Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Děti.Výchova, škola, kamarádi

S dítětem v posteli. Ano, či ne?

S dítětem v posteli. Ano, či ne?

Je večer, mladá maminka se právě uložila ke spánku vedle svého manžela a najednou... Dětské nožičky capou po chodbě a hup, matrace se zhoupne, peřina nadzdvihne a mezi vámi a manželem vykoukne hlavička vašeho tříletého mrňouska i s plyšovou hračkou. „Maminko, můžu tady spinkat, prosím, prosím, já se tam sám bojím,“ žadoní nebožátko tak dlouho, až... Možná to znáte také. Povolit, nebo ne?

Zamyslela jsem se nad tím poté, co jsem v jednom dětském centru vyslechla rozhovor dvou mladých maminek. Jejich názor na věc vám posléze přiblížím.

 

Miminka...

Když se miminko narodí, je to velká událost. Milují ho všichni, nejvíc jeho rodiče. Maminky se svých drobečků nemohou nabažit a takové schrupnutí s děťátkem je sladké. Odborníci se v tomto ohledu názorově dost liší. Všeobecně panují obavy, že by matka mohla dítě zalehnout. Někteří psychologové naopak zastávají názor, že žádná matka své dítě nezalehne. Napadá mne: ale co otec?

Rodiče většinou dětský pláč nevydrží a řeší to tak, že dítě vezmou spát k sobě.

Na tohle se názory také různí. Z jednoho pohledu prý není moc dobré na sebe děťátko příliš fixovat. Na straně druhé panuje mínění, že je-li dítě neklidné a pomůže mu, když může usnout u rodičů, kde se cítí klidně a bezpečně, není důvod mu to odpírat.

 

Děti předškolní...

V tomhle věku jsou naše děti zvídavé a roztomilé. Pokud jde o spaní s rodiči, mají jednu velkou „chybu" – umějí mluvit, a tudíž i žadonit. A umějí roztomile capat. S nimi už to tak jednoduché není. V noci se kroutí, kopou, brblají ze spaní. Tím se nám dospělým nejen snižuje komfort ve spánku, nýbrž trpí i život manželský – intimní. Otázkou je, do jaké míry děti v tomto věku i ve spánku skutečně potřebují přítomnost rodičů.

Vlastně je chápu. Z jejich pohledu musí být nespravedlivé, když musí spinkat sami v dětském pokoji, ve své postýlce, zatímco rodiče mohou být v noci spolu v té báječné velké posteli.

Opravdu nás tolik potřebují, opravdu se cítí tak bezpečně a naše přítomnost jim pomáhá, nebo nás jen zkoušejí, protože chtějí být středem našeho vesmíru? Dokáží nás pokaždé obměkčit, nebo budeme přísní a povedeme je k samostatnosti, či povolíme jen ve výjimečných případech, například, když jsou nemocné? Těžká volba.

Přichází okamžik, kdy je třeba zaměřit se na budoucnost. Jestliže povolíme, dokážeme je to později odnaučit? Mohli bychom totiž mít problémy nejen se spaním, ale se „zneužíváním“ ze strany dítěte i v jiných oblastech. Mohlo by si myslet, že vždy, za všech okolností dosáhne svého. Bylo by dobré myslet i na náš intimní život.

 

Děti školní...

Nemyslím, že je běžné, aby děti  školního věku spaly s rodiči. Život přesto občas přinese nečekané situace, kdy je tato varianta takříkajíc nevyhnutelná. Myslím, že typickým příkladem je rodina v rozvratu. Řekněme, že rodiče nemohou ani dýchat stejný vzduch, dítě v postelinatožpak vedle sebe spát. Někdy jeden z rodičů zabere dětský pokoj a dítě se na přechodnou dobu přesune do ložnice k druhému rodiči (zpravidla k matce), než se „to vyřeší“.

Může se však stát, že i po definitivním odchodu jednoho z rodičů, trvá dítě na tom, aby mohlo s tím druhým spát. Tyto děti jsou pod velkým tlakem a takto se cítí bezpečněji a milovaněji. Podle psychologů je podobná situace přijatelná nejpozději do 12 let věku dítěte. Pak by se společné spaní mělo bezpodmínečně odbourat, zvláště ve vztahu matka – syn. Důvod je jasný: Dítě by mohlo být do budoucna výrazně poškozeno ve vztahu k druhému pohlaví – nemuselo by chápat hranice v rozdílu mezi matkou a partnerkou. (Nemysleme hned na sex.)

