Jak zvládnout pětiletého agresora?
.jpg)
Prosím zkušené maminky a babičky o radu, jak přistupovat k našemu pětiletému synovi. Asi tak od tří let se u něj začala projevovat zvýšená agresivita, mysleli jsme si, že to časem přejde, ale nestalo se. Naopak, stále se stupňuje a my už si s ním nevíme rady.
Syn je jedináček, od malička jsme mu věnovali hodně pozornosti, rozhodně netrpí tím, že by se cítil nějak odstrčený. Věnujeme se mu, povídáme si s ním, hrajeme, zajímáme se o něj. Ale s ním je to těžké. Má v sobě nějakou zvláštní zákeřnost, agresivitu. Pěkně nás to zmáhá, manžel je z něj už úplně na větvi a v poslední době od něj syn často dostává výprask.
Nikdy předtím jsme tělesné tresty nepoužívali, nechtěli jsme, nepřipadalo nám to správné. Spíš jsme se snažili vysvětlovat, odvést pozornost, hodně chválit, když se mu něco povedlo. Tato naše výchova však kolem syna prošla jako nic a my z něj šílíme. A nejen my. I učitelky a děti ve školce, prarodiče, ven na hřiště už s ním ani nechodíme, protože je zlý na ostatní děti a často docházelo ke konfliktům i mezi námi, matkami. Chápu, každá si hájí své dítě a sebekriticky musím přiznat, že strůjce toho špatného byl vždycky náš syn.
A jak se chová, abych byla konkrétní? Je to hrůza. Začne to hned ráno, každodenní boj o to, aby se oblékl, umyl, nasnídal. Vzteká se, odmlouvá, ječí. Pak se třeba oblékne a přijde a kopne mě. K snídani dostane například namazaný rohlík a usmyslí si, že chce chleba. Když mu ho nedám, hodí rohlíkem na zeď a po mě se aspoň ožene, nebo rovnou vstane a dá mi facku.
V podstatě cokoli, co dělá, co chce, čemu s věnuje, má spojené s agresivitou. Hračky rozbíjí, mlátí s nimi, nic mu nevydrží. Nemá žádné kamarády, nikdo si s ním nechce hrát. Oboje prarodiče ho odmítají hlídat, nedivím se jim, je schopný do babičky i do dědy kopat jen tak pro nic za nic, když mu něco řeknou, jen se směje.
Byla u nás kamarádka psycholožka, chtěla jsem aby nám řekla svůj názor. Seděla u kafei a kluka jen tak pozorovala a byla v šoku. Otevřeně řekla, že sama ještě tolik zkušeností nemá, takže by nám doporučila najít si nějakého odborníka.
Jenže pro nás je to těžké. Kluk je opravdu nezvladatelný, agresivní, vlastně od rána do večera neposlouchá nic jiného než nějaké zákazy, výtky, odmítání, v poslední době dostává od manžela i výprask, protože je to s ním už neúnosné. Nevím, jestli by bylo dobré ho hned ještě navíc škatulkovat, že je to dítě „které potřebuje psychologa“. Nejdřív bychom chtěli vyzkoušet všechno, co je v našich silách. Pokud to nezabere, samozřejmě s ním někam zajdeme, za rok má jít do školy, do té doby by se rozhodně měl nějak zklidnit.
Proto bych se vás ráda zeptala, zda nemáte zkušenost s takovým nezvladatelným a agresivním dítětem. Co by na něj mohlo zabrat? Vyzkoušeli jsme všechno možné a připadá nám, že on je vůči všemu imunní. Oba s manželem jsme se dokonce v jedné slabé chvilce shodli, že kdybychom tohle tušili, radši bychom zůstali bezdětní. Je to hrozné, já vím, ale opravdu jsme vyřízení.
