Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Děti.Výchova, škola, kamarádi

Vejtahové a soutěživci. Kdyby měli vyplivnout duši...

Vejtahové a soutěživci. Kdyby měli vyplivnout duši...

To, že mužské a ženské postoje k různým záležitostem se mnohdy značně liší, je nám dobře známo. Dnes se ale zaměříme jen na jednu, řekla bych téměř výlučně mužskou specialitu. Záměrně říkám „téměř výlučně mužskou“, protože výjimky samozřejmě existují.

Dnes si totiž budeme povídat o mužské soutěživosti. Možná že máte nějaký takový soutěživý exemplář doma. V malém či velkém vydání, případně oba dva naráz.

Ano, soutěživost a touha vyhrávat, být ve všem pokud možno první… S tím se osoby mužského pohlaví většinou už narodí. Už malí chlapečci, sotva odtržení od matčina prsu, si umějí krásně tahat kšandy a nádherně se vytahovat. Jak léty získávají další a další zkušenosti a sklízejí nové a nové úspěchy, tato jejich schopnost se ještě násobí.

Zatímco většině holčiček, dívek a žen je celkem ukradené, jestli doběhnou v závodě jako první, pro jejich klučičí protějšky je to většinou záležitost cti. Kdyby měli vyplivnout duši, dají do závodu všechny svoje síly. Bohužel, vyhrát může vždycky jen jeden. A tak už i malí špunti jsou nuceni vyrovnávat se s prohrami a neúspěchy a s tím, že někdo je třeba lepší než oni. Traumatické.

Jedno takové trauma teď prožívá kamarádčin osmiletý Jiřík. V běhu na šedesát metrů ho totiž vždy předhoní Lucinka. Ačkoli Jíra trénuje, jak může, na Lucinku prostě nemá. Lucka je jednoduše sprintérský talent. Běhá jí to doslova samo, aniž by se musela výrazněji snažit. Je vybírána na různé soutěže a závody, kde vždy s přehledem vyhraje. Nicméně je tak nějak nad věcí. To, že je na ni kladena odpovědnost za účast a reprezentaci, ji spíš otravuje, než aby se cítila nějak poctěna. To Jíra, kdyby byl vybrán, ten by si tu slávu asi uměl jinak užít.

Já mám zase doma soutěživce z řad těch dospělých. Před lety se můj přítel s kamarádem zbláznili do horského kola a začali podnikat tzv. sportovně-cyklistické víkendy. Žádná rovinka, silnice a pohodička, kdepak. Vyrazili vždycky někam do kopců. Čím náročnější terén, tím lépe. Čím víc byli po takovém dni „vyflusaní“, tím hrději se pak cítili. A jak postupně získávali kondici, zvyšovali i náročnost a délku jednotlivých tras.

Jednou v sobotu ale přítel nemohl, a kamarád se tedy vypravil sám. Večer zazvonil telefon. „Tak už jsem doma. Urazil jsem 86 kilometrů,“ pochlubil se mu. Ten mu pogratuloval, že se mu podařilo překonat jejich dosavadní rekord, a zavěsil sluchátko. Hned poté se mi naskytla úchvatná podívaná.

Jeho výraz v pár vteřinách prošel několika proměnami. Z plného obdivu plynule přešel k absolutnímu šoku, pak následoval záblesk čehosi jako vzteku a celou etudu završilo nezlomné odhodlání. Nemusel říct ani slovo, abych pochopila, že druhý den vyráží na kolo. Sám.

A tak se také stalo. Vstal za kuropění, naplnil batůžek a láhve s pitím, přifouknul kola, utáhnul závity a nasoukal se do epesního cyklistického oblečku. Pln odhodlání vyrazil...

Já jsem se mezitím doma věnovala přízemním ženským činnostem a čekala na to, až se můj hrdina vrátí ověnčen vavříny. A tak se i stalo.

V podvečer se domů připlazilo podivně vyhlížející, zablácené a (promiňte) zapáchající monstrum. Těžce oddychoval, oči měl podlité krví a zpocené triko měl doslova přilepené na těle. Ve tváři ale neomylně napsáno, že zvítězil. Tak jak byl, se vrhnul k telefonu a vytočil kamarádovo číslo. „Tak jsem ujel 88,“ oznámil mu suše a vysíleně položil sluchátko. Poté se z posledních sil přesunul do vany a pak do postele, kde strávil celou noc, sužován svalovou horečkou...

Znáte to také? Máte doma soutěživce, „vejtahu“ a mistra světa? Jakých obětí je ten váš schopen, aby zabodoval, zvítězil a oslnil? Jak snáší prohry? Vyhýbá se třeba společenským hrám, které mu nejdou?  