 

Vraťme se teď na začátek, k dvěma maminkám z dětského centra. Jmenují se Magda a Veronika.

Jaký názor na věc mají?

Magda (26 let, má tříletou dcerku) říká:

„Malá s námi spí často. Mně ani manželovi to nijak nevadí, spíše naopak. Zatím máme jen ji, a tak si jí užíváme, co to jde. Nebojíme se, že bychom ji nějak poškodili. Ani se necítíme omezováni. Pokud jde o sex, umíme si poradit.“

Konec úvodního úryvku by v jejím případě vypadal takto: Žadoní nebožátko tak dlouho, až se maminka usměje a řekne: „Tak jo, broučku, ale budeš už spinkat.“

U Veroniky (24 let, má syna tři a půl roku) by „naše nebožátko“ odešlo s nepořízenou do své postýlky.

Veronika si totiž myslí, že: „Syn už je dost velký na to, aby s námi musel spát. Nechceme, aby se na nás nějak nezdravě upnul. Chceme, aby byl samostatný, aby měl jasně vymezené hranice. Pochopitelně jde také to, abychom měli my dospělí i náš kluk klidný a ničím nerušený spánek. Já jsem také s rodiči nechodila spát a necítím se nijak ochuzena. Zkrátka má svou postýlku, svůj pokoj a svoje soukromí, my to respektujeme a on musí respektovat to naše. Bude to pro něj přínos do života.“

Kdo má podle vás pravdu? Který názor je vám bližší a jak to je nebo bylo u vás doma?

Jaroslava Machálková


14.12.2012   Rubrika: Děti. Výchova, škola   |   Komentářů 53   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3,1/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - S dítětem v posteli. Ano, či ne?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-54
mashanka
mashanka - 17.12.2012 9:32

Shayla: články zaujaté nebývají - zaujatí jsou lidé, kteří v nich tu zaujatost vidí .... kteří považují za správné jen to své smajlik - 91

 
Leii
Leii - 16.12.2012 10:06

Linda: kojené dítko odkrknout zpravidla nepotřebuje, naopak dítě na UM ano, protože tím protřepáváním se do lahvičky dostne hodně vzduchu, který dítko naloká - pokud už to mezitím někdo napsal, tak se omlouvám za duplicitu...
Dcera spala jako miminko střídavě u mne a v postýlce hned vedle mé strany postele, podle toho, co se dělo - protože jsem s ní čurala nad miskou, tak jsem stejně musela vstát, minimálně si sendout v posteli, a pak jsme chodily nad umyvadlo, takže potom, když bylo evidentní, že hned usne, tak putovala do postýlky, pokud byl hlad, tak vedle mne. A měla látkovky, takže to taky noc přerušovalo, byo třeba přebalit i víckrát. Zato musím zaklepat, že nevím, co je to poblinkané miminko, vůbec na to netrpěla, všechna strava, i pak příkrmy, vycházela správným otvorem smajlik - 47.

 
denda04
denda04 - 16.12.2012 9:49

.slunecnice.: ano máš pravdu jak ditě přijde ,že chce být s náma nevyhodila bych ho určitě smajlik - 47smajlik - 60smajlik - 47

 
.slunecnice.
.slunecnice. - 16.12.2012 2:05

Shayla: musim souhlasit..nase dcera se nikdy nezepta,jen oznami,ze si prisla ohrat nozicky..neumim si vubec predstavit,ze bych ji vyhodilasmajlik - 55,asi k tomu ma duvod,ze prislasmajlik - 26

 
NinaLila
NinaLila - 15.12.2012 17:43

Mně ten článek přijde napsaný už předem tak, že spaní s dítětem v posteli je špatně. Je zaujatý. Jakkoli se autorka pokouší o názorovou vyváženost. Lidi, kteří spí s dětmi v posteli mají toto jako normu, dítě se jich na nic nemusí ptát, protože to, že přijde k rodičům do postele, je normální. Pokud by se ptalo, je to podivné.

 
denda04
denda04 - 15.12.2012 9:27

mashanka: přesně u nás to bylo taky tak ráno ,nebo jak byl nemocnej to ano smajlik - 58

ale pokud to někomu vyhovuje ??proč né??je to každého volba

 
mashanka
mashanka - 14.12.2012 23:11

Podle mě mají obě pravdu - každá svoji. Pravd je vždycky tolik, co lidí.

