Prý přebírám až přeberu. Co všechno jste byly ochotné u svých partnerů tolerovat?
Připadám si jako blázen, jako když sama nevím, co vlastně chci. Konkrétně se jedná o vztah s muži. Je mi dvaatřicet, jsem svobodná a stále hledám toho pravého. Moje máma říká, že přebírám až přeberu a zůstanu sama. A že už snad jsem dost velká abych věděla, že Pan Ideál neexistuje a měla bych si sednout na zem.
Jenže já nevím, nepřipadám si nějak přehnaně náročná. Já prostě nechci nic, respektive nikoho jiného, než nějakého normálního, adekvátního chlapa. Zatím jsem však takového nepotkala. Napíšu vám stručný průřez mými známostmi a vztahy a moc bych vás chtěla poprosit o váš názor. Opravdu jsem blázen a přebírám a jednou na to doplatím?
Láska číslo jedna – čas malin nezralých
První láska proběhla po ukončení základní školy. Bylo to fajn, první doteky, první líbání, první milování. Po necelém roce šla má láska o dům dál, objevovat další nepoznané taje ženských duší a těl. Plakala jsem, cítila se zhrzená a podvedená, opuštěná. A zařekla jsem se, že pro příště se už nikdy nechci ocitnout v pozici té opuštěné, že to budu já, kdo tu definitivní tečku udělá.
Láska číslo dvě – nevybouřený alkoholik
Tady není potřeba se moc rozepisovat. Bylo mi sedmnáct a půl, on byl o osm let starší. Po krátkém období vzhlížení a zamilovanosti mi došlo, že u něj bude vždy na prvním místě parta dobrých kamarádů a hlavně dostatečná zásoba alkoholu. Udělala jsem mu pápá a do dalšího života šla s poučením, že jakmile narazím na někoho, kdo se radostně třese už při představě štamprlátka, prchnu okamžitě a střelhbitě.
Třetí láska – nuda s intošem
Skoro v devatenácti jsem se seznámila s vysokoškolským studentem dějin umění. Jeho zápal a vědomosti mi zpočátku velmi imponovaly. Líbilo se mi také, že byl něžný, pozorný, ohleduplný. Díval se na mne jako na svatý obrázek a já s ním prožila bouřlivé období vlastního kulturního rozmachu. Výstavy, galerie, hrady, zámky, zeptejte se mne na cokoli a já vám podám zasvěcený výklad. Po roce tohoto vztahu jsem se ale začala nudit. Byl hodný, nepil, nekouřil, hodně četl, ale zároveň dával až okázale najevo pohrdání vším, co zajímalo mne. Uvědomila jsem si, že se mne snaží převychovat k obrazu svému a tak jsem radši odplula někam, kde budu moci být především sama sebou.
Živočich
Po svém intelektuálním období, jehož jsem byla poněkud přesycena, se ve mně logicky vzedmula touha po nějakém pořádném samci. Po dvou letech jsem ho našla, byl první, před kterým se mi podlomila kolena. Chodili jsme spolu čtyři roky a já si myslela, že je to ten pravý. Něžný drsňák, vysoký skoro dva metry a v posteli naprosto nepřekonatelný. Po čtyřech letech jsem bohužel zjistila, že o svých mileneckých kvalitách přesvědčuje i jednu mou bývalou spolužačku. Následoval rychlý konec, potoky slz a kajícná vzpomínka na nudného intoše, který na mne koukal jako na obrázek a asi by mi v životě nezahnul.
Humorista
Několik dalších vztahů nestojí za řeč, až jsem potkala svého současného přítele. Chodíme spolu přes půl roku a já opět začínám brát zpátečku. A nevím, jestli je to dobře. Co mi na něm začíná vadit? Jeho nezřízený smysl pro humor. Jsme stejně staří, očekávala bych už trochu usedlejší chování a nějaké smysluplné plány do budoucna. Můj přítel je však velmi svobodomyslný, s ničím si hlavu neláme, řekla bych, že je nenapravitelný optimista. Snad nikdy jsem ho neviděla špatně naloženého, on je pořád pozitivně naladěný. Problém je v tom, že někdy až moc. On má totiž potřebu neustále vyrábět nějakou legraci, vymýšlí blbiny, vypráví vtipy… a vyžaduje spoluúčast. Prostě potřebuje parťáka a obdivovatele v jednom.
