Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Naše dcerka viděla ducha dávno zemřelého člověka. Je to možné?

Naše dcerka viděla ducha dávno zemřelého člověka. Je to možné?

Stala se mi podivná věc, která velmi otřásla mým, dosud velmi pragmatickým, vnímáním světa. A nějak si to stále neumím v hlavě srovnat a proto bych se vás chtěla zeptat, jestli někdo z vás někdy taky nezažil něco podobného.

Abych byla přesnější, ten samotný zážitek se nestal mně, ale mé pětileté dcerce.  Minulý víkend jsme byli na chalupě u mého bratra. Koupili ji teprve nedávno, je to usedlost na polosamotě, postavená v polovině devatenáctého století, na štítě je letopočet 1846. Chalupa samozřejmě prošla několika rekonstrukcemi, ale pořád z ní dýchá něco jako historie, nebo jak bych to nazvala. Dole je jedna velká místnost, kde jsou dokonce kachlová kamna, nahoře jsou pak tři světničky, kde se spí. Také je tam stodola a bývalé chlévy, které chce bratr přestavět na další obytné místnosti.

My jsme tam byli poprvé a musím říct, že na první pohled mne to tam uchvátilo. Opravdová krása, romantika. Kolem lesy, louky, za chalupou teče potok. Večer jsme uložili naši dcerku spát a seděli jsme dole. Bratr a jeho žena zatím děti nemají. Pořád jsme seděli dole a povídali si, bylo už po půlnoci, když začala dcera zoufale volat a plakala. Letěli jsme nahoru, mysleli jsme, že se jí zdálo něco ošklivého.

Malá seděla na posteli a vyděšeně koukala do rohu místnosti a pořád křičela, jdi pryč, jdi pryč. Když se nám konečně podařilo ji uklidnit, řekla nám, že v rohu stál nějaký pán, kterému chyběla jedna noha a díval se na ni. Zamrazilo mne, pochopila jsem, že z takové vidiny musela být pětiletá holčička zcela vyděšená. Vzali jsme ji dolů a já s ní pak zůstala spát ve spodní místnosti. Nahoru už nechtěla ani za nic.

Druhý den jsme si o tom, co viděla, povídali a bratr vyprávěl něco, při čem mi ztuhla krev v žilách. Stará paní, od které chalupu před časem kupoval, prý byla hodně povídavá a ráda vykládala historii své rodiny. Co si brácha pamatoval, tak prý rodina té paní se do chalupy přistěhovala krátce před první světovou válkou, kdy ji koupil tatínek té paní od svého strýce.

Tatínek tam založil rodinu, respektive byl v té době už ženatý a měli tři děti. Když vypukla válka, narukoval a po dvou letech se vrátil jako válečný invalida, byla mu amputována jedna noha. Na usedlosti žili ještě další roky, postupně se jim narodily ještě  čtyři děti, z nich nejmladší byla právě ta stará paní, která chalupu bratrovi prodávala. Narodila se jako poslední a vlastně jako pohrobek, její tatínek zemřel dva měsíce před jejím narozením na zápal plic.

Maminka zůstala sama se sedmi dětmi, ty starší už byly naštěstí velké, takže nějakou práci v hospodářství zastaly. Po nějaké době se maminka znovu provdala za taky ovdovělého souseda ze vsi. Společně pak na chalupě všichni žili.

V průběhu let se rodina rozprchla, děti se odstěhovaly pryč, dva synové zemřeli za druhé světové války v koncentračním táboře, jeden skončil v padesátých letech v komunistickém lágru. Na chalupě zůstala jen nejmladší dcera, vdala se, měla dvě děti. Ovdověla a zůstala sama, a jak jí roky přibývaly, docházel ji na takový velký dům dech. Děti o usedlost zájem neměly, proto se rozhodla ji prodat a za peníze z prodeje si zaplatila pečovatelský dům, kde dnes žije a je spokojená.

Musím říct, že takové rodinné historie mám velmi ráda, když bratr vyprávěl, ani jsem nedutala. Hodně jsem to zkrátila, protože jinak by to bylo moc dlouhé. Co je však v přímé souvislosti s noční „vidinou“ naší dcerky je ten beznohý muž v rohu světnice, který na ni beze slova zíral.

Neumíme si to vysvětlit. Ona nemohla mít ani tušení o nějaké rodinné historii a už vůbec ne o tatínkovi, který se vrátil z války s amputovanou nohou a o tom, že se jeho poslední dítě – dcerka, narodila až po jeho smrti.

Možná si pomyslíte, že jsem blázen, ale mně to od té doby pořád vrtá v hlavě. Je možné, že v tom domě je po skoro sto letech duch toho tatínka? Napadlo mne zajet za tou starou paní a na všechno se jí zeptat, jestli tam toho ducha v minulosti už někdo někdy viděl. Co myslíte, jsem cvok, nebo by vám to taky vrtalo v hlavě? Stalo se vám někdy něco podobného?

Denisa


29.5.2013   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 54   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,7/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Naše dcerka viděla ducha dávno zemřelého člověka. Je to možné?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-54
Radulaa
Radulaa - 3.6.2013 8:36

Stanik: Jo, tak chalupy po vysídlencích nejsou zrovna hitemmých dovolenýchm, to je fakt smajlik - 58 Jenže tohle nejde kolikrát odhadnout, spousta lidí neví že jim v domě stal před několika generacemi nějaký mord apod. Déja vu mívám taky, myslím že někdy je to proto abych něco udělala.

