Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Jak skoncovat s mamahotelem?

Jak skoncovat s mamahotelem?

Je mi devětačtyřicet let, jsem rozvedená, mám dvě děti: šestadvacetiletého syna a dvaadvacetiletou dceru. Obě jsem je vychovala v podstatě sama, s bývalým manželem jsme se rozváděli, když děti chodily ještě na základní školu.

V poslední době jsem několikrát v různých magazínech četla o problému dospělých dětí, které, ač jsou již soběstačné, stále bydlí u svých rodičů a využívají servis, který jim takový život skýtá. Uvědomila jsem si, že se to týká i mne, a že mé myšlenky na to, být sama, asi nejsou úplně hříšné, jak jsem se dosud domnívala.

Dcera se už osamostatnila, prakticky hned po maturitě se odstěhovala, s bývalými dvěma spolužačkami si společně pronajaly byt. Máme spolu hezký vztah, nebylo to tak, že by chtěla stůj co stůj hned z domova. Pravidelně si voláme, skoro každý víkend se vidíme. Jsem na ni pyšná, jak svůj samostatný život zvládá. Už dokonce bydlí sama v pronajaté garsonce. Má naštěstí dobrou práci a celkem slušný plat, takže vše zvládá.

Se synem je to jiné. Po maturitě nemohl nějakou dobu nikde v zaměstnání zakotvit, pak se mu konečně zadařilo a už pět let pracuje na stejném místě. Plat má rovněž slušný, větší, než dcera, takže na samostatný život by mu to rozhodně stačilo. Jenže jemu se z domova nějak nechce.

V posledních asi dvou letech stále častěji přemýšlím, že už bych chtěla žít sama. Mít své soukromí, svůj život. Až dosud jsem se za tyto myšlenky styděla, připadalo mi hrozné, že já, jak matka, uvažuji o tom, že bych své dítě „vyhodila“ z bytu.

Syn je hodný, slušný, pravidelně mi přispívá na domácnost, to ano. Ale pro mne už začíná být „péče“ o dospělého syna zátěží. Kvůli němu každý den vařím (sama bych si udělala jen něco studeného, případně nějaký salát), mám více prádla na praní, s úklidem taky nepomáhá. Přijde z práce, sedne k počítači a pak jde spát. Přítelkyni teď žádnou nemá, s kamarády vyrazí ven tak jednou v týdnu, většinou v sobotu. Celou neděli pak vyspává až do odpoledne.

Několikrát jsem se synem navedla řeč na téma jeho osamostatnění, ale jemu si evidentně ode mne nechce. Vlastně ani nechápe, v čem je problém, má pocit, že mi přece nijak nepřekáží. Je to asi hrozné, co teď napíšu, ale zjišťuju, že už mi jeho přítomnost doma vadí. Dokud byl malý kluk nebo ještě studoval, tak to bylo jiné, ale teď už je to dospělý muž, myslím, že je na čase, aby se o sebe začal starat sám.

Chtěla bych udělat nějaký definitivní krok, na rovinu mu říct, že už nastala doba, aby vylétl z hnízda, vždycky už to mám na jazyku, ale nakonec si to rozmyslím a radši to spolknu. I když vím, že je to asi blbost, mám prostě pocit, že já jako máma bych něco takového říkat a cítit neměla.

Chtěla bych se proto zeptat vás, které už máte dospělé děti. Jak probíhalo jejich osamostatňování a jestli jste některá musela použít i metodu – „sbal si kufry a běž do světa“. Mám obavu, že to takto budu muset udělat, jinak se o syna budu starat ještě v jeho čtyřiceti letech.

