Je to psychický teror, nebo jsem jen přecitlivělá?
.jpg)
Potřebovala bych znát názory nezaujatých lidí na situaci, ve které se už nějaký čas nacházím. Rodina a kamarádky, které mne znají a jsou zasvěcené, mi říkají, že jsem klasický případ týrané ženy a radí mi, abych to co nejdříve řešila a od partnera odešla. Jenže já nevím, všude je přece něco, a i když se s ním úplně dobře necítím, tak výraz „týraná žena“ mi připadá jako silné kafe.
Můj partner je o osm let starší než já, je mu 34 let. Známe se dva roky, z toho rok a půl spolu bydlíme v jeho bytě. Hned v úvodu bych chtěla podotknout, že mne nikdy fyzicky nenapadl, kromě jedné facky, ale to bylo v afektu. Opravdu mě nebije.
Naše soužití vypadá tak, že on má rád všechno pod kontrolou. I mne. Potrpí si na řád, přesnost a dochvilnost, je velmi pořádkumilovný. Na chlapa až neuvěřitelně. To mi ale nijak nevadí, sama mám ráda uklizeno a tak se o údržbu bytu starám bez problémů.
A teď v čem je problém. Připadám si tak nějak nesvobodně. On mne totiž neustále kontroluje, během dne mi snad každou hodnu telefonuje a ptá se, co zrovna dělám, pitom ví, že jsem v práci. Doma pak chce ode mne přesný popis mého dne, s kým a o čem jsem mluvila atd. Dřív mi to nepřišlo, brala jsem to tak, že si prostě povídáme, co se za celý den odehrálo. Ale po nějaké době mi došlo, že to není rozhovor, ale z jeho strany výslech. Tak jsem se trochu vzepřela a řekla mu, že mi připadá ujeté, abych mu podávala hlášení a on se strašně rozčílil a právě tehdy padla ta facka.
Tak jsem na ten jeho model soužití radši přistoupila a zdánlivě je všechno v pořádku. Jenže čím dál víc mi začíná docházet, že je s ním něco špatně, kámoška mi řekla, že jí připadá jako psychopat. Když jsme ve společnosti, je milý, zábavný. Často bývá takový i doma, ale je nevyzpytatelný. Najednou mu něco přeletí přes nos a vyvádí kvůli kdejaké prkotině. Třeba že jsem hned po jídle nenadala nádobí do myčky. Dokáže kvůli tomu držet třeba hodinovou přednášku.
Taky nesnese, abych šla někam sama bez něj. Takže zajít si po práci s kamarádkama na kafe je pro mne utopie. Ony to vůbec nechápou, přitom dvě jsou už vdané. Prý doma jen oznámí, že přijdou později a jdou, kam chtějí. Já si prosadila jednou, že půjdu na dámskou jízdu, když se konala oslava narozenin jedné z naší party. A už bych to neudělala, protože mi tam telefonoval každou půlhodinu, až jsem si vypnula telefon, protože mi bylo trapně. A on tam pro mne přijel, prý abych se pozdě večer nevracela sama.
U nás je všechno v pohodě, když dělám všechno přesně podle jeho představ, nejlépe, když mu čtu i myšlenky. Jakmile se v něčem odchýlím, je nepříjemný, rozladěný, obviňuje mě ze všeho možného. Pak se vždycky uklidní a ujišťuje mne, jak mě má rád a neumí si život beze mne představit.
No, vlastně když to takhle všechno píšu, tak mi to samotné dochází, že je to celé asi špatně. Ale zas si říkám, že jiný chlap třeba zase chlastá, další je líný nemakačenko nebo hulvát. Ten můj je ve své podstatě celkem hodný, slušně vydělává a koupí mi, co chci, v tomhle ohledu na mně opravdu nešetří. Jen si občas říkám, jestli za ty dárky neplatím příliš vysokou cenu. To vždycky ve chvílích, kdy ho to rapne. A to bývá tak dvakrát, třikrát do měsíce. Zbytek času je fajn.
