Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Brzy mi bude čtyřicet, jsem vdaná, mám tři děti. Za posledních asi pět let jsem docela dost přibrala na váze. Ani před tím jsem nebyla zrovna drobeček, ale bylo to ještě v normě. Na 175 cm jsem vážila 80 kilo. Teď mám bohužel o čtyřicet víc, vážím 120.

Ani nevím, jak se to stalo. Šlo to plíživě a najednou je ze mě takový mastodont. Kolikrát jsem se snažila zhubnout, ale nikdy jsem žádnou dietu nedodržela, po pár dnech nebo týdnech jsem se opět vrátila k svému obvyklému stravování, které zrovna zdravé není, to vím moc dobře. Jím dost sladkého, mám ráda řízky a českou klasiku, i když to není tak, že bych se živila jenom takovouhle stravou. Jím i dost ovoce a zeleniny apod.

S mou váhou je spojena řada problémů. Nejenom, že už na sobě cítím určitá zdravotní rizika, bolí mne kolena a rychle se zadýchávám, taky se dost potím, ale velký problém je i estetická stránka. Moje obezita vadí mně i mému muži, který vůči mně dost ochladl a náš sexuální život je prakticky na nule. Myslím, že má nějakou milenku, ale bojím se po tom pátrat.

Často také poslouchám narážky od okolí, od mámy, která je celý život štíhlá a to, co jsem se sebou provedla, nechápe. Od známých, přátel, od všech dost často slýchám výtky a narážky, rady, ať se sebou začnu něco dělat.

Teď se u nás v práci propouštělo a já byla první na řadě. Přičítám to svému vzhledu, moje práce je založena na kontaktu s klienty a asi jsem nebal dostatečně reprezentativní. Do očí mi to samozřejmě nikdo neřekl, ale určitě to tak je.

Připadám si neschopná, nemožná. Nechci nikam chodit, ani do kina, na výlety, nikam. Stydím se. Cokoli si obléknu, ve všem vypadám příšerně. Tyhle své frustrace řeším tím, že si dopřávám dobré jídlo a pamlsky, ačkoli vím, že s každou čokoládovou tyčinkou si zatloukám další hřebík do rakve.

Potřebovala bych se z toho začarovaného kruhu dostat, ale nevím, jak sama sebe přesvědčit. Připadá mi, že než bych eventuelně dokázala shodit těch nabraných čtyřicet kilo, bude to trvat roky a to je pro mne v nedohlednu a bere mi to odhodlání.

Chtěla bych se vás zeptat, jestli se některé z vás podařilo shodit tolik kilo a jak jste to dokázaly. Říká se, že hubnutí je v hlavě, asi by mi mělo nějak správně přeskočit, ale nějak mi to nejde.

A hlavně bych se vás chtěla zeptat, jestli jsou pro vás obézní lidé něco jako méněcenní. Já si totiž připadám jako prašivá. Je mi ze sebe samotné hrozně.