Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak jim to denně nepřipomínej, ale zaujmi manažerský přístup. Rozděl povinnosti, napiš třeba rozpis na ledničku a urči termín, do kdy musí být práce hotova. Vždyť je jedno, jestli bude nádobí umyté hned nebo za tři hodiny, důležit je že bude. Práce můžeš nějak mezi všemi členy domácnosti točit - jeden týden jedno dítě myje nádobí a druhé vysává, další týden obráceně a tak podobně. Když někdo na svou povinnost zapomene, připomeň mu ji v klidu a bez výčitek, ale trvej na tom, aby ji splnil, dětem případně ulož nějakou sankci, nejlépe bych řekla další práci navíc. Aby viděly, že když svoje povinnosti splní včas a pořádně, bude to pro ně samotné výhodnější než se tomu vyhýbat.

My jsme se ségrou jako děti měly taky jasně rozdělené povinnosti a plnily je bez keců (maximálně jsme se mezi sebou pohádaly, na kom je dneska v čem řada, protože jsme neměly písemný rozpis), dokud matka nezaujala přístup "děti nutno cepovat" a nezačala se ihned po vložení posledního sousta do úst dramaticky stavět ke dřezu s povzdechy typu "zase to nádobí nikdo neumyl". V tu chvíli jsme se samozřejmě začaly stavět na zadní. Zkus se takovému přístupu vyhnout, zodpovědnost v nich vypěstuješ jedině, když jim ji necháš.

evropka: uprimne tak 50:50. Ale je fakt ze blby kecy me uz nevytoci a jejich lenost je mi nekde. On se svet opravdu nezbori kdyz v koute lezi hromadka psich chlupu

Chytrájakrádio uhodila hřebíček na hlavičku, zdá se mi. Manžel a odrůstající děti často bordel nevidí a nenapadne je, co by bylo potřeba udělat, po výčitkách se urazí a zaseknou. Nechceš-li se doma sedřít, staň se organizátorkou domácích prací. Naplánuj, co kdo bude dělat a rozdílej úkoly pokud možno tak, aby to dotyčný mohl udělat hned, věcně a bez výčitek. Začínám doma tomuhle systému taky přicházet na chuť, dokud jsem jenom brblala, že manžel ani ten koš nevynese a vidí přece, že už se tam nic nevejde, tak byl koš nevynesený a nic se tam nevešlo, dokud jsem s ním nešla já. Teď přijdu k plnému koši, řeknu "Seběhni prosímtě s košem" a je to, až takhle jednoduché to je

Je to asi všude přibližně stejné a můžeme si za to vesměs samy. Já doma pomáhat musela a to dost, ovšem ve svojí rodině jsem musela makat a to taky dost. Nespravedlivé, ale ze života. Já byla vychovaná, že musím a díky tomu jsem zastala 99% práce ve svojí domácnosti taky musela sama a zvládala to. Že se mi to léty zajídalo, je fakt. Ono to dá zabrat. Zejména když jde o plné pracovní nasazení, manžela jedináčka, děti se zdravotními problémy, byt a chatu a velikou zahradu...Dneska mají obě děti svoje domácnosti a můžu se koukat, jak si vedou. Obě říkají, že to je facha. Ano, vím. Užívám si, že můžu jít za koníčky a že si uklízím jen sama po sobě a kdy se mi chce....Mé děti mají partnery, takže dneska už pochopily, co to je dělba práce....Bývalého muže si už cepuje jiná paní a doufám, že mě denně neproklíná....Řekla bych, že si tu pohodu po těch letech fakt zasloužím. Nedivím se, že dnes mladí odkládají založení rodiny a že žijí déle u rodičů. Už bych tedy vkročit do podobné bryndy nechtěla...Taky se Terko dočkáte....Za pár let vám děti vyletí z hnízda. A můžete si s mužem rozdělit domácnost fifty fifty. Dokud jsou doma děti, je to problém. Jíst musejí a v čistém chodit taky....

