Nesnáším své myšlenky
Jsem na mateřské, teda na rodičovské dovolené, s 2,5letou dcerou. Adélka je moc prima, je zvídavá, usměvavá a přiměřeně zlobivá. Ale mně ta mateřská asi už leze na mozek. Nechystám se do práce dřív než v jejích třech letech, chci si tohle krásné, žblebtavé období plné Adélčiných objevů užít.
Po celou dobu si přivydělávám přednáškami, lektorováním kurzů tance, takže se nedá říct, že bych „žila mimo realitu“, nebo že by ze mě byla zanedbávající se nevzhledná ženská v šusťácích s myšlenkami věnujícími se akorát plenkám a kašičkám.
Nebudete mi věřit, ale toužím po tom, najíst se v klidu. Bez toho, abych kontrolovala, zda jídlo se sype kolem talířku, zda na sebe zas nevylila hrníček s pitím, že bude žadonit, aby si mohla vzít ode mne z talíře (což nemá dovoleno)... Že si dojdu na toaletu v klidu, aniž bych musela mít otevřené dveře a kontrolovat, kde Adik zrovna lítá...
Zatímco jedna půlka mysli reaguje naučeně a v pohodě: Ano, Adiku... to víš, že jo... to nic není... opravdu toho nech... nebo s ní přeříkávám básničky, druhá reaguje úplně protikladně: Jestli ještě jednou praští do toho talířku, roztrhnu ji... počtvrté už tu básničku nepřežiju... ještě jednou se mi připlete do cesty, tak ji zlískám... jestli bude zase chtít připravovat jídlo se mnou, což znamená, že to bude trvat jednou tak dlouho, vyletím z kůže... sakra, na tohle pitvoření teď nemám náladu, do háje ať toho nechá...
Nesnáším se za to, já Adélku miluju, je skvělá, ale někdy mám pocit, že jako člověk jsem ztratila svá práva na hodně dlouho dopředu (normálně se najíst, normálně jít spát, atd.) a nemám ani právo na ně pomyslet.
Když jsem se to snažila s ostatními maminkami probrat, vykroutily se z toho a všechny jsou akorát milující a zbožňující bytosti. Starší generace mi radí, že se nad to musím povznést. Mně by stačilo jediné – zjistit, že tyhle „paralelní“ myšlenky nenapadají jen mne a že nejsem cvok. Nebo snad jsem?
12.2.2007 Rubrika: | Komentářů 20 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesnáším své myšlenky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nepodléhej panice.Mám to samé i když hlavně se svým starším synem.Je mu 9 let a dceři 8měsíců.Mám pocit že jsem na syna alergická,nemůžu se před ním ovládnout,mám pocit že dělá všechno špatně,mě naschvál a hádáme se kvůli němu i s manželem.Také mám pocit že nemůžu být normální,ale je to s ním někdy peklo!!
