Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

sharon: a jestli jde konkrétně o tu ránu a o brýle, tak by se jí to nestalo, protože ve chvíli, kdy by se tohle individum nad ní postavilo, okamžitě by se zvedla a odešla do jiné části dopr. prostředku.
to jí totiž taky naučí - všímat si svého okolí a předcházet takovým situacím.
Nic není stoprocentní. ale pořád lepší mít jistotu 90% než 100% nejistotu.

sharon: to jí tam naučí rozpoznávat nebezpečí. Jak mu předcházet.
Zajdi do takového klubu sebeobrany pro ženy, budeš se hodně divit, co se dozvíš a naučíš.

Anahir: ono by bylo fajn rozpoznat to nebezpečí...jenže...když přijde nečekaná rána že druhou chytíš o okno až ti spadnou brýle......????.......co mi pomůže že se nebudu báát ? sebevědomí , sebeobrana....a já s rozbitým šňupákem...

Naučte se bránit.
To je pro vás jediná cesta ze strachu.
Je mnoho klubů ve kterém vás za rozumný peníz naučí sebeobranu a také vás psychicky připraví. Některé kluby jsou výhradně pro ženy a ne jen pro mladice, chodí tam také ženy ve vašem věku.
NEHLEDEJTE DŮVODY PROČ DO TOHO KLUBU NEJÍT, HLEDEJTE ZPŮSOBY JAK HO ABSOLVOVAT.
Jen tak se zbavíte strachu. jiná cesta není.
Instruktoři mají obrovské zkušenosti s typy přepadení, s Vaším strachem umějí pracovat. Znají řešení pro vaše otázky obrany. Znají váš strach.
ale musíte chtít. nikdo vám nepomůže pokud Vy Hanko nevyhlásíte,, Já se umím bránit! Umím rozpoznat nebezpečí! Ochráním se!
Neřešte coby kdyby. UDĚLEJTE TO.

Chodí tam ženy ve vašem věku. Není důležitá Vaše síla. Vy se tam naučíte, jak využít sílu útočníka proti němu. k tomu sílu totiž nepotřebujete.
věřte mi, že techniky jak zpacifikovat daleko silnějšího útočníka existují a jsou snadné až je to k neuvěření.Instruktoři perfektně nebezpečné situace a MHD nevyjímaje.
BĚŽTE TAM A NAUČTE SE BRÁNIT.

ZÍSKÁTE MNOHEM VÍC NEŽ SEBEOBRANU.
ZÍSKÁTE SEBEVĚDOMÍ.

UDĚLEJTE TO.
HNED.

Jarča*: Jenže třeba v soupravě metra je ti to, že jsi hned za řidičem, jaksi na nic... Jezdím metrem a tramvají několikrát denně, kolikrát i nočními busy a tak, a takových dobytků (opilých, zfetovaných, jednou dokonce kluka s nožem) jsem už potkala dost. Osvědčilo se mi jedno - sedět bokem k lidem, číst si a MÍT SLUCHÁTKA. Tyhle agresory (až na výjimky, jako v případě té slečny od Renee), je upoutá váš pohled, to, že se na ně podíváte. To je pak: "Co čumíš..." atd., a už jedou. Když máte sluchátka, tak i když dělají bordel (třeba když jede opilá partička z hokeje), tak je neslyšíte, tudíž nemáte tendence se na ně podívat. V tramvaji se snažím sedět nebo stát co nejblíže ke dveřím - pokud už se něco strhne, udá se to uprostřed, kde je dostatek prostoru a oni se nebojí, že by třeba spadli ze schodů. Vím, nezachrání to všechno, ale pomůže to hodně. I psychicky

Renee: to jsou zážitky
Možná v Praze je to horší, ale u nás mi to tak dramatické nepřijde. Jezdí sice různá individua, ale ty si naštěstí tak nějak hledí samy sebe. Manžel jezdí jako řidič MHD už 15 let, tak jsem se ho včera na základě tohoto článku ptala, jestli už zažil, že by se mu tam někdo choval tak, že by musel zavolat policii, a prý ani jednou, jen asi třikrát volal někomu záchranku. Tak bych to tak černě neviděla. A v případě nějakých nepříjemných pocitů mi jako dobrá rada mi připadá držet se blíž u řidiče.

