Udělali jsme chybu. Poskytli jsme azyl manželově sestře.
.jpg)
S manželem jsme si asi pěkně zavařili a teď nevíme, jak z toho ven. Do puntíku se u nás vyplnilo rčení pro dobrotu na žebrotu. S těmi nejlepšími úmysly jsme totiž v tíživé situaci pomohli jeho sestře s dětmi. A teď nám to přerůstá přes hlavu.
Před dvěma lety se manželova sestra rozváděla. Nedivili jsme se jí, její bývalý byl opilec a agresor, celá rodina jsme do ní hučeli, aby od něj odešla, že jí pomůžeme. Nejen kvůli ní, ale hlavně kvůli dětem, měla tehdy dvojčata, ještě úplně maličká miminka. Ten její jí neváhal mlátit i v době, kdy byla těhotná.
Když bylo holčičkám necelého půl roku, konečně se švagrová odhodlala a odešla od něj. Momentálně je už vyřešený i rozvod. Od počátku, v době, kdy ještě byla u něj, jsme jí s manželem zdůrazňovali, že může bydlet u nás, místo máme. Opravdu jsme s tím neměli problém. Zdědila jsem po babičce dům, celé horní patro bylo volné.
A tak se tam manželova sestra s dětmi nastěhovala. Slíbili jsme jí, že tam může zůstat, jak dlouho bude potřeba, než se postaví na vlastní nohy. Bylo nám jasné, že minimálně po dobu mateřské zůstane. Má tříletou variantu, která jí končí na podzim. Bohužel, že by začínala uvažovat o stěhování, to zatím ne.
Proč bohužel? Protože nám to nějak přerostlo přes hlavu, chyba je asi i v nás, že jsme nebyli schopni nastavit nějaká pevná pravidla. Bylo nám jí tehdy líto, měla toho i tak dost. Chtěli jsme, aby se dala co nejdříve dohromady. Tak jsme kolem ní i dětí docela skákali a všemožně jí pomáhali.
A najednou cítíme, že je toho prostě dost. Ona si na ten servis zvykla a bere ho jako samozřejmost. My jsme zatím bezdětní, oba pracujeme, příjmy máme celkem slušné, takže ji samozřejmě podporujeme i finančně, z mateřské by všechno utáhla jen těžko.
Nemusí u nás platit žádný nájem, ani energie, všechno jsme si dobrovolně vzali na sebe sami. Když nakupujeme, bereme i pro ni a její děti, ona nám občas zaplatí, ale většinou ne. Přiznám se, že co se týká financí, mne ani tak nebolí, není to pro nás nějak zásadní problém. Co mi vadí je, že ona u nás naprosto zdomácněla a považuje to snad za své. Snaží se organizovat chod domácnosti, bez dovolení a v mé nepřítomnosti mi klidně vleze do přízemí a bere si z kuchyňské linky co zrovna potřebuje k vaření. Začala jsem tedy při odchodu do práce zamykat a ona se na mne urazila.
Poslední spor, kdy jsem už vysloveně přetekla, je zahrada. Dětem je dva a půl roku, tak ji určitě využijí. K Vánocům jsme jim koupili houpačku a klouzačku, zahradní dětský domeček a pískovišťátko. Minulý víkend jsme to s manželem všechno nachystali a obě holčičky jsou z toho absolutně nadšené.
Švagrová taky, samozřejmě,má děti venku, pod dohledem, které mamince by se to nelíbilo. Jenže ona po nás ještě chce, abychom udělali kotec pro našeho psa, který je jinak zvyklý volně běhat po zahradě a má přístup i k nám do přízemí. Je to náš mazel, neuvěřitelně hodný labrador, který by na sobě nechal dříví štípat. Samozřejmě ho nenecháváme s dětmi samotného, jeden nikdy neví. A to je právě moment, který švagrové vadí. Prý když mají holky takový pěkný koutek na oplocené zahradě, ona je tam může klidně nechat samotné a třeba si doma vařit. Ale tím, že je venku na volno náš pes, tak to nejde, nechat je bez dozoru. A proto by byla ráda, kdyby byl pes přes den, když budou holčičky na zahradě, zavřený v kotci.
To už na mě, ale i na manžela, bylo dost. Oba unisono jsme jí řekli, že něco takového opravdu nemíníme udělat. A oni dva se strašně pohádali, skončilo to dost šíleně, v celém domě je teď dusno a my s mužem začínáme uvažovat, jestli jsme to opravdu měli zapotřebí, respektive jestli máme zapotřebí něco takového trpět v našem vlastním domě. Holčičky milujeme, pro ně bychom udělali vše, ale jí už máme plné zuby. Nejhorší je, že povahu na to jí říct, že do podzimu a ať si pak něco hledá, nemáme. Víme, že je bez peněz, že nemá kam jít. Tchánovci bydlí ve dvougarsonce, leda snad že by oni šli k nám a ona do té dvougarsonky. Ale ani to není ideální řešení, s manželovým otcem není jednoduché vyjít a představa, jak nám tady všechno despoticky organizuje, to bychom si zrovna nepomohli.
No, koukám, že jsem to všechno popsala dost obsáhle, ale muselo to ze mě ven. Budu moc ráda, když mi na celou situaci napíšete svůj názor. Děkuji.