Jaký je váš názor? Je to, jak se chová, jen jeho povahový rys, nebo se skutečně jedná o nějaké psychopatické sklony a měla bych se od něj snažit odpoutat?
10.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je to psychický teror, nebo jsem jen přecitlivělá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ahoj holky ..tahle diskuze mne zaujala...
Mám ten stejný problém jako sl.která založila diskuzi...teda až na to že jsem ještě nedostala facku ale taky nedostávám žádné pozornosti v podobě dárečků.
Jedná se o to že vím že mne má rád ,pořád mi to říká ale já nemůžu nic ...z práce musím spěchat ,když chci někam jít(většinou s rodinou,kamarádky moc nemám protože jaksi nejde je mít když mám jeho) ,je to samá sms ...takže raději nikam nechodím.nejhorší je ale to ,že mu vadí moje sestra a popichuje mě proti ní...Např.chtěla jsem pro ni zajet a už bylo zle ,že ji dělám taxi,otroka,a že jsem deb..il že jsem tak blbá ,přitom na benzin by mi peníze dali takže vlastně šlo jen o můj čas který jsem měla volný a on byl na odpolední.když k nám chtějí přijet (a proč taky ne ,je léto chceme opékat tak je zase zle ..že jsou u nás pořád ( ale nejsou)když se s nima večer dívám na tv tak je tak vytočený že me pořád volá at už jdu spát a je teprv 10 hodin -a když teda přijdu tak zase mrčí že jsem s nima pořád a že s ním se tak nebavím a s nima jo...další příklad je ,: nezapomen mi vyprat..nedej bože když zapomenu protože to si pak yslechnu..nebo když mu nepodám pití nebo neotevřu okno..jen když o tom píšu tak mě mrazí...tolik pi.. neslyšíte za celý týden..jak si mám počkat že až já budu něco chtít...že on se na mě taky vy...e .podotýkám že co si neudělám to nemám ani mě nenapadne ho o něco požádat...jako ,on někdy uklidí ,zalije kvítka ,postará se .ale nesmím mít kamarádky a nejlepe by bylo kdyby ani rodinu.jen tu jeho.když už jsem u našich na víkend sama (1x za 2 roky) a pak se zdržím -nevím někde mimo domov tak poslouchám jak jsem celý víkend nebyla doma a další výtky tak že už mám jít a nezržovat se nikde už...a poslední věc je ta že když mám špatný ,ale opravdu špatný den a netvářím se zrovna jak on chce a pozná že mi není do smíchu tak to bud rýpe ,v horším případě takže vybuchnu a je hádka nebo se s ním nebavím a to mi zase vyčte že jsem hnusná ,mrská a proč nosím problémy domů a ticho ...nebaví se ....ráno vstane ,třískne mi dveřma z ložnice ,třískne o vypínač když si pořebuje rožnout ..a já jen tiše zuřím a ptám se zdali to mám zapotřebí??? děkuji tomu kdo tohle dočetl až do konce 
Zažívám něco dost podobného. Mám skoro 14 letou dceru a ted když došlo k tomu že chci pryč vše se ještě znásobilo. Vydírá, vyhrožuje. Bojím se že dceru poštve proti mě. Nemám žádné prostředky, vše je chytře jeho, ted vidím jak hloupá sem byla. Mám z něj hrozný strach, nevím co mám dělat. Dnes už to vygradovalo tak, že jsem byla chvíli rozhodnuta skoncovat se sebou, přesvědčená že je opravdu vše moje vina. Když jsem dělala co chce bylo to taky špatně, nemám pomalu ani přátele. Je dokonalý psycholog a manipulátor. Nemám nikde odvolání, ani u rodičů. Dokud nemá člověk modřiny, nikdo mu nevěří. Už se jen modlím at to zkončí.
