Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Shayla: články zaujaté nebývají - zaujatí jsou lidé, kteří v nich tu zaujatost vidí .... kteří považují za správné jen to své

Linda: kojené dítko odkrknout zpravidla nepotřebuje, naopak dítě na UM ano, protože tím protřepáváním se do lahvičky dostne hodně vzduchu, který dítko naloká - pokud už to mezitím někdo napsal, tak se omlouvám za duplicitu...
Dcera spala jako miminko střídavě u mne a v postýlce hned vedle mé strany postele, podle toho, co se dělo - protože jsem s ní čurala nad miskou, tak jsem stejně musela vstát, minimálně si sendout v posteli, a pak jsme chodily nad umyvadlo, takže potom, když bylo evidentní, že hned usne, tak putovala do postýlky, pokud byl hlad, tak vedle mne. A měla látkovky, takže to taky noc přerušovalo, byo třeba přebalit i víckrát. Zato musím zaklepat, že nevím, co je to poblinkané miminko, vůbec na to netrpěla, všechna strava, i pak příkrmy, vycházela správným otvorem .

.slunecnice.: ano máš pravdu jak ditě přijde ,že chce být s náma nevyhodila bych ho určitě

Shayla: musim souhlasit..nase dcera se nikdy nezepta,jen oznami,ze si prisla ohrat nozicky..neumim si vubec predstavit,ze bych ji vyhodila,asi k tomu ma duvod,ze prisla

Mně ten článek přijde napsaný už předem tak, že spaní s dítětem v posteli je špatně. Je zaujatý. Jakkoli se autorka pokouší o názorovou vyváženost. Lidi, kteří spí s dětmi v posteli mají toto jako normu, dítě se jich na nic nemusí ptát, protože to, že přijde k rodičům do postele, je normální. Pokud by se ptalo, je to podivné.

mashanka: přesně u nás to bylo taky tak ráno ,nebo jak byl nemocnej to ano

ale pokud to někomu vyhovuje ??proč né??je to každého volba

Podle mě mají obě pravdu - každá svoji. Pravd je vždycky tolik, co lidí.

Co se týká mě, byla bych někde uprostřed - spát v posteli rodičů v noci, to ani omylem - každý má na spaní svou postel. Ale nebránila jsem se rannímu příchodu a pomazlení, třeba v neděli kdy se nemusí tak brzy vstávat a hned se někam hnát - mělo to i výhody - občas se podařilo, že synek ještě na chvíli u nás usnul

Tak já jsem nekontaktní, manžel celkem taky a kluky jsem mívala z mé strany postele v jejich postýlce a ani u jednoho nebyl žádný problém. Pokud mu něco v noci bylo a přišel, tak třeba zůstal na chvíli, nebo až do rána, ale to bývalo opravdu jenom málokdy. Nám to takhle vyhovovalo, kluci nevyžadovali spát s námi.

aluskas: To je hezky
Teda ale mate taky slusny rozestup. Jestli dobre ctu, behem 4 let tri deti

já měla oba kluky v postýlce,v příadě potřeby jsem taky prostrčila ruku šprušleme (u prvního to nebylo moc pohodlné,m protože jsme měli malý být a postýlka nebyla vedle postele ale za mou hlavou, takže ruka natažená nahoru)
Starší trpěl na noční děsy do 4 let, budil se hodněkrát za noc (cca 2 let "jen" pětkrát, předtím cca 12x), ale nemyslím si že to bylo tou postýlkou. Když jsme se totiž v jeho necelých 2,5 letech přestěhovali, získal svůj pokoj a začal se budit třeba jen dvakrát nebo třikrát, později jen když měl ty děsy
Mladší byl odmalička lepší spavec, budil se zezačátku 2x, pak jednou na jídlo
Starší spal poprvé se mnou v nemoci v 1,5 roce, mladší taky tak nějak. Každý celkem tak 5x max.

Kdybych měla třetí dítě, preferovala bych postýlku, ale kdyby to nešlo, tak by to nešlo, rozhodně bych ho tím nestresovala

První dítě v postýlce od začátku - výsledek - moje naprostá vyčerpanost, nevyspalost. Dítě několikrát za noc vzhůru, kojení na židli, dítě neustále ve stresu "z opuštění". Dnes 4letý kluk, který ačkoli usíná sám v postýlce, stále strach z toho, že je osamocen.

Druhé dítě - v naší posteli od začátku do roka. Já poměrně vyspalá - strčila jsem prso a spala dál. Dnes spokojené dítě spící a usínající bez problémů v postýlce. Žádný strach ze "samoty".

