Kdo se má starat o nemocného otce?
.jpg)
Potřebovala bych slyšet názory nezúčastněných lidí, případně někoho, kdo zažil podobnou situaci na vlastní kůži. Mám totiž teď docela velké neshody s mámou, já nechápu její postoj, ona zase ten můj. Jde o to, že můj otec vážně onemocněl a nemůže bydlet sám.
Naši se rozvedli po dlouholetém manželství teprve před čtyřmi lety. Byli spolu více než třicet roků. Co přesně stálo za rozpadem jejich manželství nevím, ale faktem je, že táta měl docela dlouhou dobu milenku. Když se to provalilo, následoval rozvod a on se k ní odstěhoval. Proč měl potřebu mít mimomanželský vztah, s jistotou nevím, ale kam až mi paměť sahá si vzpomínám, že to mezi mými rodiči nikdy žádná idyla nebyla, hlavně máma byla vždycky dost konfliktní a dokázala udělat ohromný problém z každé prkotiny. Možná to byl důvod, proč se táta zamiloval jinde.
Naši spolu už tedy čtyři roky nežijí, máma zůstala v jejich původním bytě a táta se odstěhoval ke své přítelkyni. Nevzali se, ale žili spolu. Bohužel, po té, co s projevila tátova nemoc, se s ním jeho milenka rozešla a on zůstal sám. Neměl ani kam jít, tak přišel ke mně, jako ke své dceři, sourozence nemám. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen dočasná záležitost, než se táta trochu zmátoří, ale spletla jsem se. Jeho nemoc se zhoršuje, má rakovinu, pendluje mezi nemocnicí, chemoterapiemi a námi.
Já jsem vdaná, mám dvě předškolní děti, žijeme v třípokojovém bytě. Tátovi jsem teď vyhradili ložnici, aby měl klid a my s manželem spíme v obýváku. Jiné řešení nebylo. Už to trvá více než půl roku a manžel už je z toho pořádně nervózní. Táta je kvůli své nemoci hodně předrážděný a nedůtklivý, navíc mu asi není dobře ani psychicky, má rakovinu, je mu čím dál hůř, přítelkyně ho opustila ve chvíli, kdy ji nejvíc potřeboval. Chápu, že se asi cítí mizerně.
Jenže já, ačkoli mu chci opravdu pomoci, mám kromě něj i svou rodinu a nemůžu jen tak hodit manžela přes palubu a nebrat na zřetel jeho pocity. Tak jsem se rozhodla, že zkusím promluvit s mámou. Přece jenom s tátou prožili spolu většinu života, a i když už jsou rozvedení, nějaké pouto mezi nimi musí pořád být. Máma navíc obývá jejich společný byt, táta, když odešel, jí ho nechal a nechtěl ani nic vyplatit. Myslím, že máma má jakési morální právo se o tátu postarat a poskytnout mu bydlení.
Ona s tím ale rezolutně nesouhlasí, kategoricky řekla, že něco takového nepřichází v úvahu, že jsou rozvedeni a hotovo. Moje námitky, že jsou přeci stále spojeni mnou, jako jejich dítětem a vnoučaty, odmítá. Tátu k sobě nevezme a už vůbec se o něj nebude starat. Dost jsme se pohádaly. Vyčetla jsem jí, že je sobecká a nebere ohled na mne a na mou rodinu.
Jsem teď v dost těžké situaci. Nechci tátu dávat někam do ústavu, to by ho položilo, kdybych se na něj vykašlala i já. Kdyby se mu pak něco stalo, nikdy bych se nezbavila výčitek, že jsem to zavinila já. Ale mám problém s manželem, který je na mého tátu už doslova alergický, ta averze je vlastně vzájemná, i táta do něj dost reje. Když se mu snažím domluvit, aby to nedělal, vůbec mě neposlouchá.
Jsem fakt vyčerpaná a nevím, jak celou situaci řešit. Myslíte, že bych měla na mámu ještě zatlačit, aby svůj postoj změnila? Mám na něco takového vůbec právo?
1.9.2014 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kdo se má starat o nemocného otce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
To nemyslíte vážně?! Žádat po matce takovou oběť pro chlapa, který ji akorát podváděl a vybodl se na ni? Nemá k němu žádný závazek a vy jako dcera ji akorát psychicky vydíráte. Být vámi, tak se stydím, že vás to vůbec napadlo. Chudák matka.
