Puberťačky na zabití. Vzpomenete si na svá léta dospívání?
Máte právě doma dítko, které prožívá toto „katastrofální“ období svého života? Anebo se k němu mílovými kroky blížíte a už nyní se děsíte toho, co vás asi čeká? Ano, je to tak. Málokterý adolescent a potažmo rodič má to štěstí, že propluje pubertou svou anebo svých potomků zcela bez úhony.
Zatímco mládež zmítající se ve své hormonální bouři má ve všem zcela jasno, rodič chovající doma svého milovaného puberťáka mnohdy trpí jako zvíře a zpytuje svědomí, jestli někde neudělal nějakou zásadní výchovnou chybu, případně zda někdy v minulosti svého potomka nějak výrazněji citově nezanedbal.
Jak jinak si totiž vysvětlit, že se z našeho dosud milého a hodného dítka stalo jakési neodhadnutelné monstrum, které kolem sebe šíří blbou náladu, štěká a klackuje... A to vše s takovou vehemencí, jako by se snažilo získat nominaci na celosvětovou olympiádu v pubertálních disciplínách.
Mateřská srdéčka krvácejí, oči roní zoufalé a bezmocné slzy a i zarytí ateisté se vroucně upínají k nebi, aby poprosili všemohoucího o brzké ukončení tohoto těžko stravitelného řádění.
Ale ruku na srdce. Nebyli jsme jiní, že ne? Vzpomenete si občas na tu svou pubertu? Na to, jak jste se chovali, co jste říkali, čím jste žili… co pro vás bylo důležité a co naopak zcela přízemní a ubohé?
Já ano. A musím se upřímně přiznat, že na některé okamžiky vzpomínám s úsměvem a na jiné bych si radši ani vzpomenout nechtěla.
Když pominu období naprosto nekontrolovatelného hihňání a předvádění se před kluky, které bylo náplní mé puberty na druhém stupni základní školy, ladně se přehoupnu na další vzdělávací stupeň a tím i do vyšší kategorie pubertálního klání.
Hrůza! Jak já jsem byla neuvěřitelně drzá! Hlavně ve škole na učitele. Nejvíc jsem nesnášela tělocvikáře, který byl tajným idolem všech studentek. Vymakaná postava, něco přes třicet, modré oči... S touto výbavou se prsil na výsluní obdivného zájmu všech těch mladých křehotinek a patřičně dával najevo svou převahu. Ješitnost a nafoukanost z něj jen čišela. A to nebylo nic pro mne. Už tehdy jsem v sobě objevila skryté feministické sklony a vyznačovala jsem se tím, že jsem byla zarytá bojovnice za lidská, a především ženská práva.
Před vymachrovaným učitelem jsem si na zadýnku nesedala. Ano, mohla jsem ho prostě jako chlapa ignorovat. Tím by to bylo vyřešené. Jenže jsem byla v pubertě a hormony se mnou cloumaly jako o život. Považovala jsem tehdy za svou svatou povinnost a nezadatelné právo, dát mu své opovržení patřičně najevo.
A dělala jsem to opravdu důkladně. Při každé hodině, při každém jeho pohledu směrem ke mně jsem nasadila výraz s názvem „napřesdržku“. Ohrnula spodní ret a prošpikovala jeho modré oči nenávistným pohledem, který jsem si před zrcadlem poctivě trénovala.
Boj to byl samozřejmě nerovný. Zvlášť vzhledem k tomu, že jsem si jako objekt své nenávisti vybrala tělocvikáře. Vychutnával si mě přímo labužnicky. Žádnou nešťastnici nenechal nikdy tak dlouho viset na provaze ve snaze vyšplhat po něm alespoň do jedné třetiny, pokusy o výmyk jsem dělala až do bezvědomí, byla jsem při nich vystavena potupnému hodnocení svého těžkého zadku a stoj na hlavě bylo to samé v bledě modrém.
Všechny tyto sadistické metody z jeho strany samozřejmě čím dál více stupňovaly mou nenávist, která ale postupem času mizela... Nějak mi došlo, že na naší škole jiný tělocvikář není a jestli chci ve zdraví přežít následující roky, budu s ním muset uzavřít jakýsi vnitřní smír.
Tuto svou duševní potupu jsem posléze zapíjela mohutnými přívaly rumu...a revoltu vůči neoblíbenému učiteli jsem plynule zaměnila za další pubertální disciplínu......opilcem snadno, rychle a hlavně co nejčastěji....
Vzpomenete si dnes se mnou na svou pubertu? Co jste dělaly, jak jste se chovaly... Stydíte se za ni? Anebo se usmějete, když si vzpomenete na příhody z tohoto období svého života?
Zkuste se vrátit o pár let nazpátek… kdo ví? Třeba vám vlastní vzpomínky pomohou lépe pochopit to, co právě prožívá vaše potomstvo.
1.8.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 39 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Puberťačky na zabití. Vzpomenete si na svá léta dospívání?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pro písek se chodilo někam k řece, byl to takový jemný říční písek, bílý. Později do toho snad babička přidávala i něco kupovaného chemického na drhnutí.