Třetí dítě - v naší posteli od začátku - naprosto spokojené dítě. Zatím nechce spát sama v postýlce. Je jí rok. Já poměrně vyspalá - strčím prso a spím dál.
Zlaté, poslušné, nerozmazlené děti.
Náš vztah s manželem - bezproblémový.

Jestli budeme mít ještě někdy nějaké dítě, určitě s námi bude spát v posteli, dokud bude potřebovat :-)

Neusnu,pokud nemůžu spát sama v posteli,pod svojí dekou,musí být v pokoji zima a vzduch.Nesnáším,aby se mě někdo dotýkal,myslím,když chci usnout,udělá se mi z toho živočišného tepla šílené vedro,jako bych ležela na grilu,prostě to nejde.Vadí mi dýchat teplý vzduch od někoho.Manžel měl kdysi představy,jak budeme usínat v objetí,zkoušela jsem to,ale nezamhouřila jsem oka,byla jsem úplně jako ochrnutá,bála jsem se pohnout,aby se na mě ještě víc netiskl,po pár probdělých nocích jsem v zájmu svého zdraví řekla,že budu spát sama a dost.V dětství jsme měli vždy svou vlastní postel i pokoj,ani by mi nenapadlo,lézt k rodičům,to bylo prostě tabu.Jako malé dítě jsem se možná mazlila,ale pak se narodil brácha,konečně kluk!! a veškerá pozornost a mazlení bylo jen na něj.Měla jsem bráchu ráda,ale když se s ním máma ňuňala a viděla mě,jak se dívám,tak jako řekla,no tak se pojď taky přitulit,ale já se nikdy nevnucuju,a už tehdy jsem šla raději pryč,když nepřišla ona za mnou,tak já za ní nikdy!! V tom jsou možná ty kořeny,že nemám ráda např. kadeřnici,masáže a vůbec doteky cizích rukou,jen manžel nebo děti mi nevadili.Jak se nám narodilo první dítě,tak jsem s ním byla sama v pokoji,abych ho mohla obstarávat,manžel byl na opačném konci bytu,aby mohl spát,neb dítko řvalo až do roka a čtvrt,v noci zkrátka nechtělo spát a já noci prochodila s ním v náručí,aby bylo aspoň chvíli ticho.Jídlo ani nic nemělo vliv na řev,syn se chtěl zkrátka bavit a nechtěl v tom být sám...Dceru jsem pak měla do půl roku v posteli,tam jsem jí v leže nakojila a dalo se jakž takž i spát,aspoň třeba 2 hodiny v kuse.Byla jsem s dětmi v pokoji asi do jejich 3 a 5 let,pak už spaly sami,k nám do pokoje směly jít až bylo 8 hodin ráno,dřív ne.Naučily se velmi brzy rozeznávat hodiny,měly tam připravenou snídani,nešlo to jinak,ony byly třeba už v 5 vzhůru...děsná doba to byla.Jsem ráda,že už jsou dávno dospělé!

Linda: 12:35 tohle neznam, me delalo kojeni problem akorat v porodnici, doma uz to bylo v pohode, protoze me nikdo nenervoval. Teda az na tchyni jednou za 14 dni
Jinak jsem mela mlika tolik, ze bych mohla kojit na objednavku a obrovsky silikozy zadarmo

Děti bývaly s námi v posteli občas, dokud jsem je kojila. Ne že by to byl záměr, ale prostě jsem u kojení usínala.

Linda: Já jsem od počátku kojila vždycky v leže, připadalo mi to nejpohodlnější pro oba a šlo to dobře.

U syna jsem měla snahu ho pokojení držet a nechat odkrknout, ale když jsem ho držela půl hodiny a nic, tak jsem se na to vykašlala. Dceru jsem občas po pár hodinách našla spát vedle sebe přicucnutou, tak jsem ji dala do postýlky a hotovo.

Záměrně s námi ale nikdy nespali a nevypadalo to, že by jim to vadilo. Syna jsme přesunuli do vlastního pokoje pár měsíců před narozením dcery a pojali to jako velkou výhodu pro něj, takže se odstrčený necítil, nasadili jsme mu tam na měsíc milovanou babičku.

Tak jednou do roka přišla uprostřed noci dcera s peřinou, že "se jí zdál ošklivý sen". Stejně tak se uprostřed noci po čase vzdálila, že už je to dobrý a šla spát k sobě.

Syn si občas prohodil místo s manželem, když mu bylo zle, protože spí na palandě a z té se v takovém stavu špatně slézá.

Stačí mi, když občas spím s dcerou na chatě na dvojposteli, těch kopanců co za noc schytám. Pes byl taky vykázán z postele při první snaze o její sdílení s námi. Kdepak chci se v noci vyspat.

Nefunkční mateřství, ale děcko plné bříško a ženská schopná fungovat...