nevím já vlastně procházím tím samým s tim rozdílem že muj chlap práci nevymyslel.Vygradovalo to tím že sem si našla hodnýho přítele ke kterýmu se zanedlouho odstěhuju
utéct, okamžitě a střelhbitě, předevčírem bylo pozdě
Děvče, dobře ti radím - VEZMI NOHY NA RAMENA A HONEM PRYČ.Já vím, o čem mluvíš, s takovým jedním jsem taky sdílela společnou domácnost.Velmi pohledný, úspěšný podnikatel, krásné auto, byt v centru Prahy...hm,a co dál? Taky zamindrákovaný despotický sobec, který musel mít všechno podle svého.Velmi čistotný,pral, uklízel, všude mě vozil autem, doprovázel, pokud jsem se někdy zúčastnila nějaké akce, tak moje kamarádky rozvezl domů,okolí nás vnímalo jako ideální pár, pozorný, neustále mě vychvaloval, hladil. Doma to bylo peklo, žárlil jako smyslů zbavený, vyslýchal mě, podezíral, kontroloval...nakonec jsem přišla o přátele, protože neměli nervy na jeho věčné telefonáty,odvrátila se ode mně rodina, znala jsem jen cestu do práce a zpět - během té doby nespočet telefonátů, doma jen s ním -aby se po mně nekoukali chlapi, které já provokuju. Psychicky mě vydíral, vyhrožoval sebevraždou pokud ho někdy opustím,zaštiťoval se obrovskou láskou ke mně.Nemysli si, že jsem nějaká ušlápnutá chudinka, vystudovala jsem práva a pracuju na místě,kde držím v rukou životy jiných, teď studuju psycholigii, teprve díky tomu rozumím spoustě věcí.
Ptáš se jak jsem se ztoho teroru dostala?Jednu neděli dopoledne jsem prostě řekla DOST - a odešla jsem.Měla jsem pocit, že mi někdo rozvázal křídla aj á letím - svobodná. Dnes mám zpět své přátele, rodinu, žiju si krásně a házím za hlavu jeho kydy, že jsem nevděčná a nevím vlastně co chci. Moc ti přeju, abys dokázala to samé.
, 
Děvče, dobře ti radím - VEZMI NOHY NA RAMENA A HONEM PRYČ.Já vím, o čem mluvíš, s takovým jedním jsem taky sdílela společnou domácnost.Velmi pohledný, úspěšný podnikatel, krásné auto, byt v centru Prahy...hm,a co dál? Taky zamindrákovaný despotický sobec, který musel mít všechno podle svého.Velmi čistotný,pral, uklízel, všude mě vozil autem, doprovázel, pokud jsem se někdy zúčastnila nějaké akce, tak moje kamarádky rozvezl domů,okolí nás vnímalo jako ideální pár, pozorný, neustále mě vychvaloval, hladil. Doma to bylo peklo, žárlil jako smyslů zbavený, vyslýchal mě, podezíral, kontroloval...nakonec jsem přišla o přátele, protože neměli nervy na jeho věčné telefonáty,odvrátila se ode mně rodina, znala jsem jen cestu do práce a zpět - během té doby nespočet telefonátů, doma jen s ním -aby se po mně nekoukali chlapi, které já provokuju. Psychicky mě vydíral, vyhrožoval sebevraždou pokud ho někdy opustím,zaštiťoval se obrovskou láskou ke mně.Nemysli si, že jsem nějaká ušlápnutá chudinka, vystudovala jsem práva a pracuju na místě,kde držím v rukou životy jiných, teď studuju psycholigii, teprve díky tomu rozumím spoustě věcí.
