Naše starší dcera žárlí na svou sestřičku
Máme tříletou dcerku a před dvěma měsíci se nám narodila druhá. Ačkoli jsem tu starší na příchod miminka připravovala, hodně jsme si o něm povídaly, poslouchala, jak kope v bříšku atd., přesto se mi nepodařilo zabránit tomu, aby na ni žárlila.
Začalo to hned, jak jsme přišli z porodnice domů. Na malou se nechtěla ani podívat, úplně se jí vyhýbá. O to víc si uzurpuje mě. Pořád na mně visí, chce se mazlit, číst pohádky, hrát si. Snažím se, jak jen to jde, abych ji nezanedbávala, ale už nemám jen ji. Musím se věnovat i té mladší.
A v tom je kámen úrazu. Jakmile malou přebaluji, kojím, koupu nebo chovám, začne ta starší vyvádět. Zlobí. Schválně dělá něco, co ví, že dělat nesmí. Leze třeba na stůl nebo když sedím v křesle a krmím, skáče na gauči. Sotva malá usne, začne ta starší schválně křičet, nahlas si zpívat. Připadá mi, že si v těch zákeřnostech přímo libuje.
Vysvětluji, snažím se být co nejtrpělivější, jenže to je, jako bych mluvila do dubu. Manžel se jí také hodně věnuje, bere ji často na procházky, na výlety, ale ani to nepomáhá. Tuhle dokonce řekla, že to mimino doma nechce a ať ho vrátíme.
Jsem z toho zoufalá. Nechci na ni být zlá, mám strach, že když začnu její projevy nějak rázněji potírat, ještě víc se zatvrdí. Zároveň jsem však z celé situace hodně vyčerpaná.
Jak mám docílit toho, aby přestala žárlit? Aby svou sestřičku přijala a chovala se zase normálně jako dřív? Setkal se někdo z vás s takhle urputnou žárlivostí?
16.4.2007 Rubrika: | Komentářů 15 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naše starší dcera žárlí na svou sestřičku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Dobrý den, máme doma úplně to samé.Té starší je 2,5 roku a před 3 měsíci jsme si přivezli z porodnice další holčičku. Počítala jsem s tím, že na ni bude žárlit, ale vůbec ne s tím, že to bude takhle hrozný. Dělá přesně to co vaše s rozdílem, že ona si malé všímá až moc, pořád jí úmyslně ubližuje, plácá do bříška, mlátí ji a schválně naráží do postýlky atd.Nemůžu jí nechat vteřinu bez dozoru, chodí okolo postýlky jako mls ný kocour, který jak bude mít příležitost, tak zaútočí. Je to vyčerpávající, už nevim jak dál pořád jí to vysvětluju dokola, ale mluvím do prázdna. Jsem už také zoufalá, nevim jak dál. Nechci, ale musím na ní křičet a bohužel je i bita. Mrzí mi to a pak si hned všechno vyčítam, ale nevim jak na ni. Takže nejste sama