Renee 19:27: ježiš chudák holka

A jednou jsem se stala svědkem scény, na kterou jen tak nezapomenu. Do tramvaje přistoupil narkoman (zcela evidentní, na první pohled se to poznalo). Všechny sedačky byly obsazené, tak se postavil nad jednu slečnu, tak 20 jí bylo. Chvíli se nad ní houpal a pak jí, najednou zničehonic beze slov, pěstí napálil přímo do obličeje, že vzala druhou o okno Měla brýle, ty se svezly na zem, a ona zůstala naprosto otřesená sedět, krev se jí řinula z nosu. To jsme zrovna dojeli do zastávky, vzala jsem tu slečnu za ruku, vypálily jsme z té tramvaje a okamžitě jsem točila 158, kde jsem jim všechno vylíčila, včetně čísla tramvaje a směru. Řekli, že tam hned posílají výjezd. Jak to dopadlo, to se mi samozřejmě už nedoneslo...... Ale ten nepochopitelný obraz už z hlavy fakt nevymažu. Jak vidím přistupovat feťáky a podobnou svoloč, okamžitě vystupuju.

Rozumím ti, i když denně se člověk setkává spíš s tím, co píše magatao. Nicméně i tu agresi jsem už párkrát zažila, naštěstí jen jednou namířenou proti mně (ale stačilo to). Jednalo se o silně podnapilého chlapa, co si usmyslel, že mě v té tramvaji sbalí. Když jsem mu po pár jeho větách řekla, že s ním nikam nepůjdu a že opravdu nemám zájem, začal na mě řvát, co jsem to za namyšlenou krávu, že jsem hnusná jak p**el a měla bych mu líbat ruce za to, že mě vůbec oslovil a chvíli to dokonce vypadalo, že mě napadne fyzicky. Ty minuty do otevření dveří v další zastávce byly nekonečné, málem jsem umřela hrůzou. Bohužel se to odehrálo v druhém voze, takže řidič o tom vůbec nevěděl, a všichni ostatní cestující dělali, že tam vůbec nejsou, včetně dvoumetrových chlapů. Vlastně jo, něco přece jen dělali. Všichni svorně jako jeden muž poodstoupili, aby od té scény byli co nejdál.....

magatao: to musíte atakovat příslušný odbor na radnici nebo dopravním podniku. U nás vyšlo nařízení, že v MHD NIKDO NESMÍ MÍT NA ZÁDECH BATOH. A dodržuje se to, jinak je pokuta.

Postav nebo posaď se hned za řidiče. Tam se žádný gauner do ničeho nepustí, to se odehrává většinou vzadu.

S agresí se v MHD moc nepotkávám, spíš s neomaleností. A ta mě zatraceně štve. Třeba že se někdo zastaví ve dveřích a kdo jde za ním už třeba nestačí nastoupit. Že si hlavně školní mládež nesundá ze zad batohy a mlátí s nima ostatní do obličeje. Když už vůbec pominu fakt, že se tam pak vejde i daleko míň lidí. Že se někdo rve dovnitř a nenechá předtím vystoupit ty co jdou ven. Že se chlapi s rukama v kapsách válejí po sedačkách jak v posledním tažení a ženy nad nima stojí ověšený taškama s nákupem. Že se někdo umí proplést davem slušně a ohleduplně, zatímco jiný slovíčka s dovolením a děkuji nezná a málem ty okolo srazí k zemi. A podobně.

Hanko, to bys vůbec nemohla chodit ven, hlavně ve velkých (anonymních) městech se takových hajzlů najde spousta. nejen v MHD

Hanko, klidně můžeš mít nějakou tu posttraumatickou stresovou poruchu, co mívají oběti trestných činů, protože jsi možná citlivější a opravdu to pro tebe byl šok. Jestli tě to nepřejde, tak zkus nějakého psychologa.
Já jezdím MHD každý den a už jsem zažila spoustu věcí, včetně toho, že v trolejbuse umřela paní. Různých individuí, kteří byli třeba opilí, řvali tam, zvraceli, napadali lidi, jsem už zažila taky. Nebo cikána, který strhl paní řetízek z krku, rozrazil dveře tramvaje a byl pryč. V podstatě se taky docela bojím a jak vidím někde někoho divného, tak radši vystoupím. Holt je taková doba, chce to mít trochu hroší kůži.

hrozné co se to děje....uf....stačí se kouknout na film Bastardi....
každý v sobě nenajde tu sílu a odvahu použít okamžitě třeba pepřový sprej.....já už nějak mhd nejezdím ale když jsem dojížděla do práce tak v tu dobu zase byla fáma injekčních stříkaček v sedadle tak jsem raději stála......
je to hnusná doba člověk není v bezpečí ani ve valstním domě..... přísnější tresty bych volila