Mirka


24.2.2014   Rubrika: Děti. Výchova, škola   |   Komentářů 69   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jak skoncovat s mamahotelem?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-69
labi33
labi33 - 29.7.2017 3:27

mě je 33 a taky bydlim s mamkou,přispívám do domacnosti a snažím se pomahat,pokud mam prohřešek tak jsem trestan

 
Petruša
Petruša - 28.2.2014 18:27

taky mě to pobavilo, ten zlatý retívr, ale pak jsem si tak přemýšlela, a vzhledem k tomu, že jednoho doma mám, tak na tom něco je smajlik - 68

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 28.2.2014 17:49

magatao - 28.2.2014 14:18 to se mě líbí

.. jako kdybys jednala se zlatým retrievrem.... tu se smajlik - 34

 
magatao
magatao - 28.2.2014 14:18

Se to nevešlo smajlik - 42
Řekni mu to, co tady nám, že ho máš ráda, ale chtěla bys mít svůj život a soukromí. A nevím jak to máte doma teď, přinejmenším aspoň stanovit nějaká pravidla - třeba zrovna o tom vaření. Nakonec syn-nesyn, chlapi jsou všichni stejný trdla . Nečekej, že něco sám pochopí. Musíš mu to říct, jako kdybys jednala se zlatým retrievrem.smajlik - 16. On si totiž třeba myslí, že kdyby odešel, tak by ti bylo smutno, protože bys zůstala sama a neměla bys komu vařit a připadala by sis nepotřebná smajlik - 16.

 
magatao
magatao - 28.2.2014 14:15

My jsme se sourozencema všichni bydleli u rodičů do nějakých 30 let, a nijak vadní si nepřipadáme, ale to je asi vždycky rodina od rodiny jiné. Každá má jiné zvyky, snášenlivost a podobně.
Ne, že bychom se nechtěli osamostatnit, ale do nějakých 26 jsme každý byli na škole, příjem jen stýpko, z toho se nájem, lítačka a další věci jaksi nehradí úplně nejlíp. Nějaká brigáda nebo grant se sem tam taky našel, ale nebyl to trvalý příjem. Potom jsme taky většinu času trávili v laborkách, kolikrát až pozdě do noci, když bylo třeba sledovat nějakou práci (to prostě nešlo odejít domů, zastavit kvašení a vrátit se k tomu ráno, že se to pak dodělá), takže stejně jsme domov měli víceméně jako noclehárnu. Na co teda platit drahej nájem, kam se přijdu jen na pár hodin vyspat. No a po škole jsme to, co jsme vydělali dávali na účet, abychom měli nějakej základ třeba na hypotéku, překlenovací úvěr a podobně, abychom si mohli koupit něco svýho. Akorát já jsem asi dva roky rebelovala a našla si podnájem, ale pak jsem se vrátila a lituju toho, protože o ty peníze, co jsem takhle "vyhodila oknem", jsem mohla mít víc na ten počáteční základ a měla bych o kapku menší procento úroku nebo nižší úvěr. Ono se to nezdá, ale v součtu tam těch peněz za nájem proteklo hrozně. U rodičů jsme normálně přispívali na nájem, jedli za své (občas jsme se přiživili, to jo, ale snad ně nějak zásadně), měli stísněné podmínky, ale stačilo nám to. A až nastal čas, tak jsme se každej sebrali a odešli do svého.
Ale chápu, že ne v každé rodině jsou dobrý vztahy a takováhle "sociální solidarita" nebo jak to nazvat. Taky je rozdíl, jestli někdo studuje, pracuje, žije na úkor druhého... kdyby nám rodiče řekli, že jim tam vadíme a chtějí mít byt sami pro sebe, tak bychom taky šli, ale je fakt, že bychom pak ten start měli těžší, než takhle. Takže za to díky.
Zkus Mirko hodit se synem normální řeč u kafe, abys věděla, jak to vidí dál. Třeba si taky spoří, a až bude mít nějakou částku, vezme si hypo nebo rovnou našetřenou hotovost smajlik - 68, koupí si svoje a odejde. Třeba už je to za pár. Nebo taky zjistíš, že nic takovýho neplánuje a žije jak to zrovna jde. Tak ho můžeš přimět něco dělat, spořit si, nebo hledat nájem, aby ti nezůstal na krku skutečně až do smrti. Řekni mu to, co tady nám, že ho má&#