Jinak je milý, fajn, má dobrou práci, v tomto ohledu je zodpovědný, pracovitý. Až donedávna jsem se s ním cítila dobře, uvolněně. Poslední měsíc to už ale vnímám jinak, připadá mi, jakoby ze mne svou neustále pozitivní náladou a humorem vysával veškerou energii.
Je mi dvaatřicet, chtěla bych už mít dítě, roky mi utíkají. A já zase nevím, jestli ten, s kým momentálně jsem, je skutečně tím pravým partnerem pro život. Co si myslíte vy? Jsem opravdu přehnaně náročná? Co jste u svých partnerů byly ochotné skousnout?
5.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý přebírám až přeberu. Co všechno jste byly ochotné u svých partnerů tolerovat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kristulda: Monik: hlásim se k sovám
kristulda: Nejspis to bude sova.
To sem taky a rano jsem opravdu desna
asi paní ˇšárka nepotkala toho pravého, sem někde četla že do manželství by neměl člověk vstoupit s člověkem co si snim dokaže představit život ale vstoupit do manželství s člověkem co si bez něj nedokaže představit život.
ja přestala věřit na lasku uplně po psycho životě s ex, pak sem měla 2, kratké jen romanky, a ted mam partnera a tak to člvověk nějak cití i ja už vím jaký je rozdíl mez fakt tou zamilovanosti a jen přitažlivostí, a opravdovou laskou, ale taky mě někdy točí něčím co řekne udělá a tak , myslím že nikdo není dokonalý, třeba dneska rano vstava do prace přespal u mě, a slyšela sem rano jak brble že se blbě vyspal že mu bylo teplo, a kde si cosi, pak utikal na bus, ja udělala pro něj maximum okno bylo otevřené, šly sme spat poměrně brzy snidaně svačinka byla.
sem mu napsala bud běž večer brzo spat a neprud nebo pokud jdeš spat pozdě tak když chceš rano brblat mysli si to jen v hlavě. psal mi smsku že nelituje pěkného večera ale že rano ma těžký vstavaní že at se pokusím se naučit ho prostě nevnimat že mě má moc rad.to mi ani psat nemusí protože ja to citim :-). no tak hold se budu muset rano naučit ho neposlouchat a vyřešeno.
Monik:
a stím vařením je to u nás úúúúplně stejný
PEGG
Perovy periny
Verera: Anahir: Tak ja se hlasim k vam, neplanovacum
Nejvic jsem privadela k mrtvici manzela, kdyz jsem mu nechavala na starost nejaky nedovareny jidlo s tim, ze at to vypne az to bude hotovy nebo nedejboze dochuti. A on se me ptal, za kolik minut to bude hotovy a kolik presne tam ma dat toho koreni
To mu vetsinou reknu, at do toho pichne a nebo at to ochutna
Je ze me na mrtvici
Clovek aby mu jeste pocital kulicky pepre
no já nevím ale takoví chlapi co nemají žádné chyby vymřeli kolem roku 1956..Ale snad si Šárka někoho kdo ji bude vyhovovat vybere......
Věřím, že neustále pozitivní naladění musí být občas nesnesitelné, o vtípcích nemluvím. Nepřetržitý proud vtipkování by mne asi udolal. Poslouchej sama sebe, instinkt většinou nelže. Můj muž je bordelář. Když přijedu po třech dnech odněkud, má nádobí naskládané na lince (máme myčku) a lebedí si v binci, který vytvořil. Je mi to jedno. Má pro mne mnohem důležitější vlastnosti, kvůli kterým s ním žiju.