Kawa - písek na nádobí, když byly přichycené hrnce. Byl v té misce nasypaný a jen během umývání mamka nabrala na hadr a drbala, došel dosypala.
.jpg)
Kawa: mam pocit ze na drhnuti hrncu nez vynalezli na to chemii, ale hlavu bych na to nedala
.JPG)
Almega: Kozoroh18: holky na co byl ten písek.? 
nádobí v lavoru teda naši myjou ještě teď, pravěk, fakt a nedají si říct...
Kozoroh18: Takový mycí stůl,ovšem už bez škopků a misky na písek máme ještě na chalupě....Jsou v něm různé věci odložené.Vždycky se vyšoupl z pod desky a rozhodily se ty opěrné nohy...Nenáviděla jsem to mytí,hnusila se mi ta špinavá voda...Bylo nás 6 členů domácnosti a to byly hory a hory nádobí ! Dvojdřez (plechový) nám byl domovní správou přidělen až někdy počátkem 70.let....
Taky jsem neměla nijak zvláštní pubertu. Učila jsem se dobře, alkohol jsem nepila, po klucích jsem nekoukala, po nocích jsem se neflákala, naopak maminka do mě neustále ryla, ať někam jdu, ať nejsem pořád doma s knížkou. Měla jsem předplatné do divadla, občas šla s kamarádkou na procházku nebo si zahrát minigolf. Drzá ani oprsklá jsem nebyla, byla jsem zakřiknutá a bázlivá.
Moje dcera se v pubertě vyznačovala tím, že se občas zničehožnic rozplakala a odmítala nám říct, proč. A syn zas odmítal chodit na výlety a nadával, když jsme ho někam vytáhli, že přírodu může vidět v televizi a hezčí a mlátil klackem do stromů. Jinak se učili dobře, alkohol i cigarety se jim vyhly, o drogách nemluvě, tetování a piercing jim vždycky přišlo odporné, žádná hlasitá hudba nebo něco podobného.
Ani můj bývalý neměl žádnou pubertu. Takže to máme asi v rodě.
No, když tak o tom uvažuju, tak bratr ve svých půšvizích nebyl úplně sám, ale byl holt starší a ta hodná holčička, by přece takovou pitomost nevymyslela.
Třeba když jsme stříleli ze vzduchovky po důchodci v protějším domě. Tedy ne přímo do něj, ale nad něj, což nebylo zrovna bezpečné. Jenže on se vždycky tak legračně rozhlížel, co to kolem něj ťuká .
Odražená diabolka rozbila sklo a jelikož se bratr předtím sousedovic klukovi vytahoval se vzduchovkou, nějak se na nás přišlo a tatínka popotahovali po národním výboru. Naštěstí uvědomělá soudružka, která nebohého důchodce ochraňovala, vyhrabala v květináči diabolku a ta byla jako nová. Tatík to uhrál na to, že si vymýšlí a laskavě se nabídl pánovi, že mu v rámci sousedské výpomoci okno zasklí.
Ani neměl sílu dát bráchovi ( a mně, že ) výprask, jen vzduchovka zmizela neznámo kam.
evropka - jsem si ten škopek představila, hrneček na oplachování mezi dvěma škopky malá mistička na písek. Ta voda nějak divně smrděla, jak se to nádobí postupně mylo, dnes je lepší Jar. Já většinou musela utírat
.jpg)
Linda: víš co založ si blog,tady ti meryl nic už nehodí...jak jsem se těšila na jarní návštěvu prahy(tvoji)
evropka: jenom jednou? No evidentne ses vratila 
..... tohle tema je pro me jak stvorene, dneska se uz jenom smeju a sediny zakryvam barvou, ale veselo u nas nebyvalo..... ja to snad opravdu hodim na papir
Vikina: 
Linda: jeden za všechny milá lindo,když mě mamka nutila mýt nádobí tak jsem raději utekla z domu než bych si máchala ruce ve "škopku"
ani nevím, co to vlastně je Nevím, jak u ostatních "dříve narozených",ale kdysi v pradávnu se o pubertě ani nepsalo, ani nehovořilo - jakýkoliv pokus o nesouhlas s matkou spravilo pár facek /vím, jen, že jsem vztekem kousala do kapesníku, až byl na cucky/ - u dětí žádné velké výkyvy nebyly, jen díky velkému věkovému rozdílu /kupř.16,10-dcery a 2letý kluk/a nepřítomnosti mužské autority - jsem se jednou tázala dětské doktorky, jak na ně
Odpověd byla - ke každému dítěti musíte zvolit jiný přístup, dcerky jsou v pubertě a malý si hodlá vybojovat své místo ve vašem ženském kolektivu a hlavně to chce trpělivost a ohleduplnost - kdo bude brát ohledy na mne, to už nezmínila
evropka: jen se pochlub 
...me je hned lip kdyz vidim ,ze jinde maji taky veselo
.jpg)
evropka: vidíš a já říkala: nemůžu je mlátit za to, že vidím sebe v jejich letech
raději pomlčím o své pubertě...ale vzpoměla jsem si na jeden citát..
BIJTE SVÉ DĚTI JAKLMILE ZJISTÍTE ŽE SE VÁM ZAČÍNAJÍ PODOBAT