Meryl


12.3.2013   Rubrika: Děti. Výchova, škola   |   Komentářů 44   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Vejtahové a soutěživci. Kdyby měli vyplivnout duši...

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-51
Eva15
Eva15 - 13.3.2013 12:34

To znám jak muži jsou furt soutěživí... tak je to i v práci, že nás moc neberou vážně smajlik - 17 , ale i tak jsem se odvážila zkusila jsem kurz jak dělat co Vás baví bez strachu z neúspěchu a pomohlo mi to :) kurz je zdarma

http://nastartujse.cz/?a_box=94cpt266

třeba Vám to pomůže jak mě smajlik - 2

 
Monik
Monik - 13.3.2013 8:08

Ted mi tu do toho syn placnul a poslal to dvakrat smajlik - 72
Asi to chtel zduraznit smajlik - 68

 
Monik
Monik - 13.3.2013 8:07

Verera: Viv :o): Naprosto s vami souhlasim smajlik - 61
Napriklad placnuti pres zadek kdyz uz to dite v necem prehani a me "ujede ruka" povazuju za svoje selhani a snazim si to pak s ditetem vysvetlit samozrejme s omluvou, ze jsem to udelala spatne a vysvetlit proc atd.
Nemam rada takove ty vety typu "skoda rany, ktera padne vedle" smajlik - 66
Deti se samozrejme snazim vedome neponizovat. Ovsem nevim, zda vzdy odhadnu, co by mohly brat jako ponizeni, kazdy to ma jinak a nekoho muze ponizit, co jineho necha chladnym smajlik - 26
Obcas je to slozity smajlik - 72

 
Monik
Monik - 13.3.2013 8:07

Verera: Viv :o): Naprosto s vami souhlasim smajlik - 61
Napriklad placnuti pres zadek kdyz uz to dite v necem prehani a me "ujede ruka" povazuju za svoje selhani a snazim si to pak s ditetem vysvetlit samozrejme s omluvou, ze jsem to udelala spatne a vysvetlit proc atd.
Nemam rada takove ty vety typu "skoda rany, ktera padne vedle" smajlik - 66
Deti se samozrejme snazim vedome neponizovat. Ovsem nevim, zda vzdy odhadnu, co by mohly brat jako ponizeni, kazdy to ma jinak a nekoho muze ponizit, co jineho necha chladnym smajlik - 26
Obcas je to slozity smajlik - 72

 
Verera
Verera - 12.3.2013 18:58

Viv :o): Ono to je tak, že dítě se mnohem víc učí příkladem než tím, co se mu říká. Kdo je oceňován a chválen, naučí se oceňovat a chválit, kdo je odsuzován, naučí se odsuzovat.

 
Viv :o)
Viv :o) - 12.3.2013 16:14

Verera: mno, muzu potvrdit, ze si dodneska nektere situace, kdy jsem kymkoliv jako dite byla srazena pamatuji, i ten pocit z toho (a predevsim, pokud me srazila uznavana autorita, tak si to pamatuju nejvic)... takze neco na tom asi bude... protoze spoustu jinych veci si pamatuju jen mlhave. Taky je pravda, ze jsem tim vzdycky znejistela a s urcitymi pocity nejistoty v nekterych oblastech (prave ty ktere se tykaji toho detstvi) bojuju dodnes. Ale jako velka to jakz takz umim zpracovat, nastesti... ale trvalo to taky nez mi to doslo... smajlik - 63

 
Verera
Verera - 12.3.2013 16:02

Viv :o): srážet a ponižovat určitě žádné dítě, ale ti lvi jsou na to nějak háklivější.

Když srovnám syna a dceru (samozřejmě může to být i povahami), tak syn lev, zaznamená nejdřív, že byla dotčena jeho důstojnost a pokud to tak je, už nevěnuje pozornost tomu, co se po něm vlastně chce, už mu na to v tu chvíli v mozku nezbývá kapacita, protože řeší tu urážku, a klidně můžejít o drobnost. Takže pak je s ním těžké pořízení.

Dcera se zabývá věcnou záležitostí problému a až pak jí naskočí slzičky, že jsem na ni třeba použila tvrdší tón než bylo nutné.

