Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nevím, co dělám špatně, ale mám pocit, že absolutně nezvládám své děti. Je jim 12 a 9 let (kluk a mladší holka) a zlobí mě opravdu hodně.

Neposlouchají, všechno jim musím opakovat několikrát a pořád dokola. Odmlouvají, do ničeho se jim nechce. Vlastně se pořád jen rozčiluji, hubuji, rovnám je do latě. K tomu všemu se ještě hádají mezi sebou a to mě vysloveně deptá, ty věčné tahanice kvůli maličkostem. Pak chtějí, abych je rozsoudila. Jsem z toho unavená.

Možná je to tím, že jsem s nimi sama, manžel od nás odešel a s dětmi se stýká nepravidelně. Všechno je tak jenom na mně.

Ráda bych je naučila pořádku, odpovědnosti za sebe samé, ale nedaří se mi to. Když jim před každým jídlem neřeknu, aby si umyli ruce, neudělají to. Jako by čekali, až jim to poručím. A tak je to se vším. S vyčištěním zubů, děláním úkolů do školy, uklízením pokoje. Připadám si jako Sisyfos. Spousta energie a práce a výsledek pořád nikde.

Zajímalo by mě, jak jsou na tom vaše děti. Třeba ty své vidím příliš kriticky a ony jsou vlastně normální. Nevím, jsem opravdu na pokraji duševních sil.