Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

rychlonožka to presne vystihla

Výchova je spravedlivá v tom, že každý sklidí, co zasel. Na vašem místě bych se poohlídla po nějakých nových koníčcích, než cepmerovat děti k naprosté poslušnosti, protože pokud si vaše dcera nějaké potomky pořídí, vy dva je nejspíš hlídat nebudete. Berte to tak, že dokud jste byli silnější vy, uzurpovali jste dceru, která měla jinou představu o trávení volného času atd než vy. Nyní se role vymění, vy budete stárnout a tou silnější se stane vaše dcera. Je docela možné, že od ní se pomoci ve stáří nedočkáte. Měli jste asi lépe uvážit, zda místo postrkávání holky směrem, který jste si přáli vy, jste spíš neměli přihlédnout k jejím názorům a zájmům a nechat jí trochu životního prostoru a vlastní odpovědnosti za to, co dělá. Ona holka možná až tak problémová nebyla, jen prostě nebyla podle vašich představ. Každý holt doma nemá dítě, co skáče radostí, že sedí s rodiči na poznávací vycházce v nově zbudované vlastivědné stezce a po večerech dává přednost předčítání klasiků po společné práci na zahrádce....Berte to tak, že se můžete věnovat svým koníčkům, když se dcera osamostatnila a vylítla z hnízda. Máte li ovšem ještě nějaké jiné, než cpát lidi do formy, jakou jste jim ulili podle svého vzoru. Který považujete za ten nej...

Necetla jsem reakce, ale prvni co me napadlo bylo par otazek.
Proc jste se ji snazili tu znamost rozmluvit jeste driv nez jste toho pana poznali? Co kdyz je fajn a s dcerou to mysli vazne a bude s nim treba stastna?
A proc by nedej boze nemela otehotnet?

Nevim, jestli v pripade komplikovane povahy to vyresi tvrdost
Spis by to mozna chtelo pro dceru z vasi strany trochu vic vciteni se.

Asi bych to na vasem miste nechala tak jak to je a snazila se spis o pochopeni a treba i o seznameni s tim panem a hledat na nem i situaci pozitiva a ne jen to osklive. A na dceri take. Teda pokud k vam ma dcera jeste alespon nejaky zbytek duvery.

Pisete tady co byste hlavne chteli vy, ale vite vubec, jak by si SVUJ zivot predstavovala vase dcera?

Kozoroh18: Jo, i to se může stát v dnešní demokracii ....

Lissie:

Kozoroh18: na tom něco je, bohužel. Dobrá poznámka

je to smutné
nevím co tu kdo píše, ale okamžitě ji odhlásit trvalý pobyt, nebo jak by si třeba začala na sebe brát půjčky tak jste v tom až po uši a exekutor bude chodit k vám.

Táta byl taky přísný vychovávač, nadávač a tak. A já místo nástupu na VŠ jsem otěhotněla a postavila si hlavu, že na potrat rozhodně nejdu. Naši byli proti mému partnerovi i proti svadbě, ale stalo se. Rozvod následoval za chvíli, byla jsem jaksi vyhozená. A naši mi pomohli pobrat tašky a doma řekli - vítej, tady jsi vždycky doma. A to ve 2+1, s mým čerstvým miminem a bráchou těsně před maturou. A tak jsem je nikdy neztratila. Radmilo, možná je to i návod pro vás, ale možná, že dcera bude šťastná.To vítej mi tenkrát hrozně pomohlo a rozhodně to nikdy nezapomenu...

Myslím, že z takového jednoho článku se dá těžko poznat, jak moc přísná ta jejich výchova byla a také jak moc oprávněná. Třeba byla dcera skutečně hodně problémová a byl to jejich pokus to udržet v mezích. Nebo jsou skutečně despotičtí a dcera jejich výchovou jen trpěla. To ale skutečně těžko říct. Vdávat se v osmnácti ještě na střední škole mi přijde opravdu brzo, ať už se to dřív tak dělalo nebo nedělalo. Ale zase na druhou stranu, třeba už opravdu ví co chce a vyjde jí to. Nakonec, jak tu někdo psal, manželství se může nepodařit, ať už je člověku osmnáct, třicet nebo padesát. Otázka je, co už s tím teď dál. Z toho, jak se hned po osmnáctých narozeninách stěhuje pryč, plus to, že jste jejího přítele neznali a jako bonus tajná svatba, ukazuje, že Vaše vztahy jsu skutečně úplně rozbité. Pokud chcete mít s dcerou dobré vztahy, tak jediná šance podle mě je úplná změna myšlení. Napíšu, co bych v tom případě udělala já - promluvila si s dcerou na rovinu. Že mě její rozhodnutí zaskočilo, že jsem nevěřila, že udělá takový radikální krok. Že nyní, když se odstěhovala, rekapituluji určitou část její výchovy a svého jednání k ní (potažmo manžela) a že si nejsem jistá, zda všechno, i když jsem jednala ve svém nejlepším úmyslu, jsem vždy udělala tak, jak jsem měla. A že si nejsem jistá, zda to vůbec někdy vědět budu. Ale ráda bych tuhle příležitost využila k tomu, aby jste spolu začli znovu a lépe, více jako dospělí přátelé než direktivní rodiče s malým dítkem. Její rozhodnutí plně respektuji a přeji jí, aby vše probíhalo tak, jak si to představuje. Ke svatbě gratulujeme a rádi bychom jim dali nějaký svatební dar, tedy pokud chcete. Pokud cítí nějaké napjaté vztahy, tak se nechcete vnucovat, ale rádi by jste jejího manžela lépe poznali, uvítali do rodiny, popř. alespoň by jste byli rádi, kdyby dcera se občas stavila atd. Tedy že ji plně podporujete, máte rádi, bude vám chybět a v jejím životě ji podpoříte, ať už se uděje cokoliv.

