Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Maminko, ta paní je Asiatka? Víš, ona má tak divné oči.“ Vietnamská zelinářka se usmála a přesvědčovala mne, že jí to nevadí, protože je opravdu Asiatka a nijak se za to nestydí. Tenkrát byly Honzíkovi tři roky. Hrozně jsem se styděla, ale slova jsem mu do pusinky vrátit nemohla. Na druhou stranu jsem ho sama tohle slovo naučila.

Po téhle příhodě začaly lekce slušného chování. Zdá se ti někdo zvláštní? Nekřič to na celé kolo. Vozíčkářům pomoz, ale nekoukej na ně neomaleně apod. Myslím, že všechny tyhle zásady Honzík přijal za své. Nad barvou kůže se nepozastavuje, nezírá na postižené a slepcům nabízí pomoc při přecházení silnice.

Jenže děti mohou být báječné, a přesto se někdy stane, že nás postaví do nezáviděníhodné situace. Ať už úsměvné, nebo nemilé, v tu chvíli na tom nezáleží. Je nám horko tak jako tak.

Dnes je Honzíkovi devět a já už ani nepomyslela na to, že by mne ještě někdy mohl postavit do prekérní situace. To jsem se tedy spletla!

V září jsme se vrátili po dvou měsících z Chorvatska a vrhli jsme se spolu se synkem do víru vášnivého nakupování chybějících školních potřeb. A aby nás to tolik nenudilo, rozhodli jsme se spojit příjemné s užitečným. Jako místo činu jsme si vybrali novodvorskou Plazu. Budeme tu mít vše v jednom. Nakoupíme, zajdeme si do kina a ještě si dáme něco k snědku.

Vše probíhalo podle plánu do momentu, kdy se Honzík všiml obrovského nápisu Balkán gril.

Bylo to jasné, tam jdeme jíst! Honzík si všiml, že na světelné tabuli vedle obrázků s pokrmy byly názvy v češtině a v chorvatštině. A teď to přišlo! Ladným krokem se k nám blížil obsluhující fešný sympaťák. Nasadila jsem úsměv číslo pět ve snaze zapůsobit příjemným dojmem. Honzík se po celou dobu choval, jako když tam není. V okamžiku, kdy se prodavač přiblížil, Honzík utrousil: “Mami, mluv na něj chorvatsky, jestli je pravej. Aby frajer nebyl falešnej.“ Tak mě vyvedl z míry, že jsem k všeobecnému veselí opravdu začala mluvit chorvatsky. Bavili se úplně všichni, jen já nějak ne. Změnila jsem barvu v obličeji na tmavě červenou a koukala do země. Jen Honzík byl nadmíru spokojen. Co myslíte? ….. Byl pravej!

Co vaše děti, dokáží vás takhle vyvést z konceptu? Jak se obvykle zachováte?