Co se týká mě, byla bych někde uprostřed - spát v posteli rodičů v noci, to ani omylem - každý má na spaní svou postel. Ale nebránila jsem se rannímu příchodu a pomazlení, třeba v neděli kdy se nemusí tak brzy vstávat a hned se někam hnát - mělo to i výhody - občas se podařilo, že synek ještě na chvíli u nás usnul

 
Santé
Santé - 14.12.2012 19:26

Tak já jsem nekontaktní, manžel celkem taky a kluky jsem mívala z mé strany postele v jejich postýlce a ani u jednoho nebyl žádný problém. Pokud mu něco v noci bylo a přišel, tak třeba zůstal na chvíli, nebo až do rána, ale to bývalo opravdu jenom málokdy. Nám to takhle vyhovovalo, kluci nevyžadovali spát s námi. smajlik - 26

 
Monik
Monik - 14.12.2012 19:19

aluskas: To je hezky smajlik - 62smajlik - 61
Teda ale mate taky slusny rozestup. Jestli dobre ctu, behem 4 let tri deti smajlik - 105

 
Petruša
Petruša - 14.12.2012 18:53

já měla oba kluky v postýlce,v příadě potřeby jsem taky prostrčila ruku šprušleme (u prvního to nebylo moc pohodlné,m protože jsme měli malý být a postýlka nebyla vedle postele ale za mou hlavou, takže ruka natažená nahoru)
Starší trpěl na noční děsy do 4 let, budil se hodněkrát za noc (cca 2 let "jen" pětkrát, předtím cca 12x), ale nemyslím si že to bylo tou postýlkou. Když jsme se totiž v jeho necelých 2,5 letech přestěhovali, získal svůj pokoj a začal se budit třeba jen dvakrát nebo třikrát, později jen když měl ty děsy
Mladší byl odmalička lepší spavec, budil se zezačátku 2x, pak jednou na jídlo
Starší spal poprvé se mnou v nemoci v 1,5 roce, mladší taky tak nějak. Každý celkem tak 5x max.

Kdybych měla třetí dítě, preferovala bych postýlku, ale kdyby to nešlo, tak by to nešlo, rozhodně bych ho tím nestresovala

 
aluskas
aluskas - 14.12.2012 17:54

První dítě v postýlce od začátku - výsledek - moje naprostá vyčerpanost, nevyspalost. Dítě několikrát za noc vzhůru, kojení na židli, dítě neustále ve stresu "z opuštění". Dnes 4letý kluk, který ačkoli usíná sám v postýlce, stále strach z toho, že je osamocen.

Druhé dítě - v naší posteli od začátku do roka. Já poměrně vyspalá - strčila jsem prso a spala dál. Dnes spokojené dítě spící a usínající bez problémů v postýlce. Žádný strach ze "samoty".

Třetí dítě - v naší posteli od začátku - naprosto spokojené dítě. Zatím nechce spát sama v postýlce. Je jí rok. Já poměrně vyspalá - strčím prso a spím dál.
Zlaté, poslušné, nerozmazlené děti.
Náš vztah s manželem - bezproblémový.

Jestli budeme mít ještě někdy nějaké dítě, určitě s námi bude spát v posteli, dokud bude potřebovat :-)