Zdravím vás všechny a hlavně autorku článku. Závěr se mi vůbec nelíbí. Fakt, že otec matku dlouho podváděl, by měl dceři zabránit v požadavku, který vznesla. Matka si vytrpěla dost už samotnou skutečností, že manžel neměl ohled ani slušnost ve vztahu k ní samotné. Měl milenku a té dal přednost. Že mu další vztah nevydržel a není důležité proč, s tím měl počítat on sám. Že se pověsil na krk jediné dceři, nevypovídá o otci nic dobrého. Ale bohužel dcera si musí svůj problém vyřešit sama a nemá žádné právo ho chtít řešit na úkor matky. Vidím jenom jednu možnost: sdělit otci realitu- nabourává manželství dcery, buď změní svoje chování k celé rodině, od které něco chce, nebo se o sebe musí postarat sám. Každý je totiž zodpovědný za svůj život, a to i otec, který si vybral a zřejmě přebral.... Stejně tak i dcera je zodpovědná za svůj život a život své vlastní rodiny, a tu by si měla chránit, ani otec nemá právo narušovat život rodiny své dceři. Byl to on, kdo měl milenku, tudíž je zodpovědný i za to, že zůstal sám a sám by měl řešit své problémy a ne na úkor dcery nebo dokonce bývalé manželky. Nebude to lehké, ale i otec musí pochopit, že v životě udělal chybu a za chyby se platí..... Možná pro někoho trochu tvrdý přístup, ale věřte, že je podložený vlastními životními zkušenostmi...
.jpg)
Verera: to máš pravdu.
Každopádně se nastěhoval k dceři a dcero starej se, dcera s manželem kvůli němu spí v obýváku, takže si ani pořádně neodpočinou a ještě má blbé kecy.
A spoléhá na to, že měkká dcera mu nesbalí tašku, protože ono to ve výsledku tak snadné není.
Anahir: Nevíme, jestli ho vyhodila.Třeba se s ním rozešla a znepříjemnila mu to tak, že odešel. Nebo zafungovala ješitnost a on práskl dveřmi, aniž by měl jiné bydlení.
daty: aha, děkuji
a když tedy vezmeme, že otec s tou milenkou bydlel, takže vlastně ho nemůže vyhodit ze dne na den, jak pravděpodobně učinila.
daty: aha, děkuji
a když tedy vezmeme, že otec s tou milenkou bydlel, takže vlastně ho nemůže vyhodit ze dne na den, jak pravděpodobně učinila.
daty: Podle NOZ / Nový občanský zákoník /, by už s trvalým pobytem i v nájmu neměl být problém
Anahir: Tak to nevím, už minimálně 7 let je to takto. Dnes když chceš zrušit trvalé bydliště, tak stačí zajít na úřad např. s ukončenou nájemní smlouvou a je možné trvalé bydliště zrušit, případně když není smlouva, tak chtějí svědectví od sousedů, že se tam ta osoba nezdržuje. Pak má možnost ten člověk se odvolat, pokud je schopnej doložit, že má k tomu bytu nějaká práva (nájem, spoluvlastnictví). Jinak ho prostě přepíšou na úřad a šmitec.
Na druhou stranu je zase dnes ten rozdíl, že se člověk v podstatě nemůže odhlásit sám, pokud nemá kam jinam by se přihlásil. Já jsem takhle už 12 let trvale hlášená v bytě, kam už několik let nemám přístup, akorát mi to komplikuje život, co se týče úředních dopisů atd. Jenže bydlím v podnájmu a trvalé bydliště mě nikdo nenechá zřídit právě protože pořád kolují takovéhle povídačky mezi lidmi, proto jsem si to zjišťovala jak to přesně je a proto mě tyhle povídačky neskutečně vytáčej 
Něco jinýho je, že když s někým bydlíš, tak ho nemůžeš vyhazovat z bytu jentak ze dne na den. To nejde ani v případě, že mají dva byt pronajatý, tak jeden nemůže vyhodit druhého...a to tam ani jeden nemusí mít trvalé bydliště.
Cituji Alici : "Myslím, že máma má jakési morální právo se o tátu postarat a poskytnout mu bydlení."
"Tátu k sobě nevezme a už vůbec se o něj nebude starat. Dost jsme se pohádaly. Vyčetla jsem jí, že je sobecká a nebere ohled na mne a na mou rodinu."
Alice, tohle zavání citovým vydíráním. 
