Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Chci být ženou v domácnosti. Prý nejsem normální.

Chci být ženou v domácnosti. Prý nejsem normální.

Jsem vdaná, momentálně na mateřské s druhým dítětem. Příští rok už ale půjde do školky a já bych měla nastoupit zpátky do zaměstnání.  Jenže já si něco takového ani nechci představit. Mé nejbližší okolí, včetně manžela, to však vidí jinak, prý není v dnešní době něco takového normální.

Já bych totiž chtěla být ženou v domácnosti. Jako byla moje máma, když jsem byla malá a školou povinná. Pamatuju si, jak bylo fajn přijít domů, kde byla maminka, uvařený oběd, žádné blafy ze školní jídelny jsem nikdy jíst nemusela. Máma na mě a bráchu měla čas, prožili jsme opravdu hezké a vyrovnané dětství. A já bych takové chtěla dopřát i svým dětem.

Nechci se honit do práce a z práce, do školky, školy, po večerech úkoly s dětmi, domácnost, vaření, praní. Chci naší rodině dopřát ten komfort, který umí zajistit jenom maminka. Nejsem kariéristka, osadně, jsem vyučená prodavačka, tak mne stejně žádná závratná kariéra nečeká a až děti vyrostou, myslím, že nebudu mít problém do nějakého obchodu nastoupit.

V podstatě nic nebrání, abych doma zůstala, klidně celou dobu, po kterou budou naše děti chodit do základní školy. Manžel má vysoce nadstandardní plat, stabilní práci i pozici, máme i dost našetřeno, bydlíme ve svém bez hypotéky, žádné dluhy ani nic podobného nemáme. Rodičovský příspěvek, který v současné době pobírám, je čistě mé osobní kapesné, vše ostatní se financuje z manželova platu.

Jenže manžel s mým rozhodnutím zůstat doma nesouhlasí. Podle něj bych akorát totálně zblbnula a on nestojí o to mít doma omezenou slepici. Já si nemyslím, že by něco takového hrozilo. I když jsem jenom vyučená a nemám ani maturitu, nemyslím, že bych byla nějak omezená. Hondě čtu, zajímám se o historii, taky ráda tvořím různé věci, mým koníčkem je renovace starého nábytku. Miluju procházet bazary a vybírat staré vysloužilé kousky a uvést je znovu do života. Před nedávnem jsme koupili chalupu a já ji tímhle zrenovovaným nábytkem postupně vybavuju. Tím chci říct, že nejsem líná nebo něco takového, nechci zůstat doma z pohodlnosti, ale opravdu z důvodu, abych našim dětem dopřála klidné a zabezpečené dětství.

 Manžel nesouhlasí, trvá na tom,a bych aspoň na zkrácený úvazek a na ranní směnu nastoupila do nějakého obchodu. Být ženou v domácnosti se dnes prý nenosí. Nezabírají ani argumenty o nemocnosti dětí ve školce apod. Prý to zvládají jiní a zvládneme to taky. Jenže jemu se to říká, pro něj se nic nezmění. On se honit nebude, to já budu v neustálém poklusu. A přitom naprosto zbytečně.

Bohužel, muž má podporu i v širší rodině. Dokonce i moje máma, která sama v domácnosti byla, mě do práce honí, prý si to představuju hodně jednoduše, ale být jenom doma a zajišťovat rodině servis prý žádná velká výhra není a kdyby mohla vrátit čas, už by si to takhle nezařídila.

Co si myslíte vy? Je tady mezi vámi některá, která byla nebo je v domácnosti? A myslíte si, že je to v dnešní době opravdu tak strašně nepatřičné?

Petra


16.11.2015   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 78   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Chci být ženou v domácnosti. Prý nejsem normální.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-78
JohankaDl
JohankaDl - 31.10.2016 22:30

daty: jasně, spoření dlouhodobě je trochu rizikový, tam se spíš vyplatí investovat do akcií či do zlata, ale krátkodobě (horizont pěti až deseti let) se takový termínovaný vklad - třeba http://www.anosd.cz/ano-pro-zhodnoceni/ - rozhodně vyplatí. Toť aspoň můj názor.

 
aronka
aronka - 26.4.2016 22:45

Ahoj Petro, vubec bych se neptala ostatnich na nazor. Je to tvuj zivot a nikdo jiny ho za tebe zit nebude. Kdyz citis, ze by te udelalo stastnou byt v domacnosti a i tvym detem by to prospelo, jdi do toho. Vzdyt o co v zivote jde nez byt stastny? A resit nejake cobykdyby (se manzel s tebou rozvedl, nasel si jinou, zemrel...) proc? Az to nastane (jestli) budu to resit. Navic to neni nevratny stav a do prace muzes nastoupit kdykoliv. Takhle bych to vysvetlila i manzelovi, pokud te miluje, pochopi to.