Linda: Lindo ruku na srdce...tobě se to s potomkama a vikingem daří?

chytrájakrádio: souhlas .
Terko nerikej: nikdo mi nepomuze, copak nevidis ten bordel, uklid po sobe ..... to jsou nic nerikajici informace. Chces aby doma neco delali, tak jim rekni co a do kdy maji udelat. Vynes kos dneska vecer - jestli kos odejde za 5 minut nebo o pulnioci je sumak. Vyluxuj obyvak a vem to i pod stolem, pokud to stihnes do vecere prima, ale i po veceri je to ok, hlavne to stihni dneska. Opet jestli vyluxujou hned nebo si na to vzpomene az po vycisteni zubu neni tvuj problem. A timto zpusobem musis komunikovat jak s manzelem tak s detmi. A HLAVNE jim to nerikej kdyz neco delaji (ctou, cumi na tv, pc) to ti vsechno odkyvou ale neslysi te. Mluv na ne kdyz se na tebe koukaji a presvec se ze te slyseli. Klidne, zadny jeceni a nervy a sceny a 1000 opakovani. Maximálne pokud ti reknou dobrou noc tak se klidne zeptej jestli na neco nezapomeli a vyjednej novy termin a sankci. Pokud neni vyluxovano ten vecer (mezi nami dvema svet se nezbori, ale to jim nerikej) tak druhy den neudelej ty to co jsi jim slibila (treba uvarit oblibenou veceri, pujcit penize na kino apod) a na jejich dotaz reaguj stejne jako oni reaguji na tvoji pripominku o vyluxovani.

chytrájakrádio: většinou jsi na můj vkus hooodně drsná, ale tentokrát 100%ní souhlas

PEGG: tak to pak jo, to ti věřím...........já to zas až tak nepřeháněla.....místo smejčení na vánoce jsme raději jeli stavět sněhuláka s prsama....

Ach jo, Terko. To si fakt myslíš, že když chceš v někomu vzbudit zájem o spolupráci, docílíš toho poměrně dost agresivní a frackovitou scénou ála týden nedělám nic a tvářím se jako bůh pomsty?! Tenhle typ manipulace osobně přímo nesnášim a jak se znám, tak na místě tvých dětí bych nějakou snahu o zapojení se do domácnosti bojkotovala ještě o to víc.

Možná je problém v tom, že manželovi ani dětem nedokážeš říct, co vlastně chceš (věty typu Rozhlídněte se a ono vám dojde, co je potřeba udělat, jak tu psal někdo přede mnou, opravdu moc nefungujou). A nebo možná umíš říct, co chceš, ale říkáš to blbě (po výstupu stylem "Ty doma nic neuděláš, podívej se, jak jsem na všechno sama, ani ty ponožky si nesložíš, proč třeba nevyluxuješ, místo toho čumění do počítače?" by se mi chtělo pravděpodobně vraždit a ne ulevit upracované matce).

Jak je možný, že je dětem 15 a 17 let a pan votec doma nehne prstem? To je záležitost poslední doby nebo to tak bylo od začátku? Proč jste si už v době, kdy jste si pořizovali děcka, nevyjasnili, jak to bude s péčí o domácnost, kdo co bude zařizovat a tak? Ono probrat se po dvaceti letech služkování s tim, že to chci najednou bez varování změnit a chci to změnit HNED a kdo to nechápe je syčák nebo flink, to je docela mimo mísu...

Verera: jak už jsme psaly včera o maminách...tak ta moje je v tomhle jako tvoje cos psala dneska...o konkrétní věc si nikdy neřekla, furt to bylo samý "ty si ničeho nevšimneš..." Je to tak do dneška, furt si stěžuje na tátu ženic nedělá (což je teda pravda, ale ona ho tokdysi dávno "nenaučila", je taková že furt "buzeruje" místo aby na to šla jinak...), kolikrát jí třeba říkám že chlapi (nebo děti) nevidí kdejaký smítko který vidí ženský, že prostě táta nechodí doma s očima na podlaze jako ona aby něco našel, tak se nemůže divit že třeba přehlídne drobeček...
Sama to vidim doma, když občas vybouchnu a sjedu za něco manžela, tak má akorát na mě hubu a naštve se, než když na to jdu jinak... Mámě to můžu vysvětlovat furt dokola že když se táta splete a něco udělá a ona mu vyčte že to má dělat tak a tak, tak že se jí na to příště vykašle...