 
dadka
dadka - 26.2.2014 11:36

Zase žádný nový článek....škoda!!!smajlik - 48

 
PEGG
PEGG - 26.2.2014 7:26

catcat - 25.2.2014 15:12 smajlik - 47
Jsou dva dospělí, takže když si každý uklidí po sobě, tak žádný nepořádek nebude. A jednou za týden vysát a setřít je na domluvě. Jako matka nahlásím, na víkend odjíždím, vysaj a setři prosím. Žiju sama s dcerou a žádný nepořádek, který by se musel pracně uklízet nemáme. Když máme pocit, že potřeba vysát, tak vysaje ta, která ten pocit nabyla.smajlik - 68 Já vím, chlap takový pocit nenabude nikdy, tomu se to musí říct.smajlik - 105

 
catcat
catcat - 25.2.2014 15:12

Když mě by zase opačně z pohledu toho kluka vytáčelo, že jsem úkolovaná na dny - např. v sudý pátek uklídit koupelnu. My jsme kdysi dávno měli pravidelní středeční úklid na intru a já to nenáviděla!!! Doma uklízím, kdy je potřeba a kdy mám čas smajlik - 55

 
myše
myše - 25.2.2014 15:05

Pegg: chce to prostě počkat, až se nasbírá víc prádla, no... Pořídit si větší počet spoďárů, ponožek, triček, vyprat svůj ručník zároveň s prádlem a tak...
jak by to dělal, když by žil sám? stejně...

 
PEGG
PEGG - 25.2.2014 14:40

myše - 25.2.2014 14:29 v podstatě máš pravdu, jen s tím praním bych nesouhlasila. Moc by se mi nelíbilo, že si každý pere svou trošku a pračka je skoro prázdná, ať mi nikdo neříká, že se tím to praní neprodraží i když budou mít chytrou pračku. smajlik - 26

 
myše
myše - 25.2.2014 14:29

souhlasím, podělit se o práci. Prostě chlapci na rovinu říct, hele - už jsi dospělý, servis skončil. OK, chceš bydlet tady, bydli - nemám problém. Ale budeš se starat o své věci sám, nakupovat si, vařit a prát... Společné prostory každý sudý pátek (např.) vytřeš, umyješ WC, vanu a umyvadlo atd. Přesně stanovit co a jak. S jídlem - buďto se domluvíte a bude ti dávat peníze na jídlo - a ty můžeš nakupovat - NE VAŘIT!!! pro oba, nebo si vyhradit půlku ledničky... Pochopitelně přesně rozepsat náklady na bydlení včetně elekřiny, internetu atd atd -- a on platí půlku! Koš na prádlo zmizí z koupelny - a budete mít každý jeden u sebe v pokoji...
Prostě nastolit spolubydlení, ne mama-hotel!smajlik - 105

 
PEGG
PEGG - 25.2.2014 14:15

ploduska - 25.2.2014 14:01 smajlik - 47

 
sharon
sharon - 25.2.2014 14:04

ploduska: ano, to já taky bych nedopustila....ale tento pracuje a je snad slušnej...ale že doma nic neudělá je čistě věc pisatelky.....u mě by hoch pěkně kmital....a třeba o půlnoci s odpadkama....smajlik - 68

 
Ploduska
Ploduska - 25.2.2014 14:01

sharon:
no mít v padesáti chlapa, který mně nemá kam nebo za co vzít na radovánky - tak to bych energii plýtvala radši na vlastní děti smajlik - 68smajlik - 68
já bych se asi snažila vystrnadit dítě, které se fláká doma, nepracuje, nestuduje, nepomáhá atd.

 
sharon
sharon - 25.2.2014 13:59

ploduska: přesně....jak si to mirka zavedla tak to má......

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-69
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78154.
Archiv anket.