 
Viv :o)
Viv :o) - 12.3.2013 14:43

Monik: tuhle jsem koukala na Show J Krause a byla tam Misa Kudlackova, mluvila o vychove deti ve spojeni s horoskopy (napsala i o tom docela vtipnou knizku) a ta rikala, ze dite lev se nema srazet a ponizovat, ma se chvalit, jinak se z nej stane zlej zamindrakovanej lev smajlik - 68 Ale zrovna to srazeni a ponizovani si myslim, ze by se u deti praktikovat nemelo at je ve znameni jakem je... smajlik - 63

 
Lissie
Lissie - 12.3.2013 14:30

Jsem naprosto nesoutěživá a bez nějakých výraznějších ambic. Docela mi to komplikuje život, jak nejsem hnána tím, poměřovat se s ostatními a být lepší než oni. Spíš mě to odrazuje, když bych se měla s někým poměřovat, to nesnáším a děsně mě to demotivuje ohledně jakékoliv snahy. Průměr mi ve všem zcela stačí a v čem jsem poslední, tak hold jsem poslední, asi mi to z nějakého důvodu nejde a proč se namáhat... Sport, hlavně ten kolektivní, byl vždycky utrpení. Nesnášela jsem, jak to ostatním kazím v družstvu, když jim z nějakého záhadného důvodu na výhlře záleží, ale prostě k nějakému výkonu jsem se ani tak nedokázala donutit. To stejné i při nějakém jiném poměřování, i třeba ve věcech, co mě baví, jsem v tom ráda dobrá sama pro sebe (ale jsem dost náročná, tak to není skoro nikdy), ale jakmile by to bylo položeno, jestli jsem/je to lepší než u jiného/jiný, tak to je pro mě děsné. Jak jsem tu nedávno četla, že někdo soutěží se svými děti a děsí se toho, až jednou je nepřekoná, tak to mi přijde vůbec úplně padlé na hlavu, tedy bez urážky.
Jo, Květa Fialová to jednou vystihla, že proč by si přála vítězství pro sebe, to přece znamená, že tím někomu jinému přeje prohru. Já ji až tak nemusím, na mě je trochu moc "mimo", o když na ten věk obdivuhodná, ale tohle to prostě přesně vystihuje, jaký já mám vztah k soutěžení. Prostě, když mě nekdo hecoval, to zvládeneš, tak jsem si řekla "proč bych měla?", neznám na to odpověď, být lepší než někdo, mě neláká. Plus to popichování, aby se vyprovokovala nějaká aktivita nebo intenzita, to mi prostě přijde trapně průhledně manipulativní.
No, zase si soutěžení vynahrazuji v jiných oblastech, mám své názory, někdy i dost černobílé nebo radikální a přes to zase nejde vlaksmajlik - 68.

 
Křeček
Křeček - 12.3.2013 14:24

Monik: to bych si netroufla ti radit, my jsme vůbec v příbuzenstvu samý lev a myslím, že většinu věcí vidíme každý úplně jinak smajlik - 42

 
Křeček
Křeček - 12.3.2013 14:22

Verera: smajlik - 34smajlik - 34 definuj slovo "ukliď" smajlik - 34smajlik - 34
doufám, že moje dcery s k tomuto příspěvku nikdy nedostanou

 
Monik
Monik - 12.3.2013 14:00

Ty jo. Vas je tady lvu smajlik - 6
To se aspon budu mit kde poradit, kdyz budu chtit vedet, jak muze nektere situace videt moje dcera z pohledu lva smajlik - 47smajlik - 77

 
Monik
Monik - 12.3.2013 13:57

Linda: 9:38 smajlik - 68smajlik - 68 No tak to uz te chapu smajlik - 68 Ta tvoje dcera je jak moje tchyne (s tema prednaskama) a to je fakt nekdy o nervy smajlik - 68

mam-ča: 9:52 smajlik - 68smajlik - 68 tuhle hezkou schopnost ma muj muz smajlik - 68

Křeček: 9:54 smajlik - 68smajlik - 68 No to je bomba. smajlik - 68 Jaaaa jsem tam chtel byt prvni smajlik - 80smajlik - 68

 
Monik
Monik - 12.3.2013 13:47

Verera: 9:34 Diky, tu prvni pulku prispevku si prepisu a nekam povesim smajlik - 61
Snazim se to tak delat. ale obcas clovek sklouzne k mocenskemu vnucovani smajlik - 26 A tys to hezky a strucne popsala, tak abych si to mohla pripominat smajlik - 2 Mas pravdu, funguje to tak, mam to na dceri vypozorovany smajlik - 75
Tim aristokratem jsem spis myslela, ze obcas se podiva tak jako zpatra a da nam s takovym zvlastnim blahosklonnym vyrazem nejaky "prikaz" smajlik - 68
Od te doby, co mi rekl jeden pan, ze je stara duse a ze byla v minulem zivote aristokrat, se pri takovych prilezitostech nerozciluju, ale jen ji v klidu vysvetlim, ze nejsem jeji sluha smajlik - 68

 
Křeček
Křeček - 12.3.2013 12:17

Já bych teď chtěla slyšet ty matky, které ve školce ještě harantíky mužského rodu v tomto podporují, co by nám řekly k tématu smajlik - 42

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-51
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 429151.
Archiv anket.