Mám šanci získat do péče dítě, které není moje?
.jpg)
Chtěla bych se vám svěřit s tím, co mne hodně trápí. Je mi dvaatřicet žijeme s přítelem a staráme se o jeho čtyřletou holčičku. Její maminka o ni nejeví zájem. Vůbec, dokonce bydlí někde v cizině a o malou se od jejího jednoho roku staral přítel sám.
Poznali jsme se, když jí byl rok a půl. S Natálkou mám úžasný vztah, moc ji miluji i ona mne, sama od sebe mi začala říkat maminko. Řeknu vám, když to řekla poprvé, větší dojetí jsem v životě nepoznala.
A teď se stalo něco, z čeho jsem pořádně rozhozená a nevím, co mám dělat. Přítel se zakoukal jinde. Je mi nevěrný už asi půl roku, teď se to provalilo, respektive mi to oznámil on sám s tím, že se zamiloval a chce žít s ní. A jelikož bydlíme v mém bytě, má v plánu se i s Natálkou co nejdříve odstěhovat.
Pro mne je to strašné, doslova jakoby mi bral mé vlastní dítě. Mám Natálku jako vlastní dceru, pro ni jsem jediná maminka, kterou zná. Trávím s ní hodně času tak jako to bývá v jiných rodinách, kde je otec hodně pracovně vytížený. Dokonce jsem si v práci zařídila i zkrácený úvazek, respektive možnost pracovat částečně z domova, aby malá nemusela být ve školce od rána do večera. Ráno ji tam na osmou odvedu a v půl čtvrté ji vyzvedávám.
Až do večera jsme samy, hrajeme si, chodíme na procházky, teď začala chodit na tanečky a strašně se jí tam líbí. Přítel chodí domů kolikrát až když Natálka spí, v poslední době byl i o víkendech často pryč. Tvrdil, že pracovně, no, teď už vím, jaký byl pravý důvod.
Strašně se trápím. Řekla jsem mu, že mu nechci bránit, když se zamiloval jinde, ale ať má ohled na tu malou, která by takhle ve svých čtyřech letech přišla vlastně už od druhou maminku. Prosila jsem ho, abychom se spolu dohodli, že se o ni budu strašně ráda starat, ať ji nechá u mne, vždyť ona tu jeho novou ještě ani vůbec nezná. Ptala jsem se ho, jak si představuje vodění a vyzvedávání ze školky, když je celý den až do večera v práci, na to mi řekl, že si zaplatí chůvu! Nechtěl přistoupit ani na to, že bych to zajišťovala já, ráda a zadarmo.
Jsem v koncích. Chce se s malou odstěhovat co nejdřív, už si prý shánějí společné bydlení a na Vánoce by chtěli být spolu.
Co můžu v téhle situaci udělat? A můžu vůbec něco? Natálka není úředně „moje“, jsem pro ni v podstatě cizí člověk. Jenže jsem s ní od jejího útlého věku, já u ní seděla v noci, když ji bolelo ouško, já k ní vstávám, když je nemocná, mazlím se s ní, věnuju se jí, stejně, jako každá jiná biologická maminka. Copak je možné, aby ji on dělal ze života takový guláš jen proto, že je pravděpodobně záletný a nestálý?
Chtěla bych zkusit o malou nějak bojovat, ale nevím, jak. Mám vůbec nějakou šanci?
25.11.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 23 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám šanci získat do péče dítě, které není moje?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
hrozny...
-
http://www.oblekame-andilky.cz/
taky to nevidím...dítě je zřejmě svěřeno do jeho péče
pokud si Lucka neupravila vztah s dítětem včas....
no, za zeptání nic nedá, ale....
.jpg)
Co na to říct. Neuvěřitelně smutné.
Zas další chlap co myslí spodkem a dítě je někde hodně na konci jeho života.
Nevěřím sociálkám s rádoby názvem ochrana dítěte, ale zkusit se musí všechno, takže to zkus. Dál bych hledala odpovědi v neziskových organizacích, klidně i v Kruhu bezpečí, když tě pošlou do háje, aspoň jsi to zkusila. Právník je drahá záležitost, ale pokud ho můžeš zaplatit, může ti dát rady.
Potíž je v tom, že právně nejsi k holčičce nic, ale to neznamená, že nezkusíš všechny možnosti. Člověk nikdy neví, dokud nezkusí. A týrané dítě může být psychicky ne jen fyzicky.
Hloupé je, že kdyby se rozešel otec s matkou dítěte a i měl dítě ve své péči, je povinen umožnit dítěti kontakt s matkou. Tohle je vlastně z pohledu dítěte úplně stejný případ, ale že na to není papír, nemá dítě nárok na nic a bere se to, jako že si rychle zvykne na někoho jiného.