27.5.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak zvládnout pětiletého agresora?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mirko, chapu, ze se bojite zaskatulkovani. Ale nenapadlo vas, ze vas syn uz davno zaskatulkovany je? Ma povest nasilnika, rvace a agresora, co napada bezduvodne ostatni deti, svoje rodice i prarodice. Ze neco neni v poradku, vite vy sama uz davno. Muze se jednat jen o poruchu chovani, ktera se snad da jeste korigovat, ale muze se jednat taky o ruznou hloubku poruchy osobnosti. Uz davno jste meli navstivit odbornika, zacit jste meli kolem toho 3. roku. Muze se opravdu jednat o reakci na nadbytek nebo nedostatek nejakeho prvku v organismu, muze jit o urcitou formu autismu, jenze presne urceni problemu nebo diagnozy zaruci jen peclive vysetreni, rodinna anamneza, a snazit se najit zacatek a spoustec tohoto chovani. Zaujala me ale jina vec, kdyz kope babicku a dedu, oni mu neco reknou, on se jen smeje. To, ze se tomu smeje, znamena, ze mu dela agresivni chovani dobre, ze se mu libi, jak se nekdo jiny trapi. A to je velky problem. Bez odborne pece se bude jeho chovani jen zhorsovat. Ted ma 5 let, co od nej cekate v 15 letech? Ze vas hned rano zmlati na jednu hromadu, a pak odejde stredem k nejake parte, kde bude kapo, protoze se ho budou vsichni bat, a bude si tam pripadat jako 'king'? A na druhou stranu, zkuste se vzit do situace tech jinych deti a jejich rodicu. Jak by bylo vam, kdyby vam cizi agresivni kluk bezduvodne bil a napadal vase klidne dite, a ve skolce narusoval celodenni program? Jestli jste tady cekala rady typu: to se srovna samo, uvar mu hermanek a rano se probudi jako andelicek,atd., tak to se nestane. Jen mu PROSIM nekupujte zadne zvire, aby se zabavil, protoze by ho utyral. Preji vam hodne trpelivosti a sil, myslim, ze je budete potrebovat.
Agresivitu má v sobě úplně každý člověk. Je to přirozené. jde jen o to, jak se ji naučí ventilovat a ovládat. Nepíšete víc o tom jak žijete, kde žijete, jak trávíte volný čas. Každopádně tomuhle chování bych já okamžitě zabránila. Přesně jak píše Mashanka.
Budeš jíst co je nebo budeš hladový, hodíš s jídlem..budeš hladový do dalšího obvyklého jídla. Hodíš s hračkou..zabavuje se a letí do popelnice, žádnou další nedostaneš dokud se k nim nenaučíš chovat a to i kdyby měl být pokojíček postupně prázdný...atd.
A pěkně zaměstnat....v tomto věku už zvládne lecjaké domácí práce, agresivitu vybít venku na kole, při fotbale atd. ..Máte-li zahrádku, tam je práce habaděj. Přihlásit do kroužku nějakého bojového sportu, kde se naučí ovládat se a najít rovnováhu.
A jak už se tu psalo, upravit jídelníček.
.gif)
myslim si, ze by vas pediatr mel poslat na neurologii a psychologii, aby se zjistila pricina poruchy chovani. Treba ma neustale bolesti hlavy a vy to ani nevite...nebo zminenou alergii, na mliko, lepek...
doma dat najevo neagresivne ze to nema delat, ignorovat, poslat do pokojiku...s manzelem mu muzete prehravat, jak by mel komunikovat. u snidane proste komentovat. Milacku, dala bys mi rohlik, ano, samozrejme...,dekuji, to je od tebe mile atd. Jestli si necha cist knihy, tak mu cist o takovych situacich, opet komentovat, aa ten Lukas byl ale zly, vi`d? ublizoval ostatnim, nikdo se s nim nebavil, to se ostatnim nelibilo a on byl pak taky smutny, ze nema kamarady...
ale vysetrenim bych zacala, abych vedela, proc je vubecc moje dite takove
1234-5: Když to máš těžký, nekvalitní kousky se vracejí výrobci, takže děti jsou v podstatě nereklamovatelné 
Syn mé kolegyně se taky choval dost nezvladatelně, pak mu zjistili alergii na lepek, upravili jídelníček a výrazně se zklidnil. Musí ale celý život dodržovat dietu. Někdy bude chyba, může jít opravdu o autismus nebo o jinou nemoc, možná by ani nebylo od věci udělat zevrubné vyšetření, včetně vyšetření mozku. Tohle vážně není normální chování.
Zkus si MIrko přečíst tyhle stránky : http://skretov.blogspot.cz/2011/11/clanecek-v-periskopu.html
Možná tam najdeš trochu podobnost, i když v téhle rodině má Štěpánek těžkou formu autismu.
.gif)
1234-5: 
vyměnit....
