Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak to mě dostalo,sama sem někomu vlezla do Osbního prostoru a nějak mu to nevadilo ,ale já by sem si za to občas nafackovala.

loupák: mě právě jen manžel nevadí. Děti jo a sama taky nerada piju z po sobě opatlaný sklenice

Aluse: "A co teda silně nesnáším je, když někdo "přetéká" ze svého sedadla až na mě a "zahřívá" mi stehno nebo bok, blééééé." ... jo to taky nemam ráda

S doteky a přiblížením se na pár centimetrů nemám problém u rodiny a nejbližších přátel. Ovšem nesnáším, když se mě při hovoru dotýká někdo, koho sotva znám, i když to nemyslí nijak vlezle. A taky nenávidím blízkost lidí v MHD. Ve vlaku si schválně sedám separé a pokud jsem na dvojsedadle, dám ještě na vedlejší sedadlo tašku, abych spolucestující odradila sednout si přímo vedle mě (samozřejmě, pokud je vlak plný, tak místo uvolním a nějak to přetrpím). A co teda silně nesnáším je, když někdo "přetéká" ze svého sedadla až na mě a "zahřívá" mi stehno nebo bok, blééééé.

Já mám svoje bubliny, svůj osobní prostor nastavenej podle velikosti prostoru a počtu lidí. Když máme dejme tomu nějakou místnost a jsme v ní dva, potom se pomyslně rozdělí na polovinu, každej máme svoji půlku a vadí mi, když mi nějak zásadněji zasahuje do té mojí. Když jsme v ní tři, potom na třetiny, atd. Takže když jedu v MHD, potom mi stačí pár centimetrů kolem sebe. Prostě s počtem lidí se ta moje osobní bublina zmenšuje (dočasně, nevydržela bych to nastálo).
Takže mě třeba může vzít čert, když někdy večer čekám na nástupišti, kde jsem sama, přijde další člověk a místo aby se spořádaně postavil na opačnej konec a spravedlivě jsme si rozdělili prostor, tak do mě při chůzi málem vrazí a pak zaparkuje metr ode mě. Nebo ve vlaku, když má na jedné straně volný všechny sedačky a nacpe se ke mě

Petruša: když mluvíš o tom pití po někom,to nesnesu od nikoho včetně manžela a vlastního dítěte,mě vadí i opatlaná sklenička ode mě samotný,chodím si jí omývat i několikrát během dne a když se napiju,vždycky otřu okraj,aby tam nebyl vidět otisk mých rtů-to je další moje úchylka,jak to tady bylo nedávno v diskuzy

já jsem něco mezi,taky jsem radši když se mě nikdo nedotýká (nemluvím samozřejmě o sexu ), ani děti. Madší je mazlivej, tam mi nevadí se pomazlit, kolikrát si ho i sama vemu na klín na pomazlení, ale když jen tak sedíme s dětma vedle sebe, tak to dotýkání nechci. Ale třeba s manželem mi to většinou nevadí, občas při koukání na tv se o něj opřu (je fakt že, a to je už trošku mimo téma, nevadí mi pít s manželem z jedné sklenice nebo si po něm vzít příbor, ale u ostaních rodinných příslušníků včetně dětí to nesnesu)

lepící se lidi v MHD taky ne-e, naštěstí nejezdím

ale pusa na přivítanou mi nevadí

Nemám ráda doteky cizích lidí a někdy ani těch "vlastních" - třeba když je moc vedro, nesnesla jsem, aby se mě dotýkal i vlastní manžel. V MHD doslova trpím, když si vedle mě přisedne někdo, kdo se na mě přilepí, fujtajbl, to se mi chce křičet! Na masáž chodím, ale mám "svoji" masérku a v kadeřnictví "svoji" kadeřnici. Ze začátku jsem musela překonávat odpor, ale zvykla jsem si na ně a nevadí mi.
A se spaním to mám jako Almega, nikdy, ani v době největší zamilovanosti, jsem neusnula, když se mě manžel dotýkal, nechápu, jak můžou spát milenci v objetí.

sharon: u přátel je to OK, ale mezi kolegy, kde "bonding" nepřeskočil ...
A jestliže mi někdo není příjemný, ten druhý to ví také, takže vlezlost nabývá až odpudivosti.
A pokud tu byla řeč o auře, tak to lze vysvětlit i jiným spektrem barev, jinou energii, která pracuje na bázi magnetismu ... a to je ta odpudivost.
Mezi takovými lidi se společný kontakt stává tolerancí až přinucováním se k nutnému fyzickému kontaktu.
A podle příspěvků soudě, žádná/ý o to nestojí.

mám to tak ,že přátelé při setkání polibek na tvář při rozloučení taky
(děti , vnoučata to je samozřejmost) ,ale jinak mám ráda odstup svůj prostor


masáže jsou supr a lávové kameny

modroočka: a proč vlezlé u přátelství které trvá přes třicet let....

masáže miluju , chodila jsem na ně roky v sauně,) naposledy lávovýmy kameny) kadeřnice - tam bych i usnula....a s přáteli se též vítáme polibkem ze strany na stranu na tvář....ale nejkrásnější doteky pod sluncem je muchlování se s vnoučaty ale to je jiná kapitola....
já mám ráda lidi a odporní mi nejsou , každý jsme nějaký a ten největší kritik by se měl zamyslet sám nad sebou....
navíc se říká co není příjemné tobě nedělej jiným takže při řeči nikomu nekoukám na mandle...

Pirátka96: to říkala Zázvorková Janžurce
"ten svetr si nesvlíkej"

jinak to mám stejně i s jednou docela kamarádkou..ta se na mě lepí...tedy teplá fakt není, ale prostě to tak má...

nachápu sama sebe jak se to stalo, ale moje intimní zóna se během let hodně zmenšila.
jednou jsme v nějakémsi kursu na sobě zkoušeli do jaké blízkosti jsme schpni si pustit cizího člivěka při rozhovoru.
Já jsem se již potíla, ale když jsem viděla ( sama sobě jsem si to tak vysvětlila ) jak některé dvojice jsou si blízko, tak jsem se snažila překonat sama sebe, ale nebylo to vůbec příjemné. Rozhovor nemohl pokračovat v daném tématu, protože jsem se začala soustředit na naši blízkost, která byla nepříjemné.
V MHD asi pracuje rozum, že to jinak nejde než, že se cestujíci snaží do busu narvat aby nemuseli čekat. Člověka sympatického si si pustíme blíže jak někoho z koho vyzařuje negati...

Masáž beru jako způsob léčení a ještě se mě nestalo, že bych narazila vysloveně na osobu odpudivou. Většinou to byly ženy komunikativní, které asi vědí, že se né každý rad svléká a vystavuje své tělo na obdiv.

Masáže, to já zase můžu, to si vyloženě užívám. I u kadeřnice - tam bych z toho drbání ve vlasech klidně usnula
Zato špička v MHD, to je utrpení - naštěstí chodím do práce pěšky, tak to absolvuju málokdy.

Šmarjá holky,masáže,kadéřo snad neni způsob komunikace,to je nepříjemný i mě a na masáži jsem nikdy nebyla a ani do budoucna to neplánuju,to je moc i na mě i když jsem kontatktní osoba