 
daty
daty - 23.11.2015 13:08

Bellana:
Jinak koupě nemovitosti má i svoje rizika, ale dají se i eliminovat. Když si koupím byt v dobré čtvrti, těžko se mi stane, že se do sousedního bytu nastěhují cigáni. 100% pojistka je dům na samotě a obrovskej pozemek okolo...akorát tak v našem pidistátě nemůžou bydlet všichni.

 
daty
daty - 23.11.2015 13:06

Bellana: Každýmu po jeho...ale dnes koupená nejlevnější pračka rozhodně nevydrží 17 let, když se vše vyrábí, aby to fungovalo max po dobu prodloužené záruky a pak se to prostě rozbije a nedá se to opravit.
Stejně tak jsem nepsala, že potřebuji drahé a značkové, ale to úplně nejlevnější taky není úplně to pravé ořechové, když skříně se po 2 letech používání začínají pomalu rozkládat (což je prostě realita dnešního levnýho nábytku z tenký dřevotřísky).
Stejně tak jsem nepsala nic o posouvání a bourání příček, ale znám lidi, který si v bytě nesměli pověsit ani poličku nebo garnyže/rolety na okno, takže bydleli jako ve výkladní skříni apod. To statiku opravdu nenarušuje (tím jsem si jistá, statika mě na VŠ neminula). Ale poruší se tím omítnutí zdi, případně po roletách zůstávají stopy po lepidle na oknech, proto to některým majitelům bytů vadí.

Ono spoustu věcí se dá přechodně přetrpět, ale na celý život to není. Dneska prostě moc možností jak mít slušný bydlení bez hypotéky není. Já znám dost lidí v nájmu, protože mezi těmi 20 a 30 lety je to víceméně standard. Všude je něco. Ono třeba ty hlučné sousedy - s tím jako nájemník taky nic extra neuděláte, většina majitelů to za nájemníka řešit nebude ani na to nemá žádné páky. Sice se člověk může přestěhovat, ale i to je ztrátová akce - provize realitkám, ještě se člověk většinou seběhnou dva nájmy v jednom měsíci, stěhováci, eventuelně nákup vybavení nebo ztrátový prodej přebytečného vlastního vybavení, který není kam dát. Oproti tomu i vlastní byt člověk může pronajmout a přestěhovat se jinam do nájmu. Takže řešení vždycky nějaký je, v každý situaci.

Jinak lidi, kteří žijí celý život v nájmu dost riskují, že až budou v důchodu, tak jim ten důchod nebude stačit ani na samotnej nájem, oproti tomu splátka hypotéky je celou dobu +- stejná a v důchodu už má většinou člověk zaplaceno a bydlí jen za náklady. Což ve státě, kde bydlení tvoří polovinu i víc životních nákladů, je celkem plus. Hlavně všelijaký spoření na důchod je více rizikový v tom, že peníze můžou lehce ztratit svojí cenu, zatím co mít bydlení prostě eliminuje člověku náklady a na tom se nic výrazně nezmění.
Jinak koup&#

 
cawan
cawan - 23.11.2015 9:37

Jako ženě v domácnosti bych vám doporučila kameru. Špionážní kamera odhalí každého, kdo se přiblíží k vašemu domu http://www.spionazni-kamera.cz/

 
Bellana
Bellana - 23.11.2015 7:19

daty: Máš pravdu, já mám nájemní bydlení spojené s tím, že u nás na okraji civilizace značná část bytů patří jednomu majiteli. A taky tím, že mnozí z mých známých prodali své byty se ztrátou, když je majitel jiného bytu udělal neobyvatelným a tím i špatně prodejným. Zatímco nájemníka lze nahlásit majiteli bytu a požadovat, aby s ním ten majitel udělal pořádek, s majitelem bytu se domluvit nedá. On přece má jako majitel svá práva a práva ostatních mu jsou ukradená. Takového znehodnocení investice jsem se bála. K nákupu drahých věcí mám negativní postoj. Moje nonamy mi posloužili často lépe než značkové věci jiným lidem. Třeba moje noname pračka vydržela sedmnáct let a prala dobře, noname chladničku mám už osmnáct let, spotřebu má OK a hodlám ji vyměnit nejdříve za rok. Jen televizor nemáme noname, ale i ten nám slouží už dvacet let. Z toho je vidět, že si na věci zrovna nepotrpím. A posuny a bourání příček v bytech taky zrovna nepovažuji za skvělou věc. Statika je statika. To není zákon lidský, ale fyzikální, to člověk neokecá. Vůbec celkově mám k vlastnictví věcí dost vlažný vztah. K dluhům naopak negativní. Kdybys viděla, v čem jsem ochotná žít jen proto, že jsme chtěli půjčku na dům splatit co nejrychleji, měla bys o mně ještě horší mínění. Ale i ten dům jsme kupovali až teď proto, že pohodlí toho, že jsme měli blízko do práce a děti do škol a kroužků by nám lepší bydlení nevyvážilo. Jiní lidé to ale mohou mít jinak.