Bellana: Děkuji za psychologické vysvětlení smajlik - 58 Myslím, že se to stává hlavně dětem právě proto, že jsou ještě čisté a enmají zastřené vnímání. Na drogách to taky chápu, ale myslím že to jde asi o něco jiného, ale nemohu soudit, vlastní zkušenosti nemám, s alkoholem se mi nikdy nic podobného nestalo smajlik - 58
Tvůj postoj přesně ilustruje to, proč to můžu psát zde a nevykládám to třeba kolegyním v práci. Nemám zapotřebí být za divnou, či rovnou blázna. Vcelku dobře svůj život zvládám i s tímto, spíše je mi líto, že jsem se tak málo dozvěděla od babičky, která uměla spoustu věcí mezi nebem a zemí... ale třeba k tomu ještě dojdu smajlik - 64

 
Beatrice
Beatrice - 2.6.2013 9:39

Nevěřila bych tomu ani za nic, ale stalo se něco podobného. Takže nezatracujte dítě, že si vymýšlí.smajlik - 12

 
Petruša
Petruša - 30.5.2013 22:57

Piafka: děkuju smajlik - 25

 
Piafka
Piafka - 30.5.2013 20:07

Petruša: vůbec to není zmatený...moc hezky jsi to napsala

 
Petruša
Petruša - 30.5.2013 18:20

trošku zmatený co jsem napsala..

 
Petruša
Petruša - 30.5.2013 18:19

Santé: jj, já se to rozumně vysvětlovat nesnažím smajlik - 2

Stanik: pocta asi jo. Jenže o to víc mě mrzelo, že jsem za ním nebyla v nemocnici :( Naši mi to zakázali, nevypadal moc dobře, ani moc nevnímal. S dětma bych nejela (bylo jim rok a pět, teď mi došlo že jsem psala že zemřel před třema a ono už to jsou čtyři roky) a neměla jsem je kam dát. Chtěla jsem jednou po manželovi jestli by s nima zůstal doma a on mě prokoukl a schválně doma nebyl...No přiznam se na jednu stranu jsem byla trošku ráda, byla bych z toh pak na nervy, na druhou stranu jsem za ním chtěla...Takj ak pak "přišel", tak mi to bylo trochu i "trapný" nebo jak to nazvat, že já za ním nešla...

 
Cadence
Cadence - 30.5.2013 17:18

V rodině máme takových zážitků víc.Dědeček se přišel rozloučit s mým tatínkem.Ráno mi řekl,že za ním byl.Dopoledne přinesla pošťačka telegram.

 
Cadence
Cadence - 30.5.2013 17:09

Věřím,že mrtví jsou s námi spojeni.Můj tatínek se přišel podívat do porodnice na svého vnuka,v místě,kde sedával v křesle můj muž,jsme někdy cítili cigaretový kouř.Říkávala jsem,, táta je tady ".Nikde jinde v místnosti cítit nebyl.Za dcerou chodí moje maminka.
Ta říká,že to pozná podle toho,že cítí mýdlo,kterým se myla.Nevím,jestli je to sugesce,ale při mojí návštěvě před třemi týdny u dcery ,kdy jsme seděly u stolu, řekla babička je tady s námi a já to mýdlo opravdu cítila, plus pocit,že tam opravdu je.

 
Stanik
Stanik - 30.5.2013 10:10

Petruša: presne jak rika TULI ... bud rada, ze si vybral prave Tebe. J eto pocta. Za mamkou byly obe babikcy, protoze se o obe starala az do smti... obe sice nakonec podlehly komplikacim v nemocnici ale temer do posledniho dne je mama mela doma a vzorne se o nestarala.. byli ji podekovat a rict , ze uz je nic neboli.

 
Stanik
Stanik - 30.5.2013 9:54

Bellana: rozhodne se mi tyhle veci nedejoukdyz jsem unavena ci nemocna. To naopak padnu a nevnimm okoli.

 
Santé
Santé - 30.5.2013 9:23

Petruša: nejlepší je to přijmout, holt všechno se nevejde do tabulek a nejde všechno rozumem vysvětlit smajlik - 31

 
Petruša
Petruša - 29.5.2013 21:14

TULI: to jsem byla určitě, to vím. Ten děs...není to děs v pravým slova smyslu, neumím to popsat, jsou to čerstvě tři roky a pořád si pamatuju ten pocit, dokážu si kdykoli vyvolat (nedělám to) a pořád nevim co si o tom myslet

 
TULI
TULI - 29.5.2013 20:50

ja znam jednu pani v nase dome - zemrel ji syn - mlady ...a ona rika, ze obcas " citi " ze se nejak doma jakoby " ukaze " - proste nevidi nic , ale citi neco ... a vzdy zavoni vune ruzi !!! smajlik - 64

ja ji verim - proc by si to vymyslela ??? smajlik - 64smajlik - 64

 
TULI
TULI - 29.5.2013 20:48

Minda: mrknu se , ale az zitra - vecer ne ..... smajlik - 66

 
TULI
TULI - 29.5.2013 20:47

Petruša: asi jsi byla jeho nejoblibenejsi ....smajlik - 25nedes se - mrtvy ti stejne nic neudela !!! smajlik - 25

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-54
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77176.
    Archiv anket.