volba dcerušky je jen její volba a nechala bych ji, ať si žije dál jak rozumí a asi bych se nepřetvařovala, že je pozvu na oběd apod. protože dcerenka bude vědět která bije a zeťák má asi už své zkušenosti s tchýní. Nechala bych to uležet . Píšete tu, že konečně v ní někdo vidí ženu s velkým žet. A kde berete tuhle jistotu ? Je o dost starší a bude v ní vidět dceru nebo mladší ségru a bude ji stále poučovat anebo i vyčítat, že ji živí, vlastně si vlezla z bláta do louže ... znám takový případy ze svého okolí .... škoda, že se nedozvíme pokráčování .....
RADMILO - NAPIŠ PO ČASE JAK TO DOPADLO .... jestli vaše obavy byly oprávněné, anebo máš hlavu vzhůru, že si vychovala správnou ženskou, která ví co chce a umí se o sebe - a nejen o sebe - postarat.

Už dávno nejsem dítě....ale přesto si dobře pamatuji, jak jsem čekala až mi bude 18 a zbavím se "nadvlády" své matky. Nevdala jsem se napoprvé dobře jak mi předpovídala, ale osamostatnila jsem se. Dnes je mi o hodně více a přesto, ač se o to moc snažím, stále nenacházíme s matkou společnou řeč. Často jsem přemýšlela čím to může být. Dnes již věci neřeším, protože mé slzy byly k ničemu. Nakonec jsem došla k názoru, že tvrdohlavý kozoroh /matka/ a rozdvojený blíženec /já/ nemají mnoho společného. Otec/rak/ jako živitel rodiny byl jaksi nad věcí, i když jako manžel vynikající a pokorný.

taky jsem si hned všimla Mashanky a napadlo mě co ostatní...MASHANKO

k článku...všichni už to tu napsali (nebo spíš všechny napsaly), naprosto souhlasím. Teď už je zbytečné řešit co bylo,jestli ta "tvrdá výchova" byla či nebyla oprávněná. Jako velké plus vidím že holka bude dál studovat, mohla se na to vykašlat, takhle pokud si dodělá alespoň tu stř.školu, tak bych byla spokojená (kdyby nedodělávala, tak by to bylo horší, i tak by se s tím asi ale nedalo nic dělat)
Asi bych tomu dala čas, potřebujete vychladnout a dcera si to zkusí jaké to je bydlet jinde, nikde není psáno že to je (nebo bude) průšvih. A kdyby byl, tak se to bude řešit pak.
Dala bych jí čas a pak se nějak snažila o kontakt a hlavně nic nevyčítat, to jí naštvete hned na úvod a nikam to nepovede.
Jednou můžete být rádi že dcera má např. vysokou, zajímavé zaměstnání které ji baví a fajn rodinu

loupák: taky si myslim, ale nechtěl sem s tim vyrukovat první

Nevidím do vztahů ve vaš rodině, ale zdá se mi, že brala své 18 narozeniny jako osvobození.
Mně se třeba naši nikdy nesnažili rozmluvit nějaký vztah. Řekli mi, co se jim na daném chlapovi nelíbí, a pak s ním normálně vyházeli. Stejné to bylo u bráchy. Ani jeden jsme jim nevodili domů žádné poklady, fakt museli mít trpělivost.
Zkuste alespoň teď projevit víc tolerance a pochopení, zvlášť jestli jí to ukvapené manželství přestane klapat.

sharon:mashanka:taky chválímřekla bych,že ten zázrak bude v kilech dole,nemám pravdu mashanko?pochlub se!

jelítko:dík