Mám právo se ohradit vůči tomu, jak mne v práci oslovují?
.jpg)
Chtěla bych poprosit o váš názor na situaci, která se mi stala. Nastoupila jsem do nového zaměstnání. Je to česká firma, ale s takovými těmi rádoby americkými manýry. Každý je manažer, máme openspace, místo porad aktivy, místo přestávek coffee breaky, meetingy, feedbacky, až mi to někdy připadá směšné, že nepoužíváme české výrazy, když mezi námi žádný cizinec není. Ale to píšu jen na okraj, ta práce mě baví.
Dalším aspektem této „světovosti“ je i jiné chování, pro mě až příliš familierní. Narazila jsem na to hned druhý den, kdy mě vedoucí oslovil křestním jménem, a to ještě zdrobnělinou, kterou nesnáším. Jsem nejspíš ze staré školy, oslovování jménem by mi celkem nevadilo, ale považovala bych za slušnost se dotyčného (tedy v tomto případě mne) nejprve dotázat, zda ho tam mohu oslovovat a potom se případně domluvit na formě jména. Záleží samozřejmě na situaci, od pána v letech bych to samozřejmě vnímala jinak, než od mladíka či slečny, kteří by mohli být mými dětmi.
Dala jsem tedy při oslovení najevo svoje překvapení a rozpaky. Šéf to zaznamenal a prohodil, že tady je to tak normální, že se všichni oslovují křestními jmény bez ohledu na pozici, věk nebo pohlaví. Řekla jsem mu tedy, že na to sice nejsem zvyklá, ale že to respektuji a jen jsem ho požádala, aby používal jinou formu jména. Zdá se, že s tím nemá problém, někdy se splete, ale to není úmyslné. Tím celá věc skončila a myslím, že všechno funguje bez nějakých problémů.
Popisovala jsem ale tuto situaci doma, potom několika kamarádkám, a byla jsem docela zděšená. Prakticky všichni mi řekli, že jsem si to k němu neměla dovolit. Prý když mám práci, tak musím respektovat a snášet všechno, co si ke mě zaměstnavatel dovolí a mám být ráda, že mě za to nevyhodil. Já si nestěžovala, jen jsem to chtěla uvést jako poznatek, jak se změnila doba a vše je jiné. Tvrdě jsem ale narazila. Oponovala jsem, že pokud je to někde jako firemní kultura, tak to samozřejmě budu respektovat, nic jiného jsem ani neudělala, ale mohu si snad vybrat formu jména, kterým mě mají oslovovat. Jmenuji se totiž Bohuslava po tatínkovi, a nechávám si říkat Slávka. Je to pro mne snesitelnější, formu Bohunka nebo Bohuš vysloveně nesnáším, je mi to až odporné, a nedokážu si představit, že bych to navíc měla poslouchat celé dny. Přesto se na mě všichni dívali s ohromením, jak jsem si dovolila být drzá a když se tak jednou jmenuji, tak nemám právo na nějaké manýry. Prý má on rozhodující právo vybrat, jak mi bude říkat a já do toho nemám co mluvit.
Tak jsem se chtěla zeptat vás, jestli si myslíte totéž. Myslím, že jsem se nedopustila žádného faux-pas a naopak se domnívám, že je slušnost a ohleduplnost respektovat jméno, kterým si druhý přeje být oslovován (i kdyby se nakrásně jmenoval třeba úplně jinak). Chápu, že by asi bylo přes čáru, kdybych po nich chtěla, aby mě oslovovali třeba „ty stará lasičko“, ale takhle?
21.8.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 81 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám právo se ohradit vůči tomu, jak mne v práci oslovují?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jenika: 
Speedy:18:36 - presne tak
Tak tato situace se může stát přece všude. Nejenom na pracovišti, ale i v rodině, mezi kamarády, přáteli atd. Nevidím v tom taky problém, proč to řešit nějak povýšeně. Pokud by mi šéf řekl Bohunko, tak bych nereagovala a při dotazu, že se jedná o mě bych se omluvila, že nejsem zvyklá na oslovení Slávka . Vadí mi ta arogance Slávky, dělat problém z prdu a svádět to na americkou zvyklost. Já mám problém s drobnělinama, a vadí mi i oslovování zdrobnělinou. Takže možná taky tím někomu lezu na nervy. Mě bavička taky oslovovala zdrobnělinou , rvalo mi to uši, ale nechala jsem ji při tom. Prostě nedělám z toho vědu. Na druhou stranu myslím, že stačí při nástupu do práce říct, jak se jmenuji, teda př. Slávka a hotovo. Já bych u Bohuslavy taky nevěděla jak tě oslovovat a notabene ještě pak vědět, že tě to tak vytáčí.
