Matka nebo manžel? Jsem mezi mlýnskými kameny.
.jpg)
Jdu si k vám pro radu, jak se mám zachovat v situaci, ve které jsem se ocitla. Žijeme už s manželem sami, je nám oběma plus minus padesát let. Děti už máme dospělé a samostatné. V manželství nám to vždycky celkem klapalo, i když občas se nějaké spory samozřejmě vyskytly. Teď ale řešíme záležitost, která dospěla do hodně vyhroceného závěru. Manžel mi na rovinu řekl, že pokud budu trvat na svém, rozvede se se mnou.
Jde o to, že bych k nám chtěla nastěhovat mou maminku. Je jí pětasedmdesát a je dost nemocná. Sice je ještě jakž takž soběstačná, ale třeba na nákup nebo úklid už nezvládne. S tím jí pomáháme. V poslední době na mamince vidím, jak je smutná, připadá mi jako vyhořelá. Už tři roky je vdova, celou dobu to snášela celkem statečně, až teď to na ni asi nějak padlo. Možná to má souvislost s jejím zdravotním stavem, který se pomalu ale jistě stále zhoršuje.
Její psychický i fyzický stav mi doslova láme srdce. Když k tomu ještě připočtu, že bydlí v nájemním bytě a od té doby, co je sama, dotuje svůj život z úspor, myslím, že by pro ni bylo nejlepší, kdyby se přestěhovala k nám. Nebyla by sama, já bych se o ni postarala.
Jenže u manžela jsem s tímhle nápadem tvrdě narazila. Je rezolutně proti, kategoricky odmítá, aby tady maminka byla. Tenhle jeho odpor má kořeny v době, kdy jsme po naší svatbě nějaký čas u našich bydleli, než jsme tehdy dostali podnikový byt, bylo to ještě za socialismu. To soužití tenkrát nebylo zrovna idylické, mně bylo devatenáct, muž měl krátce po vojně, čekali jsme dítě. Naši měli vůči mému muži spoustu výhrad a uznávám, nechovali se k němu zrovna hezky. To, že jsme se pak odstěhovali, nám zachránilo manželství, jinak by to nedopadlo dobře.
V průběhu let se vztahy vzájemně urovnaly a já nabyla dojmu, že je všechno v pořádku. Ale asi jsem se spletla v úsudku. Manžel mi to dal jasně najevo. Řekl, že s mou matkou v jednom bytě bydlet nebude a basta. To se prý radši rozvede, aby měl svůj klid. Hodně mě to šokovalo, takovou reakci jsem vůbec nečekala.
Nevím, co mám dělat. Nechci nechat maminku osamocenou, ani si nechci rozbít manželství. Pere se to ve mně. Mám dojem, že jako její dcera se o ni přece musím postarat, vlastně ne, že musím, já chci. Je to moje maminka, mám ji ráda, i ona nám tehdy, když jsme byli mladí, pomohla tím, že jsme u nich mohli bydlet. I pro ně to určitě byl zásah do soukromí.
S manželem není řeč a já nevím, co mám dělat. Jak byste se rozhodly na mém místě?
6.10.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Matka nebo manžel? Jsem mezi mlýnskými kameny.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Cinderella - 14.10.2015 14:51 taky mě to mrzí, hezky se tu klábosilo.
.gif)
jelítko: také dobré řešení
.jpg)
Cinderella: jojo, trošku jsme se přesunuly jinam ... ale bylo to tu bezva
No buď se nastěhuj ty k ní a manžela nech v klidu doma nebo jí zaplať nějaké pěkné bydlení v domě s pečovatelskou péčí a můžeš jí denně navštěvovat. Já myslim, že je krásné postarat se o rodiče, ale ne tak, že vyženeš manžela. Já bych s někým, kdo mě dříve štval taky bydlet nechtěla. Většinou se to dá řešit jinak, než bydlet všichni dohromady. Spousta mých známých se stará o rodiče a přitom s nimi nebydlí.
krasaka: se divím, že sem ještě někdo chodí...
byl to tady týdeník a nyní už čtrnáctideník 
Hano, ptala jsi se maminky, jestli by k vám chtěla?