 
Almega
Almega - 14.12.2012 14:18

Neusnu,pokud nemůžu spát sama v posteli,pod svojí dekou,musí být v pokoji zima a vzduch.Nesnáším,aby se mě někdo dotýkal,myslím,když chci usnout,udělá se mi z toho živočišného tepla šílené vedro,jako bych ležela na grilu,prostě to nejde.Vadí mi dýchat teplý vzduch od někoho.Manžel měl kdysi představy,jak budeme usínat v objetí,zkoušela jsem to,ale nezamhouřila jsem oka,byla jsem úplně jako ochrnutá,bála jsem se pohnout,aby se na mě ještě víc netiskl,po pár probdělých nocích jsem v zájmu svého zdraví řekla,že budu spát sama a dost.V dětství jsme měli vždy svou vlastní postel i pokoj,ani by mi nenapadlo,lézt k rodičům,to bylo prostě tabu.Jako malé dítě jsem se možná mazlila,ale pak se narodil brácha,konečně kluk!! a veškerá pozornost a mazlení bylo jen na něj.Měla jsem bráchu ráda,ale když se s ním máma ňuňala a viděla mě,jak se dívám,tak jako řekla,no tak se pojď taky přitulit,ale já se nikdy nevnucuju,a už tehdy jsem šla raději pryč,když nepřišla ona za mnou,tak já za ní nikdy!! V tom jsou možná ty kořeny,že nemám ráda např. kadeřnici,masáže a vůbec doteky cizích rukou,jen manžel nebo děti mi nevadili.Jak se nám narodilo první dítě,tak jsem s ním byla sama v pokoji,abych ho mohla obstarávat,manžel byl na opačném konci bytu,aby mohl spát,neb dítko řvalo až do roka a čtvrt,v noci zkrátka nechtělo spát a já noci prochodila s ním v náručí,aby bylo aspoň chvíli ticho.Jídlo ani nic nemělo vliv na řev,syn se chtěl zkrátka bavit a nechtěl v tom být sám...Dceru jsem pak měla do půl roku v posteli,tam jsem jí v leže nakojila a dalo se jakž takž i spát,aspoň třeba 2 hodiny v kuse.Byla jsem s dětmi v pokoji asi do jejich 3 a 5 let,pak už spaly sami,k nám do pokoje směly jít až bylo 8 hodin ráno,dřív ne.Naučily se velmi brzy rozeznávat hodiny,měly tam připravenou snídani,nešlo to jinak,ony byly třeba už v 5 vzhůru...děsná doba to byla.Jsem ráda,že už jsou dávno dospělé!

 
Monik
Monik - 14.12.2012 13:50

Linda: 12:35 smajlik - 25smajlik - 56 tohle neznam, me delalo kojeni problem akorat v porodnici, doma uz to bylo v pohode, protoze me nikdo nenervoval. Teda az na tchyni jednou za 14 dni smajlik - 42
Jinak jsem mela mlika tolik, ze bych mohla kojit na objednavku a obrovsky silikozy zadarmo smajlik - 42

 
Verera
Verera - 14.12.2012 13:40

Děti bývaly s námi v posteli občas, dokud jsem je kojila. Ne že by to byl záměr, ale prostě jsem u kojení usínala.

Linda: Já jsem od počátku kojila vždycky v leže, připadalo mi to nejpohodlnější pro oba a šlo to dobře.

U syna jsem měla snahu ho pokojení držet a nechat odkrknout, ale když jsem ho držela půl hodiny a nic, tak jsem se na to vykašlala. Dceru jsem občas po pár hodinách našla spát vedle sebe přicucnutou, tak jsem ji dala do postýlky a hotovo.

Záměrně s námi ale nikdy nespali a nevypadalo to, že by jim to vadilo. Syna jsme přesunuli do vlastního pokoje pár měsíců před narozením dcery a pojali to jako velkou výhodu pro něj, takže se odstrčený necítil, nasadili jsme mu tam na měsíc milovanou babičku.

Tak jednou do roka přišla uprostřed noci dcera s peřinou, že "se jí zdál ošklivý sen". Stejně tak se uprostřed noci po čase vzdálila, že už je to dobrý a šla spát k sobě.

Syn si občas prohodil místo s manželem, když mu bylo zle, protože spí na palandě a z té se v takovém stavu špatně slézá.

Stačí mi, když občas spím s dcerou na chatě na dvojposteli, těch kopanců co za noc schytám. Pes byl taky vykázán z postele při první snaze o její sdílení s námi. Kdepak chci se v noci vyspat.

 
annie
annie - 14.12.2012 13:30

Nefunkční mateřství, ale děcko plné bříško a ženská schopná fungovat... smajlik - 68

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-54
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 429151.
Archiv anket.