 
Piafka
Piafka - 21.11.2015 13:16

daty: Shrnula jsi to perfektně.

 
daty
daty - 20.11.2015 20:57

Ježiš, teď teprve vidím tu hrubici. Samozřejmě MY museli kupovat pračku.

Jinak já byla vždy zarytý odpůrce hypoték, přítel stejně tak. V době hypotékovýho boomu před pár lety jsme si klepali na čelo. Hypotéka je oprátka, ztráta zaměstnání nebo rozvod může zapříčinit problémy, který když člověk neukočíruje, tak to může skončit zadlužením na celý život a ještě člověk skončí bez bydlení. Dneska už o ní přemýšlíme taky, protože jiný východisko není, pokud chci být pánem svého domu a říkat mu domov.


A vůbec jsem nechtěla říct, že požadavky majitelů jsou nelegitimní. Já je plně respektuju, mají na to právo a je to tak dobře. Problém je, že neexistuje alternativa pro normálního člověka. Ano pokud je na tom člověk hodně špatně, je tu nějaké sociální bydlení nebo azylové domy (což je ale v podstatě internát, sdílení společný prostor, služby, večerka apod.). Ale pro normálního zaměstnanýho člověka není nic mezi tržním nájem a hypotékou.
Např. v Německu je nájem o něčem úplně jiným. Je to velkou měrou tím, že byty tam pronajímají velké firmy (které to mají jako investici a výdělek), jsou tam dlouhodobé pronájmy a člověk si tam může dělat co chce (a má celkem jistotu, že ho odtamtud nikdo nevyhodí, protože firma těžko bude potřebovat byt pro děti/známé apod.) Druhak tam mají i formu obecních bytů.

 
daty
daty - 20.11.2015 20:39

...Takže člověk je v podstatě nucenej žít celej život v provizoriu, vše kupuje nejlevnější, protože do kvalitnějšího nemá cenu investovat. Například mi při stěhování museli koupit pračku, protože naše původní se nikam nevešla...starou jsme v podstatě věnovali za odvoz a pár drobných, protože nebylo kde jí skladovat než se prodá za víc a novou jsme koupili za 8 tisíc a byla to ta nejlevnější vyhovujících rozměrů. Taky jsme kupovali komplet skříně, protože ve starém bytě byli vestavěné, tady nic...Celý to stěhování nás vyšlo k 70 tisícům a to jsme neplatili stěhováky, jen naftu do dodávky.

Nájem je super věc v mládí, člověk je flexibilnější. Když se lidi shází a rozchází, tak v nájmu je to jednodušší prostě najdu novej byt. Ale když se člověk chce trochu usadit, je to naprd. Je to spousta omezení a i když se to zdá nepodstatný, tak po letech se to člověku začne zajídat.

 
daty
daty - 20.11.2015 20:38

Bellana: O nájemním bydlení rádi mluví lidi, co měli nájem ve státním/podnikovém se smlouvou na dobu neurčitou a možností si s bytem nakládat skoro jako se svým. Sama jsem v takovém bytě vyrostla, takže vím, že jsme si mohli dělat co jsme chtěli - kdo nechtěl čekat na výměnů sanity nebo linky, mohl si to vyměnit sám a po svém, stejně tak okna, namalovat si stěny na jakoukoli barvu. Ta možnost dneska není, státních/obecních bytů je minimum - v těch bydlí úplný sociální případy (nebo dožívají důchodci tam, kde se neprivatizovalo) a jsou většinou v hrozném stavu - jak to v 70. letech postavili, tak to dodnes stojí. Můj známý si cvičně o byt zažádal v 18, dneska je mu 32 let a ještě se nedočkal...toliko k dostupnosti.

Realita dnešních nájmů u soukromě vlastněných bytů je v podstatě na úrovni pronájmu. Smlouva na rok, takže jistota žádná. V bytě si člověk nemůže pomalu ani přidělat poličku nebo natřít barevně stěnu. Pokud teda může, tak ale s vidinou toho, že investuje do cizího, kde za půl roku nemusí už bydlet (takže investice typu vyměnit linku, podlahy, sanitu nereálná).
Navzdory všem NOZ si stejně ve většině bytů nelze zapsat trvalé bydliště (ano, ze zákona máte právo, ale majitel vám obratem vypoví smlouvu a až se za 3 měsíce odstěhujete, tak vám ho zase zruší)...opět znám x lidí kolem 30, kteří mají dodnes trvalé bydliště u rodičů - ono je to i celkem jedno...do tý doby než člověk chce dítě a dát ho do školky, protože jako "přespolní" nemá nárok (dítě, jehož matka je na MD s dalším dítětem a má trvalé bydliště v místě má přednost, a to i před matkou samoživitelkou, která potřebuje nastoupit do práce).
Naprosto stejná situace je s pořizováním domácích zvířat a někdy i dětí, dle zákona do toho majitel kecat nesmí. Ale realita je jiná, nájemce prostě musí skákat jak majitel píská, jinak se prostě stěhuje pryč.