Ptáš se jak jsem se ztoho teroru dostala?Jednu neděli dopoledne jsem prostě řekla DOST - a odešla jsem.Měla jsem pocit, že mi někdo rozvázal křídla aj á letím - svobodná. Dnes mám zpět své přátele, rodinu, žiju si krásně a házím za hlavu jeho kydy, že jsem nevděčná a nevím vlastně co chci. Moc ti přeju, abys dokázala to samé.,
Nebyla jsem tady včera, takže reaguju až dnes.....nestačím kroutit hlavou, fakt. Bože ženský, PROČ SI TO NECHÁTE LÍBIT???????????PROČ?????? Nechápu a nikdy nepochopím. 
.jpg)
Moták: Byla jsem na tom stejně jako ty. Sílu odejít jsem našla po 15 letech manželství. Sbalila jsem 2 syny (v té době 9 a 13 let), knížky, kytaru, fotky, oblečení a dětské hračky a prchla do pronájmu, který jsem si předem vyhlídla. Teď už od toho okamžiku uplynulo 9 let a já jsem ten nejspokojenější tvor na světě. Rozhodnutí odejít bylo nejlepší rozhodnutí mého života. Držím palce, abys to dokázala taky. 
.jpeg)
Verera - 10.6.2013 21:07
Normální to není. Nedokázala bych žít jako něčí otrokyně.
rychlonožka:
a navíc ON SE NEZMĚNÍ K LEPŠÍMU, ALE JEN K HORŠÍMU
Dorko, bez ohledu na to, co k němu cítíš, se na věc podívej i Ty nezaujatě. Přijde Ti normální, když Ti bývalá spolužačka řekne, víš, já nemůžu na sraz, můj by dělal dusno? Nebo když ti kamarádka řekne, já k Tobě na kafe nemůžu, muž by si myslel, že tu mám spicha s nějakým chlapem? Nebo když kolegyně odmítá jít na podnikový večírek na konci roku a raděj bude za tu divnou nespolečenskou, protože ten její by doma udělal scénu? Nebo když Tvoje známá se nesmí namalovat a nebo chodit nakupovat, aniž by to nahlásila? Že to není Tvůj případ? Ale je, děvče. On si tě pomalu zpracovává. Až se vezmete a budete mít děti, pak to teprv rozbalí pořádně. Nebudeš moct ani na schůzky rodičů do školy. Co kdyby ses zakoukala do učitele? A pomalu Tě odstřihne i od rodiny.Aby Tě nenaváděli proti němu. Dorko, on Tě skutečně potřebuje. To jediné je fakt. Protože trochu kurážná holka, což Ty zatím nejsi, by s ním zametla, že by se nestačil divit. Čím déle v tom budeš, tím hůř se to bude končit. Proto to udělej hned. Prostě odejdi a začni tím, že se odstěhuješ. Kamkoli, kde nebude on. Až začne slibovat a vyznávat, neposlouchej to. Jsou to kecy, aby Tě dál zpracovával k obrazu svému. Zpracované lidé se totiž lépe ovládají. Dej na nás. Máš snad na víc, než dělat celý život malou holku, co musí poslouchat.
Verera - 10.6.2013 21:39
jasně
jak řekne...ty jsi p
odpovíš
ty jsi č
ale tohle nikdy neudělá ta podřízená, šikanovaná žena...ona se prostě bojí
Monik: s tím školstvím máš opravdu, vnuka šikanovala jeho třídní...příklad
bylo po nějakých těch menších prázdninách...jediný míša měl na kreslení jablíčko
paní uč. neřekla...vidíte děti, to je šikulka
ne
řekla...to jsem si mohla myslet, zase míša, ty máš ale agilní maminku...
a podobně
nakonec šel do jiné školy...a je svatý klid
Monik: Já třeba u svých dětí nemám pocit, že by škola nějak potlačovala jejich myšlení a sebedůvěru, ale ono asi dost záleží na škole.
A když tedy se tihle násilníci snaží ženu někam vmanipulovat, nedají se proti nim použít jejich vlastní zbraně? Nebo se s nimi vůbec nebavit. Nenechat si vnutit obrannou pozici.
Ale ono se to asi líp řekne než někomu v té situaci udělá.