19.4.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 81 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Udělali jsme chybu. Poskytli jsme azyl manželově sestře.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Prostě bych jí to řekla - na to není potřeba povaha - stačí ústa. Nemáte za ni odpovědnost ani za její děti, život.
ten nadpis je takový zavádějící,tím že jste švagrové poskytli azyl jste chybu neudělali,ale udělali jste ji tím ,že jste si neupravili způsob soužití a nenastavili nějaká pravidla,chyba je už od začátku že jste platili její bydlení,měli jste alespoň nějakou částku i když menší nastavit,energie nejsou přeci zdarma i když byste ji to formou těch nákupů a pod.vracela,ale neměla by pocit že bydlí zcela zdarma a další by se už lépe jednalo
Nechtěla bych tento vztah nevztah řešit. V každé rodině se najde někdo silnější a někdo slabší. Ještě jinak se to dá říci. Nevděk světem vládne.
a mohlo to být ještě jinak. Po celou dobu oba manželé ani necekli. Švagrová mohla nabýt dojmu, že jsou z její přítomnosti nadšení, když nemají vlastní děti. Všechno jí platili, dětem kupovali drahé hračky a nikdy neměli proti ničemu námitky. Na to se dá snadno zvyknout, vždyť jsme přece jedna rodina, ne? Kdo má, dává. A za odměnu mohou hýčkat neteře, když jsou chudáci bezdětní. Nemyslete-takové jednání znám docela dobře. Tchánovci. Když se švagr podruhé oženil (podle nich opět špatně), jeho žena musela bydlit v jednom domku. Společný dvůr, zahrada...a najednou se zrušili králící, pokácela se hruška, údajně kvůli tomu, že to mladé paní "vadí". Když jsem se tchána ptala, jestli s ní o tom mluvili, tak prý ne. Všecko jejich domněnky, aby do ní mohli rýt. No, švagr se rozvedl podruhé, jak jinak a ona po letech osvobození bohužel předčasně zemřela. Takže někdy to bývá i takhle, nic se neřekne a zčista jasna je oheň na střeše a dotyčná osoba nemůže uvěřit tomu, co se jí vytýká.
denda04: 
.jpg)
prostě je švagrová nevděčná a pořádně vyčůraná POZOR ať si nepřivede MILENCE to by byla pak sila ,aby pak Vás neterorizovali DVA nějakej nemakačenko
.gif)
Johanko,a co kdyby z vás někdo přišel o práci..dnes to je na denním pořádku..bohužel...myslete na sebe a sestra at se brzy o sebe postará,bohužel to dnes jinak a ani věčně nejde,každý at si hospodaří za své,anebo at přispívá,když má příjem.
.gif)
kareta: asi tak nejak
Nesnasim vyuzivace.
Neuzurpovala bych nase hodne psy kvuli nikomu, navic v mam vlastnim dome. Ani omylem
A pes a kočka. To mám také na dvoře. Pískoviště zadělávám a pes se klouže s dětma na skluzavce. Asi mám štěstí,ale nezavřela bych ho nikam.Na záchod chodí ( na písek pro kočky mají svůj v bedýnce) společně i s kočkama. Na dědině nejde uhlídat která kočka od sousedů k vám zaběhne.
sevenofnine: No nevím.Každý alimenty nemá.
Vím z vlastní zkušenosti.Ale pokud někdo za ní platí veškeré výdaje,jídlo ,el, plyn a další..Je to luxus . Za tu dobu musela našetřit slušné peníze a poohlídnout se po podnájmu.Jenom aby nečekala,že jí bydleníčko někdo koupí.
Školka přednostně pro samoživitelky.. Kde žijete. A sehnat práci i za min. mzdu je dnes hodně velký problém .Ale na hlídání má třebas i své rodiče.
Kolik lidiček je v její situaci a musí vyžít.
Chytře vychcaná holčina.
Stejně mně vrtá hlavou jak ten rozhovor o psovi probíhal. Neumím si představit, že by se všichni spokojeně dívali, jak holky skotačí na hřišti, sestra řekla:" Hezké, jen je škoda, že tu holky nemůžu nechávat samotné, když je tu Andy na volno. Nešlo by mu udělat nějaký kotec, že bych ho tam zavřela, pokud budu vařit a holky tu budou samy?" a bratr by se šíleně rozčílil a začli se hádat. To leda že by byla už poslední kapka, možná že to nebyla první rozepře kvůli psovi.
Ale zase při hádce mohlo padnou něco podstatného, co by jinak bratr ze slušnosti neřekl tak by bylo škoda toho nevyužít a nerozvinout.
ještě - když dají rodiče svůj byt, budou u vás bydlet zdarma a dceru dotovat, protože ona už je zvyklá a vy budete doplácet.
Vystěhovat, je v nouzy a vyskakuje si to není dobrý výhled do budoucnosti. Budete opravovat, ivestovat a ona bude stále posouvat hranici ve svůj prospěch a vy se bude cítit jak nevítaní hosté.
Johana - vem to tak, kdo by se postaral o tebe. Pomhli jste ji dost a měla dlouhou dobu na to aby začala hledat řešení. Pokud bude platit nájem bude dostávat příspěvek na bydlení. Asi si neváží vaší dobroty a začala to zneužívat, co nejdříve bych to ukončila. Pokud rodiče mají své bydlení nechala bych je tam kde jsou. Jinak budete stále na někoho brát ohledy ve svém. Hodně lidí na rodinu dojelo. Nechala bych to na rodičích ať se se svou dcerou na bydlení dohodnou. Kdyby jsi nepodědila dům, muselo by se to také nějak řešit.
Měla by venku děti hlídat a né aby vy jste se omezovali. Měli by jste lepší to pronajmout, pokud by vám to nevadilo.
.gif)
a taky mě zajímá jak fungují druzí prarodiče.....nebo děti nemají druhou babičku a dědečka ? myslím z ex strany ?....ti se nezajímají jak jejich vnoučata žijí ?.....