Možná by stálo za to se přeptat i jinde. Co nějaké charity, třeba FOD, ti bývají docela obeznámeni s předpisy a mají spoustu praktických zkušeností.
.jpg)
Smutný příběh. tady je každá rada drahá, úředně si také myslím, že v podstatě nemáš šanci. Jen se zkusit rozumně domluvit s otcem holčičky, ona bude určitě plakat a chtít tě, třeba změkne. Ale moc to nevidím 
. Snad nejlepší lék je co radí Jarča, ale rána po těch letech zůstane. Držím palce a at tě srdíčko bolí co nejméně 
.
orinka: jasně, zkusit se má všechno, aspoň pro klid duše, ale protože jsem to poznala, jak pracujou naše soudy a sociálky, jsem v tomhle docela skeptická.
já si myslím, že stojí za to jít na sociálku a zeptat se na všechny možnosti. Šanci zvyšuje to, že otec dítěte není podle všeho vyzrálá osobnost a není záruka, že za půl roku nebude mít dítě pátou šestou maminku.
Bohužel musím souhlasit s cairou. Lucko, asi bych se na tvém místě po překonání nejhoršího soustředila na to najít si nového přítele a mít vlastní dítě, dokud je čas...
.gif)
šanci máš myslím velmi malou pokud má svého otce a ten se o ní stará ( zatím) ale i tak si myslím že je šance mizivá.....
Hm, šanci vidím akorát v tom, že nová partnerka o malou stát nebude, nebude se o ni chtít starat, otec to nezvládne a bude ještě rád, že má někoho, kdo ji chce mít u sebe. Bohužel ale se v počátku vztahu bude chtít paní zavděčit a starat se bude. A může si ji zamilovat a starat se ráda tak jako ty.
Vůbec by mě zajímalo, co ona vlastně ví. Chlapi občas mají zvláštní způsob jak popsat svoji situaci. Možná se o tobě zapomněl zmínit a řekl jí, že je sám s malou, manželka se odstěhovala bůhví kam, dítě má ve své péči.
Pokud máš pevné nervy a žaludek, tak by možná stálo za to se s dotyčnou seznámit, ne se prát o chlapa, který za to zjevně nestojí, ale jsi v podstatě matka, takže tě zajímá, kam se dítě dostane, kdo se o ně bude starat a v jakých podmínkách. A když budeš myslet na to, že jde hlavěn o dítě, překonáte žárlivost, třeba se dohodnete líp vy dvě o nějaké společné péči, takže byste se s malou aspoň vídaly, ona ta ženská má přece jen větší představu, co to všechno obnáší.
Jinak mám obavu, že ti malá zmizí ze života a časem zapomene, což pro tebe bude hrozné, pro ni nutně ne, jestli bude mít někoho, komu na ní záleží, což tedy ale tatínek zrovna nebude.
.gif)
lippia: V tomto případě má ale otec o dítě zájem. Bohužel pro Lucii.
Milá Lucko, šance je to, co umírá poslední a i když je mizivá " JE! "
Zašla bych neprodleně na nejbližší úřad sociální péče, potkala se s někým z odboru péče o dítě a vyložila celou situaci tak jak opravdu je.
Prokazatelně žiješ ve společné domácnosti s dítětem déle než půl roku a staráš se o něj. Šanci máš, ale bude to běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem, musíš mít v rukávu pádný důvod takového kroku, sama musíš zvážit, jestli máš dost sil na takový boj, jestli jsi připravená přijímat i rány ze strany otce a hlavně, jestli chceš vystavit tu malou těmto peripetiím. Bude s ní mluvit psycholog, budou tebe i jejího otce podrobovat různým "výslechům" a nebo taky ne, nebo se on dozví, co chystáš, pojme podezření, sebere malou a odejde, má na to plné právo.....bohužel
budiž ti útěchou, že znám takový případ, ale opačný, znala jsem člověka, který po roce vysoudil nevlastního syna, ale měl výhodu v nezájmu jeho matky. Hodně štěstí, sil a ať už to dopadne jak dopadne, věř, že výsledek bude správný
PEGG: Bude muset. NEEXISTUJE právo cizího člověka na cizí dítě.
Spíš mi udivuje, že Lucie nechtěla společnou budoucnost - svatbu, svoje dítě.. společné bydlení apod, prostě rodinu.
Dneska se lidi soudí o vlastní děti, tenhle případ je předem jasná věc.
Je mi to moc líto, ale v tomto případě nejsou páky, které by s tím pohnuly ve prospěch Lucie.
.jpeg)
caira - 25.11.2013 8:01 no nevím, jestli nějaký chlap může vynahradit dítě, na které si Lucka zvykla a které má v podstatě jako vlastní
Lucko, nevím, jestli je pro tebe a maličkou nějaké dobré řešení. Vím ale, že jsi bezvadná ženská.