.jpg)
Zkusila bych nejdřív metodu jednoduchou - zahodí rohlík, nedostane nic, až oběd - kopne mě - než se vzpamatuje, udělám mu totéž (s citem samozřejmě, jde jen o tu akci), řve po mně - odejdu ..... prostě mu ukázat, že takhle to fungovat nebude. Ať si zase jednou láme hlavičku on, jak na vás - jak vy na něj, ta hra už se hrála - teď má "babu" on
.jpg)
reklamovat - vrátit ....
sharon: 
V takových případech asi psycholg moc nepomůže. Ale kdo ví, možná, že je to renesanční osobnost, která zvládne pokrýt široké potřeby klientů. Tam všem patrně budou dlouhé čekací lhůty.
Piafka: Ono je to možná jiné ve velkých městech a jinde. Pokud vím, tak minimálně ve škole byla k psychologovi poslána polovina třídy, zdali by neměli mít nějaký specifický přístup k učení. Je fakt, že na tyhle věci se dívá trochu jinak než na jiné důvody návštěvy psychologa, ale zase možná je lepší mít dítě, o kterém se ví, že chodí k psychologovi a pracuje se s ním ( a možná je i vidět zlepšení) než dítě, o kterém se ví, že je agresivní spratek, kterého rodiče nezvládají a všichni z něj šílí.
Nemyslím, že je lepší kluka třískat, ječet na něj, dávat mu najevo jak ho nechtějí, experimentovat na něm, místo zajít někam kde jim všem pomůžou.
Piafka: ono je to i o výběru zš a nemyslím, že je školka a pediatr propojený, co by asi tak školka chtěla po pediatrovy? Na začátku se odevzdává papír, že je dítě schopné chodit do školky a jestli je očkované a basta. S tím, že chodí k psychologovi se nemusí chlubit ani ve školce ani ve škole, jediný kdo spolupracuje se školou je PPP jinak nikdo a i oni se ptají jestli smí informovat .
Bellana: to jistě ano. Já jen říkám, že to rozhodnutí nemusí být tak jednoduché a chápu, pokud si v počátcích říkali, že to zkusí nějak zvládnout sami. Hlásit nic učitelkám nemusí, ale tyto instituce jsou často nějakým způsobem propojené (minimálně školka a pediatr).
.JPG){kind=avatar}
Piafka: Když půjdou k psychologovi teď, tak se to ve škole nemusí nikdo dozvědět. Ani učitelkám ve školce není třeba hlásit, proč dítě do školky nepřijde. Co jim neřeknou, to nemohou zneužít. Když to ale nechají tak a budou na kluka jen řvát a bít ho, tak je tam nakonec pošle učitelka, až bude chodit do školy. Bude ubližovat ostatním dětem, protože mu tatínek svojí výchovou ukazuje, že násilí proti slabším je v pořádku. 
Verera: problém je ten, že se z té škatulky zejména na základní škole těžko vymaňuje. Škola je typický příklad pro škatulkování. Nemá to nic společného s tím, že bych nesouhlasila s návštěvou dítěte u psychologa, navíc chlapec je ještě dítě školkové a může se to srovnat ještě předtím. Jen jsem podotkla, že rozumím obavě ze zaškatulkování, protože to je věc, která se na školách děje, pokud má o něčem takovém škola informace. A jde o informaci velmi snadno zneužitelnou.
Srovnání ve smyslu, že když si zlomím nohu, tak jdu taky k doktorovi apod. je jen pěkné klišé. Zlomená noha vypovídá jen o tom, že jsem upadla, jsem asi nešikovná nebo jsem měla smůlu. Silně pochybuji, že k psychologovi byste sami za sebe upalovali tak rychle, jako k zubaři, ortopedovi nebo v případě úrazu. Je to prostě jiné. Takové ty obecné řeči, že je to totéž...no nevím...ve všech tady jmenovaných případech, se kterými je to srovnáváno, totiž nemusíte odhalovat nic ze svého nitra, ze svého soukromí, ze svých úvah, postojů, názorů na to či ono...
Zdůrazňuji, že tím neříkám, že by chlapec neměl zajít ke specialistovi..jiná cesta už ani není...jen to nevidím zdaleka tak jednoduše a mám pochopení, pokud s tím někdo u dítěte váhá.