Stáří není lehká věc,samota také
ale maminka by si měla by si spíše měla najít najít kamarádky úměrně svému věku,na procházky,návštěvy,cukrárny,výlety.. a nějaké aktivity,které by jí vyhovovaly a bavily,doma byste opravdu řešily jen ji a nedělalo by to nejspíš dobrotu,nechala bych to tak,nebo by to chtělo měnší byt..
Ne, ne a jeste jednou ne. Chapu a stojim na strane vaseho manzela. Tohle je cesta do pekel.
Omlouvám se, přelítla jsem Hanin věk...a porozuměla jako plus mínus šedesát.
No, v padesáti rezignovat na manželský a společenský život a stát se pečovatelkou a zároveň uhoněnou pracující ženou - to si tedy troufáte, Hano. já myslela, že jste už doma oba.
To by žádné terno nebylo, po návratu z práce byste jen slyšeli - jsem tu celý den sama, konečně jste tu - a to byste neměli ani půlhodinku soukromí.
Dle mého - čím jste mladší, tím hůř pro vás oba.
A v padesáti přijít takhle o manžela, to ne. To radši aby Vás za to rozsekal na cimpr a campr.
Plně chápu manžela a nechápu Vás, proč si chcete vlastně soběstačnou maminku stěhovat do bytu, když stejně chodíte do práce. Navíc, jak řečeno přede mnou, starší člověk je zvyklý na svoje věci, svůj domov a teď bude v dětském pokoji?. Když jste bydleli u nich, zasahovali Vám do manželství a do chodu rodiny tak, že jste se málem rozešli a to si myslíte, že teď by Vám maminka do ničeho nemluvila? Když jí je 75 a má vlastní hlavu a všechno ví líp? Nene, manžel má pravdu a jen Vám to říká otevřeně: to prostě neustojíte, a až bude maminka nastěhovaná u Vás a nepůjde to, tak ji asi nebudete stěhovat někam jinam, že? Skončíte sama s matkou a budete smutné dvě. Já na Vašem místě bych hledala jiné varianty, myslím, že bych v 50 nechtěla přijít o muže, kterého mám ráda.
Cinderella: Proč? Nevíme, jestli manžel nejezdí mamince nakupovat nebo věšet záclony. Jen prot, že si pamatuje, jaké peklo bylo soužití a nechce si to zopakovat, ještě nemusí být padouch.
asi bude opravdu nejlepší najít mamince DD nebo penzion pokojného stáří nebo zaplatit pečovatelku, ale Hanko informujte manžela, že až bude on potřebovat postarat se o jeho rodiče, ať s vámi nepočítá
necetla jsem prispevky, budu asi pro vas zla, ale nasla bych pro mamku nejaky slusny pecovatelak, nebo jak se bydli ve svem, ale je tam pomoc.
Pises, ze vam je +50, tak chodite do prace, maminka by byla stejne cely den doma sama a po navratu z prace by si vas chtela uzivat a na to by asi manzel nemel chtel by klid.
V tom dome by mela sve vrstevniky, cely den spolecnost a mozna by i pookrala.
Muz ti vyhrozuje a pokud by to pak splnil. Zustanes pak treba sama jednou ty,
Ono je hrozně těžké takhle posoudit, jak to vlastně s maminkou je. Píše se, že je soběstačná,ale nezvládne nákup a úklid. To si trochu protiřečí. Nezvládne si jít koupit rohlíky a máslo nebo vláčet těžký nákup, nedokáže dojít do pidikrámku na vesnici, kde mají jen základní potřeby nebo nezvládne jet někam autobusem a nakoupit množství na čtrnáct dní?
Neuvaří si, neumyje nádobí a nebo nedokáže umýt okna a lézt po skříních při utírání prachu?
Pokud každodenní záležitosti zvládá, je to možná spíš na škodu se o ni začít starat víc než je nutné a odsoudit ji k nečinnosti. Pokud bude mít pocit, že už nic nemůže, zhorší se její stav ještě víc.
