleží na denní době a rodiči.

Pak je možné se domluvit, že po nějakou dobu bude korigovat chování převážně maminka, svou metodou, o které si myslí, že je lepší než bití. Nesmí to ale být tak, že o dvou napomenutích nastoupí tatínek s výpraskem. Maminka musí být důsledná a dosáhnout kýženého dohodnutého stavu. Jak, to už je na ní.

Jestli to bude fungovat líp, není důvod kluka bít a tatínek by měl uznat, že je to tak lepší a používat. Jestli ne, měli by se opět dohodnoutna společném postupu.

Nechat dítě dlouhodobě bít, pak utěšovat a nezasáhnout předem je spíš škodlivé.

 
Verera
Verera - 27.9.2011 11:27

rabaska: Jistě, jsou věci ,které se dělat nesmí nebo musí a o kterých se nediskutuje, ale není to zdaleka všechno, co po dětech chceme.

Občas rodiče bezmyšlenkovitě udílejí zákazy a příkazy, které v zásadě nejsou nutné, vedou ke zbytečným konfliktům a v důsledku dělají z dětí loutku bez vlastní iniciativy a taky odpovědnosti za vlastní chování. Pokud jsou to ty poddajnější typy. Ti vzpurnější jsou trestání za to, že neudělali něco, co jim přikázali rodiče, i když nerozumí tomu, proč je nutné to udělat (a ono to kolikrát nutné není nebo ne zrovna teď či tak jak to chtějí rodiče).

 
dadka
dadka - 27.9.2011 10:34

Odsuzuju lidi,kteří bijí svoje děti.Ale je to tak, že oni sami byli biti ve svém dětství rodiči a považují to za správné. Na výchově dítěte jste se měli dohodnout už před synovým narozením, je to zásadní věc. Já osobně si nedovedu představit, že bych dítě,které si ke mně přijde pro útěchu, odehnala. Přece ten malý musí mít někde útočiště a vědět, že tam je v bezpečí, tak kde jinde než u mámy? Nemyslím si, že by pětileté dítě tak hrozně moc zlobilo, aby muselo být obden fyzicky trestané. Co bude následovat v dalších letech, až syn třeba v pubertě opravdu začne zlobit? To ho zabije?
Shodou okolností máme taky pětiletého vnuka, je nesmírně živý a temperamentní, ale stačí zvýšit hlas a je klid. Tedy aspoň na chvíli.

 
IVUSKA 56
IVUSKA 56 - 27.9.2011 10:25

Výrazy bití, mlácení, nářez, výprask ve mne asociují opravdu velký tělesný trest, ale v článku bylo - "dostane na zadek". Jestliže neposlechne a dostane dlaní na zadek, tak to podle mne není žádné týrání, ale s některými dětmi to prostě jinak nejde. Pokud tady někdo psal, že v životě dítě přes zadek neplácnul, tak klobouk před vámi dolů a svatozář na hlavu.

 
rabaska
rabaska - 27.9.2011 10:06

Verera: no já bych řekla, že pokud se snažíš stanovit dítěti hranice socálně přijatelného chování, tak si nemůžeš jen tak na nich netrvat. Stanovit tyto hranice je důležité především v prvních 3 letech, aby dítě pochopilo, kam může zajít, stejně tak že pokud řeknu ne , tak tím myslím NE. O spoustě věcech se nediskutuje. Ono to tak funguje i v dospělosti, my přece také dodržujeme pravidla a jsou věci, které tak prostě jsou a nediskutují o nich s námi.

 
Verera
Verera - 27.9.2011 9:58

Čím dál víc ale dospívám k názoru, že nějaké razantní tresty jsou zbytečné, pokud dítě nedělá vyloženě záměrně a s plným vědomím něco, o čem ví, že to nesmí a současně co má zakázáno důvodně.

Děti nezlobí proto, že zlobit chtějí, má to většinou nějakou příčinu. Pokud neví, že něco nemá dělat, je potřeba vysvětlit, pokud nechápe důsledky svého jednání, je na rodičích, aby to ohlídali, malé děti jsou unavené, hladové, neví co jim je, jen se cítí mizerně, to je taky věc rodičů, aby takové situaci předcházeli, ne aby za ni trestali.

A nebo si vynucují pozornost. Je taky na zamyšlení, jestli to z jejich strany není důvodné. A zase, nemá cenu trestat, i trest je pozornost. Je lepší najít příčinu a odstranit ji.

U těch starších pak už jde spíš o nerespektování pravidel, pak je taky otázka, jestli na nich je nezbytné trvat, dá se domluvit něco, co vyhovuje oběma stranám. Pravidla musejí mí důvod a dítě ho má znát a přijmout, pak není problém. Pokud neví proč má něco dělat nebo s tím nesouhlasí, protestuje. Pokud s rodiči není řeč, buď slepě poslechne a je otrávené nebo si dělá co chce a je zle. Ani jedna varianta není dobře.


Akorát že takovýhle přístup je namahavější než dát dítěti pár facek, které sice nic neřeší a kumulují problémy do budoucna, ale rodiči se tak hezky uleví. smajlik - 82

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-41
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 433750.
Archiv anket.