sharon - 7.3.2012 12:41 - u nás se taky běžně děkuje a prosí. Jenže naše mamka trvala na bezpodmínečném poslouchání a když nebylo po jejím, bylo zle. A já si do života odnesla, že pořádek je nadevše a má přednost před vším ostatním a hodně dlouho mi trvalo než jsem zjistila, že např. na vánoce není třeba obrátit každý šuplík a gruntovat po nocích, protože ve dne se nestíhá. Takže pro mě to buzerace byla

souhlasim s Vererou a v něčem tu u nás funguje jako u Lindy...

zatím jsem na MD, dopoledne zametu podlahy (jak jsem psala včera, ddělám denně kvůli psovi),dle potřeby utřu prach, vytřu. Odpoledne jsme doma oba, někdo dojde nakoupit (kdo uzná že je to potřeba nebo si chce něco koupit, tak dokouoí co je třeba), když manžela nebo syna nenapadne delší dobu vyluxovat pokojíček a ložnici, tak jim řeknu něco ve smyslu (jak psala Linda) pozítří přijde kamarádka, do té doby se musí vyluxovat. Nebo je třeba umýt např. umyvadlo, já ho myju zběžně, manžel dukladně (začal to dělat když jsem byla těhotná, i myl WC abych nečuchala ty prostředky a už mu to nějak zůstalo )...řeknu mu něco ve smyslu "umeješ někdy umyvadlo viď? Ale ať to neni za bůhví kdy, ideálně dneska" a on většinou odpoví "zítra", tak holt zítra, mě jeden den nezabije a on to nebere jako buzeraci, sám si ten den zvolil

když něco nechtěj dělat děti, tak u mladšího (téměř 4) funguje zase něco jak popisovala jelítko...řeknu mu např. že uklidim velký auta a on malý. On je rád že mu pomůžu, nemusí to dělat sám a nevidí že velký auta jsou tři zatímco malých 20
U staršího (za pár dní 8) funguje chceš na PC? Nejdřív... Pokud ne,neni PC. Sice kecá, ale udělá
Doufám že to tak bude funguovat ještě dlouho

V případě Terky bych asi zvolila cestu že si všichni sednou a pokusí se dohodnout co kdo bude dělat, popř. v jakém časovém horizontu (to by tedy šlo u nás, jak jsem psala, když neviděj doma nátlak že to musí být ihned, tak se s nima jde snáz domluvit)

PEGG: já to za buzeraci nebrala.....prostě to byl nemluvný způsob donucení si po sobě uklidit.................
nebylo to o buzeraci.....my byly i zvyklí za oběd poděkovat....moje děcka taky, manžel je k tomu vedl odmala a když to bylo dceři proti srsti a mlela něco o tom že je naše povinnost jim dát najíst......tak manžel jí vysvětlil, že neděkuje za jídlo, ale mamince za tu práci co s tím měla.....
prostě bylo to všechno trochu o něčem jiném než je teď, moje " dětičky" budou mít letos jeden 40 a druhej 36....tak asi tak......

Verera - 7.3.2012 12:23 - přesně naštěstí, já jejich věci neřeším, jestli mají poskládané, uklizeno je mi fuk. Do pokojů raději ani nevcházím.
sharon - 7.3.2012 12:41 - takovou buzeraci znám z domu jenže někdy ač jsem se snažila sebelíp, nebylo to dobře. Vlastním dětem jsem to nikdy nedělala a přesto si dneska normálně uklízí pokoje a rovnají prádlo.

sharon: Tak já bych si to taky v té době nedovolila, to máš pravdu Byli jsme zvyklí, že to co řeknou rodiče platí, sice se můžeme tajně vztekat, ale to je tak všechno. Zase nám pak ale dělalo problémy, když jsme se měli sami rozhodovat a mít a to rozhodnutí zodpovědnost.

Ony ty mé dětičky, kdyby viděly, že jde do tuhého, by to nakonec asi se spoustou řečí taky udělaly, i když pochybuju, že výsledek by byl lepší než předtím. A od dcerky bych určitě zaslechla něco v tom smyslu, že to jsem dělat nemusela, že jsme se mohli domluvit a najít nějaké přijatelné řešení .

Ono asi nejde chtít, aby byly děti zodpovědné samy za sebe a přitom na slovo poslouchaly Nějak se do toho vetřelo samostatné myšlení