Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Život je nějakou magickou mocí rozdělen do etap. Jsou etapy, kdy se nic moc neděje a všechno funguje, a jsou etapy kdy jde všechno do háje.

V loňském roce jsem měla etapu, kdy jakákoliv domácí obuv se raději rozpadla do molekulárních částic, než aby zůstala v mých službách. Dokonce mě opustila i ta, která původně k tomuto účelu sloužit neměla a statusu domácí obuv se jí dostalo pouze v nouzi nejvyšší.

Začalo to těsně po vánocích, kdy jsem zlikvidovala pantofle. Nějakým záhadným myšlenkovým pochodem jsem si kdysi koupila dva páry, a tak jsem vytáhla druhý pár a začala ho používat. Ač první pár sloužil celé dva roky tento druhý byl asi unaven odpočinkem ve skříni a za měsíc se rozpadl a to do slova a do písmene. Nejdřív lehce čvachtaly a pak jednoho dne zůstala gumová podrážka ležet prilepená k podlaze a já měla na noze pouze jakýsi tenký proužek čehosi s přezkama. I vypravila jsem se do obchoďáku pro nové pantofle. Našla jsem model, jehož pánskou verzi manžel úspěšně používá, a radostné zakoupila nové kámošky pro své nožky.

Radovala jsem se čtvrnáct dní než se utrhla přezka. Při reklamaci se paní prodavačka podivila, nicméně vyměnila ji a já měla spokojené nožky, tentokrát celé tři týdny, kdy se urvala stejná přezka na opačné noze. Následovala další reklamace a výměna, tentokrát za jiný model… a obuv vydržela závratné čtyři měsíce. Odešla do věcných lovišť na dovolené a na památku mi zanechala parádní modřinu na koleni. To když jsem si vzpoměla jít v nich před chatu vyhodit odpadky, bylo po dešti a evidentně podrážka nebyla připravena na mokrý povrch, nožky mi lehce podjely a já málem skončila hlavou v popelnici. Když jsem ve snaze znovu nabýt rovnováhu objala popelnici, převrhla se tato (i s obsahem) na mě a já se překulila (pořád objímajíc odpadni nádobu) směrem k letitému smrku, kterýž mě atakoval nejspodnější větví do kolena. Když jsem se vzpamatovala a sebrala sebe i odpadky, zjistila jsem, ze pravá pantofle jr totálně rozervaná, a tak jsem ji seznámila s vnitřkem popelnice a  odešla do sprchy. Zbytek dovolené jsem nosila sandály.

Po dovolené jsem probrala svůj botník a našla několik zástupců letní obuvi, kteří už nějaký ten pátek ležely nepoužity na dně skříně. Letní pantofle, domácí pantofle, vždyť v tom rozdíl není, mají ležet ve skříni a nebo je používat? A tak jsem od začátku srpna do zhruba poloviny prosince chodila doma v letních sandálech.V tomto období jsem zlikvidovala 3 (slovy TŘI) páry!  Nechápu a ani chápat nechci. Sandálům, které přežily tři letní sezóny a skončily na dně botníku jenom proto,že jsem v Deichmanovi potkala ve výprodeji jiné, upadla po čtvrnácti dnech podrážka. Jiným sandálům, které přežily moje toulky po Tenerife a Austrálii, se po odříznutí zadních řemínků záhadným způsobem do měsíce rozpadly i řemínky přes nárt.  Nejdřív jsem měla podivný prášek na ponožkách, postupně se odrolovalo víc a víc až mi zbyl tenoučký proužek obarvené kůže. Nakonec mi zůstaly k dispozici pouze ortopedické pantofle, které, nevím proč, začaly po třech týdnech nošeni tlačit a dokonce poprvé od začátku svých služeb mi vytvořily puchýř na malíčku. Asi tiš protestuji proti degradaci z letní obuvi na domácí. A to používám domácí pantofle tak dvě, tři hodiny denně, kdybych v nich chodila po celý den, tak bych se pravděpodobně zasloužila o rozkvět obuvnického průmyslu.

Kdyby ovšem zůstalo pouze u demolice domácí obuvi, tak bych to ještě brala, ale zdá se, že můj ničící účinek pomalu,ale jistě začíná rozšiřovat pole působnosti. Tentokrát na elektroniku.

Dnes ráno když jsem se vypotácela z koupelny, na mě blikala myčka. Hmm večer po ukončení mycího procesu by se měla sama vypnout. No samozřejmě před vánoci ji doběhla záruční lhůta tak proč by si s námi holka nezalaškovala? Vypla jsem ji a opustila jsem domácnost směr pracovní proces. Po cestě na mě podivně blikalo přibližovadlo, tuhle ikonku jsem v displeji ještě neviděla. Když jsem konečně dorazila do zaměstnání s jedinou myšlenkou na kafe uvítala mě na automatu na nápoje cedule “Out of order”. Fantastický! Pokračovala jsem směr kancelář ,kde jsem omdlela do židle a zapla počítač jenom proto, aby mě na obrazovce uvítal nápis nepřipojuji se k serveru a pracují na 60%, prosím nevypínat. No, dneska opravdu není můj den a vydala jsem se směrem k automatu na kafe do jiného oddělení. Hurá fungoval!

A co vy milé šťastné ženy, pochlubte se kterou část domácnosti momentálně likvidujete vy?

PS. K vánocům jsem obdržela nové domácí pantofle a zatím držeji pohromadě! (doufám že jsem to právě nezakřikla)