Nájem v dnešní době prostě není domov, už vůbec ne pro zakládání rodiny. Každý stěhování navíc stojí peníze a ne málo. Jsou věci, který nemá smysl brát z jednoho bytu do druhýho (určitě koberce, někdy i nábytek nebo spotřebiče se do jinýho bytu nemusí vejít, záleží na dispozici). Takže člověk je v podstatě nucenej žít celej život v provizoriu, vše kupuje nejlevnější, protože do kvalitnějšího nemá cenu in

 
PEGG
PEGG - 19.11.2015 8:20

Linda - 18.11.2015 13:46 smajlik - 47 určitě by měla myslet na stáří, asi pro ni nebude problém našetřit.

 
Piafka
Piafka - 19.11.2015 7:32

Bellana: Tak nájemní bydlení mě ani nenapadlo, možná proto, že tady není téměř vůbec nabízeno. Nebo možná ano, ale neoficiálně, přes známé atd. Takže většina lidí, které znám, řeší buď podnájem nebo nákup bytu (90 % z nich pomocí různě vysoké hypotéky). Závazek to samozřejmě je, ale moc jiných řešení nezbývá.

 
Bellana
Bellana - 18.11.2015 23:15

Piafka: V podnájmu bych s rodinou bydlela nerada, v nájmu klidně. Ostatně jsem v nájmu bydlela celý život a nebýt toho, že se nám do domu nastěhovali podivní lidé, zůstala bych v něm. Je mi ale líto lidí na protější straně ulice, kteří si byty koupili s pocitem, že jde o dobrou investici, a teď jsou jejich byty neprodejné z téhož důvodu, z jakého jsme prchli my. (Naše byty patřily OKD, pak Bakalovi, jejich patřily městu, proto ten rozdíl, my si ho koupit nemohli). Kdyby se chtěli stěhovat za prací, získali by za ně s bídou to, co do nich před patnácti lety vložili. Tím jsou uvázaní na jednom místě a mohou jen doufat, že v kraji s vysokou nezaměstnaností nějakou práci budou mít, i když tu jsou platy poloviční než jinde. Jak jsem psala, v Praze je to jinak, z ní se utíkat nemusí. Ale i v Praze se může byt stát neprodejný, když se ocitne v blízkosti něčeho nepříjemného. Z nájemního bytu se přestěhuji do jiného, tratím na tom minimálně, byt v osobním vlastnictví musím nejdřív prodat, pak koupit jiný. a teprve pak se můžu stěhovat. Prostě mi vlastnictví bytu připadá jako oprátka na krku. Všichni ale v rodinném domě bydlet nemůžeme. Nájem bývá někdy drahý, vlastnictví bytu zas o tolik levnější není. Je třeba platit úroky z hypotéky, fond oprav a mít rezervu na nečekané problémy s domem a pod. Když se to spočítá, může nula od nuly pojít. Rozhodně mladým toto rozhodování nezávidím.

 
Piafka
Piafka - 18.11.2015 21:22

Bellana: Tak to bylo samozřejmě nadneseně řečeno, ale jinak to vidíš trošku zkresleně. Nemáš-li dnes žádný výchozí kapitál, tak se bez hypotéky plánované na pěknou řádku let neobejdeš. Jak by sis s bydlením poradila při dnešních cenách nemovitostí ty? Bez jakékoliv podpory rodičů apod. Prostě mladá dvojice, pracují, školy mají dokončené, práci slušnou, chtějí spolu bydlet, nejdříve bydlí v menším , postupně založí rodinu, potřebují do většího. Tahat se do konce života po podnájmech? To je značně omezuící zase jen jiným způsobem a drahé téměř stejně jako hypotéka. A generace, která tohle dnes řeší v tom nevyrostla, její rodiče toto řešit nemuseli, proto je v této otázce taky tolik zásadního nepochopení.

 
Světlonoska
Světlonoska - 18.11.2015 20:17

Dětem to jen a jen prospějesmajlik - 26smajlik - 47jsou li co nejdéle doma,žádné honění ráno do školky,toho si užijí dost se školou,na vše je dost času,maminka v pohodě,bez stresusmajlik - 36

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-78
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 77963.
Archiv anket.