Rodiče jsou jednou rozvedeni, asi to nebylo pro mámu snadné po tolika letech. Nemá k bývalému manželovi ŽÁDNÉ závazky. Ani morální, protože odešel on, a kdo ví jak dlouho (a často) mámě zahýbal, než odešel.
A Ty kolem sebe kopeš jako malá holka, abys vnutila mámě pocit zodpovědnosti za SVOJE štěstí.
Jsi dospělá, máma od dvou dětí, tak za ně a za zachování SVOJÍ rodiny bojuj !
Ale né tím, že nesnesitelného tátu hodíš na krk mámě.
Zatímco Tvůj je to pokrevní otec, tak pro ní je to už úplně cizí člověk.
daty: právě toto nevím přesně. vím jen, že kamarádka cca před 10ti lety) vyhodila svého ex z domu. Byli rozvedení, ale on tam měl trvalé bydliště, kam jinam jít neměl. Když ho nepustlila dovnitř, zachvíli tam s policií a musela ho vpustit.
Když mu rušila trvalé bydliště, muselo to jít přes soud. Tenkrát.
Nezdá se mi, že by dnes stačilo jedním podpisem někde, zrušit někomu trvalé bydliště....
ale samozřejmě zákony se mohly od té doby změnit....
Tak jen smajlíka jsem nechtěla. Souhlasím se všemi, kdo doporučují ústav a divím se, že Vás, Alice, vůbec napadlo, jít za mámou.Otec je sebestředný, nemoc nenemoc, byl asi sobec a zloun celý život. Držím palce, aby jste stihla vše vyřešit, než Vám stihne rozbít rodinu.
A nenašel by se poblíž nějaký malý byt k pronájmu. Otec by bydlel sám a byl by poblíž. Manžel by měl klid a Alice by k němu mohla zajít kdykoliv. Samozřejmě je to také otázka financí....
Opravdu je na tom táta tak zle, že potřebuje neustálý dohled? Nemůže žít sám? Nemyslím tím, že si neumí uvařit ani čaj, to se dá řešit objednávkou obědů , pečovatelkou apod.
Když někdo nemá kam jít, tak přece není normální, že se nastěhuje k příbuzným a hotovo, měl by se sám starat, jak situaci vyřešit, zvlášť když vidí, že se tam těžko vejdete a situace je dost neúnosná.
V prvé řadě bych s otcem promluvila, že tohle řešení je neúnosné a jak si to představuje dál, jestli si zařídí podnájem, na který byste vy třeba něco přispěli, pokud mu nestačí příjem nebo by si měl zažádat o něco s péčí, pokud na ni sám nestačí.
Když něco nezvládáš, je lepší si to přiznat a řešit dřív než je pozdě. Péče o nemocného protivného otce u tebe doma není tvá povinnost, pokud by ti to zničilo život. Péče je i to, že mu zajistíš místo a lidi, kteří se postarají a budeš dělat jen to, co je v tvých silách.
Milá Alice, chceš slyšet názor nezúčastněných ? Asi se Ti nebudou líbit.
Chápu, že už jsi z otce a jeho chování vyčerpaná, ale kde bereš tu opovážlivost, povinnost kterou jsi na sebe dobrovolně vzala, nutit svojí mámě ?
Tvůj otec se na ní vykašlal, odešel za jinou ženou, a Ty ses neptala mámy, jestli je šťastná a nic jí nechybí. A když se konečně po čtyřech letech máma naučila žít sama, tak jí tam cpeš nevěrného exmanžela, co jí odkopnul a šel za "trávou zelenější".
Chápu, že máš ráda oba rodiče, ale nemůžeš jim organizovat život.
Tvůj otec je u vás na návštěvě. A pokud se nedokáže chovat jako návštěva, tak ať mu Tvůj manžel vysvětlí, že v téhle domácnosti je "velitelem" on, a jestli ho bude Tvůj otec urážet a vnášet tak rozbroje do vaší rodiny, bude muset otec odejít. Kam, to je jeho problém. Je sice nemocný, ale ani nemoc mu nedává právo ubližovat lidem, kteří se ho ujali, když ho ta jeho milenka vykopla. Zlobu ať směruje směrem k ní a k vám ať se chová jak se sluší.
Každopádně zajdi za jeho lékařem a poraď se jak s otcem jednat. Třeba by pomohla nějaká antidepresiva, aby přestal kopat kolem sebe, navíc nesprávným směrem.
Doplatil jen na svoje špatné rozhodnutí.