Věřím, že neustále pozitivní naladění musí být občas nesnesitelné, o vtípcích nemluvím. Nepřetržitý proud vtipkování by mne asi udolal. Poslouchej sama sebe, instinkt většinou nelže. Můj muž je bordelář. Když přijedu po třech dnech odněkud, má nádobí naskládané na lince (máme myčku) a lebedí si v binci, který vytvořil. Je mi to jedno. Má pro mne mnohem důležitější vlastnosti, kvůli kterým s ním žiju.
Jarča*: Ale třeba ani neodbočili, ona si to Šárka přebere.
Hm, hloupé vtípky můžou lézt na nervy, to chápu, ale neustálé pozitivní naladění? Buď je to špatná formulace a nebo má Šárka dost zvláštní povahu, když jí to vadí.
Asi ji seznámím s manželem. Ten rozeznává pouze dva druhy počasí- palermo(to jako krásně, pařák apod.) a trhá se to. Ovšem trhá se to je obvykle šílený slejvák nebo jiná slota, při které občas ale lehce zesvětlá v nějakém místě obloha (což se děje pokaždé). Vše ostatní je palermo. A tak je to se vším. A ač je to zvláštní, i s takovým člověkem lze žít a docela dobře
Jarča*: uf tak tos mě uklidnila
Anahir: ježíši, to já zase neplánuju až tak, že by se nemohlo sjet z trasy nebo se musel dodržovat přesný časový harmonogram. Ale je fakt, že mám ráda aspoň rámcově představu, kde který den budeme a co se bude dělat. A když z toho z nějakého důvodu sejde, docela mě to rozhodí. Zrovna jako když si něco plánuju třeba na chalupě, a do toho se neočekávaně ohlásí návštěva, taky se s tím chvíli srovnávám A nebo mě vytáčí ten můj, když něco rozděláme, a on vůbec neřeší, jak s tím pohnout, aby to vzalo nějaký konec.
Ale to už jsme od Šárky drobet odbočily
Linda: mám to úplně stejně
a mamina to vždycky řeší, v kolik hodin kde a co jestli tohle nebo jestli tamto... A nejhorší je třeba a co David (manžel) myslíš že bude moct příští čtvrtek... no to fakt netušim co bude dělat David příští čtvrtek když nevim co budu dělat já zítra (a jsem ten avizovaný rak I když je fakt, že někdy taky plánuju, mam občas takový záchvaty )
Plánovat??? Proboha jen to ne .... me nejvice vytoci otazka co hodlam podnikat napriklad o vikendu, za pul roku, o pristi dovolene a pod. Vzdyt je teprve streda a vy se ptate na vikend? A nebo bracha se me v lednu pta kdy hodlam v lete prijet, protoze oni zamlouvaji dovolenou ... tak at si ji zamluvi kdy se jim to hodi a me pak reknou kdy nejsou doma, to me osobne prijde jednodussi nez v lednu resit jestli prijedu 1. cervence a nebo pátyho kdyz ja jeste vubec nevim, jestli vubec pojedu
Verera: tyjo, to musela být paráda.....
Anahir: Nejhezčí dovolenábyla, když jsme na měsíc vypadli (to jsme ještě neměli děti), věděli jsme že chceme zhruba k Atlantiku a pak kolem Španělska a Portugalska. Měli jsme pár bodů, které chceme navštívit,ale jinak kam se dojelo, tam se spalo, cestou jsme zjišťovali kde co je a co stojí za to vidět. Ale jinak úžasný relax, moct ukázat na odbočku a zkusit, kam asi vede a jestli tam není něco zajímavého. Manžel pouze sledoval stav benzínu a dojezdnost pump, proti tomu nic nemám , kolikrát to bylo jen tak tak
Fakt by mě zajímalo něco konkrétnějšího ohledně toho humoru, ale pokud je pán zodpovědný a pracovitý, tak snad by šel trochu usměrnit a občas by Šárka mohla zase slevit a udělat něco praštěného, aby ho potěšila. A sebe možná taky nebo by zjistila, že to opravdu není nutné brát všechno jen vážně.