Já si v práci už taky skoro se všema tykám, včetně šéfa, se kterým řešíme společně hodně práce, takže to z toho nějak logicky vyplynulo. Ale nemohla bych si tykat s někým, s kým bych si jinak netykala i v osobním životě. Považuju to za určitou formu přátelství a osobního přístupu, takže k tomu potrebuju toho člověka i blíž poznat. Tykat si s někým po dvaceti minutách, co ho poznám... to fakt nemůžu. Zkusila jsem to, a prakticky vždycky na to nějak doplatila. Tihle rychlí tykači to berou jako nějakou formu využívání, řekla bych.
Kdyby to v práci bylo nutný, přizpůsobila bych se, ale nerada.
.gif)
Ja zase vidim to, ze se z prdu vali prehnana kulicka. Vzdyt se vubec, ale vubec nic nestalo
.
Nejlepsi rada je dole od YXH, pripnout si na hrud pozadovanou formu jmena a je to.
Co se tyce ruznych pristupu osloveni u ruznych firem, nepripada mi to jako "nechat si vsechno libit". Osobne bych daleko hure snasela podrazactvi, drbani za zady, lenost ostatnich, spatnou povahu sefa atd.
.jpg)
jinak v bývalé firmě jsme si tykali, krom jednoho pána, kterému bylo přes 70, ten si tykal jen s jedním kolegou a šéfem
nyní si s kolegyněmi tykáme, s kolegou vykáme, s jiným lidmi...jak kdo a jak moc se znají, většinou křestím a vykáme. Se šéfem si dvě kolegyně tykají a my ostatní vykáme a oslovujeme křestními jmény
Měla jsem strýce, který se jmenoval Bohumil a říkalo se mu Miloš. Neumím si představit, že by se neohradil, kdyby mu někdo chtěl říkat Bohouši. Takže souhlasím se Slávkou, že se ve vší slušnosti ohradila. Kvůli tomu, že máme kapitalismus a o práci je nouze, si ještě lidi snad nemusí nechat v práci všecko líbit!
přečetla jsem zatím jen první tři příspěvky, ale souhlasím, nevidím nikde problém, taky myslím že jste to vyřešila dobře. Jednou vám všichni celý život říkají Slávko, tak jste prostě Slávka a nevidim nic špatného na tom, že jste šéfa požádala aby vám říkal stejně. Zvlášť když to bylo slušně a on to respektuje, tak prostě žádný problém nikde není
děvče se šéfem jsis to vyřešila v pohodě, je vidět, že je normální.
Tvé okolí v soukromí, bylo asi překvapené jak jsi to zvládla. Možná by přivítali kdyby jsi měla problém a mohli ti radit jak jsi se měla zachovat. Nech to být a buď ráda za šéfa.
Stanik: a nedas pokoj s tou Bohunkou a nedas
sharon: presne tak. Prala bych SLAVCE praci pro nektere ceske firmy, kde sice oslovuji zamestnance primo predpisove, ale drou je z kuze neuveritelne a za minimalni mzdu, podotykam, ze to jsou stredoskolske profese.
Myslím,že pan šéf to vzal dobře a Slávka v práci nemá problémy.Ale nikdy nepochopím,proč se někomu nelíbí jméno Bohunka.Já to jméno dala dceři,nejkrásnější jméno které znám.A ona si taky nechá říkat jinak
Verera: 16:38 presne tak.
Když ono jde o to jestli člověk trpí v práci kvůli něčemu, co je tam zavedené a musí to holt překousnout, protože klady převažují a nebo jestli má jen strach se ozvat aby náhodou nebylo něco a přitom to, co mu vadí, vůbec nutné není.
.jpg)
catcat: zaplaťpámbu už není mým šéfem a přestal nám přidělávát práci vymýšlením p****vin a můžeme se věnovat skutečné práci
